Vojníkov

Z Multimediaexpo.cz


Vojníkov je obec ležící severně od okresního města Písek v Jihočeském kraji. Přesněji se obec táhne po pravém břehu Otavy na sever od obce Vrcovice, po silnici vedoucí z Písku na Jistec.

Obsah

Historie

Po komunistickém období nesamostatnosti Vojníkova se Vojníkov po roce 1990 opětovně osamostatnil. Dříve spadal Vojníkov jako vesnice pod obec Vrcovice a ještě dříve v dobách komunistického režimu pod obec Záhoří. Již od svého vzniku tvoří obec 3 vesnice: Držov, Louka a Vojníkov. V průběhu moderní historie Vojníkova se na postu starosty vystřídaly pouze dvě osoby: Josef Velíšek (ve dvou funkčních obdobích) a Jiří Hrneček (v současnosti plyne první funkční období). V průběhu své existence stihla obec zrekonstruovat všechny kapličky (Držov, Louka, Vojníkov), dva obecní rybníky (Držov, Louka) a několik cest. Dalším úkolem obce bylo též postarat se o obecní lesy.

Držov

Držov je vesnice, která se nachází nedaleko od Vojníkova severním směrem. Má 18 stálých obyvatel a rozkládá se v horní části údolí Držovského potoka.

Louka

Louka je situována na silnici od Vojníkova do Jistce rovněž severním směrem od obce, stejně jako Držov. Podobně jako Držov, i v Louce žije 18 stálých obyvatel.

Vojníkov

Pradávná historie území v okolí dnešního Vojníkova sahá až do starší doby kamenné, kdy se poprvé v písecké kotlině objevuje člověk. Z doby před prvním příchodem člověka lze pouze zmínit prehistorické nálezy kostí zvířat (kůň, nosorožec srstnatý), kteří zde žili v poslední době ledové. První lidé, kteří se živili lovem a sběrem se usadili na obou březích Otavy na území dnešního okresního města Písku. Z okolí dnešní obce se pak dochovaly pravěké mohyly a různá sídliště – jsou známa hradiště ze starší doby bronzové a mohyly ze střední doby bronzové. Z této doby dokládají archeologické nálezy mnohem hustší osídlení než je tomu dnes. Lze tedy hovořit o tom, že je zde dokladováno osídlení, někdy od 2 000 př. n. l.. V malém katastrálním území vsi Vojníkov pak nemáme žádné hmotné ani písemné projevy, které by dokladovaly historii a vývoj území před vznikem vesnice. Pouze v 60. a 80. letech 20. století byly na hranici katastrálních území Vojníkova a Držova objeveny pozůstatky ze střední doby bronzové v podobě rovinného sídliště a ležák z ručního keltského mlýnku na obilí.

Od 10. století n. l. vznikají první vesnice. První zmínka o vesnici v historických pramenech sahá do roku 1542[1] kdy spadá Vojníkov do působnosti královského města Písek. Stejný nejstarší záznam mají i okolní vsi Držov a Vrcovice. Z vzdálenějšího okolí pak Relicta Bohemica uvádí roku 1323 jako nejstarší psaný záznam Louku a Svatonice, 1268 Tukleky. Nejstaršími sídelními jednotkami podle dochovaných historických pramenů jsou pak Oslov 1226 a dnešní osada Spolí 1228.

Soubor:Vojníkov polovina 19tého století.png
Vojníkov v polovině 19. století
Soubor:Vojníkov1880.png
Vojníkov kolem roku 1880

Dále je ves zmiňována v roce 1543 a 1642, kdy je prodána rychta Vrcovská zahrnující vsi Vrcovice, Vojníkov a Držov panství brložskému. K datu 1654 uvádí berní rula 3 osedlé a jednoho nově osedlého. Jako starousedlíci jsou jmenováni Jan Hesoun (32 rolí, 4 voli, 5 krav, 7 jalovic a 1 svině), Matěj Hačka (37 rolí, 5 volů, 3 krávy, 6 jalovic a 1 svině) a Matěj Poustka (16 rolí, 2 voli, 3 krávy, 5 jalovic a 6 sviní). Nově osedlým je pak Jiřík Kotmel hospodařící na 25 rolích od roku 1654. Má k dispozici 2 voli, 3 krávy a 5 jalovic. Ves spadá pod Statek Brloh paní Alžběty Dejmový. Sedláci musí odvádět určité naturálie na faru v Záhoří a do Brlohu. