Čekání na nový webový server Multimediaexpo.cz skončilo !
Motorem našeho webového serveru bude pekelně rychlý
procesor AMD Ryzen Threadripper 7960X (ZEN 4).

Vladimír Hučín

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
m (1 revizi)
 

Aktuální verze z 1. 7. 2013, 10:52

Soubor:Vladimir hucin czech dissident.JPG
Vladimír Hučín

Vladimír Hučín (* 25. května 1952 ve Zlíně, tehdy Gottwaldově) byl před rokem 1989 disidentem, v 90. letech důstojníkem BIS. Jde pravděpodobně o jediného představitele disentu, jenž se v době normalizace pokoušel rovněž o odboj, jenž se blížil odboji ozbrojenému.

Hučín na veřejnosti rovněž ostře kritizuje polistopadovou politickou reprezentaci Česka, zejména Jiřího Paroubka [1].

Je členem Klubu angažovaných nestraníků (KAN).

Obsah

Činnost během komunistické diktatury

V 70. letech mj. ničil pomocí výbušnin vlastní výroby komunistické vývěsky. V roce 1973 vyhodil do povětří obrovský transparent „Se sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“, zapálil stánek s tiskovinami ze Sovětského svazu, podílel se na útoku proti klubovně SSM. Rozšiřoval (pomocí vodíkových balonů) protisovětské a protikomunistické letáky. Zorganizoval rovněž útok výbušninou na dům (vrata) agenta StB Antonína Mikeše (byl však podle Hučína organizován tak, aby nikdo nebyl zraněn). Slzným plynem narušoval komunistické demonstrace (např. oslavu Velké říjnové socialistické revoluce v roce 1975). Provedl sabotáž proti koloně sovětských okupačních vojsk. Plánoval rovněž útok slzným plynem na koncert amerického levicového zpěváka Deana Reeda (konal se v létě 1976) a útok na nově postavenou sochu Klementa Gottwalda. Byl čtyřikrát odsouzen, z toho dvakrát pro nedovolené ozbrojování, ve vězeních strávil celkem 40 měsíců. V roce 1987, když byl propuštěn z vězení, podepsal Chartu 77.

Podle Tomáše Vlacha začal v roce 1972 spolupracovat jako informátor SNB, ale brzy s ním byla spolupráce ukončena.[1] Hučín a jeho příznivci to odmítají jako velmi nepřesné a v podrobnostech lživé vyjádření skutečnosti sloužící k Hučínově dehonestaci - podle nich mělo jít o to, že Hučín v roce 1971 upozornil policii na to, že opilí příslušníci lidových milicí rozstříleli 200 let starou sochu sv. Šebestiána.[2]

Po roce 1989

Po roce 1989 usiloval o úplnou rehabilitaci, které postupně dosáhl. V letech 1990 - 1991 pracoval jako předseda Občanské komise v Přerově (tyto komise se vyjadřovaly k dalšímu působení příslušníků SNB ve funkcích, měly vliv např. i na vydání zbrojních povolení).

FBIS, BIS

1. září 1991 se stal na doporučení Konfederace politických vězňů příslušníkem FBIS (později BIS), zabýval se především monitorováním levicového extrémismu, pracoval také v týmu, který měl objasnit pumové útoky v Přerově. V době, kdy se dostala k moci ČSSD, se začaly objevovat spekulace, že na nich měl sám podíl, byl postupně zbaven pravomocí a nakonec z BIS i propuštěn. Byl obžalován mj. z toho, že sám podněcoval levicový extrémismus, aby mohl upozorňovat na jeho nebezpečí, z nedovoleného ozbrojování atd. Bylo mu rovněž vyčítáno, že nadřízeným odmítal prozradit své zdroje.

Proces

V únoru 2002 s ním začal soudní proces, který byl neveřejný s odůvodněním, že se projednávají utajované skutečnosti. Body obžaloby: (Zpracováno podle [2] (Osvobozující rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 11. 2005)

1. nedovolené ozbrojování

Vladimír Hučín měl nejmíň od konce roku 1998 do prosince 2000 v Přerově ve dvou případech získat (od Vlastimila Švédy) a mít v držení výbušninu na bázi HMTD (hexametylentriperoxidiamin). Rovněž měl protizákonně nabýt a vlastnit výbušku V 30-b a časovanou milisekundovou rozbušku stupeň 10,vlastnit. Podle Vladimíra Hučína i znaleckého posudku je však Švéda psychicky narušenou osobností, navíc Hučín by jeho pomoc při získávání výbušnin nepotřeboval. (Rozsudek [3] [4] [5] a jeho odůvodnění [6] [7] [8] [9] [10] [11])

