Saturnin

Z Multimediaexpo.cz

Saturnin (1942) je humoristický román Zdeňka Jirotky, s postavami nebezpečného sluhy Saturnina, tety Kateřiny, jejího syna Milouše, krásné slečny Barbory, strýce Františka, doktora Vlacha a vypravěčova dědečka. Jde o nejúspěšnější Jirotkův román, který značně vyniká nad ostatní autorova díla. Podle literárních kritiků se Jirotka inspiroval anglickou literaturou, mj. dílem Jerome Klapky Jeromeho a romány a povídkami anglického spisovatele Pelham Grenville Wodehouse, v nichž vystupuje sluha Jeeves.

Román byl přeložen do angličtiny, němčiny, španělštiny a italštiny. Cizojazyčné verze románu v současnosti vydává nakladatelství Univerzity Karlovy Karolinum.

Obsah

Zfilmování

Na motivy románu natočil roku 1994 režisér Jiří Verčák celovečerní film Saturnin, který byl posléze v rozšířené verzi zpracován i do podoby čtyřdílného televizního seriálu pro Českou televizi. Ztvárnění sluhy Saturnina Oldřichem Víznerem se setkalo s velmi pozitivními ohlasy kritiky i diváků [1].

Nelze ovšem popřít, že převést tuto literární předlohu do filmové podoby není jednoduché, a tudíž ani toto zfilmování rozhodně nedosahuje kvalit knižní předlohy.

Příběh

Varování: Článek nebo jeho část vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla.

Děj se odehrává v Praze a na venkově v okolí nějakého malého města. Čas není určen, bezstarostná atmosféra by mohla odpovídat 30. letům 20. století. Přesto se v 10. kapitole objeví jedna zmínka typická pro dobu 2. světové války.

Vypravěč, pražský úředník, který žije klidným životem, najme sluhu Saturnina. Netuší však, že ten mu v příštích dnech změní podstatně život. Sluha je pracovitý, má uhlazené způsoby a je i vzdělaný. Začne ale nenápadně mezi známými svého pána roznášet zvěsti o pánových dobrodružných cestách na safari a jeho byt vybaví trofejemi, vypůjčenými z rekvizit. Vypravěč ale nikomu nic nevyvrací. Pak ovšem jednoho dne příjde z práce do prázdného bytu a dozví se, že se přestěhoval na houseboat; sluha mu vysvětlí, že byt už byl nedostačující a loď že je prostě lepší. Vypravěč je stále pasivní a začíná si zvykat, že s tímhle člověkem toho ještě zažije mnoho.

Jednoho dne se na loď nezvána přistěhuje otravná teta Kateřina s vysvětlením, že její syn potřebuje být na zdravém vzduchu, a drze vyšoupne vypravěče z jeho kabiny. Saturnin však neváhá a jedná – zakoupí masky čerta a Mikuláše a varuje tetu před hlodavci, kteří v noci přebíhají lidem přes obličeje, což tetu poleká a s prskáním se rychle odstěhuje.

Většina děje románu se odehrává na třítýdenní dovolené na dědečkově venkovském sídle. V prvním týdnu se neděje zprvu nic zajímavého; vypravěč se těší na příjezd krásné slečny Barbory, se kterou se zná z tenisového klubu, kde na ní však příliš velký dojem neudělal. Pozván byl také doktor Vlach, rodinný přítel. Opět se sem ale vmísí teta Kateřina se svým synem Miloušem a po celou dobu kazí ostatním jinak pěkné dny. Saturnin se okamžitě sblíží s dědečkem a naučí ho džiu džitsu, to má však neblahé následky, protože v bleskovém jednostranném „souboji“ si vypravěč vyvrtne kotník a musí jet do nemocnice. Zpět ho již odváží slečna Barbora. Řeka, která odděluje dědečkův dům od zbytku světa, se rozvodní a strhne most, jedinou přístupovou cestu, navíc z neznámého důvodu vypadne proud. Společnost tak prožívá malé dobrodružství. Po večerech si vyprávějí příběhy a dny tráví procházkami a odpočinkem. Vypravěč se sbližuje se slečnou Barborou, je však otráven chováním 18letého Milouše, který se s ním chtěl dokonce vsadit, „kdo jí dostane první“. Dohodne se tak se Saturninem, že společně povedou proti Miloušovi skrytou válku, tomu se pak v dalších dnech stávají „náhodné“ nehody a jeho umělý obraz nonšalantního světáka se rozplývá.

Jelikož však docházejí zásoby, rozhodne se společnost, že se vydá přes srub doktora Vlacha, kde si odpočine, obejde pramen řeky a dostane se do městečka. Cesta je příjemná a stane se opět několik zábavných příhod. Po cestě se však dědeček zraní a nezbývá než jednu noc přenocovat pod širým nebem. Potom ale již dojdou až k místu strženého mostu; jaké je jejich překvapení, když zde vidí stát most nový, který podle staré dohody s dědečkem nechal postavit stavitel z blízkého městečka. Jejich strastiplné dobrodružství tak bylo zbytečné.

