Magnetická indukce

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání

Magnetická indukce je fyzikální veličina, která vyjadřuje silové účinky magnetického pole na částice s nábojem nebo magnetickým dipólovým momentem. Magnetická indukce je vektorová veličina.

Obsah

Značení a jednotky

Výpočet

Magnetickou indukci si představujeme jako sílu, kterou magnetické pole působí na pohybující se elektrický náboj. Velikost magnetické indukce v určitém místě magnetického pole je definována jako maximální síla , kterou působí pole na náboj , který se pohybuje rychlostí , tzn.

,

což lze v diferenciální formě zapsat ve tvaru

Pohybující se náboj lze popsat prostřednictvím elektrického proudu, čímž lze předchozí výraz upravit na

kde představuje element délky proudové trubice. Vektor magnetické indukce lze vyjádřit ve tvaru

,

kde v je rychlost pohybu částice s nábojem, E intenzita jeho elektrického pole a c je rychlost světla. Dosadíme-li do této definice vzorec pro bodový náboj (viz Coloumbův zákon), tedy

dostaneme takzvaný Biotův-Savartův zákon

Vlastnosti

Na výpočtu magnetické indukce mezi dvěma rovnoběžnými vodiči s proudem je založena definice 1 ampéru.

Související články

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace