The English encyclopedia Allmultimedia.org will be launched in two phases.
The final launch of the Allmultimedia.org will take place on February 24, 2026
(shortly after the 2026 Winter Olympics).

Sopwith 7F.1 Snipe

Z Multimediaexpo.cz

Sopwith 7F.1 Snipe
Soubor:Sopwith_7F.1_Snipe.jpg
Základní charakteristika
Určení stíhací
Výrobce Sopwith Aviation Company
Konstruktér Herbert Smith
První let říjen 1917
Zařazen 1918
Vyřazen 1926
Výroba 1918-1919
Vyrobeno <500
Varianty
Uživatel Royal Air Force

Sopwith 7F.1 Snipe byl britský jednomístný dvouplošný stíhací letoun vyráběný firmou Sopwith Aviation Company a používaný v 1. světové válce i po ní. Pravděpodobně se jednalo o poslední typ stíhacího letounu, který byl vyvinut státy Trojdohody před koncem války.

Obsah

Historie

Snipe (Sluka) navrhl Herbert Smith, hlavní konstruktér firmy Sopwith Aviation Company v roce 1917. Byl určen k tomu, aby nahradil dosud nejúspěšnější stíhací letoun této firmy - slavný Sopwith Camel, který se nesmazatelně zapsal do dějin Velké války od okamžiku, kdy byl v květnu 1917 přidělen k jednotkám na frontě. Snipe se začal vyrábět v roce 1918 a první objednávka britské admirality činila úctyhodných 4500 strojů. Ještě v tomtéž roce se Snipe dostal na frontu - nejdříve ke 43. peruti RAF. Tento typ také obdržely australské letky AFC a krátce po válce i kanadské CAF kde sloužil do roku 1923.

Konstrukce nového stíhače umožnila pilotům, ve srovnání s Camely, větší rozhled. Byl také docela dobře manévrovatelný a snadněji se pilotoval takže přistání nebo start už nebyly otázkou mistrovského umu pilota. I jeho stoupavost byla lepší než u jeho předchůdce. Díky ní se mohl směle utkávat v bojích s nejnověšími německými stíhačkami. Během války i po ní získal mnoho dalších vylepšení. Snipe byl poháněn rotačním motorem Bentley B.R.2 a jeho původ ze staršího letounu Camel byl zřetelný v ne příliš velkých výkonech. Snipe dosahoval maximální rychlosti 195 km/h (Camel 183 km/h) a doletu přibližně 3 hod. Jeho výzbroj tvořily dva kulomety Vickers ráže 7,7 mm a byl také schopen unést, podobně jako Camel, čtyři 25 kg bomby.

Sopwith 7F.1 Snipe Williama Barkera
Sopwith 7F.1 Snipe se dostal na frontu nejprve ke 43. peruti RAF a v krátkém čase své služby na konci války prokázal své kvality během nejrůznějších bojových úkolů. V historii Sluky pravděpodobně zůstane památný den 27. října 1918 kdy se major William Barker, kanadské eso 201. stíhací perutě, setkal se skupinou nepřátelských Fokkerů D.VII. Barker zcela osamocen zaútočil a čtyři nepřátelské letouny poslal k zemi (pravděpodobně i šest), zbývající zahnal na ústup. K přistání jej donutilo jen těžké zranění, které v boji utrpěl. Připsal si tak na své konto 53 setřelů. Jeho bojem poznamenaný Snipe se stal později obdivovaným exponátem a celonárodní pýchou a Barker sám byl za tento hrdinský čin vyznamenán křížem královny Viktorie.

Snipe během své krátké válečné kariéry získal mnoho vítězství. V roce 1919 se také zůčastnil bojů na straně bělogvardějců v ruské občanské válce proti bolševické Rudé armádě. Několik letounů RAF bolševici ukořistili a následně zapojili zpět do bojů na své straně. Výroba letounu Sopwith 7F.1 Snipe skončila v roce 1919, když bylo vyrobeno méně než 500 kusů. Od začátku roku 1920 byl postupně vyřazován ze služby RAF a definitivně svoji službu ukončil v roce 1926.

Ve službách států

Nasazen u jednotek

Specifikace

Technické údaje

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 9,47 m
  • Délka: 5,84 m
  • Výška: 2,9 m
  • Nosná plocha: 25,46 m²
  • Plošné zatížení: kg/m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 592 kg
  • Vzletová hmotnost : 955 kg
  • Pohonná jednotka: 1x rotační motor Bentley B.R.2
  • Výkon motoru: 230 hp (172 kW)

Výkony

  • Maximální rychlost: 195 km/h ve výšce 3048 m
  • Dostup: 6096 m
  • Čas výstupu do výšky 3048 m: 9 min 25 s
  • Vytrvalost: 3 hod
  • Poměr hmotnost÷výkon: 5,57 kg/kW

Výzbroj

Externí odkazy



Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Sopwith_7F.1_Snipe“