Tenkrát na Západě (italsky: C'era una volta il West) je legendární spaghetti western režiséra Sergia Leoneho z roku 1968.
Filmová hvězda Henry Fonda byl obsazen proti svému typu jako darebák Frank, Charles Bronson jako jeho osudový soupeř „Harmonika“, Jason Robards jako sympatický bandita Cheyenne a Claudia Cardinale jako Jill, ovdovělá žena s minulostí prostitutky. Scénář napsali Leone a Sergio Donati, příběh vymysleli Leone, Bernardo Bertolucci a Dario Argento. Za kamerou stál Tonino Delli Colli a hudbu složil Ennio Morricone.
V Evropě film zaznamenal kasovní úspěch a v některých městech se hrál v kinech po několik let. Ve Spojených státech amerických se ale Leoneho neortodoxní western setkal s negativní kritikou a v roce 1969 se tam stal filmovým propadákem. Snímek je však nyní obecně uznáván jako mistrovské dílo a jeden z nejlepších westernových filmů v historii !
Film popisuje dva střety, které se paralelně odehrají ve Flagstone, fiktivním městě na Divokém západě. Jedním z nich je boj o pozemek, související s výstavbou železnice, druhý se týká pomsty chladnokrevnému zabijákovi.
Hlavní děj se točí kolem boje o Sweetwater, pozemek v blízkosti Flagstone, který jako jediný v oblasti má zdroj vody. Pozemky koupil Brett McBain (Frank Wolff), který předpokládal, že nová železnice bude muset vést touto oblastí, kvůli zajištění vody pro parní lokomotivy. Když to zjistí železniční magnát Morton (Gabriele Ferzetti), pošle najatého zabijáka Franka (Henry Fonda), aby McBaina zastrašil, ale Frank místo toho McBaina i jeho tři děti zastřelí. Zároveň nechá na místě činu podvržené důkazy, které poukazují na banditu Cheyenna (Jason Robards) a jeho gang.
V té době se na scéně objevuje Jill (Claudia Cardinale), McBainova novomanželka, která přijíždí z New Orleansu. Shledává, že její nová rodina je mrtvá a ona zdědila důležitý pozemek. Dále přichází záhadný muž (Charles Bronson), hrající podivný motiv na foukací harmoniku (a protože nikdo nezná jeho jméno, Cheyenne mu začne říkat "Harmonika", podobně jako Mortonovi přezdívá "pan Vláček"). Harmonika z nějakého důvodu pase po Frankovi. Cheyenne a Harmonika se postupně sblíží a podaří se jim zlikvidovat část Frankovy bandy. Frank zradí a zajme těžce nemocného Mortona a sám se pokouší všemi prostředky získat pozemky, patřící nyní Jill. Má s ní intimní poměr a pokouší se ji donutit prodat usedlost ve fingované dražbě. Tomu zabrání Harmonika, který dražbu vyhraje díky odměně v podobě hledaného zločince Cheyenna. Harmonikovi se nicméně stále nedaří vyřídit si účty s Frankem, dokonce mu zachrání život, aby "mu" ho nezabil nikdo jiný. Nakonec Frank sám přijede, aby se konečně dozvěděl, proč po něm Harmonika jde. V závěrečném pistolnickém souboji Harmonika Franka smrtelně zraní a před smrtí mu připomene, že kdysi Frank popravil jeho bratra a dal mu foukací harmoniku s cynickými slovy "pěkně bratříčkovi zahraj".
V úplném závěru Harmonika a Cheyenne opouštějí Jill a Cheyenne umírá na zranění, utrpěná při přepadení Mortonova vlaku.
Pro film Tenkrát na Západě Leone oproti svým dřívějším westernům změnil přístup. Zatímco filmy Dolary byly svérázné a rozverné, oslavné a zároveň jazykově laděné parodie na ikony Divokého západu, tento film má mnohem pomalejší tempo a ponuré téma. Leoneho osobitý styl, který je velmi odlišný od filmů Akiry Kurosawy, ale zároveň jimi velmi ovlivněný, je stále přítomen. Postavy v tomto filmu se také začínají výrazně měnit oproti svým předchůdcům v trilogii Dolary. Nejsou tak vyhraněné a nezvykle pro Leoneho dosavadní postavy se v průběhu příběhu začínají měnit (nebo se o to alespoň pokoušejí). To signalizuje začátek druhé fáze Leoneho stylu, který byl dále rozvinut ve filmech Kapsy plné dynamitu a Tenkrát v Americe.
Film obsahuje dlouhé, pomalé scény s velmi málo dialogy a malým děním, přerušované krátkým a náhlým násilím. Leoneho mnohem více než samotné násilí zajímaly rituály, které mu předcházely. Tón filmu odpovídá vyprahlé polopoušti, v níž se příběh odehrává, a propůjčuje mu pocit realističnosti, který kontrastuje s mistrnou choreografií přestřelek.
