EuroCity

Z Multimediaexpo.cz

EuroCity
Vlak EC 370 vyjíždí z tunelu u zastávky Mlčechvosty cestou do dánského Århusu
EuroCity na síti Německých státních drah DB
Vlak EC 176 Praha - Hamburg ve stanici Praha Holešovice v jízdním řádu 2005/2006
Soubor:EC inform tabule.JPG
Informační tabule Pragotron na nádraží Praha Holešovice, informující o odjezdu vlaku EC 173 "Vindobona"

EuroCity, zkráceně EC, znamená druh vlakového spoje v rámci evropské mezinárodní železniční sítě. Na rozdíl od vlaků kategorii „IC“ (InterCity), spoje „EC“ jsou mezinárodními vlaky, které musí splňovat určitá daná kritéria vyjmenovaná v níže uvedeném seznamu.

Během éry před podepsáním Schengenské smlouvy byla prováděna pasová kontrola cestujících v EC spojích během jízdy, na rozdíl od ostatních spojů, kde se prováděla kontrola během stání ve stanici (někdy vyžadující vystoupení cestujících).

Obsah

Historie

Vlaky kategorie EuroCity vznikly v západní Evropě před více než dvaceti lety. Jejich historie sahá ovšem mnohem hlouběji. Před více než padesáti lety vznikla myšlenka, že by bylo vhodné sjednotit technické a komerční požadavky na ty nejlepší vlaky denního provozu, které spojovaly významná evropská města. Výsledkem techto snah byla síť vlaků, která byla označena jako Trans Europe Express neboli zkráceně TEE. Tyto vlaky jezdily v rámci zemí Evropského hospodářského společenství (EHS) a přidružených zemí a původně byly určeny zvláště pro majetné obchodní cestující, kteří používali zvláště 1. třídu.

Nicméně v polovině 80. let 20. století se ukázalo, že je nutné přehodnotit tyto spoje, protože se masově rozmáhala turistika a také začala masově cestovat mládež. Tyto skupiny ovšem nemohly využívat drahých služeb prvních tříd ve vlacích TEE, a tak v roce 1986 se celkem 13 železničních správ (správy zemí EHS, Švýcarska a Rakouska) rozhodlo, že vytvoří nový, vysoce kvalitní systém rychlých dálkových denních a také nočních spojů, které začaly jezdit od grafikonu 1987/1988. Tak tedy v roce 1987 vlaky TEE zanikly a vznikly vlaky kategorie EuroCity, které zprvu operovaly jako vlaky denní i noční. Až v roce 1993 byly tyto dva provozy odděleny a noční dostaly název EuroNight.

Když bylo jasné, že východní Evropa už nebude dále pod vlivem Sovětského svazu, začalo se uvažovat, že by tyto vlaky měly být rozšířeny i za hranice bývalé železné opony. Počátkem 90. let 20. století tak vlaky kategorie EC poprvé pronikly i do východní Evropy. Stalo se tak na trase Wien - Budapest, kudy projel vlak EC „Lehár“. Postupem času se vlaky kategorie EC rozšířily i do zemí bývalého východního bloku, ale na druhou stranu některé země západní Evropy tyto vlaky opustily. Například ve Španělsku tyto vlaky už nejezdí a i ve Francii je v některých směrech nahradily vysokorychlostní spoje TGV.

Vstup východoevropských železničních správ, včetně té české, do projektu EuroCity však neznamenal jen pozitivní krok v rozšíření destinací na mnoho měst východní Evropy. Vzhledem k tomu, že východoevreopské správy neměly vozy, které by vyhovovaly kritériím vozů vhodných pro provoz v síti EC, byla tato kritéria nezřídka porušována. To vedlo k tomu, že například Rakouské státní dráhy (ÖBB) zavedly nový produkt ÖBB EC (ačkoliv ze strany ÖBB dochází taky k porušování kritérií - viz níže), Železničná spoločnosť Slovensko (ŽSSK) vede vybrané vlaky EuroCity z Čech a Moravy po svých tratích jako expresy (Ex). Také to mělo za následek, že vstup jakýchkoliv dalších správ do sítě vlaků EuroNight je už kontrolován o poznání důsledněji a musí být splněna všechna kritéria, která jsou třeba.

