Vietnamština

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání
Broom icon.png Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Multimediaexpo.cz pomoci tím, že ho vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl a Encyklopedický styl.
Broom icon.png


Vietnamština (tiếng Việt, méně často Việt ngữ, zastarale a řídce annamština nebo annamitština, podle Annamu, střední části Vietnamu) je úřední jazyk ve Vietnamu. Je mateřským jazykem Vietnamců, kteří představují 88 - 90 % obyvatel Vietnamu a další více než 3 miliony lidí po celém světě. Je to druhý jazyk pro národnostní menšiny ve Vietnamu. Vietnamština je největší zástupce ze skupiny austroasijských jazyků. Mnoho slov přejala z čínštiny a původně také používala čínské písmo. Dnešní vietnamská abeceda je založena na latince.

Obsah

Vývoj vietnamské abecedy

V minulosti se vietnamština zapisovala čínskými znaky (ve Vietnamu označené jako chữ nho) a vietnamskými znaky (ve Vietnamu označené jako chữ nôm), které lépe sloužily k zápisu vietnamštiny. Písmo chữ nho používal prostý lid, písmo chữ nôm používala zase vzdělaná a bohatší vrstva pro jeho větší složitost. Takto však docházelo k určité rozdělení společnosti. Podobná situace byla i s korejským písmem hangŭl. Toto dělení obyvatel se ovšem nelíbilo francouzským kolonizátorům. Snahy o zavedení latinky, jakožto zjednodušení písma, počaly už v 17. století francouzským jezuitským misionářem Alexandrem de Rhodesem, který navázal již na předchozí práci portugalského misionáře Antonia Barbosy, který zde šířil křesťanství a evropskou vzdělanost o pár desetiletí dříve. Také tehdejší vietnamský král cítil nutnost vzdělávat veškeré vrstvy obyvatelstva, a latinská abeceda (upravená diakritickými znaménky pro potřebu vietnamského tónovacího jazyka) se dá lépe osvojit, než složité čínské znaky, které byly užívány doposud. V roce 1910 došlo ke standardizaci vietnamštiny, a uzákonění upravené latinky nad původní čínské a vietnamské znaky, které se ještě sem tam používaly v odlehlých částech země nebo staršími lidmi. Chữ nho se však ještě vyskytoval na indočínských bankovkách, vydaných francouzským protektorátem těsně po 2. světové válce. Určitou dobu probíhaly pokusy o znovuzavedení tohoto písma v Severním Vietnamu, tato změna se však nakonec ukázala příliš náročná. Poslední změny v abecedě proběhly v letech 1954-1974, v rozmezí Indočínské války a Války ve Vietnamu.

Gramatika

Vietnamština je stejně jako většina jiných asijských jazyků analytický jazyk, prakticky nemá morfologii a mluvnické kategorie jako pád, čas, číslo a rod se označují pomocí vložených slov a synataktických změn. Ve vietnamské větě stojí většinou na prvním místě podmět, na druhém přísudek a na třetím předmět. Podstatné jméno je ve vietnamštině často předcházeno jakýmsi členem či numerativem, který závisí na jeho významu (například u označení osob je numerativ con), změnou tohoto členu se také tvoří množné číslo podstatného jména. Slovesné časy se tvoří částicemi - zhruba lze říci, že minulý čas částicí đã, minulý čas průběhový částicí đang a budoucí čas částicí sẽ. Chybí-li částice úplně, znamená to zpravidla přítomný čas prostý. Velmi složitý je vietnamský systém zájmen, který se odvíjí od vzájemného rodinného a společenského vztahu mluvčích.

Písmo

Vietnamská abeceda má 29 písmen

AĂÂBCDĐEÊGHIKLMNOÔƠPQRSTUƯVXY
aăâbcdđeêghiklmnoôơpqrstuưvxy

Jelikož vietnamština je tónový jazyk, používá řadu diakritických znamének u samohlásek pro označení tónů.

Tón označení označené samohlásky
Ngang (vysoký rovný) bez označení A/a Ă/ă Â/â E/e Ê/ê I/i O/o Ô/ô Ơ/ơ U/u Ư/ư Y/y
Huyền (klesavý) obrácena čárka À/à Ằ/ằ Ầ/ầ È/è Ề/ề Ì/ì Ò/ò Ồ/ồ Ờ/ờ Ù/ù Ừ/ừ Ỳ/ỳ
Hỏi (klesavě-stoupavý) otazník bez tečky Ả/ả Ẳ/ẳ Ẩ/ẩ Ẻ/ẻ Ể/ể Ỉ/ỉ Ỏ/ỏ Ổ/ổ Ở/ở Ủ/ủ Ử/ử Ỷ/ỷ
Ngã (hlasivkově stoupavý) vlnovka Ã/ã Ẵ/ẵ Ẫ/ẫ Ẽ/ẽ Ễ/ễ Ĩ/ĩ Õ/õ Ỗ/ỗ Ỡ/ỡ Ũ/ũ Ữ/ữ Ỹ/ỹ
Sắc (stoupavý) čárka Á/á Ắ/ắ Ấ/ấ É/é Ế/ế Í/í Ó/ó Ố/ố Ớ/ớ Ú/ú Ứ/ứ Ý/ý
Nặng (přiškrcený) tečka pod Ạ/ạ Ặ/ặ Ậ/ậ Ẹ/ẹ Ệ/ệ Ị/ị Ọ/ọ Ộ/ộ Ợ/ợ Ụ/ụ Ự/ự Ỵ/ỵ

Přehled systému hlásek

Ve vietnamštině se vyskytuje:

Výslovnost

Na základě severního dialektu ve vietnamštině rozlišujeme tóny:

1.Počáteční souhlásky

2.Samohlásky

3.Koncové souhlásky Narozdíl od češtiny se všechny koncové souhlásky vyslovují jako závěrové (okluzívy) bez exploze 4.Tóny

Přepis do češtiny

Vietnamština se zapisuje latinkou, český přepis by měl zachovávat původní psanou podobu, ovšem bez diakritických znamének. Vietnamština má jediné shodné diakritické znaménko s češtinou - čárku „´“, avšak ta má v každém jazyce jiný fonetický význam. Jediným problémem je přepis oposice vietnamských hlásek „d-đ“ (česká abeceda nezná literu „đ“). Písmeno „đ“ výslovností přesně odpovídá oposici „z-d“ v češtině. Někteří autoři přepisují obě hlásky do češtiny shodně jako „d“, to v některých případech vede ke zmatení a znesnadňuje identifikaci původního vietnamského zápisu, jiní autoři používají přepisu „z=d“ a „d=đ“ (tedy např. jména spisovatelů Xích Điểu a Xuân Diệu se přepíší Xich Dieu a Xuan Zieu), v němž zůstávají rozlišeny rozdíly z originálního zápisu, neboť vietnamština písmeno „z“ nepoužívá, čímž je zjevný její zástupný charakter. V ryze odborných textech se doporučuje zachovat vietnamský zápis i s diakritikou. Některá jména mají nestandardní, nicméně ustálený český přepis. Jde hlavně o název země a vietnamských měst: v. Việt Nam – č. Vietnam, v. Hà Nội – č. Hanoj, v. Sài Gòn – č. Saigon, v. Đà Nẵng – č. Danang, v. Hải Phòng – č. Haiphong (dříve rovněž Haifong); v. Đà Lạt – č. Dalat. Zavedený je taktéž přepis vietnamského jména Hồ Chí Minh – č. Ho Či Min.
Kromě toho u některých zeměpisných jmen existuje tradiční český překlad, který by také měl být zachován: v. Thành Phố Hồ Chí Minh – č. Ho Či Minovo město; v. Sông Hồng – č. Rudá řeka; v. Sông Đà – č. Černá řeka; v. Sông Hương – č. Řeka vůní (ev. Voňavá řeka); v. Chùa Một Cột – č. Pagoda na jediném sloupu; v. Văn Miếu – č. Chrám písemnictví (ev. Chrám literatury); v. Hồ Tây – č. Západní jezero; v. Hồ Hoàn Kiếm = Hồ Gươm – č. Jezero navráceného meče; v. Chùa Thầy – č. Mistrova (ev. Učitelská) pagoda; v. Chùa Hương – č. Voňavá pagoda aj.

Vietnamská jména

Vietnamská jména jsou většinou tvořena ze tří částí – příjmení, druhé jméno a rodné jméno – a to v uvedeném pořadí. Podobný systém pojmenování se využívá v Číně a v Koreji.

Vzorový text

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace