Vietnamština

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání
Broom icon.png Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Multimediaexpo.cz pomoci tím, že ho vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl a Encyklopedický styl.
Broom icon.png


Vietnamština (tiếng Việt, méně často Việt ngữ, zastarale a řídce annamština nebo annamitština, podle Annamu, střední části Vietnamu) je úřední jazyk ve Vietnamu. Je mateřským jazykem Vietnamců, kteří představují 88 - 90 % obyvatel Vietnamu a další více než 3 miliony lidí po celém světě. Je to druhý jazyk pro národnostní menšiny ve Vietnamu. Vietnamština je největší zástupce ze skupiny austroasijských jazyků. Mnoho slov přejala z čínštiny a původně také používala čínské písmo. Dnešní vietnamská abeceda je založena na latince.

Obsah

Vývoj vietnamské abecedy

V minulosti se vietnamština zapisovala čínskými znaky (ve Vietnamu označené jako chữ nho) a vietnamskými znaky (ve Vietnamu označené jako chữ nôm), které lépe sloužily k zápisu vietnamštiny. Písmo chữ nho používal prostý lid, písmo chữ nôm používala zase vzdělaná a bohatší vrstva pro jeho větší složitost. Takto však docházelo k určité rozdělení společnosti. Podobná situace byla i s korejským písmem hangŭl. Toto dělení obyvatel se ovšem nelíbilo francouzským kolonizátorům. Snahy o zavedení latinky, jakožto zjednodušení písma, počaly už v 17. století francouzským jezuitským misionářem Alexandrem de Rhodesem, který navázal již na předchozí práci portugalského misionáře Antonia Barbosy, který zde šířil křesťanství a evropskou vzdělanost o pár desetiletí dříve. Také tehdejší vietnamský král cítil nutnost vzdělávat veškeré vrstvy obyvatelstva, a latinská abeceda (upravená diakritickými znaménky pro potřebu vietnamského tónovacího jazyka) se dá lépe osvojit, než složité čínské znaky, které byly užívány doposud. V roce 1910 došlo ke standardizaci vietnamštiny, a uzákonění upravené latinky nad původní čínské a vietnamské znaky, které se ještě sem tam používaly v odlehlých částech země nebo staršími lidmi. Chữ nho se však ještě vyskytoval na indočínských bankovkách, vydaných francouzským protektorátem těsně po 2. světové válce. Určitou dobu probíhaly pokusy o znovuzavedení tohoto písma v Severním Vietnamu, tato změna se však nakonec ukázala příliš náročná. Poslední změny v abecedě proběhly v letech 1954-1974, v rozmezí Indočínské války a Války ve Vietnamu.

Gramatika

Vietnamština je stejně jako většina jiných asijských jazyků analytický jazyk, prakticky nemá morfologii a mluvnické kategorie jako pád, čas, číslo a rod se označují pomocí vložených slov a synataktických změn. Ve vietnamské větě stojí většinou na prvním místě podmět, na druhém přísudek a na třetím předmět. Podstatné jméno je ve vietnamštině často předcházeno jakýmsi členem či numerativem, který závisí na jeho významu (například u označení osob je numerativ con), změnou tohoto členu se také tvoří množné číslo podstatného jména. Slovesné časy se tvoří částicemi - zhruba lze říci, že minulý čas částicí đã, minulý čas průběhový částicí đang a budoucí čas částicí sẽ. Chybí-li částice úplně, znamená to zpravidla přítomný čas prostý. Velmi složitý je vietnamský systém zájmen, který se odvíjí od vzájemného rodinného a společenského vztahu mluvčích.

Písmo

Vietnamská abeceda má 29 písmen

AĂÂBCDĐEÊGHIKLMNOÔƠPQRSTUƯVXY
aăâbcdđeêghiklmnoôơpqrstuưvxy

Jelikož vietnamština je tónový jazyk, používá řadu diakritických znamének u samohlásek pro označení tónů.

Tón označení označené samohlásky
Ngang (vysoký rovný) bez označení A/a Ă/ă Â/â E/e Ê/ê I/i O/o Ô/ô Ơ/ơ U/u Ư/ư Y/y
Huyền (klesavý) obrácena čárka À/à Ằ/ằ Ầ/ầ È/è Ề/ề Ì/ì Ò/ò Ồ/ồ Ờ/ờ Ù/ù Ừ/ừ Ỳ/ỳ
Hỏi (klesavě-stoupavý) otazník bez tečky Ả/ả Ẳ/ẳ Ẩ/ẩ Ẻ/ẻ Ể/ể Ỉ/ỉ Ỏ/ỏ Ổ/ổ Ở/ở Ủ/ủ Ử/ử Ỷ/ỷ
Ngã (hlasivkově stoupavý) vlnovka Ã/ã Ẵ/ẵ Ẫ/ẫ Ẽ/ẽ Ễ/ễ Ĩ/ĩ Õ/õ Ỗ/ỗ Ỡ/ỡ Ũ/ũ Ữ/ữ Ỹ/ỹ
Sắc (stoupavý) čárka Á/á Ắ/ắ Ấ/ấ É/é Ế/ế Í/í Ó/ó Ố/ố Ớ/ớ Ú/ú Ứ/ứ Ý/ý
Nặng (přiškrcený) tečka pod Ạ/ạ Ặ/ặ Ậ/ậ Ẹ/ẹ Ệ/ệ Ị/ị Ọ/ọ Ộ/ộ Ợ/ợ Ụ/ụ Ự/ự Ỵ/ỵ

Přehled systému hlásek

Ve vietnamštině se vyskytuje:

  • 21 počátečních souhlásek: b, c/k/q, ch, d/gi, g/gh, h, kh, l, m, n, ng/ngh, nh, ph, r, s, t, th, tr, v, x
  • 1 polosamohláska: o/u
  • 11 samohlásek: a, ă, â, e, ê, i/y, o, ô, ơ, u, ư (z nichž jsou samohlásky ă,â krátké, ostatní jsou dlouhé)
  • 3 dvouhlásky: iê/yê/ia/ya, ưa/ươ, ua/uô (všechny jsou dlouhé)
  • 6 koncových souhlásek: c/ch, m, n, ng/nh, p, t
  • 2 koncové polosamohlásky: i/y, o/u

Výslovnost

Na základě severního dialektu ve vietnamštině rozlišujeme tóny:

  • không (A), huyền (À), ngã (Ã), hỏi (Ả), sắc (Á), nặng (Ạ)

1.Počáteční souhlásky

  • c/k/q:(k), ch:(t´), d/gi:(z), đ:(d), kh:(ch), ng/ngh:(ang. long), nh:(ň), ph:(f), r:(z,ž), s:(s,š), th:(t s přídechem - v Thajsku), tr:(č,t´), x:(s)
  • V hanojském dialektu nerozlišujeme ch a tr,s a x,d/gi a r

2.Samohlásky

  • a (dlouhé), ă (krátké), â (velmi krátké), e (otevřené), ê (zavřené), i/y, o (otevřené),
  • ô (zavřené), ơ (nezaokrouhlené), u ,ư (nezaokrouhlené) - z nichž jsou samohlásky ă, â krátké, a ostatní dlouhé
  • u dvojhlásek se jejich první část vyslovuje silněji nez druhá

3.Koncové souhlásky Narozdíl od češtiny se všechny koncové souhlásky vyslovují jako závěrové (okluzívy) bez exploze 4.Tóny

  • tóny rozlišujeme na základě registru na vysoké (A, Ã, Á) a nízké (À, Ả, Ạ)
  • podle tonálního průběhu je dělíme na rovné (A, À), dále na nerovné nelomené (Á, Ạ) a nerovné lomené (Ã, Ả)

Přepis do češtiny

Vietnamština se zapisuje latinkou, český přepis by měl zachovávat původní psanou podobu, ovšem bez diakritických znamének. Vietnamština má jediné shodné diakritické znaménko s češtinou - čárku „´“, avšak ta má v každém jazyce jiný fonetický význam. Jediným problémem je přepis oposice vietnamských hlásek „d-đ“ (česká abeceda nezná literu „đ“). Písmeno „đ“ výslovností přesně odpovídá oposici „z-d“ v češtině. Někteří autoři přepisují obě hlásky do češtiny shodně jako „d“, to v některých případech vede ke zmatení a znesnadňuje identifikaci původního vietnamského zápisu, jiní autoři používají přepisu „z=d“ a „d=đ“ (tedy např. jména spisovatelů Xích Điểu a Xuân Diệu se přepíší Xich Dieu a Xuan Zieu), v němž zůstávají rozlišeny rozdíly z originálního zápisu, neboť vietnamština písmeno „z“ nepoužívá, čímž je zjevný její zástupný charakter. V ryze odborných textech se doporučuje zachovat vietnamský zápis i s diakritikou. Některá jména mají nestandardní, nicméně ustálený český přepis. Jde hlavně o název země a vietnamských měst: v. Việt Nam – č. Vietnam, v. Hà Nội – č. Hanoj, v. Sài Gòn – č. Saigon, v. Đà Nẵng – č. Danang, v. Hải Phòng – č. Haiphong (dříve rovněž Haifong); v. Đà Lạt – č. Dalat. Zavedený je taktéž přepis vietnamského jména Hồ Chí Minh – č. Ho Či Min.
Kromě toho u některých zeměpisných jmen existuje tradiční český překlad, který by také měl být zachován: v. Thành Phố Hồ Chí Minh – č. Ho Či Minovo město; v. Sông Hồng – č. Rudá řeka; v. Sông Đà – č. Černá řeka; v. Sông Hương – č. Řeka vůní (ev. Voňavá řeka); v. Chùa Một Cột – č. Pagoda na jediném sloupu; v. Văn Miếu – č. Chrám písemnictví (ev. Chrám literatury); v. Hồ Tây – č. Západní jezero; v. Hồ Hoàn Kiếm = Hồ Gươm – č. Jezero navráceného meče; v. Chùa Thầy – č. Mistrova (ev. Učitelská) pagoda; v. Chùa Hương – č. Voňavá pagoda aj.

Vietnamská jména

Vietnamská jména jsou většinou tvořena ze tří částí – příjmení, druhé jméno a rodné jméno – a to v uvedeném pořadí. Podobný systém pojmenování se využívá v Číně a v Koreji.

Vzorový text