13. září 2021 je velmi významné datum pro naši Encyklopedii !!
Máme zcela novou kancelář, která leží přímo u obchodního centra Atrium Flora a stanice metra Flora !
Naše stará adresa je definitivně nahrazena novou — Jičínská 226/17, 130 00 Praha 3 - Žižkov.

Ruština

Z Multimediaexpo.cz


Ruština (Rusky: zvuk Русский язык [ˈruskʲɪj jɪˈzɨk]) je nejužívanější slovanský jazyk.

Obsah

Rozšíření

Mapa rozšíření ruštiny v Evrospké Unii.

Jako úřední i dorozumívací jazyk carského Ruska se ruština rozšířila po obrovské rozloze východní Evropy a severní Asie. Významné rusky mluvící menšiny žijí i v mnoha jinak neruských zemích, které po rozpadu Sovětského svazu získaly nezávislost.

V dobách studené války se ruština stala hlavním dorozumívacím jazykem zemí Varšavské smlouvy a RVHP, v řadě z nich se povinně vyučovala na školách (např. v Československu do roku 1990. I v zemích nespadajících do sovětského bloku byla ruština nejčastěji voleným cizím jazykem ze slovanských jazyků.

Ruština je oficiálním jazykem v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu a Kyrgyzstánu dále též v moldavském Podněstří a Gagauzsku, ukrajinském Krymu a gruzínské Abcházii a Jižní Osetii. Významné ruské menšiny žijí na Ukrajině, Kazachstánu, Bělorusku,Lotyšsku, Litvě, Estonsku, Uzbekistánu a Izraeli.

Kvůli svému politickému významu se ruština stala i jedním ze šesti úředních jazyků Organizace spojených národů.

Historie

Od 10. století se na ruském území spolu s křesťanstvím šířila církevní slovanština a stávala se úředním a spisovným jazykem. Ruština jako lidový jazyk se objevovala paralelně s ní v kronikách, právních a správních dokumentech.

Vliv církevní slovanštiny slábl od 17. století, kdy stoupal význam Moskvy a prosazoval se jazyk z jejího okolí. Na začátku 18. století došlo k reformě spisovné ruštiny, včetně úpravy cyrilice na tzv. graždanku. V 19. století došlo k největšímu rozkvětu klasické ruské literatury.

V roce 1917 došlo k pravopisné reformě, která mj. opět zjednodušila písmo.

Abeceda a výslovnost

Ruština se píše cyrilicí. Ruská abeceda se též nazývá azbuka a obsahuje písmena v následujícím pořadí:

velké: А Б В Г Д Е Ё Ж З И Й К Л М Н О П Р С Т У Ф Х Ц Ч Ш Щ Ъ Ы Ь Э Ю Я
malé: а б в г д е ё ж з и й к л м н о п р с т у ф х ц ч ш щ ъ ы ь э ю я
přepis: a b v g d e ë ž z i j k l m n o p r s t u f h c č š šč '' y ' è ju ja
výslovnost: a b v g d je jo ž z i j k l m n o p r s t u f ch c č š šč tvrdý znak y měkký znak e ju ja
  • Na rozdíl od češtiny Rusové rozlišují výslovnost měkkého a tvrdého I/Y - zatímco И se čte podobně jako naše (o něco měkčeji), Ы je výrazně tvrdší (vyslovujeme naše I/Y (v češtině obě stejné) v poloze přibližně jako pro výslovnost a/ch)
  • Měkký znak a Е, Ё, И, Ю, Я změkčují předcházející souhlásku, např. дети se čte [ďeťi], мать se čte [mať]. V takových případech se počáteční [j] z výslovnosti trochu ztrácí, „vyčerpá“ se na změkčení.
  • Tvrdý znak se používá výjimečně pro vyznačení švu mezi předponou a kmenem, kde naopak ke změkčování docházet nemá: въезд čti [vjezd].
  • Silový přízvuk je na různých slabikách, v písmu se však nerozlišuje (s výjimkou jazykových učebnic, slovníků apod.)
  • Silný dynamický přízvuk má pak i důsledky kvalitativní, v přízvučných slabikách je plný vokál, v nepřízvučných dochází k redukci, např. Молоко se čte jako [mъlъkó]. Nepřízvučné О se čte skoro jako [a], např. свобода čti [svabóda].
  • Ruština má pohyblivý přízvuk, to znamená, že může být na jakékoliv slabice, např.: мама [máma], хочу [chъčú], барабан [barabán]. Ruský přízvuk je silnější a dynamičtější než český, kromě toho má významotvornou funkci, např. замок [zámъk] - hrad, замок [zamók] - zámek, стоит [stójit] – stojí (o penězích), стоит [stъjít] – něco stojí někde, nachází se,плачу(pláču)-plakat,плачу(plačú)-platit.
  • Ё je přízvučné Е a Rusové ho v písmu zřídka odlišují. Pokud by nevznikla nejednoznačnost ve významu slova, píší místo něj Е.
  • Na rozdíl od sousední běloruštiny a ukrajinštiny, v ruštině se praslovanské [g] nezměnilo na [h].

Gramatika

  • Ruština má 6 pádů (oproti češtině chybí 5(vokativ). pád, který je nahrazen prvním pádem).
  • Slovesa se časují podobně jako v češtině. Existují dva druhy časování (= základní rozdělení sloves podle časování). V prvním časování převládají koncovky s písmenem "a" (делаю [dělaju], играют [igrajut] ...) a v druhém časování převládají koncovky s písmenem "i" (напишу [napišu], увидим [uvidim]). Dále kromě tohoto rozdělení existují další typy časování, které se od sebe liší způsobem časování.
  • Ve spisovném projevu se nevypouští podmět, musí na jeho místě být alespoň osobní zájmeno.
  • V minulém čase se nepoužívá pomocné sloveso být (я написал = ja napisal = napsal jsem).
  • V přítomném čase chybí spona (он дурак = on durak = je to hlupák).

Slovní zásoba

Ve starší slovní zásobě jsou výpůjčky z turkických jazyků (конь = koň = kůň; кабан = kaban = kanec; коте(ё)л = kotel = kotel). V novější zásobě se objevují slova přejatá z němčiny, francouzštiny a angličtiny.

Vzorový text

Související články

Externí odkazy