Ústí nad Labem

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání


Ústí nad Labem (německy Aussig an der Elbe) je statutární město na severozápadě Čech, centrum Ústeckého kraje a okresu Ústí nad Labem. Do roku 1990 zde sídlil také krajský národní výbor Severočeského kraje. Sedmé největší město České republiky.

Obsah

Etymologie

Název místa byl patrně, vzhledem k poloze na soutoku dvou řek, odvozen ze staročeského slova ustie (= ústí). V německém jazyce se používá nejméně od 15. století název pozměněný na Aussig an der Elbe.

V latinských zápisech je doložen z roku 1368 (v zápisech pražských benediktinů u sv. Jiří) název Vsk super Albium. V nadpisu Městské knihy soudní a pamětní, založené roku 1438 v rámci obnovy města 12 let po dobytí husity a vedené do roku 1514 (ISBN 80-86197-44-1), byl užit název Austia super Albea. Pamětní kniha byla psaná nejprve latinsky, od roku 1440 některé zápisy též německy a roku 1474 se objevuje čeština, která kolem roku 1490 převážila. V nadpise knihy testamentů vedené v letech 1504–1585 se město označuje Ausigh super Albea, zápisy se střídají také ve třech jazycích, zpočátku převažuje čeština.

Dějiny

Přemyslovci a předhusitská doba

Oblastí s nejstarší historickou tradicí je okolí nedaleké obce Stadice ležící v údolí řeky Bíliny. Český kronikář Kosmas sem přisuzuje děj pověsti o založení české královské dynastie, rodu Přemyslovců. Podle jeho vyprávění byl právě zde bájný Přemysl Oráč vyzván, aby opustil svůj pluh, oženil se s kněžnou Libuší a usedl na knížecí stolec. Dynastie Přemyslovců Čechám vládla přibližně od roku 800 až do roku 1306. Přemysl Otakar II. povýšil Ústí na město, pravděpodobně v polovině 13. století. Výsady, které město dostalo od svého zakladatele, potvrdil a rozšířil Jan Lucemburský. Město se řídilo magdeburským právem, mělo svobodné právo plavby i právo mílové.

Husitské války

Během husitských válek bylo město (obsazené míšeňským markrabětem) obléháno husity a boje vyvrcholily v létě 1426 bitvou v místech, kterému se od té doby říká Na Běhání. Jak název napovídá, německá vojska byla poražena. Poté se vlády v Ústí ujal Jakoubek z Vřesovic. Dobové kroniky uvádějí, že vítězové kupodivu nechali dál pokojně žít německé obyvatelstvo. Na rozdíl od řady jiných královských měst Ústí nezískalo během husitských válek žádné pozemky a prestiž města v následujícím období poklesla.

Rozvoj v druhé polovině 16. století

Vrcholného rozvoje dosáhlo město v druhé polovině 16. a v prvém desetiletí 17. století. Díky tomu, že se nezúčastnilo nezdařeného povstání proti Ferdinandovi I. roku 1547, nebylo potrestáno a domohlo se alespoň relativní hospodářské prosperity. Od druhé poloviny 16. století dochází v Ústí především v důsledku imigrace obyvatelstva k značnému posílení německého živlu, který postupně převládl.

Úpadek po třicetileté válce

Třicetiletá válka, během níž se Ústí stalo sedmkrát obětí nejrůznějších tažení, přinesla městu velký úpadek. Ten byl také příčinou vleklé populační krize trvající déle než dvě století. V následujících letech zůstalo Ústí nad Labem po dlouhou dobu jen malým zemědělským střediskem s počtem obyvatel nepřesahujícím 2  000 a to až do roku 1830, kdy v důsledku bouřlivého průmyslového rozvoje začala populace neobvykle narůstat.

V okolí obcí Chlumec, Přestanov, Stradov, Žandov a Telnice zuřila v létě roku 1813 po Slavkovu druhá největší bitva napoleonských válek svedená na rakouském území. 29. – 30. srpna proběhla bitva u Přestanova a Chlumce, následovaná celou řadou místních potyček, které vyvrcholily 16. – 17. září téhož roku větší bitvou u Varvažova. Tyto události připomíná několik pomníků.

Rozvoj v 19. století

Hradiště - jedna z mála původních ulic v centru města, která unikla válečnému bombardování i plošným demolicím v období socialismu.
Městské lázně od vídeňského architekta P. P. Branga jsou příkladem kvalitní historizující architektury začátku 20. století.

