13. září 2021 je velmi významné datum pro naši Encyklopedii !!
Máme zcela novou kancelář, která leží přímo u obchodního centra Atrium Flora a stanice metra Flora !
Naše stará adresa je definitivně nahrazena novou — Jičínská 226/17, 130 00 Praha 3 - Žižkov.

Etymologie

Z Multimediaexpo.cz


Etymologie je obor lingvistiky zkoumající původ a vývoj slov. Pokud v jazyce existují historické psané texty, jsou využívány k získání povědomí o tom, jak byla slova dříve používána a kdy se v dotyčném jazyce objevila. Etymologové také používají metodu komparativní lingvistiky k rekonstrukci jazyků, které jsou příliš staré na to, aby o nich existovala jakákoli přímá informace. Analýzou příbuzných jazyků pomocí komparativní metody mohou zjistit něco o jazyku, který byl jejich společném předchůdcem, a jeho slovní zásobě. Tímto způsobem byly nalezeny kořeny, které vedou k původu například indoevropské jazykové rodiny. Ačkoli etymologický výzkum vzešel z filologické tradice, v dnešní době se zkoumají především jazykové rodiny, u kterých je jen málo nebo žádná dokumenta, jako uralská nebo austronéská. Zvláštním, převážně etymologickým oborem je onomastika, zabývající se původem vlastních jmen. Etymologická příbuznost slov se nazývá filiace.

Obsah

Etymologie slova

Slovo etymologie pochází z řeckého ἐτυμολογία (etymologia), které je složeno ze slov ἔτυμον (etymon), což znamená „pravdivý smysl“, a -λογία (-logia), „nauka o“.

Lidová etymologie

Již před vznikem vědecké etymologie existovala lidová etymologie, kdy lidé mnohdy odhadovali původ slova nesprávně na základě podobnosti, případně pak této domněnce podobu slova přizpůsobili ("veždajší" od vždy k "vezdejší" od zde). Lidová etymologie se uplatňuje i dnes u slov, jejich skutečný původ není zřejmý ani obecně známý (například "protěžovat" místo protežovat, "antidatovat" místo antedatovat, "iniciály" místo nacionále).

Vznik slov

Ve vývoji jazyka dochází ke změnám významů stávajících slov i ke vzniku jak nových slov, tak nových skutečností, které potřebují pojmenování. Nová slova (neologismy), ať už jakkoliv vzniklá, se zažívají (zdomácňují, neutralizují atd.) zpravidla po dobu desítek let a ne vždy se stejnou úspěšností, u slangů je vývoj rychlejší. Prvotní původ slov, podobně jako u malých dětí, bývá autentický, nekonvenční. Takto vzniklé projevy postupně mohou nabýt významu konvenčních znaků.

Změna významu

Slovo lze vytvořit tak, že se změní jeho původní význam.

  • změny expresivního náboje či stylové, citové či postojové příznačnosti slova (například z hanlivého nebo uznalého na neutrální nebo naopak, ze slangového na obecné nebo spisovné)
  • změna konotací (asociací) spojených s významem slova
  • rozšíření nebo zúžení významu
  • metafora – rozšíření nebo přenesení významu na základě podobnosti. Časté jsou metafory například z částí těla (hlava rodiny, noha stolu).
  • metonymie – přenesení významu podle souvislostí (například z abstraktního pojmu profil se význam přenese na typ kovodělných polotovarů, nebo z názvu činnosti (obchod) se přenese na místnost, kde se činnost vykonává (prodejnu).
  • specifickým případem metafory nebo metonymie je apelativizace, kdy slovo z vlastního jména získá obecný význam (xerox, donkichot, šovinista)
  • naplnění obsahu – do šíře pojmu se bez změny významu vejdou nové jevy, o nichž původní uživatelé neměli tušení, a jádro významu se přenese k nim (např. slovo letadlo ve staročeštině znamenalo ptáka).

Odvozování a skládání

Od původních slov lze vytvářet odvozeniny a složeniny.

  • tvořivé přizpůsobování stávajících slov, komolení i celková tendence vývoje jazyka
  • disimilace – rozdělení původně jediného slova na dvě s různými významy, například slova legrace a rekreace z „rekrací“, původem latinského označení pro školní přestávku
  • příponami, předponami, koncovkami nebo jinou flexí
  • skládáním (slovních kořenů) (typické pro němčinu)
  • spojováním kořenových i nekořenových částí slov nesoucích významové asociace, kterých nabyly v jiném celku (např. workoholismus vzniklo podobností s alkoholismem, standardní slovotvorbou by vznikl například workismus) – typické pro americkou angličtinu, v níž je smysl pro klasickou etymologii oslaben. Viz též makarónština.
  • analogie – přizpůsobování slova nebo tvaru slovu s podobným významem (rozinka – hrozinka podle slova hrozen)
  • kontaminace – dvě slova s podobným významem se vzájemně ovlivňují nebo splynou (tip a typ, bujarý z bujný a jarý, rozřešení a rozhřešení, krumpáč z der Krumm a kopáč, hřbitov z břitov a hrob).
  • tabu – názvy označující nebezpečné nebo mocné jevy se měnily i proto, že vyslovování pravé podoby bylo tabuizováno. Proto vznikaly podoby
    • zkomolené (blecha, herdek, safra)
    • opisné (medvěd, zmije, zubatá)
    • eufemistické (boží posel pro blesk, hostec pro revma, zlom vaz)

Přejímání

Další možností je přejímání slov z cizích jazyků a jejich postupné přizpůsobování hostitelskému jazyku.

  • přizpůsobení (asimilace) pravopisu, výslovnosti a tvarosloví
  • přizpůsobení významově podobným hostitelským slovům (sexuální harašení)
  • doslovné překládání cizích slov - kalky (například orto-grafie = pravo-pis)

Literatura

  • Český etymologický slovník, Jiří Rejzek, Leda 2001, ISBN 80-85927-85-3
  • Stručný etymologický slovník jazyka českého, Josef Holub, Stanislav Lyer, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1992, ISBN 80-04-23715-0
  • Etymologický slovník jazyka českého, Machek V., Praha 1968
  • Etymologický slovník jazyka českého, Holub J., Kopečný F., Praha 1952
  • Úvod do etymologie, Erhart A., Večerka R., Praha 1981

Související články