Oxid chloričitý

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 4. 7. 2013, 19:06; Sysop (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Oxid chloričitý je chemická sloučenina se sumárním vzorcem ClO₂. Tento oranžový plyn krystalizuje při teplotě −59 °C do podoby oranžových krystalů. Jako jeden z oxidů chloru je účinným a užitečným oxidačním činidlem používaným při úpravě vody a při bělení. Oxid chloričitý je jediný známý oxid halogenu, kde je halogen v sudém oxidačním čísle. Je to anhydrid kyseliny chloričité, která je ovšem nestabilní a ihned se rozkládá na kyselinu chloritou a kyselinu chlorečnou.

Použití

Vodný roztok oxidu chloričitého

Oxid chloričitý se primárně (z více než 95 %) používá pro bělení buničiny, ale své místo má i při bělení mouky a k dezinfekci pitné vody ve veřejných zdrojích. Úpravna vody pro New York (na Niagarských vodopádech) poprvé použila oxid chloričitý v roce 1944, a to k odstranění fenolu. Použití oxidu chloričitého jako prostředku k dezinfekci pitné vody bylo ve větším měřítku zahájeno v roce 1956, kdy v belgickém Bruselu přešli od chloru k oxidu chloričitému. Oxid chloričitý se při úpravě vody často používá jako předběžný oxidant před vlastním chlorováním, aby se zničily nečistoty, které by při kontaktu s volným chlorem způsobovaly tvorbu trihalomethanů. Trihalomethany jsou vedlejší produkty chlorové dezinfekce vzniklé reakcí chloru s přirozeně se vyskytujícími organickými látkami v surové vodě a jsou podezřelé z karcinogenity. Oxid chloričitý je také lepší než chlor, pokud se pracuje v prostředí s pH nad 7, v přítomnosti amoniaku a aminů a/nebo pro likvidaci biofilmů ve vodovodních distribučních systémech. Oxid chloričitý se též používá jako biocid v mnoha procesech průmyslové úpravy vody, včetně vody do chladicích věží, vody pro různé technické účely a pro zpracování potravin. Oxid chloričitý je méně žíravý než chlor a je lepší pro eliminaci bakterií Legionella.

Reference

Literatura

VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Externí odkazy

(anglicky) Hesselink, T.L. MD.; "Mechanisms of Toxicity of Chlorine Dioxide Against Malarial Parasites - An Overview; 06/09/2007
(anglicky) Catalytic Chlorine Dioxide Generation
(anglicky) Stabilized Chlorine Dioxide used for oral hygiene

Oxidy s prvkem v oxidačním čísle IV.
Oxid americičitý (Am O₂) • Oxid uhličitý (C O₂) • Oxid ceričitý (Ce O₂) • Oxid chloričitý (Cl O₂) • Oxid chromičitý (Cr O₂) • Oxid dusičitý (N O₂) • Oxid germaničitý (Ge O₂) • Oxid hafničitý (Hf O₂) • Oxid neptuničitý (Np O₂) • Oxid olovičitý (Pb O₂) • Oxid manganičitý (Mn O₂) • Oxid osmičitý (Os O₂) • Oxid plutoničitý (Pu O₂) • Oxid protaktiničitý (Pa O₂) • Oxid rutheničitý (Ru O₂) • Oxid seleničitý (Se O₂) • Oxid křemičitý (Si O₂) • Oxid siřičitý (S O₂) • Oxid telluričitý (Te O₂) • Oxid thoričitý (Th O₂) • Oxid cíničitý (Sn O₂) • Oxid titaničitý (Ti O₂) • Oxid wolframičitý (W O₂) • Oxid uraničitý (U O₂) • Oxid vanadičitý (V O₂) • Oxid zirkoničitý (Zr O₂)

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii