Hyperrealismus

Z Multimediaexpo.cz

Hyperrealismus (superrealismus, navazuje na fotorealismus) je umělecký směr pocházející ze Spojených států amerických, který se projevuje v malbě a sochařství od 60. let 20. století, poté i v literatuře, komiksu, filmu. Vychází z postmoderní filosofie Jeana Baudrillarda.

Obsah

Filosofie

Výtvarné umění

Využívá fotografií včetně všech jejich deformací skutečného obrazu. Hyperrealistické zobrazení překračuje rozlišovací schopnost oka při běžném vidění, asi tak jako fotografická čočka. Malíři používají akrylové barvy na velkoformátová plátna. Sochy jsou v životní velikosti a prakticky v životních rysech. Jejich tvorba reagující na abstrakci a konceptuální tvorbu vychází z pop artu a neodadaismu. Náměty bývají často až dekadentní např. sexuální témata nebo holokaust.

Základním nástrojem pro airbrush jsou miniaturní stříkací pistole s tryskou o průměru od 0,15mm do 1,2mm.

Hyperrealismus dnes

Moderní hyperrealistické malby, která na rozdíl od klasického fotorealismu 70. let typu Chucka Closea ví, že odosobněný obraz připomínající snímek z fotoaparátu dnes už nestačí. Současná hyperrealistická malba se snaží vnést do malby atmosféru založenou na spolupráci jemných barevných odstínů a světel, docházejících na práh barokního šerosvitu a někdy jej překračují směrem k dramatickému temnosvitu. Současné hyperrealistické nejen v českých autorů nám ukazují sadomasochistické a fetišistické výjevy, dříve tabuizované oblasti.[1] Na českém území přesné zobrazování skutečnosti dostalo nálepku totalitního umění neodporující politickým ideologiím jakým byl socialistický realismus nebo umění pod ovlivněné nacismem. Naopak abstraktní obrazy a sochy se staly symbolem svobodné možnosti vyjádření.

Technika

Americká retuš neboli airbrush je pravděpodobně nejdokonalejší a nejrafinovanější způsob nanášení a rozprašování barev s výjimečnou přesností.

Představitelé

Zahraniční malíři

Zahraniční sochaři

Tuzemští malíři

Literatura

Hyperrealismus v literatuře se soustředí na popisování daného skutku včetně veškerých podrobností, jedná-li se např. o popis napadení, je přesně zaznamenán každý úder, dopodrobna se líčí z jakého úhlu padla každá rána a pozornosti autora neunikne ani jedna pohmožděnina. Příkladem takového použití hyperrealismu je román Stefana Castyho Dělat mrtvého(Spelar död), který získal August Prize ve Švédsku v roce 1999. Tento román obsahuje brutální scény, v nichž napadení a zbití mladého člověka je zaznamenáno jak z pohledu oběti, tak z pohledu dívky, která je ve skupině útočníků.

Film

Ve filmu se projevil ve vizuálním ztvárnění záběru stylizováním záběru za pomocí kamerových filtrů k dosažení ostrých kontrastních barev. Větší počet hyperrealistických filmů se točí například v Hongkongu. Zvukový realismus jako u režiséra Spika Lee naplňuje zvukovou stopu přemírou zvýrazněných reálných zvuků. Nejen v zobrazení a zvuku, ale také v rovině příběhu, v logických souvislostech, vnímáme snahu o maximální realističnost.

Související články

Reference

  1. Robert Janás: Současná malba mezi konceptem a klasikou. http://www.petr-kvicala.com/gfx_2/images/biblio/recenze/janas_telo.html
  2. Robert Janás: Naturlistické portréty, technická virtuozita. 28. ročník BP Portrait Award v londýnské National Portrait Gallery. http://www.artservis.info/archiv/srpen/pages/recenze_portrety.html

Externí odkazy