Prudký průmyslový rozvoj společně se vzkvétající říční a železniční dopravou spolu s vzrůstajícími těžebními aktivitami město poznamenávaly závažnými negativními přeměnami. Ekonomický růst ovšem také přinesl i mnohé významné změny pozitivní. V období let 1800 až 1830 bylo po dlouhých desetiletích stagnace postaveno prvních dvacet domů, z nich větší část na Skřivánku, v místech známých jako Uhelný lom (Kohlbruch). Středověké a renesanční městské hradby, jimiž bylo Ústí nad Labem obehnáno, byly v průběhu čtyřicátých let 19. století zbořeny.

Dobové prameny z těchto let uvádějí, že obyvatelé Ústí se zabývají zemědělstvím, pěstováním vinné révy a okurek, obchodem a dopravou ovoce a uhlí po Labi. Z řemesel a průmyslu je v Ústí zastoupeno tkalcovství, soukenictví, jirchářství, výroba barev, papírny, prýmkařství a drobná domácká výroba, v okolí města je otevřeno na 60 hnědouhelných dolů.

Významnou roli hrál nebývalý rozmach lodní přepravy a lodního stavitelství. Vznikly tu dva přístavy a impulsem pro zahájení pravidelné říční plavby se v květnu roku 1841 stal příjezd parníku Bohemia pod velením britského kapitána J. Rustona. Práce na železnici Praha–Podmokly–Drážďany byly započaty na jaře 1845 a v roce 1851 byla trať dokončena.

V roce 1860 žilo ve městě 7  950 obyvatel, což je oproti roku 1840 plný čtyřnásobek. V roce 1880, navzdory válce i nezanedbatelným ztrátám způsobených opakovanými epidemiemi cholery, tyfu a černých neštovic, dosahuje zdejší populace již počtu 16  524 osob. V kritickém roce 1873, kdy vrcholila vlna cholery, zemřel ve městě každý patnáctý člověk. V letech epidemií převyšoval počet úmrtí počty narozených, současně ale vždy stouplo přistěhovalectví. V roce 1867 vznikl nový pivovar, v němž se dnes vyrábí pivo pod značkou Zlatopramen. První most přes Labe, určený pro dopravu silniční i železniční byl zkonstruován roku 1872, město tím získalo spojení na plánovanou Berlínsko-Bagdádskou železnici a další důležitá místa. Sedm let po dokončení železnice na Prahu byl zahájen provoz na trati do Teplic prodloužené v roce 1870 až do Chomutova. Výhodná železniční i lodní dopravní spojení a snadno dosažitelné zdroje energie v podobě mocných nalezišť hnědého uhlí v těsné blízkosti města, přispěly k jeho rozsáhlé industrializaci.

Koncem 19. století předčil ústecký labský přístav objemem přepravovaného zboží dokonce i jaderský Terst, do té doby největší v Rakousko-Uhersku a stal se tak nejvýznačnějším přístavem celého mocnářství.

Podle sčítání lidu, provedeného v roce 1910, dosáhla zdejší populace, oproti počátku 19. století, kdy zde žilo okolo 2000 obyvatel, počtu téměř 40  000, čímž se po Praze, Plzni, Českých Budějovicích a Liberci přiřadilo Ústí k největším městům v Čechách.

Národnostní krize, druhá světová válka a socialismus

Hlavní ústecké náměstí
Městské jádro s oběma kostely
Pohled na střed města z klíšských kolejí

Neobyčejná ekonomická prosperita přinášela však i vlivy negativní, vedle znečišťování životního prostředí a zničení většiny historických památek to bylo také vzrůstající vyhrocování sociálních a národnostních konfliktů mezi českou a německou populací. V květnu 1935, pod vlajkami SdP, řečnil v Ústí na náměstí Konrád Henlein a v parlamentních volbách dostala jeho strana ze 23 zúčastněných většinu, z celkového počtu 28 331 hlasů 16 494 (58%). V rámci budování československého pohraničního opevnění se od léta 1936 počalo v Ústí nad Labem s výstavbou linií objektů lehkého opevnění LO vzor 36 (podél řeky Bíliny) a později "řopíků" LO vzor 37 (podél řeky Labe). Po uzavření Mnichovské dohody bylo město jako součást Sudet 9. října 1938 okupací připojeno k Německé říši.

17. a 19. dubna 1945 byla pětina městského centra bombardováním spojeneckými silami takřka srovnána se zemí, což si vyžádalo více než 500 lidských životů.

V období let 1945 až 1948 bylo z regionu vysídleno na 53  000 Němců. Na jejich místa přišli osídlenci z českých zemí, Slovenska, Rumunska a Sovětského svazu, čímž v této oblasti došlo ke zpřetrhání kulturních a historických tradic a snížení úrovně vzdělanosti obyvatel. 31. července 1945 se v Ústí odehrál neobjasněný masakr německého obyvatelstva, při kterém bylo zabito asi 80–100 lidí.

