Thor Heyerdahl (* 6. října 1914, † 18. dubna 2002) byl norský mořeplavec a dobrodruh, který zároveň patřil mezi nejznámější experimentální archeology a antropology. Zasvětil svůj život experimentům poukazujícím na možnosti předkolumbovských cestovatelů překonávat světové oceány za pomoci mořských proudů. Vystudoval zoologii a krátce před druhou světovou válkou pobýval nějaký čas na ostrově Fatu Hiva v souostroví Markézy, kde studoval kulturu polynéských praobyvatelů.
Mezi jeho nejslavnější počin patří plavba z roku 1947, kdy na replice inckého voru z balzového dřeva Kon-Tiki bez větších obtíží překonal vzdálenost z Jižní Ameriky (přístav Callao – Peru) do Polynésie, na atol Raroia. Šestičlenná posádka po 101 dnech urazila 6 880 km. Cesty na balzových vorech byly ve 20. století zhruba třináctkrát opakovány, mimo jiné dvakrát i českým mořeplavcem Eduardem Ingrišem.
Třebaže samy o sobě nemohly dokázat její správnost, posloužil úspěch těchto výprav jako podpůrný argument difuzionistické teorie o vzniku a šíření kultur.
V roce 1955 konal výzkum na Galapágách, v letech 1955–56 řídil vykopávky na Velikonočním ostrově.
Účastnil se i dalších archeologických experimentů, jako byly např. výpravy Ra a plavba na rákosovém člunu Tigris.
Roku 1991 studoval pyramidy v Güímaru na ostrově Tenerife a jejich podobnosti s dalšími pyramidami jinde ve světě. V jejich blízkosti, v městečku Güímar, se roku 1994 usadil a bydlel zde až do konce svého života.
