Nobelova cena za fyziologii a medicínu

Z Multimediaexpo.cz

Seznam nositelů Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu od roku 1901, kdy se začala udělovat, až po dnešek.

Držitelé Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu

Rok Jméno Udělena
1901 Emil Adolf von Behring za objev séra proti záškrtu
1902 Ronald Ross za výzkum malárie
1903 Niels Ryberg Finsen za objev metody léčení nemocí (zejména pak lupus vulgaris) pomocí koncentrovaných paprsků světla
1904 Ivan Petrovič Pavlov pro svůj výzkum fyziologie trávicí soustavy a podmíněných reflexů
1905 Robert Koch za objev původce tuberkulózy
1906 Camillo Golgi, Santiago Ramón y Cajal za úspěchy ve výzkumu nervového systému
1907 Charles Louis Alphonse Laveran za úspěchy ve výzkumu prvoků zapřičiňujících choroby
1908 Ilja Iljič Mečnikov, Paul Ehrlich za výzkumy imunitního systému
1909 Emil Theodor Kocher za výzkum štítné žlázy
1910 Albrecht Kossel za výzkum v cytologii, zvláště proteinů a nukleových kyselin
1911 Allvar Gullstrand pro výzkum formace obrazu v čočkách oka
1912 Alexis Carrel za práce týkající se sešívání cév a transplantace
1913 Charles Robert Richet za práce o anafylaxi
1914 Robert Bárány za výzkum vestibulárního aparátu vnitřního ucha
1919 Jules Bordet za objevy v související s imunitním systémem.
1920 Schack August Steenberg Krogh za objev mechanismu kapilárně motorické regulace
1922 Archibald Vivian Hill, Otto Fritz Meyerhof za objevy vztahů mezi spotřebou kyslíku a produkcí kyseliny mléčné
1923 Frederick Grant Banting, John James Richard Macleod za objev inzulinu
1924 Willem Einthoven za objev mechanismů elektrokardiogramu
1926 Johannes Andreas Grib Fibiger za objev Spiroptera carcinoma.
1927 Julius Wagner-Jauregg objev významu naočkování malárie při léčení progresivní paralýzy
1928 Charles Jules Henri Nicolle za práce o skvrnitém tyfu
1929 Christiaan Eijkman, Sir Frederick Gowland Hopkins za objevy o různých vitaminech
1930 Karl Landsteiner za výzkumy typů lidské krve
1931 Otto Heinrich Warburg za objev podstaty a funkce dýchacího enzymu
1932 Sir Charles Scott Sherrington, Edgar Douglas Adrian za objevy o funkci neuronů
1933 Thomas Hunt Morgan za objev role chromozómů v dědičnosti
1934 George Hoyt Whipple, George Richards Minot, William Parry Murphy za objev týkající se léčby anémie játry
1935 Hans Spemann za objev organizátorského efektu v embryonálním vývojovém stádiu.
1936 Sir Henry Hallett Dale, Otto Loewi za objevy týkající se chemických procesů při přenosu nervových impulzů
1937 Albert Szent-Györgyi von Nagyrapolt za objevy týkající se procesu biologické oxidace a za objev vitamínu C."
1938 Corneille Jean François Heymans za objev významu a úlohy mechanismu sinu a aorty při regulaci dýchání
1939 Gerhard Domagk za objev antibakteriálního účinku prontozilu
1943 Henrik Carl Peter Dam, Edward Adelbert Doisy za objev chemické a biologické podstaty vitamínu K
1944 Joseph Erlanger, Herbert Spencer Gasser za objev vysoce diferencovaných nervových vláken
1945 Sir Alexander Fleming, Ernst Boris Chain, Sir Howard Walter Florey za objev penicilinu a jeho léčebného účinku na různé infekční choroby
1946 Hermann Joseph Muller za objev, že mutace mohou být vyvolány rentgenovými paprsky
1947 Carl Ferdinand Cori, Gerty Theresa Cori (née Radnitz), Bernardo Alberto Houssay za objev funkce hormonů předního laloku hypofýzy při metabolismu cukrů
1948 Paul Hermann Müller za objev velmi účiného insekticidu DDT
1949 Walter Rudolf Hess, Antonio Caetano De Abreu Freire Egas Moniz za objev funkce mezimozku - koordinace činnosti vnitřních orgánů
1950 Edward Calvin Kendall, Tadeus Reichstein, Philip Showalter Hench za objev hormonů kůry nadledvin a jejich struktury a biologických účinků
1951 Max Theiler za výzkum žluté zimnice
1952 Selman Abraham Waksman za objev streptomycinu, prvního účinného antibiotika proti tuberkulóze
1953 Hans Adolf Krebs objev cyklu trikarboxylových kyselin (Krebsův cyklus)
Fritz Albert Lipmann za objev koenzymu A"
1954 John Franklin Enders, Thomas Huckle Weller, Frederick Chapman Robbins za objev schopnosti množení poliomyelitidového viru v kulturách různých typů tkání
1955 Axel Hugo Theodor Theorell objevy o povaze a účinku oxidačních enzymů
1956 André Frédéric Cournand, Werner Forssmann, Dickinson W. Richards za objevy kolem katetrizace srdce a patologických změn v oběhovém systému
1957 Daniel Bovet za objev syntetických sloučenin, které působí na tělesné orgány, zejména na cévní soustavu a svalstvo kostry
1958 George Wells Beadle, Edward Lawrie Tatum, Joshua Lederberg za objev o působnosti genů a o jejich schopnosti regulovat určité chemické reakce
1959 Severo Ochoa, Arthur Kornberg za objev mechanismu biosyntézy RNA a DNA"
1960 Sir Frank Macfarlane Burnet, Peter Brian Medawar objev získané imunologické tolerance
1961 Georg von Békésy za objev mechanismu dráždění v ušním hlemýždi
1962 Francis Harry Compton Crick, James Dewey Watson, Maurice Hugh Frederick Wilkins za objev molekulové struktury nukleových kyselin a jejich významu pro přenos dědičné informace
1963 Sir John Carew Eccles, Alan Lloyd Hodgkin, Andrew Fielding Huxley za objev mechanismu iontů, který při rozčilení působí v periferních a centrálních oblastech buněčných membrán
1964 Konrad Bloch, Feodor Lynen za objev mechanismu a regulace látkové přeměny cholesterolu a mastných kyselin
1965 François Jacob, André Lwoff, Jacques Monod objev genu, regulujícího ostatní geny s dědičnou informací
1966 Peyton Rous za objev viru vyvolávajícího rakovinné nádory.
Charles B. Huggins za objevy v oblasti rakoviny prostaty
1967 Ragnar Granit, Haldan Keffer Hartline, George Wald za objevy primárních chemických a fyziologických vizuálních procesů probíhajících v oku
1968 Robert W. Holley, Har Gobind Khorana, Marshall W. Nirenberg za objasnění problému genetického kódu a jeho funkce v procesu biosyntézy bílkovin
1969 Max Delbrück, Alfred Hershey, Salvador E. Luria za objev mechanismu množení a genetické struktury virů
1970 Sir Bernard Katz, Ulf von Euler, Julius Axelrod za objasnění základních mechanismů funkce nervového systému
1971 Earl W. Sutherland, Jr. za objev cyklického adenosinmonofosfátu jako „druhého posla“ v metabolických účincích některých hormonů
1972 Gerald M. Edelman, Rodney R. Porter za práci na struktuře protilátek
1973 Karl von Frisch, Konrad Lorenz, Nikolaas Tinbergen za objevy ve smyslové fyziologii, resp. etologii a psychologii zvířat
1974 Albert Claude, Christian de Duve, George E. Palade za objevy v oblasti strukturální a funkční organizace buněk
1975 David Baltimore, Renato Dulbecco, Howard Martin Temin za rozvoj onkovirologie
1976 Baruch S. Blumberg, D. Carleton Gajdusek za objevy týkající se nových mechanismů původu a šíření infekčních chorob
1977 Roger Guillemin, Andrew V. Schally, Rosalyn Yalow za objevy v oblasti hypothalamických regulačních hormonů
1978 Werner Arber, Daniel Nathans, Hamilton O. Smith za objev restrikčních endonukleáz