V 70. a 80. letech bylo město poznamenáno rozsáhlými plošnými asanacemi, neuváženými přestavbami, brutálními dopravními stavbami a konstruováním velkých, masívních objektů a rozlehlých panelových sídlišť v duchu reálného socialismu.

V první polovině devadesátých let rozvoj města stagnuje, Ústí se přes zlepšující se životní podmínky nezbavuje špatné pověsti. Zlom přichází až se začátkem nového tisíciletí, začíná se s masivní přestavbou a rekonstrukcí centra (mj. oprava Mírového náměstí a přilehlých ulic, hlavního nádraží a okolního prostoru, dostavba proluk vzniklých za války a socialismu), podporuje se sport a kultura a Ústí se po letech stává konečně důstojnou metropolí Ústeckého kraje.

Připojování a odtržení obcí

K 1. lednu 1986 města Chabařovice a Neštěmice a obec Chlumec byly připojeny k městu Ústí nad Labem. Důvodem bylo, že Ústí nad Labem se snažilo dosáhnout limitu 100 000 obyvatel, aby splnilo tehdejší podmínku pro zřízení Národního výboru města Ústí nad Labem.

V letech 19901991 se Chabařovice a Chlumec znovu odtrhly, spolu s nimi i Ryjice. Neštěmice však součástí Ústí zůstaly.

V září roku 1991 byl vytvořen samostatný městský obvod Ústí nad Labem-Trmice, do nějž spadala katastrální území Trmice, Koštov, Újezd a Tuchomyšl. 1. ledna 1994 se Trmice spolu s Koštovem a Újezdem na základě referenda oddělily od Ústí (k němuž patřily zhruba od roku 1939). Zaniklá obec Tuchomyšl, na jejímž území je povrchový důl, zůstala v Ústí nad Labem.

Pověsti

  • Na nedalekém hradě Blansko sídlil kdysi zlý obr, který velikým prakem střílel na město kamení a koše s jedovatými hady a jinými rozličnými způsoby škodil obyvatelům města Ústí. Tento obr se chodíval koupat do řeky Bíliny, avšak představení města si na něm vymohli, že musí město opustit ještě před večerním klekáním, jinak bude potrestán. Jednoho dne se obr opozdil a zůstal ve městě ještě po zazvonění večerního zvonu z kostela Nanebevzetí Panny Marie. Rozzlobení měšťané, kteří se již dlouho chtěli obtížného souseda zbavit, se na milého obra vrhli a utloukli jej
  • Původní kapli ve Vaňově si postavili chudí vaňovští obyvatelé z vlastních peněz, avšak na zvon už jim nezbylo. Když nevěděli, co si počít, náhle se jim při pastvě splašil volek a skočil ze skály. Vaňovští v tom viděli Boží znamení a maso a kůži volka prodali na trhu. Za stržené peníze si pak pořídili zvon do své kapličky, který však byl za I. světové války zrekvírován. Na místě kaple byl vystavěn dnešní kostel sv. Josefa.

Geografie

Mariánská skála a údolí Labe.

Ústí leží na soutoku řek Labe a Bíliny. Z jižní strany sousedí s Českým středohořím, na severní straně s Krušnými horami. Na západ od města se rozkládá okraj Podkrušnohorské pánve s povrchovými uhelnými doly.

Samotné město má výhodnou polohu na křižovatce železnic, na hlavní silniční trase PrahaDrážďany a na důležité trase vodní dopravy po Labi. Rozkládá se v hlubokém údolí (až 400  m) Labe a na okolních svazích. Kotlinu ohraničují dvě skály – severní Mariánská a jihovýchodní Střekovská, a vrchy Větruše na jihu a Sedlo na východě.

Městské obvody

Správa města je rozdělena do čtyř samosprávných obvodů:

Průmysl

Novogotická budova skladiště chemické továrny

Po bouřlivém rozvoji průmyslu v 19. století byl v také v socialismu upřednostňován těžký průmysl. Přímo v centru města podél Labe jsou umístěny podniky chemického a potravinářského průmyslu. Na severu města v Úžíně byla plynárna, na západě v Trmicích je teplárna s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla. Na jihu u Labe byla velká panelárna. Ovzduší města i povrchové vody byly velmi znečištěné. Významný byl také přístav na Labi.

Některé tyto provozy jsou v současnosti zrušeny (plynárna, panelárna) ale chemický a potravinářský průmysl se dále rozvíjí. Životní prostředí se přesto velmi zlepšilo a město za své úsilí o zlepšení životního prostředí získalo v letech 1999, 2000 i 2001 ocenění Evropské komise.

Přes tato ocenění je i nyní patrný laxní přístup městských orgánů k častým haváriím, ke kterým ve zdejší chemické továrně Spolchemie dochází. Během roku 2004 došlo 2x po sobě k únikům nebezpečných chemikálií do ovzduší. Obyvatelstvo bylo informováno se zhruba dvouhodinovým zpožděním.

Úsilí některých občanů o přesunutí chemického průmyslu z centra města na průmyslové periferie zatím pokaždé skončilo nezdarem a výhledově nevypadá situace o moc lépe, avšak nebezpečné provozy pomalu z centra mizí, aby byly nahrazovány moderními a bezpečnými technologiemi. To se projevuje například i nynější čistotou řeky Bíliny, která ještě donedávna sloužila k rozřeďování nebezpečných chemických odpadů, jež Spolchemie produkovala.

Doprava

Trolejbusová doprava v Ústí nad Labem je v provozu od roku 1988.


  • MHD: Město používá autobusovou a trolejbusovou dopravu. V minulosti byly v provozu i tramvajové linky.
  • Silniční: Město je napojeno na mezinárodní silnici E 442 (Liberec, Děčín, Ústí, Drážďany) a silnice první třídy (I/8, I/30, I/13). Dále je přímo napojeno na dálnici D8 (Berlín – Praha), která prochází západním okrajem města. V současnosti chybí poslední úsek Ústí nad Labem – Lovosice, cesta do Drážďan je tak z Ústí kratší, než cesta do hlavního města, čehož ústečané hojně využívají.
  • Železniční: Ústí je důležitým železničním uzlem se čtyřmi nádražími. Vedou zde významné mezinárodní spoje BerlínPrahaVídeň / Budapešť. Mezinárodním tahem je železniční trať č. 090I. tranzitní železniční koridor státní hranice Děčín – Ústí nad Labem – PrahaBřeclav – státní hranice, který je součástí IV. transevropského multimodálního koridoru.
  • Vodní: Labská vodní cesta je spojnicí se sítí západoevropských vodních cest, umožňujících přístup do SRN, států Beneluxu, severní Francie a do významných přímořských přístavů. Labská vodní cesta je součástí IV. transevropského multimodálního koridoru. Nákladní lodní doprava a rekreační osobní doprava jsou provozované na labské vodní cestě v úseku PardubiceChvaletice – Ústí nad Labem – HřenskoHamburk.

Náboženství

Památník holocaustu zbudovaný roku 2005.

Židovská komunita

Hlavní článek: Židovská komunita v Ústí nad Labem

Židovská komunita v Ústí nad Labem se zde nacházela od roku 1848. Největšího rozkvětu dosáhla koncem 19. a začátkem 20. století zejména díky přítomnosti dvou význačných rodů Weinmanů a Petschků, které se ve velké míře zasloužily o rozvoj celého města. Pro zdejší komunitu měly dva po sobě jdoucí diktatury takřka zničující dopad. Část Židů z Ústí emigrovala před 2.světovou válkou, část odešla po odtržení Sudet do vnitrozemí. Náboženská nesnášenlivost však pokračovala i po válce a i z toho důvodu mnoho ze zbývajících ústeckých Židů emigrovalo. Změny v náboženských svobodách nastaly po roce 1989. Náboženská obec v Ústí nad Labem se snaží hlavně zabezpečit poklidné stáří svých členů. Členové obce se sházejí k pravidelným bohoslužbám, zejména při významných svátcích. Život v obci však upadá, z důvodu absence mladé generace. V roce 2000 měla zdejší obec 50 členů, přičemž jen 17 jich žilo v Ústí nad Labem. V polovině roku 2005 už bylo na obci registrováno pouze 38 členů. Současným předsedou obce je Bedřich Heller.

Křesťanské komunity

Primátoři města

Magistrát města

Školství

Soubor:Josef Gocar school.jpg
Základní škola navržená architektem Josefem Gočárem

V roce 1991 byla v Ústí nad Labem zřízena Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, kterou tvoří sedm fakult a jeden specializovaný ústav; konkrétně: Fakulta filozofická, Fakulta sociálně ekonomická, Fakulta umění a designu, Pedagogická fakulta, Přírodovědecká fakulta, Fakulta životního prostředí, Fakulta výrobních technologií a managementu a Ústav zdravotnických studií.