Po návratu se vnutila teta Kateřina ošetřovat dědečka, ač měl pouze bolavá záda, a nepustila k němu ani doktora Vlacha. Dědeček však byl z jejího strašného podlézání, nucení, prošení, hraných hysterických záchvatů a vyhrožování natolik otráven, že začal předstírat šílenství. Tím dostal tetu ze své blízkosti. Ona však i přes upřímnou dědečkovu snahu stále trvala na tom, že je zcela duševně zdráv. Dědeček pak fingovaně sepsal závěť, ve které všechen svůj majetek odkázal na dobročinné účely. Když se to teta Kateřina dozvěděla, prohlásila o něm, že se zbláznil a že to požene k soudu, načež odjela. Dokázala tak svoji bezcharakternost a jedinou opravdovou touhu – po penězích. Později se ukázalo, že i tato finta byl Saturninův rafinovaný nápad.

Příběh končí tím, že všichni odjíždí domů a vracejí se do svých životů. Vypravěč pozve slečnu Barboru na schůzku a z dopisu od Saturnina se dozvídá, že Saturnin zůstává ve službách dědečka, že houseboat ve skutečnosti patří Saturninovi a že bude rád, když na něm jeho bývalý pán zůstane. Dědeček si se Saturninem otevřeli kancelář pro napravování nepravostí v románech a začali přepracovávat přehnané scény z literárních děl do reálnější podoby ve jménu pravdy. Teta Kateřina se bohatě vdala.

CITÁT Z KNIHY: Tak já nevím, kde bydlím. Str 144 Říkal opilý Alois Brudík, když hledal svůj dům.

Pamatuji si, že jsem prudce zatoužil dát Miloušovi pár facek, když v tom se to stalo: dědeček nevrle zabručel a prudce rozhodil rukama, aby se zbavil přikrývky, kterou ho teta Kateřina omotávala. Přitom udeřil Milouše hřbetem ruky do obličeje a připlácl mu zbytek hořící cigarety na to, čemu Milouš říkal knírek. Milouš zařval a dědeček vyjekl, protože se spálil a zároveň lekl. Bleskurychle se otočil a dal Miloušovi pohlavek. Než se někdo mohl vzpamatovat, zasáhl Saturnin. S poděšeným výkřikem vyrval tetě Kateřině z rukou přikrývku, hodil ji Miloušovi přes Hlavu, strhl ho k zemi a mačkaje mu vší silou houni na obličej, volal : ,,Chytly mu vousy!“ Teta hystericky volala, aby někdo přinesl vodu, Saturnin křičel:,,Vodu ne!Písek!“ a doktor Vlach si pro sebe bručel:??Chytly mu vousy, zaplaťpánbůh.“ Str.119-120

Postavy

  • Saturnin – člověk s odvážným smyslem pro humor, ve skutečnosti řídí většinu děje a jeho úloha sluhy je spíše jen zdánlivá, protože ostatní jsou jakoby loutky v jeho promyšlených plánech.
  • Vypravěč (v románu beze jména, pro účely filmu pojmenovaný Jiří Oulický) – typický měšťák, je pro něj nejdůležitější neztratit tvář před ostatními, a tak se nechá Saturninem navléct do situací, do kterých by jinak nikdy o své vlastní vůli nešel.
  • Teta Kateřina – záporná postava románu, ztělesňuje hrabivost a nezastaví se před ničím, aby dědečkovy peníze získala. Chodí „hopsavou“ chůzí a vůbec se chová groteskně až trapně. Neustále používá různá přísloví, ačkoliv jim třeba sama ani nerozumí, je podlézavá, dokáže měnit chování a náladu podle potřeby, třeba o 180 stupňů.
  • Dědeček – starý bohatý pán, který si pohrává se svými příbuznými lačnými dědictví, typická postava satirických děl, zesměšňujících mamon. Jinak je ale hodný a zapálený příznivec elektrického proudu (v jeho domě je vše na elektřinu).
  • Slečna Barbora Terebová – milá, energická moderní žena
  • Doktor Vlach – člověk s poněkud tvrdším smyslem pro humor, který vymýšlí neustále různé teorie o chování lidí
  • Milouš – neotesaný budižkničemu, chová se jako laciný světák
  • Strýc František – v době, kdy se příběh odehrává, je již po smrti. Byl Kateřininým manželem a vedl továrnu; jeho snem bylo vyrobení úžasného mýdla, ač neměl pražádné chemické či vědecké vzdělání. Proto byly v jeho továrně časté exploze a nehody. Po jeho smrti zvládla teta Kateřina v rekordním čase podnik zruinovat.

Externí odkazy

Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Saturnin“