2. neuposlechnutí rozkazu podle par. 273, odst. 1 trestního zákona

Hučín odmítl uposlechnout své nadřízené a vydat své zdroje (informátory pracující uvnitř extrémně levicových organizací). Podle Hučína by je tím ohrozil, když 3 z jeho informátorů předtím zemřeli za ne zcela vyjasněných okolností. Podle soudu toto neuposlechnutí rozkazu vzhledem k okolnostem ani nebylo trestným činem. (Rozsudek [12] a odůvodnění [13] [14] [15] [16] [17])

3. zneužití pravomoci veřejného činitele dle par. 158, trestního zákona

Hučín měl podle policie svého informátora a spolupracovníka Jiřího Metelku ponoukat k organizování extrémně levicových akcí (viz další bod) a dokonce k provedení výbuchu, čímž měly být ve veřejnosti vzbuzeny obavy z levicového extremizmu. Zároveň si tak měl pomoct ve své snaze o rehabilitaci. Podle soudu toto jednání nebylo prokázáno. (Rozsudek [18] a odůvodnění [19] [20])

4. Šíření poplašné zprávy

Hučín měl nejmíň roku 1999 do roku 2001 šířit v Konfederaci politických vězňů a KAN i ve hromadných sdělovacích prostředcích informace o sílícím nebezpečí extrémní levice, což dokládal mj. články z novin Nové Bruntálsko, ačkoliv podle obžaloby musel vědět, že za nimi stojí jeho spolupracovník Metelka. Podle soudu obvinění nebylo prokázáno. (Rozsudek [21] a jeho zdůvodnění [22] [23] [24])

5. ohrožení utajovaných skutečností

Hučín měl ohrozit utajované skutečnosti svým nakládáním s dokumenty BIS (stupeň utajení důvěrné a vyhrazené), které podle obžaloby neoprávněně shromažďoval, přechovával a šířil. Podle soudu však jmenované jednání Hučina vzhledem k okolnostem nebylo trestným činem, resp. trestný čin nebyl prokázán. Hučín navíc upozorňoval, že řadu materiálů měl v držení proto, že byl donucen po svém vyhazovu z BIS svou kancelář vyklidit za pouhou hodinu. (Rozsudek [25] a jeho zdůvodnění [26] [27] [28])

6. neoprávněné nakládání s osobními údaji

Hučín měl neoprávněně shromažďovat osobní data občanů v souvislosti se svou prací v BIS. Šlo mimo jiné i o materiály o spolupracovnících StB, příslušníků pomocné stráže etc. Podle soudu ani toto nebylo trestným činem. Hučín část z těchto materiálů získal v době svého působení v občanských komisích. (Rozsudek [29] [30] a jeho zdůvodnění [31] [32] [33] [34] [35])

7. zneužití sociálních dávek

Hučín měl údajně ve spolupráci se svým lékařem připravit pojišťovnu o 7 600 Kč. (Údajně antidatovaná neschopenka).

Hučín se bránil, že obžaloba je vykonstruovaná a že měl být z BIS odstraněn kvůli tomu, že důrazně upozorňoval na pronikání komunistů do justice a státní správy. Řada okolností procesu, mj. to, že byl neveřejný a některé podezřelé okolnosti, vyvolala na veřejnosti pobouření. V listopadu 2005 okresní soud v Přerově zprostil Vladimíra Hučína obžaloby v plném rozsahu. Žaloba se proti rozsudku odvolala. 21. dubna 2006 krajský soud v Olomouci osvobozují rozsudek potvrdil, pouze v bodě 2 (neuposlechnutí rozkazu) přerovský rozsudek změnil, ale rovněž ve prospěch Hučína.

Apel na věrohodné vyšetření tzv. aféry Jiřího Čunka

V únoru 2007 senátor Jaromír Štětina při jednání Senátu o vydání Jiřího Čunka uvedl, že státní zástupce Radim Obst, jenž má Čunkovo trestní stíhání na starosti, spolupracoval s agenty a důstojníky StB, Hučín podle Štětiny zachránil dokumenty, které toto dokazují, to mělo být zároveň důvodem, proč se ho Radim Obst snažil zbavit. Podle Hučína Obst rovněž neměl dostat bezpečnostní prověrku.[3]. Vladimír Hučín v této souvislosti upozorňoval na skutečnost, že obvinění Jiřího Čunka vyšetřovali lidé, kteří se zdiskreditovali již styky s představiteli komunistického režimu a účastí v komplotu proti Vladimírovi Hučínovi na počátku nového tisíciletí. Vladimír Hučín i Jaromír Štětina nikdy neposuzovali případnou vinu nebo nevinu Jiřího Čunka, ale trvali na věrohodném šetření jeho případu s vyloučením zdiskreditovaných osob ve státní správě.

