Šok ⇒ Mobilizace !! Vláda velmi rychle a potichu mění zákony !!
Bojí se nevole občanů. Jde o čas... Kdo tady straší válkou, Babiš ??

Šanghaj

Z Multimediaexpo.cz

MShanghai016.jpg
Šanghaj – střed města (2006)
Šanghaj – 31°14'24.8" N, 121°29'26.7" E

Šanghaj (上海 Šang-chaj, pinyin: shàng hǎi) je s 19 210 000 obyvateli (2009) nejlidnatější město Číny a významné hospodářské centrum této země. Rozkládá se při ústí řeky Jang-c'-ťiang do Východočínského moře a od roku 2004 vystřídala s ročním obratem nákladu 380 milionů tun Rotterdam na pozici největšího přístavu světa. Šanghaj náleží mezi čtveřici měst se zvláštním statutem, která jsou v rámci ČLR postavena na úroveň provinciím.

Obsah

Název města

Název města je tvořen znaky „nahoře/vzhůru“ a „moře“ a lze jej vykládat jako „nad mořem“ nebo „směřující k moři“, nicméně jeho původ a přesný výklad je nejasný. V čínštině se pro Šanghaj užívá též zkratek Chu (TZ: 滬, ZZ: 沪, ) a Šen (申, Shēn).

Přírodní podmínky

Pohled na Pchu-tung od Bundu
Klimadiagram Šanghaje

Poloha

Šanghaj se rozkládá jižně od ústí Jang-c'-ťiang do moře, podél řeky Chuang-pchu, která má v těchto místech šířku kolem 400 m. Terén v centru města je velmi plochý, průměrná nadmořská výška činí 4 metry.

Životní prostředí

Velkým problémem je dopravní hluk a silné znečištění vzduchu i vodních toků – Šanghaj je na 4. místě mezi městy s nejznečištěnějším ovzduším na světě. Městskou květinou je magnólie (Magnolia denudata).

Podnebí

Klima je subtropické se zimními teplotami v rozmezí -1° až 8°, v létě pak teploty dosahují 28° až 35° a vlhkost vzduchu nepříjemně stoupá přes 80%. Průměrná roční teplota činí 15,3 °C; roční úhrn srážek 1 135 mm, z čehož největší část spadne od května do září. Za rok se v průměru vyskytne 110 dnů s deštěm. Nejvhodnější období k návštěvě nastává na sklonku jara a počátkem podzimu.

Dějiny města

První zmínka o místě – tehdy zvaném Chua-tching (華亭) – pochází z období dynastie Sung (960), záhy se zde rozvinul přístav, který si roku 1074 vysloužil zřízení vlastního berního úřadu. Roku 1553 bylo město opatřeno hradbami na ochranu proti pirátům. I když počet obyvatel časem vzrostl ke 200 000 a kromě obchodu se ve městě rozvíjela textilní výroba, zůstávala Šanghaj přístavem pouze oblastního významu. Situace se změnila v 19. století, kdy strategická poloha při ústí největší čínské řeky učinila ze Šanghaje jedno z hlavních středisek obchodu se Západem.

Nankingská smlouva, kterou roku 1842 po prohrané první opiové válce uzavřela Čína s Británií stanovila Šanghaj jedním z pěti smluvních přístavů, které mají být otevřeny mezinárodnímu obchodu. V Šanghaji vznikla cizinecká čtvrť, nepodléhající čínským úřadům (od roku 1854 spravovaná tzv. Šanghajskou městskou radou), která se stala vstupní branou západních vlivů do Číny. Počet obyvatel výrazně vzrostl za tchajpchingského povstání v 50. letech 19. století díky přílivu uprchlíků, kteří se z okolního venkova uchylovali pod ochranu cizinecké čtvrti; podobná situace se opakovala za boxerského povstání roku 1900, kdy město překročilo hranici jednoho milionu lidí.

Hlavní nádraží (2006)

Na počátku 20. století měla kosmopolitní Šanghaj dvě moderní univerzity a byla symbolem moderní a prosperující Číny, stejně jako působištěm drogových gangů a synonymem hříchu. V Šanghaji vydával Čchen Tu-siou vlivný pokrokový časopis Mládí (青年, Čching-nien), roku 1919 bylo město mezi dějišti největších demonstrací proti postoupení bývalých německých koncesí v Číně Japonsku (Hnutí 4. května). Silný marxistický vliv ilustruje i skutečnost, že v Šanghaji byla roku 1921 založena Komunistická strana Číny. Když se v dubnu 1927 šanghajští dělníci pod komunistickým vedením pokusili ovládnout město, byli zmasakrováni Čankajškem za pomoci Zeleného gangu; bez řádného soudu bylo tehdy popraveno na 5 000 lidí. Téhož roku vznikla sloučením cizineckých čtvrtí s okolními obcemi Velká Šanghaj čítající 2,6 milionu obyvatel; zároveň bylo město vyčleněno z provincie Ťiang‑su a postaveno na roveň provincii. Tříměsíční bitva o Šanghaj, kde se 13. srpna 1937 vylodila japonská vojska, byla prvním velkým střetem japonské agrese vůči Číně. Boje o město si vyžádaly 200 000 padlých. Čínští obránci museli přes statečný odpor nakonec ustoupit a v letech 1937-1945 tak byla Šanghaj okupována Japonskem. V tomto období se též stala cílem tisíců zahraničních uprchlíků.

Od 27. května 1949 je Šanghaj pod komunistickou vládou. Třebaže po roce 1949 přesídlila řada západních firem do Hongkongu, který tak vystřídal Šanghaj v roli obchodní metropole Dálného východu, výsadní hospodářské postavení Šanghaje v rámci Číny zůstalo neotřeseno. I dnes je, nepočítáme-li Hongkong, regionem se suverénně nejvyšším HDP na hlavu v ČLR. Zatímco v 60. až 80. letech město spíše stagnovalo, velký rozmach přišel po zřízení zvláštní hospodářské zóny Pchu-tung v roce 1990, kde vyrostly velkolepé mrakodrapy a nové mezinárodní letiště. Velkým problémem zůstává těžko kontrolovatelný příliv přistěhovalců z venkovských oblastí, především z provincií An‑chuej, Ťiang‑su a Če‑ťiang.

Mrakodrap Ťin Mao

Rozloha a počet obyvatel

Oficiální údaje k 1. lednu 2005: Šanghaj (bez vnějších předměstí)

  • Rozloha: 550 km²
  • Počet obyvatel: 9 263 459
  • Hustota zalidnění: 16 843 obyvatel/km²

Šanghaj (městská aglomerace spadající do správního obvodu statutárního města; celkem 18 městských obvodů a jeden venkovský okres)

  • Rozloha: 6 340,50 km²
  • Počet obyvatel: 13 355 925
  • Hustota zalidnění: 2 106 obyvatel/km²

Uvedená čísla zachycují pouze počet úředně registrovaných obyvatel; ve skutečnosti žije v Šanghaji „načerno“ dalších 4-5 milionů lidí.

Správní členění

Vlastní město sestává z deseti obvodů. Devět z nich, souhrnně označovaných Pchu-si (浦西, Pǔxī) na západním břehu řeky Chuang-pchu (黄浦) představuje historické jádro města, zatímco desátý obvod Pchu-tung (浦东, Pǔdōng), vytvořený roku 1992 je hypermoderní čtvrť na protějším východním břehu. Dalších osm městských obvodů a jeden venkovský okres pak tvoří vnější předměstí.

Shanghai admin cs.PNG
Věž Perla Orientu v noci

Vlastní město – 10 obvodů (čchü)

  • Chuang-pchu (ZZ: 黄浦区; pinyin: Huángpǔ Qū)
  • Lü-wan (卢湾区 Lúwān Qū)
  • Sü-chuej (徐汇区 Xúhuì Qū)
  • Čchang-ning (长宁区 Chángníng Qū)
  • Ťing-an (静安区 Jìng'ān Qū)
  • Pchu-tchuo (普陀区 Pǔtuó Qū)
  • Ča-pej (闸北区 Zháběi Qū)
  • Chung-kchou (虹口区 Hóngkǒu Qū)
  • Jang-pchu (杨浦区 Yángpǔ Qū)
  • Pchu-tung (浦东新区 Pǔdōng Xīn Qū) — do roku 1992 okres Čchuan-ša (Chuansha)

Okrajové části – 8 obvodů (čchü) a 1 okres (sien)

  • Pao-šan (宝山区 Bǎoshān Qū) — 1988
  • Min-chang (闵行区 Mǐnháng Qū) — 1992
  • Ťia-ting (嘉定区 Jiādìng Qū) — 1992
  • Ťin-šan (金山区 Jīnshān Qū) — 1992
  • Sung-ťiang (松江区 Sōngjiāng Qū) — 1997
  • Čching-pchu (青浦区 Qīngpǔ Qū) — 1999
  • Nan-chuej (南汇区 Nánhuì Qū) — 2001
  • Feng-sien (奉贤区 Fèngxián Qū) — 2001

Osm z devíti okresů bylo v průběhu let 19882001 změněno v městské obvody. Jediným zbývajícím venkovským okresem je tak

  • Čchung-ming (崇明县 Chóngmíng Xiàn), zajímající plochu stejnojmenného ostrova v ústí Jang-c'-ťiang.

Doprava

Šanghajský Transrapid

Šanghajské metro má devět tras (2008); tři další trasy jsou ve výstavbě a budou otevřeny do roku 2010. Oba břehy řeky Chuang-pchu spojuje pět mostů a několik tunelů. Staré šanghajské letiště Chung-čchiao se nachází v západní části města, od roku 1999 však většinu provozu přebírá nové mezinárodní letiště na okraji východní čtvrti Pchu-tung (Pudong International Airport). Nové letiště spojuje od března 2004 s centrem první komerční linka magnetického rychlovlaku Transrapid německé konstrukce. Rychlovlak dosahuje rychlosti 431 km/h a 32 km dlouhou trasu urazí za necelých 8 minut. Výstavba dalšího ambiciózního dopravního díla probíhá jižně od města – do roku 2009 má šestiproudý dálniční most překlenout changčouskou zátoku v délce 36 km a výrazně tak zkrátit cestu ze Šanghaje do Ning-po. Vzhledem k překotnému tempu stavební činnosti jsou rok staré mapy již neaktuální.

Pozoruhodnosti

Šanghaj na rozdíl od mnoha čínských měst neoplývá středověkými památkami. Dominantu města v samém centru, čtvrti Chuang-pchu, tvoří tzv. Bund – nábřeží lemované výstavnými výškovými budovami bank, obchodních společností a hotelů z počátku 20. století. Bund je dnes památkově chráněn a výstavba vyšších mrakodrapů v této oblasti není povolena. Na protějším břehu se ve čtvrti Pchu-tung vypíná 468 m vysoká věž Perla Orientu z roku 1995, panorama této moderní čtvrti dotváří od roku 1998 mrakodrap Ťin Mao s 88 podlažími (Číňané považují osmičku za velmi šťastné číslo), nejvyšší budova ČLR a čtvrtá nejvyšší budova světa (anténu nepočítaje). Náměstí Lidu v Chuang-pchu dominuje od roku 1996 nová budova Šanghajského muzea, s unikátní kombinací kruhového a čtvercového půdorysu, vyjadřující dávnou čínskou představu kruhového nebe a čtvercové země. Bohaté uměleckohistorické sbírky obsahují předměty od nejstarších bronzů z období Šang až po nábytek z časů dynastie Čching.

Nankingská třída, jedna z hlavních obchodních tepen města, směřuje k buddhistickému chrámu Ťing-an (靜安寺, Ťing-an s', Chrám Klidu a Míru.), obnovenému v roce 1983. U Šanghaje se nachází automobilový okruh pro závody Formule 1. Je dlouhý 5,5 km a má tvar připomínající znak „šang“ (上) z názvu města. 26. září 2004 se na něm poprvé jela Velká cena Číny.

V roce 2010 se v Šanghaji konala velmi úspěšná světová výstava Expo.

Šanghaj v noci

Další fotografie — Shanghai 2006

Partnerská města

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Šanghaj
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Shanghai