Kultura

Ve městě působí tři profesionální divadelní soubory (balet, opera a činoherní studio), sedm pěveckých sborů, komorní orchestr a mnoho dalších kulturních sdružení, jejichž členové pocházejí převážně z řad mladých lidí. Kromě zmíněných sborů zde pracuje i mnoho tanečních skupin. Každoročně je tu pořádáno několik národních i mezinárodních kulturních akcí, např. divadelní festival soukromých středních škol, soutěž mladých pianistů „Virtuosi Per Musica Di Pianoforte“, „Mezinárodní festival sborového zpěvu”, country & western festival trampské písně „Trampská Porta“, ale především „Mezinárodní taneční festival“. Z Ústí nad Labem pochází též řada hudebních skupin, např. hard rock Stará škola, alternativa Houpací koně, pop UDG, univerzální orchestr Muzikus, electronica JKL, folk jedenTýden, punk Houba a Serekrev a BRAJGL, crust-grind MOČOVÝ KHAMENI, heavy metal Vidock a výtečná undergroundová kapela Lidoví léčitelé. Ústecký kraj má vlastní regionální televizi R1 Lyra (býv. TV Lyra) se sídlem na Střekově.

Pamětihodnosti

Hrad Střekov a Zdymadla Střekov na Labi
Související informace můžete najít také v článku: Památky Ústí nad Labem}}

Město Ústí nad Labem bylo těžce postiženo americkými nálety na konci II. světové války a demolicemi v období socialismu. V důsledku toho má zachovány jen zbytky historického jádra. Mezi nejvýraznější ústecké památky patří neogoticky přestavěný kostel Nanebevzetí Panny Marie se šikmou věží, upravená hradní zřícenina hradu Střekova a výletní restaurace (zámeček) Větruše. Z moderních staveb je třeba zmínit Mariánský most přes řeku Labe.

Zoo Ústí nad Labem

Město má vlastní zoologickou zahradu, založenou roku 1908. V roce 1908 pan Heinrich Lumpe odkoupil od obce Ústí nad Labem na místě bývalé cihelny na svahu Mariánské skály pozemky, o kterých věděl, že jsou místem častého výskytu drobného ptactva a založil zde soukromou přírodní ptačí rezervaci známou pod názvem Lumpepark. Inspirací k založení přírodního parku pro něj byla mimo jiné činnost amerického průmyslníka Henryho Forda z Detroitu, o kterém četl ve Vídeňských listech jako o nadšeném milovníku přírody. Na tomto místě je dnešní Zoologická zahrada Ústí nad Labem.

Sport

V Ústí nad Labem hraje 1. hokejovou ligu České republiky klub HC Slovan Ústečtí Lvi. Také ve 2. fotbalové lize se snaží prosadit ústecký fotbalový tým FK Ústí nad Labem, známý též pod jménem ARMA. V Ústí nad Labem se po roce 1995 velice rozšířil florbal . Je tu hned několik registrovaných florbalových klubů. Největším z nich je USK Slávie Ústí nad Labem, ve kterém je zastoupena většina věkových kategorií. Dalšími registrovanými týmy je FbC Viktoria Ústí nad Labem, SK Tornádo Ústí nad Labem, FBC TBC 68 Ústí nad Labem.

Partnerská města

Známé osobnosti se vztahem k Ústí nad Labem

Soubor:Anton Raphael Mengs 011.jpg
Nejslavnější rodák města, malíř Anton Raphael Mengs

Reference

  1. http://www.rozhlas.cz/vltava/dokument/_zprava/492062 OSUDY – Petr Spielmann: rozhlasový pořad na ČRo3 Vltava
  2. http://kultura.idnes.cz/zemrel-cesky-grafik-edelmann-konstrukter-beatlesovske-zlute-ponorky-1ez-/hudba.asp?c=A090722_081152_hudba_jaz

Literatura

  • Cajthaml, F. Staré pověsti ze středohoří a podkrušnohoří. Ústí nad Labem: 1923.
  • Fedorovič, T. , Kaiser, V. Historie židovské komunity v Ústí nad Labem. 2005, 123 s. ISBN 80-86646-12-2
  • Hulpach, V. Pohádkové vandrování po Čechách. Praha: Albatros, 1992.

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Ústí nad Labem


  Města a obce okresu Ústí nad Labem  

Dolní Zálezly • Habrovany • Homole u Panny • Chabařovice • Chlumec • Chuderov • Libouchec • Malé Březno • Malečov • Petrovice • Povrly • Přestanov • Ryjice • Řehlovice • Stebno • Tašov • Telnice • Tisá • Trmice • Ústí nad Labem • Velké Březno • Velké Chvojno • Zubrnice