Dovolená : 25. červenec — 22. srpen 2022
Holidays : 25 July — 22 August 2022
Vacaciones : 25 de julio — 22 de agosto de 2022

Informace

Z Multimediaexpo.cz

Informace (z lat. in-formatio, utváření, ztvárnění) je velmi široký, mnohoznačný pojem a užívá se v různých významech, jež lze zhruba roztřídit takto:

  • V běžné řeči:
    • informace jako vědění, které lze předávat, jako obsah zprávy či sdělení;
    • informace (plurál) - místo, kde se lze o něčem informovat.
  • Ve vědě je informace nehmotná skutečnost, související s uspořádáním (negentropie).
  • V informatice tvoří informaci kódovaná data (protiklad šumu), která lze vysílat, přijímat, uchovávat a zpracovávat technickými prostředky. Množství informace je rozdíl mezi neurčitostí (entropií) informace (nebo stavu) před a po zprávě. Nosičem informace je signál.

Záměrně falešná „informace“ se nazývá dezinformace. Informace souvisí s rozlišováním, s rozdílem a určeností (například jako černé písmeno na bílém papíře). Informace má význam a je ji třeba odlišit od jejího hmotného nosiče – ať je to hlas, zvuk, obraz, písmo nebo disk. Povahu informace dobře vystihuje definice amerického antropologa Gregory Batesona: informace podle něho znamená „takový rozdíl, na němž záleží“ (the difference which makes difference).[1]

Obsah

Původ pojmu

Latinské informatio znamená původně vtištění formy či tvaru, utváření. Slovo se však metaforicky používalo pro „utváření mysli“ – učení a vzdělávání – a odtud dalším významovým posunem mohlo znamenat i sdělení, zprávu. Odtud pochází slovo informátor, doložené od 16. století. Zkrácený tvar info vznikl až ve 20. století v angličtině. Vědecký zájem o informaci začíná také až ve 20. století v souvislosti s elektronickou komunikací a počítači a na druhé straně se studiem obecného uspořádání, struktur a kódů.

Šíření a uchovávání informace

Rostoucí význam informací ve smyslu vědomostí a zpráv obrátil od konce 19. století pozornost vědců – zejména lingvistů – ke studiu znakových systémů a kódů. Informace se šíří řečí a v historické době i písmem, které ji kódují pomocí slov, hlásek a písmen. Ty nesou informaci jen proto, že tvoří ucelené systémy (slovník, fonetiku, abecedu): hlásky nesou význam jen potud, pokud se od sebe zřetelně liší (Ferdinand de Saussure). S písmem vznikla první možnost trvalého uchovávání informace na hmotném nosiči, jež se dále rozvinula knihtiskem a konečně i elektronickými způsoby uchovávání kódované informace. Odtud vznikl i pojem informační společnost – společnost, která se ve stále větší míře opírá o shromažďování, využívání a šíření informací.[2]

Přenos informace

S rozvojem elektrických a elektronických komunikací se informace stává i technickým pojmem, i když v poněkud posunutém významu, který se soustřeďuje na kódování informace a nezabývá se jejím smyslem či obsahem. Základním modelem pro přenos informace je soustava vysílač (kodér) – kanál – přijímač (dekodér). Roku 1948 publikoval Claude Shannon, který pracoval pro Bellovy laboratoře, průkopnickou publikaci A Mathematical Theory of Communication[3], v níž se soustřeďuje na přenos zpráv, kódovaných v nějaké abecedě o konečném nebo spočetném množství znaků. Tak se stal jedním ze zakladatelů teorie informace.

Zpracování informací

Zatímco účelem analogového přenosu informace je pouze přeměna hlasu nebo obrazu na elektrický signál, jeho věrný (nezkreslený) přenos a opačná změna na zvuk nebo obraz, už v telegrafii se objevila možnost úsporného kódování znaků. Morseova abeceda kóduje písmena a číslice do posloupností krátkých a dlouhých signálů (tečka a čárka), které se snadno a spolehlivě přenášejí. Na podobném základě pracuje i dálnopis, kde se však převod znaků abecedy do binárního tvaru (a nazpět) děje automaticky. Kódovaná informace a její nosiče (děrná páska, děrný štítek, magnetické nosiče atd.) otevřela i další možnosti strojového zpracování informace, z nichž se vyvinula současná počítačová technika a informatika. Slovo „informace“ se zde však používá v několika rovinách: text, který právě píši, kóduji do písmen, ta se v počítači převádějí na binární kódy (ASCII, UNICODE) a přenášejí mezi počítači v určitých formátech, ale nakonec jako posloupnosti elektrických signálů. Informace, které do systému vkládáme, dospějí ke svým adresátům jen tehdy, pokud všechny tyto transformace jejich kódování a zobrazení proběhnou podle přesně stejných pravidel v přijímači jako ve vysílači, jen v opačném směru. Přenosové sítě proto musejí pracovat s víceúrovňovými modely, kde si vysílače a přijímače na jednotlivých úrovních „rozumějí“: pisatel se čtenářem, program s programem, počítač s počítačem, modem s modemem atd.

Měření informace

Objem informace na hmotném nosiči lze dokonce měřit. V knihovnictví se užívá měření na stránky, novináři počítají slova nebo znaky a v počítači se informace měří na byty nebo bity. Bit, který odpovídá jednomu rozlišení typu „ano - ne“ nebo „I – 0“, je skutečně nejmenší možnou jednotkou informace, kdežto byte zhruba odpovídá znaku abecedy. Je to ovšem objem informace pouze v technickém smyslu slova: stránka textu může mít 1800 bytů, to ale neříká nic o tom, co je v nich zaznamenáno. Stejný objem mohou mít užitečné a smysluplné zprávy, prázdné řeči nebo konečně i samé mezery.

Informace v dalších vědách

Vedle běžného významu informací jako zpráv a vědomostí se informace dnes stala odborným pojmem v biologii i ve společenských vědách, zejména pod vlivem objevu genomu a genetického kódu. Genetická informace je totiž kódována pomocí pouhých čtyř nukleotidů (UCAG), jejichž trojice (kodóny) řídí syntézu proteinů; běžnými prostředky lze tedy měřit její informační obsah. Tento revoluční objev a pozdější rozluštění lidského genomu vedly k úvahám o tom, zda vlastním předmětem evoluce není právě informace. Informačně teoretický pohled se dnes rozvíjí také ve fyzice i ve společenských vědách.

Související články

Literatura

  • J. Cejpek, Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. Praha: Karolinum, 1998 - 179 s. ISBN 80-7184-767-4
  • J. Sokol, Filosofická antropologie. Praha: Portál 2003

Reference

  1. G. Bateson, Steps to an ecology of mind. St. Albans 1973, str. 428.
  2. Sokol, Filosofická antropologie. Oddíl „Společenská komunikace“, str. 77-80.
  3. [1] A Mathematical Theory of Communication

Externí odkazy