Kritéria

  • musí se jednat o vlak mezinárodní. Rakouské železnice (ÖBB) označují jako vlaky Eurocity také vnitrostátní vlaky. Pod označením ÖBB-EC tak jezdí vnitrostátně na území Rakouska.
  • vlak je řazen z vozů 1. a 2. třídy,
  • ve vlaku musí být řazen jídelní vůz, což je opět kritérium, které se už v současné době nedodržuje a na mnoha vlacích je řazen pouze bistro vůz, nebo je občerstvení provedeno pomocí pojízdného baru,
  • vlak je skupinově řazen, tedy že je řazen vůz nebo vozy 1. třídy, následně restaurační vůz a potom vozy 2. třídy,
  • vozy jsou různých typů, což znamená, že ve vlaku jsou řazeny jak vozy oddílové (tzv. kupé vozy), tak vozy velkoprostorové, ať už s leteckým uspořádáním nebo standardním uspořádáním sedadel proti sobě
  • všechny vozy jsou klimatizované, což je podmínka, která opět není striktně dodržována, hlavně u východoevropských železnic (včetně Českých drah), ale někdy i u západoevropských železnic,
  • zastavuje pouze ve významných městech, což je další z kritérií, které se dnes dodržuje volněji,
  • nezastavuje na více než pět minut, ve výjimečných případech do 15 minut,
  • personál vlaku mluví více jazyky, z nichž jeden musí být angličtina, francouzština, němčina nebo italština
  • písemné informace se poskytují ve více jazycích,
  • průměrná rychlost je vyšší než 90 km/h, a to včetně zastávek. To se netýká spojů jedoucích horským terénem. Ale i u jiných spojů je tato podmínka nezřídka porušována,
  • vlak jede přes den - začátek jízd po 6:00, příjezd do cíle před půlnocí, což je podmínka, která je dnes také někdy porušována, kdy vlaky odjíždějí ještě před 6. ranní a dojíždí až po půlnoci.

Dalšími kritérii, která však nejsou specifikována, ale v současné době se dodržují u mnoha spojů, jsou:

  • informační letáky, které informují cestujícího o jízdě vlaku, jsou k dispozici každému cestujícímu. V letáku jsou uvedeny veškeré zastávky vlaku a přípoje v těchto zastávkách,
  • přípojky PC, kdy cestující může připojit svůj notebook k elektrické síti a pracovat během cesty. Tyto přípojky jsou však jen v minimu vozů, ve větší míře v 1. třídě. Ve druhé třídě jsou například u vozů ÖBB nebo DB, České dráhy mají přípojky na PC v nejnovějších vozech od firmy Siemens,
  • vakuové WC, neboli uzavřený systém WC, což znamená, že odpad z toalety je podtlakovým, přetlakovým nebo rovnotlakým systémem odveden do nádrže pod vlakem a v konečné stanici je z nádrže odpad vyčerpán. To ovšem předpokládá, že ve stanicích je k tomuto účelu zřízeno technické zázemí. Opět jedno z nedodržovaných kritérií.
  • přeprava jízdních kol - u některých vlaků kategorie EuroCity jsou řazeny vozy, v nichž je umožněna přeprava jízdních kol. Většinou se to týká hlavně vlaků, které jedou z/do Německa a na nichž jsou provozovány vozy DB. U takových spojů je však povinností cestujících si pro kolo rezervovat místo,
  • přeprava invalidů na vozíku je většinou standardní záležitostí a bývá umožněna jak v 1. tak ve 2. vozové třídě,
  • místa pro rodiče s dětmi jsou většinou také běžnou záležitostí v mnoha spojích kategorie EC.

Historie EC v Česku

První pár spojů EuroCity jezdil na českém území podle jízdního řádu 1991/1992. Od té doby se jejich počet postupně zvyšoval až na 56 párů podle jízdního řádu 2008/2009.[1]

Související články

Reference

  1. ↑ Řazení a počty vlaků podle e-zinu ŽelPage

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
EuroCity
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/EuroCity“