Kandidatury do Senátu

První kandidatura do Senátu

V srpnu 2006 oznámil svou kandidaturu ve volbách do Senátu ve volebním obvodě č. 62 (Prostějov) [36], [37]. Z četných nabídek, mj. KANu jehož je členem, si jako nezávislý vybral kandidátku Konzervativní strany v obvodě č. 62 - Prostějov [38]. Jeho volebním manažerem a tiskovým mluvčím byl zpěvák a aktivista Zbyněk Horváth. Ve volbách však neuspěl, nedostal se ani do druhého kola, v prvním dostal 4 838 hlasů 11.10 %. [4]

Druhá kandidatura do Senátu

7. února 2007 byla senátorka za Senátní obvod č. 63 - Přerov Jitka Seitlová zvolena zástupkyní veřejného ochránce práv (ombudsmana) [5], 14. února 2007 se v souvislosti s tím vydala funkce senátorky (její volební období by jinak skončilo až v roce 2008), prezident Václav Klaus v reakci na to vyhlásil doplňovací volby na 27. a 28. dubna 2007 [6], kterých se Hučín hodlal znova zúčastnit. Nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká však poté podala dovolání proti osvobozujícímu rozsudku soudu, Nejvyšší soud dovolání zamítl v pěti bodech, jeden bod ale olomouckému soudu vrátil (neuposlechnutí rozkazu), Hučín tak byl připraven o možnost kandidovat v doplňovacích volbách ve svém domovském obvodě [7]. Vladimír Hučín tak ve svém domovském volebním obvodě č. 63 Přerov jako nezávislý kandidát na kandidátní listině Klubu angažovaných nestraníků (KAN) kandidoval na senátora v řádných senátních volbách v říjnu 2008.

Citáty

  • „Jmenování současného ředitele BIS Jiřího Langa generálem, je naprostou degradací generálské hodnosti. Jiří Lang má značný podíl viny na tom, že jsem byl z BIS propuštěn, následně zatčen a uvězněn. Jiří Lang je mimo jiné také odpovědný za to, že nebyly na Přerovsku objasněny bombové útoky a to včetně teroristického útoku na kancelář Konfederace politických vězňů. Prezident Václav Klaus, který Jiřího Langa povýšil do generálské hodnosti tímto svým aktem prokázal, že zřejmě není o osobě Jiřího Langa dostatečně informován a nebo jedná se zlým úmyslem a informován je velice dobře. Jmenování Jiřího Langa do generálské hodnosti by jistě bylo spíše komickou záležitostí, pokud by se ale nejednalo o ředitele BIS a civilní rozvědky. Výslech Jiřího Langa jako svědka obžaloby u Okr. soudu v Přerově názorně ukázal, že tento člověk by v žádném případě neměl být na čelném místě BIS a civilní rozvědky. Když se např. Zdeňka Mašínová - dcera legendárního hrdiny, generála Josefa Mašína z medií dozvěděla, že Jiří Lang je stále ještě ředitelem BIS a dokonce že je prezidentem Václavem Klausem povýšen do generálské hodnosti, jen stěží uvěřila, že něco takového je možné. Ona totiž Jiřího Langa jako moje důvěrnice u neveřejného Okr. soudu v Přerově viděla a slyšela vypovídat a bylo by dobré, aby její názor na Jiřího Langa byl veřejně prezentován. Povýšení Jiřího Langa do generálské hodnosti není jenom plivnutí do tváře účastníkům protikomunistického odboje, ale i políčkem všem poctivým občanům.“
    –Vladimír HUČÍN, Přerov, 8.května 2007
  • „Než jsem podepsal Chartu 77, tak jsem měl již za sebou čtyři rozsudky a léta věznění za protikomunistickou, dnes již soudně rehabilitovanou, odbojovou činnost. Podrobnosti … jsou popsány v knize „Vladimír Hučín, není to o mně, ale o nás“. Nepatřil jsem k žádným významným chartistům, ale když šlo o mé časté zadržování na 24 nebo 48 hod. tak se to většinou neobešlo bez tvrdých zákroků příslušníků StB - SNB při nichž tekla i krev. Po mém propuštění z věznice Minkovice v r. 1986 jsem viděl v Ch 77 i určitou naději pro svoji další činnost … o to větší bylo mé zklamání … po 17.listopadu 1989 … osobně jsem ve společenství Ch 77 poznal celou řadu kvalitních lidí, ale když už se řekne "A" tak by se mělo říci i "B". Je možné, že toto mé malé prohlášení ke 30. výročí CH 77 bude pro mnohé čtenáře málo konkrétní, ale já jsem ochoten v případě zájmu sdělit další podrobné informace a nést v tomto směru jak říkají právníci, důkazní břemeno !“
    –Vladimír Hučín, Přerov, 6.1.2007
  • „Ten film („Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína“ Martina Vadase) názorně ukazuje zločinné spolčení postkomunistických bezpečnostních složek. Nejde o jedince, ale i o celou řadu významných osob v justici, státních zastupitelstvích a dalších. Je pochopitelné, že ti, kteří organizovali celý ten zločinný komplot nemají zájem na tom, aby se jejich podlé aktivity zveřejnili. Film je svou náplní výjimečný a může oslovit i ty, kteří rezignovali a netečně přihlížejí dosavadnímu politickému marasmu.“
    –Vladimír Hučín, Přerov, 19.11.2006 (šířeno mailem v diskuzi vyvolané odkládaným vysíláním filmu)
  • „Komunistický režim byl protiprávní a zavrženíhodný a každý, kdo projevil odpor a k ochraně práv a svobody použil třeba i nepřiměřené prostředky, zaslouží velkou úctu,“ komentoval soudce-zpravodaj Jiří Nykodým výzvu Ústavního soudu nižším instancím, aby rehabilitovaly někdejšího důstojníka BIS Vladimíra Hučína, který v 70. a v 80. letech bojoval s komunisty a polistopadová justice nahlížela na jeho dobové útoky stále jako na trestný čin.“
    –Respekt 15/06
  • „Spolu s Vámi [vážený pane Šinágle] si myslím, že by [pan Hučín] byl výborný šéf tajných služeb [NBÚ], už proto jen, že patří mezi nepodplatitelné.“
    –Jaromír Štětina, 20.2.2006, v mailu Janu Šináglovi, Edvardu Outratovi a dalším, šířeném po internetu
  • „Hučín spáchal řadu trestných činů, a ti, kteří se jej zastávají, se budou divit."
    –Stanislav Gross, ministr vnitra, únor 2002
    "Všichni, kdo se Hučína dnes zastávají, se budou hodně stydět, až vyjde najevo, čeho všeho se dopustil.“
    –Stanislav Gross v pořadu Kotel, televize Nova
  • „Hučín byl obviněn ze závažných trestných činů a od té doby působí v české společnosti hlasitá skupina občanů na jeho obranu. Neuvedli však, pokud vím, nikdy, že se Hučín těchto trestných činů nedopustil. Opakovali jen, že jeho jednání není trestné a že by neměl být souzen, protože je velkým bojovníkem proti komunismu.“
    –Petr Uhl, Právo, 25.11.2005

Literatura, reference

Reference - knihy

  • Vladimír Hučín (*1952), Signatář Charty 77 orientující se na ozbrojené formy protirežimního odporu., rozhovor Pavla Urbáška (Přerov, červen 2003) v I. dílu publikace Miroslava Vaňka a Pavla Urbáška (eds.): Vítězové? Poražení? Životopisná interview. I. díl: Disent v období tzv. normalizace. II. díl: Politické elity v období tzv. normalizace. Prostor, Praha 2005, ISBN 80-7260-142-3, EAN 9788072601424
  • Nail Hassairi, Vladimír Hučín, David Navara: Vladimír Hučín – Není to o mně, ale o nás, Nuabi ([39], [40]), Praha/Jindřichův Hradec 2006, ISBN 80-239-7177-8, EAN 9788023971774 ([41], [42])
  • Vlastimil Podracký: Hrdinům se neděkuje – Příběh Vladimíra Hučína, Nakladatelství Marek Belza, Krásná Lípa 2006, ISBN 80-903360-7-8, EAN 9788090336070

Reference - dokumentární film

Dokumentární pořad z cyklu V zajetí železné opony vysílaný 8. 2. 2008 - 11:10 - "[Výbuchy Vladimíra Hučína]http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10121085020-v-zajeti-zelezne-opony/408235100221005-08.02.2008-11:10.html"

Související články

Reference

  1. ↑ http://www.reflex.cz/Clanek17366.html Reflex 37/2004
  2. ↑ http://www.sv.cz/phprs-cz/view.php?cisloclanku=2004091002
  3. ↑ http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=355425
  4. ↑ http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=20061020&xobvod=62 Výsledky voleb v senátním obvodě č. 62, Prostějov
  5. ↑ http://www.seitlova.cz/tiskove_zpravy_a_nazory.php?clanek=114&kdo=tiskove_zpravy
  6. ↑ http://www.mvcr.cz/sbirka/2007/sb013-07.pdf
  7. ↑ http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=372329

Externí odkazy

Externí odkazy - petice

Články, rozhovory

chystaný film:

Video


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Vladim%C3%ADr_Hu%C4%8D%C3%ADn“