Bitva o Gallipoli

Z Multimediaexpo.cz

Bitva o Gallipoli
Konflikt: První světová válka
Gallipoli1915.jpg
Duben 1915
Trvání: 19. únor 19159. leden 1916
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Gallipoli, Turecko
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Turecké vítěztví
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Flag of the United Kingdom.png Velká Británie
Flag of France.png Francie
Flag of Australia.png Austrálie
Soubor:Flag of Imperial India.png Indie
Newfoundland Blue Ensign.png Newfoundland
Flag of New Zealand.png Nový Zéland
Ottoman Flag.png Osmanská říše
Flag of the German Empire.png Německo
Velitelé
Sir Ian Hamilton Flag of the German Empire.png Otto von Sanders
Ottoman Flag.png Mustafa Kemal
Síla
5 divizí (na začátku)
14 divizí (celkem)
6 divizí (na začátku)
14 divizí (celkem)
Ztráty
252 000 z toho:
-Flag of the United Kingdom.png 205 000 Angličanů
-Flag of France.png 47 000 Francouzů
3 bitevní lodě
253 000
{{{poznámky}}}

V bitvě o Gallipoli (1915/1916), vedené Velkou Británií a Francií proti Osmanské říši, šlo o kontrolu strategicky důležitého Dardanelského průlivu, tedy o přístup k Marmarskému moři a tím i o možnost napadnout tehdejší hlavní město Istanbul. V Turecku je tato bitva známa jako bitva o Çannakale (podle města na asijské straně průlivu), v britské historiografii se hovoří o operaci Dardanely (Dardanelles Campaign, zřídka Gallipoli Campaign). Gallipoli, turecky Gelibolu, je poloostrov v evropské části Turecka, který tvoří severní stranu průlivu Dardanely.

Plány, obsadit průliv do Marmarského moře, byly diskutovány v britské admiralitě již mezi lety 1904 a 1911, byly však jako neproveditelné zamítnuty. Počátkem první světové války se stoupenci této operace prosadili (mimo jiné i na žádosti Ruska), což vedlo k bitvě o Gallipoli mezi únorem 1915 a lednem 1916, na které se mimo britských a francouzských spojeneckých jednotek podílely i kontingenty z Indie, Austrálie a Nového Zélandu o celkové síle kolem 16 divizí.

První pokusy, kde se jednalo výlučně o námořní akce bitevních lodí, se nesetkaly s úspěchem, proto byla od konce dubna do celé operace zapojena i armáda. Ani její účast však nepřinesla žádané výsledky, turecké jednotky se velice úspěšně bránily (jedním z velitelů turecké armády byl i pozdější zakladatel moderního Turecka, Mustafa Kemal Atatürk).

Neúspěchy vedly k několika demisím ve Velké Británii (na akci doplatili zejména Winston Churchill a Horatio Kitchener), v lednu 1916 byla akce ukončena. Jako důvod pro neúspěch se uvádí neschopnost vojenského vedení, taktické chyby, nezkušenost na akci se podílejících jednotek, zastaralá výzbroj (včetně bitevních lodí) a naprostý nedostatek munice. Některé prameny se zmiňují o 131 tisících padlých a 262 tisících zraněných, jiné hovoří o celkových ztrátách 214 tisících jen na straně spojeneckých armád. Jediným úspěchem celé operace byla skutečnost, že tato jednoroční bitva vázala silné turecké armádní svazy, které tak nemohly zasáhnout do bojů na ruské frontě.


První světová válka

Srbská kampaň Bitva u Krašniku Bitva u Tannenbergu Bitva o Halič První bitva na Marně Bitva o Tangu Bitva o Gallipoli Bitva u Gorlice Bitvy na Soči Bitva u Verdunu Bitva u Jutska Brusilovova ofenzíva Bitva na Sommě Nivellova ofenzíva Kerenského ofenzíva Bitva u Zborova Bitva u Caporetta Bitva u Cambrai Bitva u Bachmače Ludendorffova ofenzíva Třetí bitva na Aisně Bitva u Lipjag Bitva na Piavě Druhá bitva na Marně Bitva u Doss Alto Bitva u Terronu