Black-Friday-2019-12-Multimediaexpo.png

Čínská lidová republika

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání
Čínská lidová republika
Čínská lidová republika
中华人民共和国
Zhōnghuá rénmín gònghéguó
Čung-chua žen-min kung-che-kuo
Flag of the People's Republic of China.png  National Emblem of the People's Republic of China.png
Vlajka Čínské lidové republiky   Státní znak Čínské lidové republiky
The media player is loading... Prehravac se nahrava...

Hymna Čínské lidové republiky
I-jung-ťün Ťin-sing-čchü (Pochod dobrovolníků)
Geografie
People's Republic of China (orthographic projection).png
Hlavní město: Peking
Rozloha: 9 596 960 (4. na světě)
z toho 2,82 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Mount Everest (8 844,43 m n.m.)
Časové pásmo: +8
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 1 312 897 300 (1. na světě)
Hustota zalidnění: 137 obyv. (74. na světě)
HDI: 0,762 (střední)
Jazyk: mandarínská čínština
Náboženství: Buddhismus, taoismus, islám, křesťanství
Státní útvar
Státní zřízení: komunistický stát
Měna: čínský jüan, ofic. renminbi (CNY)
HDP/obyvatel: USD ()
Mezinárodní identifikace
MPZ: PRC
Telefonní předvolba: +86
Národní TLD: .cn

Čínská lidová republika (čínsky 中华人民共和国, pinyin Zhōnghuá rénmín gònghéguó, českým přepisem Čung-chua žen-min kung-che-kuo, zkráceně ČLR) je nejlidnatější stát světa. Velmi rychle rostoucí ekonomika, vojenská síla i progresivní diplomacie dávají vzrůst nové supervelmoci. Země je od roku 1949 vedena Komunistickou stranou Číny, jejíž představitelé si dělají nárok i na ostrov Tchaj-wan a několik dalších menších území, tyto oblasti však jsou spravovány vládou Čínské republiky.

Obsah

Geografie

Poloha

Čínská lidová republika se nalézá ve východní Asii při západním pobřeží Tichého oceánu. Od severu k jihu se rozkládá od řeky Chej-lung-ťiang (Amur) na 53º s.š. k nejjižnějšímu cípu ostrovů Nan-ša na 18º s.š. Spojnice měří kolem 5 500 km. Od Pamíru na západě (71º v.d.) po soutok řek Chej-lung-ťiang a Ussuri (135º v.d.) přesahuje spojnice 5 200 km. Časový rozdíl je více než čtyři hodiny, v celém státě se však používá jednotný čas (UTC+8).

ČLR přímo sousedí se 14 zeměmi. Má suchozemskou hranici o délce 22 800 km a (spolu s mnohem větším Ruskem) nejvíce sousedů ze všech států světa. Po směru hodinových ručiček jimi jsou Indie (délka hranice 3 380 km), Pákistán (523 km), Afghánistán (76 km), Tádžikistán (414 km), Kyrgyzstán (858 km), Kazachstán (1 533 km), Rusko (3 645 km), Mongolsko (4 677 km), Severní Korea (1 416 km), Vietnam (1 281 km), Laos (423 km), Myanmar (2 185 km), Bhútán (470 km) a Nepál (1 236 km). Dále moře odděluje Čínu od Jižní Koreje, Japonska, Čínské republiky na Tchaj-wanu, Filipín, Bruneje, Malajsie a Indonésie.

ČLR vede spor o pozemní hranici s Indií, spor o hranici s Tádžikistánem, krátký úsek hranice s KLDR není určen. Pohraniční spory s Ruskem byly urovnány v roce 2004.

Na východě a na jihu omývají čínské území moře. Po směru hodinových ručiček je to Pochajský záliv, které je považováno za čínské kontinentální moře, dále pak Žluté, Východočínské a Jihočínské moře, jež jsou okrajovými moři Tichého oceánu. V teritoriálních vodách Číny o celkové rozloze 4,73 milionu km² se nalézá na 5 400 ostrovů. Největší z nich o rozloze 36 000 km² je Tchaj-wan (ovládán je však Čínskou republikou), následovaný ostrovem Chaj-nan (34 000 km²). Nejvýchodnějšími čínskými ostrovy je souostroví Tiao-jü nacházející se severně od Tchaj-wanu, přičemž nejvýchodněji leží ostrov Čch'-wej; ostrovy jsou ovšem pod námořní kontrolou Japonska. Mnoho ostrovů, ostrůvků a skalních útesů, které se nalézají na jihu, jsou označovány jako „ostrovy Jihočínského moře“, přičemž patří hlavně do čtyř větších souostroví: Tung-ša (Východní písky), Si-ša (Západní písky), Čung-ša (Střední písky) a Nan-ša (Jižní písky); o oblast se stále vedou rozsáhlé územní spory.

