Kiribati

Z Multimediaexpo.cz

Kiribati
Republic of Kiribati
Republika Kiribati
Flag of Kiribati.png  Coat of arms of Kiribati.png
   
Teirake Kaini Kiribati
Kiribatská hymna
Geografie
Kiribati on the globe (small islands magnified) (Polynesia centered).png
Hlavní město: Bairiki (Jižní Tarawa)
Rozloha: 811 (187. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: bezejmenné místo na Banabě
(81 m n.m.)
Časové pásmo: +12 [1]
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 110 356 [1] (194. na světě)
Hustota zalidnění: 127 (85. na světě)
HDI: ()
Jazyk: i-kiribati, angličtina (úřední)
Náboženství: římští katolíci 52%,
protestanti (kongregacionalisté) 40%,
adventisté sedmého dne, muslimové,
baha'i, svatí posledních dnů,
Boží církev (1999)
Státní útvar
Státní zřízení: republika
Měna: australský dolar
kiribatský dolar (AUD)
HDP/obyvatel: USD ()
Mezinárodní identifikace
MPZ: KIR
Telefonní předvolba: +686
Národní TLD: .ki
Atol Butaritari (2011)

Kiribati je ostrovní státTichém oceánu. Patří k nejohroženějším státům z hlediska vzestupu hladiny moří zapříčiněného globálním oteplováním. V létě 2008 jeho vláda oficiálně požádala Austrálii a Nový Zéland, aby v budoucnu přijala jeho obyvatele, neboť stoupající hladina oceánu představuje vážnou hrozbu a již učinila některé oblasti ostrovů neobyvatelné.

Obsah

Historie

Prvními obyvateli této země byli Mikronésané. Ti se zde usadili před třemi tisíci lety. Později sem připlouvali Polynésané z území dnešního Fidži, Samoy a Tongy. Roku 1606 objevil ostrovy mořeplavec Pedro Fernandes de Queirós. V roce 1765 se zde vylodili britští mořeplavci a roku 1788 dostaly jméno Gilbertovy ostrovy. Na konci 18. století většinu atolů v roce 1788 prozkoumal a zmapoval britský mořeplavec Thomas Gilbert, po němž hlavní skupinu ostrovů v roce 1820 ruský admirál Ivan Fjodorovič Kruzenštern (Иван Фёдорович Крузенштерн) a francouzský kapitán Louis Duperrey pojmenovali Gilbertovy ostrovy (Gilbert Islands). V roce 1857 se zde začalo šířit křesťanství. V roce 1892 vyhlásili Britové nad skupinou Kiribati protektorát, o devět let později obsadili ostrov Banaba. V roce 1916 se protektorát změnil v britskou korunní kolonii. Neobydlená skupina atolů Rawaki byla připojena v roce 1937 k území kolonie Britů. Za 2. světové války ostrovy okupovali Japonci. Okupace skončila v listopadu 1943 americkým vítězstvím v bitvě o Tarawu. Nezávislá republika byla vyhlášena 12. července 1979.

Poloha a charakter území

Kiribati se rozkládá v rovníkové části Tichého oceánu od západu na východ po obou stranách 180. poledníku a na sever a na jih od rovníku. Tuto malou republiku tvoří 33 atolů (korálových ostrovů). Nejzápadnějším je samostatný atol Banaba, zbývající atoly se člení do tří skupin: Kiribati (16 atolů), Line Islands (8 atolů) a Rawaki (8 atolů). Tyto ostrovy a ostrůvky se táhnou od západu na východ v délce téměř 4000 km.

Vzhledem k velmi malé průměrné nadmořské výšce je existence Kiribati ohrožena stoupající hladinou světového oceánu, kterou mnozí vědci dávají do souvislosti s globálním oteplováním. Podle odhadů by tak mohl stát zaniknout někdy koncem 21. století. Ohrožení je natolik vážné a akutní, že vláda země požádala sousední Austrálii a Nový Zéland o přijetí obyvatel, jejichž domovy bude moře postupně zaplavovat.[2]

Podnebí

Kiribati je vystaveno stálým pasátům vanoucím od jihovýchodu až severovýchodu. Rozdíly mezi ročními úhrny srážek na jednotlivých ostrovech republiky jsou relativně velké. Na některých ostrůvcích spadne průměrně 700 mm, na skupině atolů Kiribati (Gilbertovy ostrovy) spadne okolo 3000 mm. V říjnu začíná období dešťů, které končí v dubnu. Celoroční teplota je poměrně stálá, pohybuje se těsně pod 30 °C.

Flora a fauna

Nevelkou plochu území zaujímají původní tropické lesy, tvoří jen 3 % celkové rozlohy země. Tyto lesy byly většinou nahrazeny kokosovými palmami důležitými pro místní zemědělství. Mnohem častější jsou různé slanomilné rostliny, již zmíněné kokosové palmy a fíkovníky. V mělkých vodách korálových útesů má svůj domov velké množství podmořských rostlin a živočichů.

Hospodářství

Hospodářství Kiribatské republiky je velmi závislé na zemědělství. Pěstují se především kokosové palmy (vyváží se sušená dužina kokosových ořechů, tzv. kopra), fíkovníky, banánovníky, melouny, kolokázie a chlebovníky. Další důležitou součástí hospodářství je lov mořských živočichů. Loví se hlavně tuňáci a jiné ryby. Vzniklo i několik chovných farem korýšů, mlžů a chaluh.

Dobře rozvinutá jsou řemesla. Velká část obyvatel země se zabývá pletením rohoží, košíků, lan a sítí. Ručně se vyrábí také čluny a menší lodě. Na Kiribati totiž ve své podstatě neexistuje průmysl.

Dříve bylo na ostrovech dobýváno guano, ale jeho zásoby byly vyčerpány přibližně v době, kdy Kiribati získalo nezávislost.

Obyvatelstvo

Na Kiribati žije asi 110 000 obyvatel, většinu z nich tvoří Mikronésané, menší část Polynésané. Převládající náboženskou skupinou jsou křesťané (římští katolíci a protestanti). Střední délka života mužů je 58,7 roku, u žen 64,9 roku.

Největší města

  • Bairiki – 44 000 obyvatel (hlavní město, též nazývané South Tarawa)
  • Taburao – 4 000 obyvatel
  • Bonriki – 4 000 obyvatel
  • Buariki – 3 000 obyvatel
  • Temaraia – 3 000 obyvatel
  • Butaritari – 3 000 obyvatel

Galerie

Zajímavosti

  • Název Kiribati se vyslovuje Kiribas, je odvozen z místní zkomoleniny původního anglického jména „Gilberts“. Domorodá řeč postrádá hlásku 's', tato se píše latinkou po vzoru francouzštiny, 'ti'.
  • Angličtinou plynně hovoří asi 30% populace, zato téměř všichni obyvatelé státu ovládají kiribatštinu
  • Součástí Kiribati je největší atol na Zemi – Vánoční ostrov (Kiritimati)
  • Kiribati je rozptýlena na ploše 5 milionů km².

Reference

  1. 1,0 1,1 The World Factbook CIA – Kiribati (anglicky)
  2. aktuálně.cz – Kiribati mizí pod mořem. Lidi chce poslat do Austrálie

Externí odkazy

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Kiribati
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Kiribati