Brno-Komín

Z Multimediaexpo.cz


Komín je bývalá obec od roku 1919 připojená k Brnu, městská čtvrť a katastrální území a od 24. listopadu 1990 pod názvem Brno-Komín také městská část o rozloze 760,03 ha, rozkládající se na severozápadě statutárního města Brna po obou stranách řeky Svratky. Je zde evidováno 43 ulic, 2 225 adres.

Pro účely senátních voleb je území městské části Brno-Komín zařazeno do volebního obvodu číslo 60.

Obsah

Charakteristika

Plán Brna-Komína

Morfologie

Od jihozápadní hranice, která je vymezena řekou Svratkou a za níž se strmě zvedají zalesněné kopce s vrcholem Holedná (391 m), stoupá terén na levém, komínském břehu pozvolna směrem na sever. Komín pak tvoří přirozenou kotlinu ohraničenou Mniší horou, kde sídlí ZOO Brno, jižním okrajem přírodního parku Baba, přírodní památkou Medlánecké kopce a Palackého vrchem (339 m), na který na jihu opět navazuje svratecká niva o nadmořské výšce cca 210 m. Uvnitř této kotliny se nachází nevýrazný hřbet v ose Chochola (307 m), Panský kopec a přírodní památka Netopýrky. V těsném sousedství původního vesnického centra se pak nachází osamocená vyvýšenina Ruský vrch (dříve zvaná Hausperk).

Osídlení

Komín má charakter spíše menšího města s jasně patrnými pozůstatky původní vesnické zástavby. Zástavba Komína je soustředěna v okolí Svratky a na přilehlých severních svazích, zbytek plochy katastru tvoří především orná půda, lesy a také dráhový systém Letiště Medlánky. V jižní části městské části se rozkládá původní vesnické jádro Komína s kostelem sv. Vavřince, na něž na severu těsně navazuje zdejší panelové sídliště.

Jméno

Původ jména není zcela objasněn, etymologové však vylučují jeho souvislost se stavebním zařízením na odvod kouře. Důvodem je skutečnost, že slovo komín je u nás doloženo mnohem později, než jméno obce Komín. Navíc i poté, co k nám slovo komín z italštiny proniklo, jednalo se ještě dlouho o reálii typicky městskou, ve středověké zemědělské osadě prakticky neznámou.[1] Má se za to, že pojmenování značí buď usedlost, patřící Komovi (či Komoňovi a pod.), nebo je odvozeno od slovanského základu kom- (strmě, svisle, kolmo). Název obce je u nás ojedinělý, v Chorvatsku ale existují nejméně dvě obce jménem Komin, v Bosně a Hercegovině jedna.

Historický přehled[2][3]

Pravěk, starověk a středověk

Nejstarší archeologické nálezy dokládají osídlení už v starší době kamenné, paleolitu, přibližně 50 tisíc let př.n.l. Nálezy prvních zahloubených obydlí pravěkých zemedělců jsou datována do mezolitu, 4-8 tisíc let př.n.l. Z následujícího období se dochovala celá řada malovaných keramických předmětů denní potřeby, a také hliněné sošky žen. V době bronzové dochází již u obyvatelstva ke vzniku společenských vrstev a mezi archeologickými nálezy přibývají bronzové šperky a zbraně. V Komíně se setkává kultura od jihu pronikajícího lidu mohylových polí a od severu postupujícího lidu popelnicových polí.

V době 400 až 200 let před přelomem letopočtu obsazují území Keltové, kmen Bójů, což přináší nejen rozvoj hmotné kultury, ale i umění a obchodu. V následujících stoletích byla zaznamenána expanze germánských kmenů, Markomanů a Kvádů. Slovanské osídlení je doloženo od 5. století. V devátém století, po vzniku Velké Moravy, dochází k upevňování křesťanství, což dokládají i archeologické nálezy nezpopelněných hrobů. V desátém století se objevuje první souvislá zástavba v prostoru dnešního kostela, která se později rozšířila směrem k řece Svratce.

Ve 14. století přesunula do Brna svůj dvůr bývalá dvojnásobná královna Eliška Rejčka a postavila v Komíně románsko-gotický farní kostel svatého Vavřince. Příslušná dohoda s olomouckým biskupem je datována rokem 1324. Sto let poté, roku 1428 táhli kolem husité, obec však nedobyli, nicméně okolí vyplenili. Podle některých indicií mohla stát v té době na kopci Hausperku panská tvrz, důkazy však pro to chybí.

Novověk

Archeologický výzkum v prostoru okružní křižovatky

S příchodem nové historické epochy postihla obyvatele Komína řada pohrom. V devadesátých letech 16. století se vyskytly nebývalé bouře, zemětřesení, neúroda a bída. Za třicetileté války, po dobu švédského obléhání v roce 1645, byla v Komíně ustájená švédská jízda. Z té doby se traduje pověst o pacholíkovi, který vyslechl poradu štábu, že pokud město nedobudou následujícího dne do poledne, obléhání zanechají a odtáhnou. Zprávu se podařilo předat obleženým, ti v nejvyšší nouzi odzvonili poledne o hodinu dříve, a tím se zachránili. Švédové sice odtáhli ale předměstí Brna včetně Komína zůstala vypálena a vydrancována. Škola na několik desetiletí přestala existovat, vinice zpustly. Dílo zkázy dokončil mor, jehož epidemie se v Brně a okolí rozšířila roku 1648. V roce 1720 pak obec zcela vyhořela, a dlouhá léta trvalo, než znovu dosáhla ztraceného postavení. Hřbitov kolem kostela byl zrušen v roce 1836, poté, co byl založen nový, v současné poloze. Roku 1849, se komínští vykoupili z poddanosti za 4060 zlatých, 26 krejcarů a zvolili první radní a starostu obce. K roku 1890 má Komín 168 domů a 1019 obyvatel (1017 katolíků, 2 židé, 1018 Čechů, 1 Němec).

20. století

V roce 1909 byla v obci otevřena nová, výstavná škola, postavená podle návrhu akademického architekta Antonína Blažka z Králova Pole. Podle návrhu téhož autora byl v letech 1911-1913 přestavěn také komínský kostel. V oné době byl Komín prakticky výhradně rolnickou vsí, kromě zemědělství zde fungovala pouze výrobna likérů. První světová válka, v letech 1914-1918, znamenala pro obyvatele povinnost narukovat a účastnit se bojů. Oběti války připomíná pomník, který stojí v parčíku mezi školou a kostelem. Po vzniku ČSR došlo 16. dubna 1919 k připojení okolních obcí k Brnu, čímž bylo v Brně dosaženo převahy česky mluvícího obyvatelstva. Připojení se týkalo i obce Komín. Tehdy téměř celý jeho současný katastr tvořil obec Komín, jihovýchodní část katastru s ulicí Štursovou a některými pozemky dnešního SOÚ Spojů náležela k obci Žabovřesky a jihozápadní část katastru k obci Jundrovu; ke Komínu naopak náležely i některé okrajové části moderního katastru Bystrce, zahrádky a část lesa na severu moderního katastru Jundrova a nejsevernější část moderního katastru Medlánek. Roku 1923 byla na místě bývalého mlýna, který zde stál již od středověku (v letech 1674-1692 v něm fungovala papírna), postavena podle návrhu ing. Petra malá vodní elektrárna. Do postavení Brněnské přehrady fungovala jako průtočná, později jako vyrovnávací, a jednalo se o jednu z prvních instalací Kaplanovy turbíny (2x 100 kW). Ke konci druhé světové války bojojovala Rudá armáda s německou armádou i v prostoru Komína. Již 26. dubna 1945 byl prostor Komína osvobozen, i když zbytky Němců se ještě ukrývaly v místě komínských zmol. Vojáci Rudé armády, padlí při osvobozeneckých bojích této části Brna, byli pochováni na čestném pohřebišti na Hausperku, přejmenovném na Ruský vrch. V roce 1947 byla do Komína prodloužena tramvajová trať. V 70. letech došlo v Komíně dle návrhu architekta Františka Kopřivíka k výstavbě panelového sídliště (včetně zajištění obsluhy trolejbusovou dopravou) a v souběhu s řekou byla vybudována kníničská radiála. Obec tím rychle ztratila svůj vesnický chatrakter. V devadesátých letech, po změně politických poměrů, se tvář obce zlepšila díky celkové rekonstrukci komínského náměstí a z iniciativy skupiny obyvatel byl obnoven hřbitov, zrušený v rámci výstavby sídliště. V roce 1997 byla podle návrhu zlínského Kovoprojektu postavena na Jundrovské ulici nová trolejbusová vozovna. Součástí stavby bylo i mimoúrovňové křížení s kníničskou radiálou. Z nejasných důvodů však tato křižovatka nebyla nikdy dokončena - chybí na ní nájezdové rampy pro odbočení z/do Komína a Jundrova, dokonce ani tramvajové těleso nebylo nikdy v rámci prováděných rekonstrukcí přeloženo do příslušného mostního pole. Absence ramp značně komplikuje dopravu uvnitř Komína a představitelé městské části marně vyvíjejí tlak na město, aby most dokončilo.

Osobnosti

Soubor:Graffiti3333.jpg
Pecha na grafiti v Komíně

Traduje se, že do Komína chodíval mnohostranný umělec Jiří Mahen, básník Vítězslav Nezval zde při procházkách mohl najít inspiraci ke slavné básni Na břehu řeky Svratky, z centra Brna pěšky vyrážel na komínské hody hudební skladatel Leoš Janáček, o půlstoletí později zde zase tančíval v kroji známý silák a recesista Franta Kocourek

Fotogalerie

Reference

  1. Oldřich Syrovátko a kol.: Město pod Špilberkem, str.48; Brno 1993; ISBN 80-85765-10-1
  2. Historie na webu obce
  3. Karel Kuča: Brno - vývoj města, předměstí a připojených vesnic, str. 399-402; Praha 2000; ISBN 80-86223-11-6

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Brno-Komín
       Statutární městoBrno
Městské části

Brno-BohuniceBrno-BosonohyBrno-BystrcBrno-Černovice • Brno-Chrlice • Brno-Ivanovice • Brno-Jehnice • Brno-jih • Brno-Jundrov • Brno-Kníničky • Brno-Kohoutovice Brno-Komín Brno-Královo Pole Brno-Líšeň Brno-Maloměřice a Obřany Brno-Medlánky Brno-Nový Lískovec Brno-Ořešín Brno-Řečkovice a Mokrá Hora Brno-sever Brno-Slatina Brno-Starý Lískovec Brno-střed Brno-Tuřany Brno-Útěchov Brno-Vinohrady Brno-ŽabovřeskyBrno-Žebětín Brno-Židenice

Části obce a katastrální území

BohuniceBosonohyBrněnské IvanoviceBrno-městoBystrcČerná Pole Černovice Dolní Heršpice Dvorska Holásky Horní Heršpice Husovice Chrlice Ivanovice Jehnice Jundrov Kníničky Kohoutovice Komárov Komín Královo Pole Lesná Líšeň Maloměřice Medlánky Mokrá Hora Nový Lískovec Obřany Ořešín Pisárky Ponava Přízřenice Řečkovice Sadová Slatina Soběšice Staré Brno Starý Lískovec Stránice Štýřice Trnitá Tuřany Útěchov Veveří Zábrdovice Žabovřesky Žebětín Židenice

Další čtvrtě

CacoviceČernovičkyDivišova čtvrťJabloňováJuliánovKamechyKamenná kolonie • Kamenný Vrch • Kandie • Masarykova čtvrť • Nové Černovice • Nové Moravany Písečník • Slatinka • Štefánikova čtvrť

Historická předměstí

Augustiniánská Ulice • Červená Ulice • Dolní a Horní Cejl • Josefov • Kožená • Křenová • Křížová • Lužánky • Malá Mariacela • Malá Nová Ulice Na Hrázi a Příkop Náhon Nové Sady Pekařská Silniční Špilberk Švábka U Svaté Anny Ugartov V Jirchářích Velká Nová Ulice Vinohrádky