Sráz tisíce stop (Chua-šan)

ČLR je zaangažována ve spletitém sporu o ostrovy Nan-šaMalajsií, Filipínami, Čínskou republikou, Vietnamem a Brunejí. Dále vede spor o námořní hranici s VietnamemTonkinském zálivu. Ostrovy Si-ša jsou obsazené Čínskou lidovou republikou, ale nárokovány Vietnamem a Čínskou republikou na Tchaj-wanu. Podobná situace je i okolo souostroví Tung-ša a Čung-ša.

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Čínské lidové republiky

Čínská občanská válka

Po druhé světové válceČíně znovu propukla občanská válka mezi Komunistickou stranou Číny (Kungčchantang) a Nacionalisty (Kuomintang), jež skončila roku 1949 poté, co komunisté vedení Mao Ce-tungem převzali kontrolu nad pevninskou Čínou (včetně ostrova Chaj-nan) a příslušníci Kuomintangu se stáhli na ostrov Tchaj-wan a několik menších přilehlých ostrovů (území dnešní Čínské republiky). 1. října 1949 vyhlásil Mao Ce-tung na pekingském náměstí Nebeského klidu slovy „Číňané povstali“ Čínskou lidovou republiku.

Vláda Mao Ce-tunga

Období vlády během života Mao Ce-tunga (19491976) dodnes vzbuzuje řadu kontroverzí, hlavně kvůli nesmiřitelné politice vůči odpůrcům, mnohým omylům a až zločinným důsledkům na obyvatelstvu způsobených mj. fanatickým vykládáním komunistické ideologie.

Nová vláda okamžitě uzákonila pozemkovou reformu, znárodnila průmyslovou výrobu a započala s vyhlašováním kampaní (programy gramotnosti, očkování, zvýšení kvality zemědělství atd.). Hned po vzniku nového státu v roce 1949 ČLR také formálně anektovala Východní Turkestán (dnešní autonomní oblast Sin-ťiang) a v roce 1950 i Tibet (oficiálně až roku 1951, dnešní Tibetská autonomní oblast), čímž dokončila opětovné sjednocení území připojením všech separatistických států vzniklých po vyhlášení republiky roku 1912. Komunistická ČLR se také zapojila do korejské války (19501953) na straně komunistického bloku. V roce 1956 byla vyhlášena pod heslem „Ať rozkvétá sto květů umění, ať soupeří sto škol učení“ Kampaň Sta květů, v jejímž rámci byli intelektuálové vyzváni, aby dali kritikou podněty pro další zlepšení země. Když se ale kampaň postupně zvrhla v kritiku vládního režimu, následovala kampaň proti pravičákům (1957), která odsoudila statisíce lidí, převážně intelektuálů, k smrti nebo k převýchově.

V pokusu dohnat a předehnat Západ byl vyhlášen tzv. Velký skok vpřed (19581960), jenž ale skončil katastrofou - na hladomor zemřelo podle odhadů dokonce více než 30 milionů lidí, a proto z čela KS Číny odstoupil Mao Ce-tung, přestože si i nadále ve straně udržoval velký vliv, a na jeho místo byl zvolen Liou Šao-čchi. V důsledku ideologické roztržky se Sovětským svazem od roku 1960 byla navíc ČLR odkázána pouze sama na sebe. Roku 1964 byla provedena úspěšná jaderná zkouška a ČLR se tak zařadila mezi jaderné mocnosti.

Kulturní revoluce

V roce 1966 Mao Ce-tung inicioval Velkou proletářskou kulturní revoluci, jež byla postavena na myšlence nepřetržité revoluce a masové demokracie, a měla za cíl vymýtit kapitalismus uvnitř strany. Hlavním Maovým důvodem pro uskutečnění revoluce však patrně bylo to, že od roku 1959 postupně ztrácel vliv ve vedení strany a tímto způsobem se chtěl zbavit svých ideologických odpůrců a osobních nepřátel. Kampaň byla zaměřena proti čtyřem přežitkům – starému myšlení, kultuře, obyčejům a návykům. Hnací silou Maovy revoluce se stala mládež, která vytvářela tzv. rudé gardy. Hlavními obětmi kampaně se stali Liou Šao-čchi a Teng Siao-pching, zahraniční diplomaté a veškeré autority vůbec. V důsledku došlo k obrovským škodám na kulturním dědictví (byly páleny knihy, vypleněna muzea a ničeny historické budovy) a země se zmítala v chaosu.

