Chráněná krajinná oblast Kokořínsko

Z Multimediaexpo.cz


Chráněná krajinná oblast Kokořínsko byla vyhlášena roku 1976[1] v oblasti, která se v minulosti nazývala Polomené hory, Dubské skály či Dubské Švýcarsko (Daubaer Schweiz).[2][3]

Chráněná krajinná oblast zaujímá rozlohu 271,57 km². Patří k nejkrásnějším oblastem Mělnicka i celých Čech. Krajina má kaňonovitý charakter, v severní části přechází v pahorkatinu, jsou pro ni typické pískovcové skály, z nichž mnohé vytvářejí rozličné tvary - skalní převisy, drobné jeskyně, výklenky a římsy. Polomené hory podobně jako České středohoří vznikly koncem třetihor, kdy došlo k rozlomení reliéfu a proniknutí čedičového a znělcového magmatu k zemskému povrchu.

Obsah

Územní vymezení

Hlavními vstupními branami CHKO Kokořínsko jsou města Dubá, ležící na východní straně úžiny mezi menší severozápadní a větší jižní částí CHKO, Mšeno, ležící při jeho jinovýchodním okraji, a Liběchov, ležící nedaleko CHKO směrem k jihozápadu, k nedalekému Mělníku.

Nejnavštěvovanější je jižní část CHKO, v kaňonovitém údolí a povodí potoka Pšovky, jejíž nejcennější části včetně postranních roklí a některých skalních komplexů a hřebenů v okolí Kokořína a západně a severně od Mšena jsou zvláště chráněny jako přírodní rezervace Kokořínský důl. Osou jihozápadní části CHKO je potok Liběchovka, jehož údolím po většině délky prochází silnice I/9, turistickými východisky jsou zde například Želízy, Tupadly, Chudolazy nebo Medonosy. V prostoru mezi údolími Liběchovky a Pšovky je několik dolů (kaňonovitých údolí obklopených bloky pískovcových skal), například Zimořský důl, Truskavenský důl, Šemanovický důl, Sitenský důl, Vidimský důl, Hluboký důl, Střezivojický důl a další. Ve východní částí CHKO jsou nejznámějšími dominantami Houska (poblíž pramenů Pšovky) a Vrátenská hora, blíže dubé pak Vysoký vrch a Korecký vrch. Výběžek CHKO směřuje na severozápad od Dubé, až téměř k hranicím CHKO České středohoří. V této části Kokořínska se nacházejí v nejvzdálenější části dominanty Ronov či Vlhošť, Stříbrný vrch, Husa, blíže Dubé pak Kostelecké bory, Martinské stěny a Čap a západně od Dubé Dubová hora.

Vznik a popis krajiny

V třetihorách došlo na mnoha místech k průnikům sopečných vyvřelin (čedič, znělce, trachyty a jiné) které tvoří vrcholky v krajině. Působením erozních vlivů byla pískovcová tabule rozčleněna nejprve erozními rýhami a postupně hlubokými roklemi a údolími. Obnažené skalní stěny podléhají selektivnímu větrání za vzniku drobných reliéfních tvarů jako například voštiny, skalní římsy a lišty, skalní okna, výklenky a jeskyně, vzácněji škrapy. V pískovcích o nestejné odolnosti se objevují známé pokličky. Údolí jsou většinou bezvodá, jedinými většími stálými toky jsou potoky Pšovka, Liběchovka a Dolský potok.

Botanicky je CHKO zajímavá především díky inverzním polohám, kdy v údolích rostou vlhkomilné a podhorské rostliny a na výše položených polohách potkáme spíše druhy teplomilné a suchomilné. Z ptáků v údolích hnízdí některé druhy sov a v poslední době se rozšířil krkavec velký.

Z hlediska lidové architektury je zde zachována řada malebných obcí s roubenými a hrázděnými domy. Mnohé výklenky v poměrně měkkém pískovci byly v minulých dobách upraveny ve skalní byty, které však již byly opuštěny a chátrají. Oblast je především využívána k chalupářské rekreaci. Dominantou Kokořínska je hrad Kokořín.

Historie a sídlo CHKO

Cedule vyznačující začátek CHKO

Oblast je vyhledávaná českými i německými turisty již nejméně od poloviny 19. století. Chráněná krajinná oblast zde byla zřízena výnosem Ministerstva kultury ČSR č.j. 6.070/76 ze dne 19. března 1976. Spravované území se rozprostírá na území třech krajů a několika okresů, zejména Mělník a Česká Lípa. CHKO Kokořínsko se skládá ze dvou oblastí - kokořínské a vlhošťské.

Správa Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko při svém založení sídlila na Zámku Mělník a dislokované pracoviště měla v Holanech u Zahrádek v okrese Česká Lípa.[4] Nyní sídlí ve městě Mělník, adresa je Česká 149, 276 01 Mělník. Město Mělník samotné ovšem leží již vně území CHKO, asi 7 km od její hranice.

Od listopadu 2009 Správa CHKO Kokořínsko a Ministerstvo životního prostředí ČR předjednává s obcemi záměr rozšíření CHKO z 272 km² na cca 420 km², o jihozápadní část Českolipska od Novozámeckého rybníka u obce Zahrádky až k Bělé pod Bezdězem, včetně části bývalého vojenského prostoru Ralsko. Jako hlavní důvod je uváděn výskyt mnoha vzácných druhů živočichů a rostlin. Proti záměru se na podzim 2009 kvůli komplikacím a omezením které by to znamenalo pro rozvoj území, postavily Zákupy a Doksy, starosta Ralska se vyjádřil vstřícněji. V listopadu 2009 ministerstvo předpokládalo vyhlášení změny do konce roku 2010.[5] Zastupitelstva obcí Doksy, Mimoň a Zákupy přijala v roce 2010 zamítavá stanoviska, Ralsko mělo dílčí připomínky, napříkad vyloučení sídliště z CHKO. Starosta Doks nevyloučil, že by zastupitelstvo s rozšířením souhlasilo, pokud by dostalo záruky, že rozšíření neuškodí rekreačnímu provozu na Máchově jezeře a místním podnikatelům. Starostka Zákup mezi hlavními námitkami uvedla zvýšení byrokratické zátěže pro obyvatele například při stavebních úpravách domů.[6] Negativní stanovisko vyjádřily i obce Jestřebí a Bělá pod Bezdězem.[7] Zahrádky nesouhlasily proto, že v části Karasy počítají s výstavbou rodinných domů.[7] Jednání s nesouhlasícími obcemi většinou skončila kompromisem, například přeřazením některých území (např. Máchova jezera s plážemi) do nižšího pásma ochrany nebo vyjmutím z navrhovaného CHKO.[7] Jestřebí mělo podmínku, aby ochranáři vyčistili Robečský potok a vyjmuli z ochrany území pro silniční obchvat do Provodína.[7] V červnu 2011 ministerstvo psalo o záměru rozšíření o části Středočeského a Libereckého kraje o rozloze 139 km², přičemž ministr Tomáš Chalupa prohlásil, že záměr má jeho podporu i podporu většiny ze starostů obcí Ralsko, Doksy, Mimoň, Česká Lípa, Bělá pod Bezdězem, Bezděz, Provodín, Jestřebí a Zahrádky, s nimiž se minsitr setkal.[8] Podle zprávy z června 2011 by vláda mohla vyhlásit rozšíření CHKO „nejdéle do dvou let“ (což by znamenalo do června 2013), její sídlo má být přemístěno z Mělníka do Doks a má být přejmenována na „CHKO Kokořínsko – Máchův kraj“.[7]

Chráněná území

V době svého založení (1976) měla správa CHKO na starosti dvě maloplošná chráněná území - Státní přírodní rezervaci Kokořínský důl a Chráněný přírodní výtvor Špičák u Střezivojic. A také jednu naučnou stezku - Kokořínská rokle.[4]

Nyní je zde celá řada přírodně cenných míst chráněna jako maloplošná chráněná území - přírodní rezervace a přírodní památky.

Přírodní rezervace

Mokřady Liběchovky a Pšovky jsou zapsány na seznam mezinárodně chráněných mokřadů podle Ramsarské úmluvy.

Přírodní památky

Chráněná území Správy CHKO Kokořínsko mimo území CHKO

Správa CHKO Kokořínsko má v působnosti i některá maloplošná chráněná území mimo oblast Kokořínska, např. v okresech Nymburk a Kolín.

Národní přírodní rezervace:

Národní přírodní památky:

  • národní přírodní památka Peklo – údolí Robečeského potoka, okres Česká Lípa
  • národní přírodní památka Swamp – rašeliniště u Máchova jezera, okres Česká Lípa
  • národní přírodní památka Holý vrch – skalnatý hřeben a les u Lhotky u Mělníka v blízkosti CHKO Kokořínsko, okres Mělník
  • národní přírodní památka Klokočka – les, okres Mladá Boleslav
  • národní přírodní památka Radouč – skály, okres Mladá Boleslav
  • národní přírodní památka Rečkov – bažina, okres Mladá Boleslav
  • národní přírodní památka Slatinná louka u Velenky – okres Nymburk
  • národní přírodní památka Kopičácký rybník – okres Kolín
  • národní přírodní památka V jezírkách – louky, okres Kolín

Kulturní dědictví

Díky zachovalé lidové architektuře získaly některé vesnice status vesnická památková rezervace (Dobřeň, Olešno, Nosálov, Nové Osinalice, Lhota u Zátyní a Žďár), jiné vesnická památková zóna (Brocno, Tubož, Bukovec, Střezivojice, Jestřebice, Vidim, Lobeč, Sitné). Ve městech Dubá a Mšeno na Kokořínsku byla vyhlášena městská památková zóna.

Dopravní obslužnost

Železniční tratě centrální částí Kokořínska neprocházejí. Po jižním okraji CHKO vedou trať 076 z Mělníka do Mladé Boleslavi (turisticky zajímavé jsou stanice Lhotka u Mělníka, Nebužely a Mšeno) a trať 072 z Lysé nad Labem do Ústí nad Labem přes Liběchov a Štětí. Severním okrajem prochází trať 087 z České Lípy do Lovosic (v blízkosti CHKO se nacházejí stanice Blíževedly, Kravaře v Čechách a Stvolínky).

Kokořínskem prochází silnice I/9 z Prahy na sever přes Mělník a Dubou na Českou Lípu. Po východním okraji CHKO vede silnice II/273 ve směru Mělník – Mšeno – Doksy, ve Mšeně z ní odbočuje silnice II/259 na Dubou. U Dubé je CHKO přeťata západovýchodním směrem silnicí II/260 od Ústí nad Labem (Úštěk – Tuhaň – Dubá z dubé pak v témž směru pokračuje silnice II/270 na Doksy), silnice 260 z jihozápadní strany lemuje i severní část CHKO a v Tuhani se k ní připojuje silnice II/269, která oblast napojuje na Litoměřice a Lovosice. Na severu mezi Kokořínském a Českým středohořím souběžně s železniční tratí 087 prochází i silnice II/15 Litoměřice – Zahrádky. Ze silnic III. třídy stojí za zmínku především silnice II/25931 ze Lhotky u Mělníka Kokořínským dolem kolem hradu Kokořín a přes Vojtěchov do Mšena-Ráje.

Meziměstské autobusy na trase silnice č. 9 (Liběchov, Želízy, Tupadly, Medonosy, Dubá) projíždějí poměrně často, ne všechny však v menších obcí po trase zastavují. Celkem dobré meziměstské autobusové i železniční spojení s Mělníkem a Mladou Boleslaví má město Mšeno, přes krajskou hranici mezi Mšenem a Dubou (silnice II/259) však veřejná doprava prakticky neexistuje. Místní linky do větších obcí na Kokořínsku fungují dobře ve všední dny.[9] V oblasti Mšenska a Kokořínska zajišťuje místní obslužnost převážně v pracovních dnech minibusové linky dopravce Kokořínský SOK, vlastněného svazkem obcí.

Galerie

Pískovcové skály okolo Vlhoště

Výhled z kopce Nedvězí

Cesta na Ronov

Holanské rybníky z Ronova

Skalní útvar Husa

Les v CHKO Kokořínsko

Úvozová cesta na Uhelný vrch

Okraj pískovsových skal nedaleko od Zakšína

Letecký sníkem hradu Kokořín

Cinibulkova stezka

Pískovcový převis Krápník

Léčivý pramen Járy Cimrmana

Reference

  1. ↑ Česká republika – Stručný turistický průvodce. Cheb : Music, 2002. ISBN 80-85925-12-5. Kapitola Kokořínsko, s. 221.  
  2. ↑ Richard Grégr: Kokořínsko aneb Polomené hory, Hospodářské noviny, 28. 7. 2004. „Území se nazývá Polomené hory, Dubská pahorkatina či Dubské Švýcarsko – podle městečka Dubá, ležícího téměř ve středu. Chráněná krajinná oblast Kokořínsko je to pro ochránce přírody.“
  3. ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Máchův kraj. Praha : Olympia, 1985. Kapitola Horopisné členění, s. 10.  
  4. ↑ 4,0 4,1 AUTORSKÝ KOLEKTIV. Chráněná území v České republice. Praha 3 : Informatorium, 1991. ISBN 80-85368-13-7. Kapitola CHKO Kokořínsko, s. 57.  
  5. ↑ Radmila Pokorná: Chráněná oblast Kokořínsko se rozšíří o polovinu. Obce proti tomu protestují, Českolipský deník, 7. 11. 2009
  6. ↑ Obce z okolí Máchova jezera nechtějí rozšíření CHKO Kokořínsko, ČT24, 2. 2. 2010
  7. ↑ 7,0 7,1 7,2 7,3 7,4 Radmila Pokorná: Nebudeme rozhodovat od stolu, Českolipský deník, 21. 6. 2011, opis na webu Ministerstva životního prostředí
  8. ↑ Ministr Chalupa: Rozšíření CHKO Kokořínsko má moji podporu, Ministerstvo životního prostředí, Michaela Jendeková, tiskové oddělení MŽP, Parlamentní listy, 22. 6. 2011
  9. ↑ NOVOTNÁ, Mgr Daniela. Kokořínsko. Praha 1 : Olympia a.s., 2004. ISBN 80-7033-843-1. Kapitola Turistická část, s. 23.  

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Chráněná krajinná oblast Kokořínsko
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Chr%C3%A1n%C4%9Bn%C3%A1_krajinn%C3%A1_oblast_Koko%C5%99%C3%ADnsko“