1979 Allan McLeod Cormack, Sir Godfrey N. Hounsfield za objev a realizaci počítačové tomografie
1980 Baruj Benacerraf, Jean Dausset, George D. Snell za rozvoj studia histokompatibilních antigenů
1981 Roger W. Sperry, David H. Hubel, Torsten N. Wiesel za výzkum týkající se funkční specializace mozkových hemisfér
1982 Sune Bergström, Bengt I. Samuelsson, John R. Vane za výzkumy v oblasti prostaglandinů a jim blízkých biologicky aktivních substancí
1983 Barbara McClintock za objev pohyblivých genetických jednotek
1984 Niels K. Jerne, Georges J. F. Köhler, César Milstein za zásluhy o pokrok v teorii imunitního systému a objev principu tvorby monoklonálních protilátek
1985 Michael S. Brown, Joseph L. Goldstein za revoluční přínos v poznání regulace metabolismu cholesterolu
1986 Stanley Cohen (neurolog), Rita Levi-Montalcini objev nervového růstového faktoru (NGF)
1987 Susumu Tonegawa za objev genetického základu vytváření variability protilátek (V(D)J rekombinace)
1988 Sir James W. Black, Gertrude B. Elion, George H. Hitchings za objevy významných principů pro léčení farmaky
1989 J. Michael Bishop, Harold E. Varmus za objevy v oblasti retrovirů
1990 Joseph E. Murray, E. Donnall Thomas za své celoživotní zásluhy v oboru transplantace orgánů
1991 Erwin Neher, Bert Sakmann za objevy týkající se buněčných iontových kanálů
1992 Edmond H. Fischer, Edwin G. Krebs za objevy týkající se fosforylázy
1993 Richard J. Roberts, Phillip A. Sharp objevy v oboru molekulární genetiky.
1994 Alfred G. Gilman, Martin Rodbell za objev G-proteinů a jejich úlohy v signálním buněčném procesu
1995 Edward B. Lewis, Christiane Nüsslein-Volhard, Eric F. Wieschaus za objevy důležitých genetických mechanismů objasňujících vrozené vady
1996 Peter C. Doherty, Rolf M. Zinkernagel za objevy v oboru ochrany lidské imunity.
1997 Stanley B. Prusiner za objev prionů jako nových původců vzniku infekčních onemocnění
1998 Robert F. Furchgott, Louis J. Ignarro, Ferid Murad za objev oxidu dusnatého jako signální molekuly v kardiovaskulárním systému
1999 Günter Blobel za důkaz že bílkoviny obsahují strukturní signální informaci, která určuje jejich přenos a umístění uvnitř buňky
2000 Arvid Carlsson, Paul Greengard, Eric R. Kandel za objevy při přenosu signálů v nervové soustavě
2001 Leland H. Hartwell, R. Timothy Hunt, Sir Paul M. Nurse za objevy klíčových regulátorů buněčného cyklu
2002 Sydney Brenner, H. Robert Horvitz, John E. Sulston za objevy genetické regulace vývoje orgánů a buněčné smrti
2003 Paul Lauterbur a Sir Peter Mansfield za objevy ve vztahu k zobrazování magnetickou resonancí
2004 Linda B. Buck a Richard Axel za objevy čichových receptorů a organizace čichového systému
2005 Barry Marshall a Robin Warren za pozoruhodný a nečekaný objev, že záněty žaludku i žaludeční vředy způsobuje infekce, kterou vyvolává bakterie Helicobacter pylori
2006 Andrew Z. Fire a Craig C. Mello za objev interference RNA – potlačování genů dvouřetězovou RNA
2007 Mario Capecchi, Martin Evans a Oliver Smithies za výzkum v oblasti embryonálních kmenových buněk a DNA savců
2008 Harald zur Hausen za objev lidského papiloma viru, který způsobuje rakovinu děložního čípku
Françoise Barréová-Sinoussiová, Luc Montagnier za objev viru HIV
2009 Elizabeth Blackburnová, Carol Greiderová a Jack Szostak za objev ochrany chromozomů prostřednictvím telomer a objev enzymu telomerázy
2010 Robert G. Edwards za přínos na poli asistované reprodukce, konkrétně vývoj metody in vitro fertilizace (oplodnění ve zkumavce)

Externí odkazy