Liberalizace ekonomiky

Kulturní revoluce skončila až smrtí Mao Ce-tunga. V následném boji o moc neuspěla tzv. banda čtyř, jež měla velký podíl na kulturní revoluci. Byla obviněna z uvedení země do chaosu a všichni členové odsouzeni k vysokým trestům. Do čela státu se dostalo proreformní křídlo KS Číny reprezentované Teng Siao-pchingem, který postupně převzal veškerou moc ve státě. Současně s tím došlo k oteplování vztahů se Západem.

V následujících letech proběhly mnohé reformy, díky nímž se hlavně v ekonomické oblasti země přiblížila více Západu. Zřízeny byly například tzv. „Zvláštní ekonomické zóny“, kde bylo umožněno podnikání západním investorům.

Studentské protesty na náměstí Tchien-an-men

Roku 1989 došlo po narůstající nespokojenosti k protestům studentů proti vládě KS Číny na náměstí Nebeského klidumetropoli Pekingu, ty však byly tvrdě potlačeny zásahem armády a uvrhly ČLR do přechodné izolace. K demokratizaci a zavedení pluralitního systému nedošlo, komunistické vedení země se však generačně obměnilo a pokračovalo nadále v hospodářských reformách.

90. léta a nové tisíciletí

1. července 1997 byl k Čínské lidové republice připojen Hong Kong, dříve pod správou Velké Británie, pod podmínkou „jeden stát, dva systémy“; 20. prosince 1999 bylo pod stejnými podmínkami připojeno Macao, dříve pod správou Portugalska. V roce 2008 byly v Tibetu krvavě potlačeny protičínské demonstrace.

Administrativní členění

Hlavní článek: Administrativní členění Čínské lidové republiky

Administrativní dělení Čínské lidové republiky a území jí nárokovaná.

Čínská lidová republika má vícestupňový správní systém. Na nejvyšší úrovní stojí provincie (省). Vláda ČLR jich kontroluje 22, ostrov Tchaj-wan je vládou ČLR sice považován za další provincii, administrativně je ale spravován vládou Čínské republiky. Mimo provincií je v ČLR 5 autonomních oblastí (自治区) zahrnujících oblasti obydlené z velké části příslušníky národnostních menšin, 4 samosprávná města (直辖市) a 2 zvláštní správní oblasti (特别行政区) těšící se velké míře autonomie. Dále jsou provincie a autonomní oblasti rozděleny na autonomní prefektury, okresy, autonomní okresy a města a ty dále na města a obce včetně měst a obcí etnických menšin.

Přehled provinvií ČLR:

Český název Čínský název Pinyin Status
An-chuej 安徽 Ānhuǐ provincie
Če-ťiang 浙江 Zhèjiāng provincie
Čching-chaj 青海 Qīnghǎi provincie
Čchung-čching 重庆 Chóngqìng centrálně spravované město
Fu-ťien 福建 Fújiàn provincie
Hongkong 香港 Xiānggǎng zvláštní správní oblast
Chaj-nan 海南 Hǎinán provincie
Che-nan 河南 Hénán provincie
Che-pej 河北 Héběi provincie
Chej-lung-ťiang 黑龙江 Hēilóngjiāng provincie
Chu-nan 湖南 Húnán provincie
Chu-pej 湖北 Húběi provincie
Jün-nan 云南 Yúnnán provincie
Kan-su 甘肃 Gānsù provincie
Kuang-si 广西 Guǎngxī autonomní oblast
Kuang-tung 广东 Guǎngdōng provincie
Kuej-čou 贵州 Guìzhōu provincie
Liao-ning 辽宁 Liáoníng provincie
Macao 澳門 Àomén zvláštní správní oblast
Ning-sia 宁夏 Níngxià autonomní oblast
Peking 北京 Běijīng centrálně spravované město
S'-čchuan 四川 Sìchuān provincie
Sin-ťiang 新疆 Xīnjiāng autonomní oblast
Šan-si 山西 Shānxī provincie
Šan-tung 山东 Shāndōng provincie
Šanghaj 上海 Shànghǎi centrálně spravované město
Šen-si 陝西 Shǎnxī provincie
Tchaj-wan 台湾 Táiwān provincie
Tchien-ťin 天津 Tiānjīn centrálně spravované město
Tibet 西藏 Xīzàng autonomní oblast
Ťi-lin 吉林 Jílín provincie
Ťiang-si 江西 Jiāngxī provincie
Ťiang-su 江苏 Jiāngsū provincie
Vnitřní Mongolsko 内蒙古 Nèi Měnggǔ autonomní oblast

Poznámka: ČLR považuje Tchaj-wan za svou 23.provincii, přestože jej fakticky neovládá.

Politika

Čínská lidová republika je autoritářský režim pod vedením Komunistické strany Číny. Od roku 1949 do současnosti se v jejím čele vystřídaly čtyři „generace vůdců“.

Ekonomika

Vývoj HDP v ČLR mezi lety 1952 a 2005
Související informace můžete najít také v článku: Ekonomika Čínské lidové republiky|Velký skok vpřed}}

Díky ekonomickým reformám, které začal od roku 1976 prosazovat Teng Siao-pching a na které navázali jeho nástupci v 90. letech, byl v ČLR v polovině 90. let 20. století nastartován rychlý hospodářský růst, jenž trvá dodnes a rychle stimuluje všechny oblasti národního hospodářství.

Ekonomika země v roce 2007 rostla tempem 11,9 %, nejvyšším za 13 let. Hrubý domácí produkt tak dosáhl cifry 24,953 biliónů CNY (tj. 3,428 biliónů USD), ovšem dlouhodobý dvouciferný růst způsobil zvýšení inflace na 4,8 %, oproti necelým 2 % roku 2006. V únoru 2008 inflace dokonce vyšplhala až na 8,7 %, což je jedenáctileté maximum. Očekává se, že růst ekonomiky ČLR v roce 2008 bude opět vyšší něž 10 %.

Čínský vývoz v roce 2006 vzrostl o 27,2 %, zatímco dovoz ve stejném období narostl o 20 %. Saldo obchodní bilance tak dosáhlo přebytku 177,5 miliard USD (oproti 100 mld. USD v roce 2005).

Čínská ekonomika v roce 2005 předstihla britskou a v roce 2007 německou ekonomiku a s objemem DPH 2,49 bilionu € se dostala na třetí místo na světě.[1]

