Houska (hrad)

Z Multimediaexpo.cz

Houska (2005)
Obydlí kastelána na hradě

Renesančně přestavěný raně gotický hrad Houska leží ve východní části Kokořínských lesů, 47 km severně od Prahy, v katastrálním území Houska obce Blatce. Nechal jej vystavět Přemysl Otakar II. jako významný královský hrad, ale záhy přešel do šlechtického majetku, v němž zůstal až do roku 1924. Houska dodnes patří k nejlépe dochovaným hradům Přemysla Otakara II.[1]

Obsah

Historie

Vznik

Původně na tomto místě stávalo hradiště, které nechal pro svého syna Housku vystavět Slavibor z rodu Pšovanů. Původní gotický hrad, jehož zdivo je dodnes ve značné míře dochováno ve hmotě renesančně přestavěných budov, byl vystavěn na královském zboží ve 13. století. Velmi pravděpodobně jej založil v počátcích své vlády Přemysl Otakar II., je také možné, že o počátky stavby hradu se zasloužil v letech 1280-1290 Hynek Berka z Dubé.[2]. Předpokládá se, že plnil roli správního centra před založením nedalekého hradu Bezděz. Tvarosloví obou hradů je však natolik podobné, že nezle vyloučit současné, či téměř současné založení. Oba hrady vznikaly jako dílo téže stavební huti.[1]

Mladší dějiny

V písemných pramenech je hrad zmíněn teprve roku 1316 jako majetek Hynka z Dubé. Na konci 15. či na počátku 16. století vzniklo s rozvojem dělostřelby mohutné vnější opevnění, které však bylo již v 17. století strženo. Jádro hradu bylo přestavěno v letech 1584 - 1590 Hrzány z Harasova v renesanční zámek, přičemž mj. vzniklo celé současné vstupní křídlo. Roku 1658 byla také zbořena čtverhranná raně gotická věž, jejíž podoba je však zachycena na renesanční nástěnné malbě uvnitř hradu.[1] Při poslední přestavbě roku 1823 byly sníženy střechy.

Na hradě se vystřídalo mnoho rodů, například Berkové z Dubé, Smiřičtí ze Smiřic, Hrzáňové z Harasova, hrabata ze Spauru nebo rod Kouniců.

Nedávná minulost

V roce 1924 koupil hrad Josef Šimonek, senátor a prezident Škodových závodů v Plzni. Po rozsáhlých opravách byl až do roku 1939 užíván jako letní a reprezentační sídlo rodiny. Poté jej vzhledem k tomu, že hrad už ležel v Sudetech do roku 1945 využívala jako konfiskát německá armáda. Od roku 1950 zde byl umístěn archiv Státní knihovny v Klementinu.

Koncem roku 1974 zde nahrála svou nejstarší dochovanou „studiovou“ nahrávku undergroundová skupina Plastic People of the Universe, z níž bylo vybráno 10 skladeb pro desku Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned (vydané v spolu s knihou The Merry Ghetto roku 1978). Umožnil jim to Svatopluk Karásek, který byl tehdy správcem hradu.

Hrad byl počátkem devadesátých let 20. století vydán v restituci potomkům původního majitele, kteří jej nechali opravit a poprvé v dějinách hradu jej zpřístupnili veřejnosti.

Popis

Exteriér

Hrad stojí na hranolovitém sloupci pískovce, jehož stěny spadají na třech stranách takřka svisle dolů a byly pro sídlo znamenitou obranou. Původně měl dvojdílnou dispozici, ale středověká podoba přední části hradu je nejasná. Archeologickým průzkumem zde byly zjištěny zbytky opevnění a nádvorní zeď čelní budovy.[1]

Zadní část hradu tvořilo vlastní hradní jádro, které má dodnes dochované, téměř pravidelné nádvoří, obestavěné palácovými budovami. Ve středověku tvořily budovy půdorys písmene U a čtvrtou, čelní část uzavírala hradba prolomená kulisovou bránou. Netypická, pravidelná, uzavřená dispozice jádra, která byla užívána spíše u městských hradů, zde byla dána pravděpodobně příhodným tvarem pískovcového bloku. V pravém předním nároží byla umístěna dnes zničená čtverhranná věž. V pravé části zadního křídla je dodnes dochována rozlehlá raně gotická hradní kaple.[1]

V renesanci zde bylo na místě čelní hradby vybudováno čtvrté zámecké křídlo. Ostatní křídla byla renesančně přestavěna.[1]

Interiér

Nástěnné malby Zelené komnaty

V prvním patře hradu jsou dodnes dochovány typické sestavy gotických trojdílných bytů tvořené střední klenutou síní, klenutou vytápěnou komnatou na jedné a roubenou komorou na druhé straně. Vertikálně hrad propojovala řada šnekových schodišť, horizontálně pak pavlače v nádvoří.[1]

Nejzajímavějšími interiéry na Housce jsou raně gotická, polygonálně uzavřená obdélná kaple prostupující přízemím a prvním patrem, vybavená emporou, sedilemi, osvětlená lomenými okny a vybavená rozsáhle dochovanými nástěnnými malbami z první poloviny 14. století. Dále tzv. Zelená komnata, která je zaklenuta gotickou křížovou žebrovou klenbou a vybavena renesančními nástěnnými malbami z doby kolem roku 1520.[1] Dále je zde např. lovecký salón (daňčí trofeje), rytířský sál, nově zrekonstruovaná jídelna a taneční sál.

Zachovalé pověsti

Jedna z legend praví, že hrad stojí nad dírou vedoucí do pekla, kudy nahoru přicházeli duchové měnící se ve zvířata. Díra byla zasypána a nad ní postavena kaple. Nebo ďábel přicházel hradní studnou a proto zde bylo tak málo vody. Další pověst popisuje působení švédských zběhů z třicetileté války, kteří odtud loupežili po okolí. Jejich vůdce pak myslivec zastřelil posvěcenou kulí a ten tu později strašíval.[3]

Současnost

Hrad je běžně otevřen od dubna do října. V letní sezóně hrad Houska pravidelně ožívá kulturními akcemi - jarmarky, šermíři, tance, řemesla, zpěváci a hudebníci a další. V květnu probíhá na hradě Konference SFINGA -celorepublikové setkání záhadologů.

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 DURDÍK, Tomáš: Encyklopedie českých hradů, Libri, Praha 2006, S. 104–105
  2. ↑ MUDROVÁ, Ivana. Kam značky nevedou. Praha : NLN, s,r.o, 2004. ISBN 80-7106-716-4. Kapitola Mlýn ve skalách a Houska, s. 17.  
  3. ↑ Mudrová, str. 19.

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Houska (hrad)
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Houska_(hrad)“