Obyvatelstvo

Obyvatelstvo podle etnik

Etnikum Počet obyvatel    Regiony, v nichž převážně žijí

Číňané 1 042 480 000    všechny regiony
Čuangové 15 555 800    Kuang-si, Jün-nan, Kuang-tung, Kuej-čou
Mandžuové 9 846 800    Liao-ning, Chej-lung-ťiang, Ťi-lin, Che-pej, Peking, Vnitřní Mongolsko
Chuejové 8 612 000    Ning-sia, Kan-su, Che-nan, Sin-ťiang, Čching-chaj, Jün-nan, Che-pej, Šan-tung, An-chuej, Liao-ning, Peking, Vnitřní Mongolsko, Chej-lung-ťiang, Tchien-ťin, Ťi-lin, Šen-si
Miaové 7 383 600    Kuej-čou, Jün-nan, Chu-nan, Kuang-si, S'-čchuan, Kuang-tung, Chu-pej
Ujgurové 7 207 000    Sin-ťiang, Chu-nan
Iové 6 578 500    S'-čchuan, Jün-nan, Kuej-čou, Kuang-si
Mongolové 4 802 400    Vnitřní Mongolsko, Sin-ťiang, Liao-ning, Ťi-lin, Chej-lung-ťiang, Čching-chaj, Che-pej, Che-nan, Kan-su, Jün-nan
Tibeťané 4 593 100    Tibet, S'-čchuan, Čching-chaj, Kan-su, Jün-nan
Puejové 2 548 300    Kuej-čou
Dunganové 2 508 600    Kuej-čou, Chu-nan, Kuang-si
Jaové 2 137 000    Kuang-si, Chu-nan, Jün-nan, Kuang-tung, Kuej-čou
Korejci 1 923 400    Ťi-lin, Chej-lung-ťiang, Liao-ning, Vnitřní Mongolsko
Pajové 1 598 100    Jün-nan, Chu-nan
Chaniové 1 254 800    Jün-nan
Liové 1 112 500    Kuang-tung
Kazachové 1 110 800    Sin-ťiang, Kan-su
Tajové 1 025 400    Jün-nan
Šeové 630 470    Fu-ťien, Če-ťiang, Ťiang-si, Kuang-tung
Lisuové 574 600    Jün-nan, S'-čchuan
Kelaové 438 200    Kuej-čou, Kuang-si
Lachuové 411 500    Jün-nan
Tungsiangové 373 700    Kan-su, Sin-ťiang
Waové 352 000    Jün-nan
Šuejové 347 100    Kuej-čou, Kuang-si
Nasiové 277 800    Jün-nan, S'-čchuan
Čchiangové 198 300    S'-čchuan
Tchuťiaové 192 600    Čching-chaj, Kan-su, Chu-nan, Chu-pej, S'-čchuan, Kuej-čou
Sipové 172 900    Sin-ťiang, Liao-ning, Ťi-lin
Mulamové 160 600    Kuang-si
Kirgizové 143 500    Sin-ťiang
Dahurové 121 500    Vnitřní Mongolsko, Chej-lung-ťiang, Sin-ťiang
Ťingpchové 119 300    Jün-nan
Salarové 87 500    Čching-chaj, Kan-su
Blangové 82 400    Jün-nan
Maonanové 72 400    Kuang-si
Tádžikové 33 200    Sin-ťiang
Pchumiové 29 700    Jün-nan
Ačchangové 27 700    Jün-nan
Nuové 27 200    Jün-nan
Evenkové 26 400    Vnitřní Mongolsko, Chej-lung-ťiang
Ťingové 18 700    Kuang-si
Ťinuové 18 000    Jün-nan
Palaungové 15 500    Jün-nan
Uzbekové 14 800    Sin-ťiang
Rusové 13 500    Sin-ťiang
Jugurové 12 300    Kan-su
Paoanové 11 700    Kan-su
Monpové 7 500    Tibet
Oročové 7 000    Vnitřní Mongolsko, Chej-lung-ťiang
Tulungové 5 800    Jün-nan
Tataři 5 100    Sin-ťiang
Nanajové 4 300    Chej-lung-ťiang
Domorodí Tchajwanci 2 900    Fu-ťien
Lhopové 2 300    Tibet

(Zdroj: tisková agentura Xinhua)

Životní prostředí

Znečištění ovzduší nad východním pobřežím země

Bouřlivý ekonomický rozvoj má však i vážné ekologické dopady.

Půda

Došlo mj. ke značnému znečištění zemědělských půd a povodí řeky Jang-c', hlavních oblastí produkce potravin v zemi. Jen zamoření půd těžkými kovy způsobuje znehodnocení zemědělské produkce v hodnotě 20 miliard yuanů (cca 54 miliard Kč) ročně.[2] Dalším problémem intenzifikovaného zemědělství (ČLR je země s 9. největším růstem zemědělství) je eroze půdy.

Voda

Čína je jednou z oblastí s nejmenšími zásobami vody na světě. Sever Číny má kritický nedostatek vody a nedostatkem pitné vody trpí 2/3 čínských měst. Ekologickým problémem je kontaminace valné většiny řek. Kvalita vody je také ohrožována rizikovými průmyslovými provozy v blízkosti zdrojů pitné vody, např. 13. listopadu 2005 způsobila exploze chemičky ve městě Ťi-lin kontaminaci řeky Sung-chua benzenem, tedy i ohrožení a znečištění pitné vody ve městech po proudu, např. Charbinu.[3]

Vzduch

Oblast východního pobřeží je území s největším znečištěním vzduchu na světě.[4] Důvodem je využívání černého uhlí jako topiva.

Desertifikace

Velkou část severu země ohrožuje desertifikace, tedy postupné rozšiřování pouště. Proti tomuto postupu byl započat plán nazvaný „Velká zelená zeď“, který počítá s masivním zalesňováním ohrožených oblastí, setbou vyšlechtěných, odolných druhů dřevin ze vzduchu a dalšími opatřeními. Jeho splnění se odhaduje na desítky let.

Související články

Reference

  1. http://ekonomika.sme.sk/c/4262265/cina-predbehla-najvacsiu-europsku-ekonomiku.html
  2. Miroslav Šuta: Míra znečištění v Číně už omezuje rozvoj, respekt.cz, 7. květen 2007
  3. Toxic leak threat to Chinese city, BBC News, 23. listopadu 2005
  4. celkové znečištění vzduchu na Zemi

Externí odkazy


Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace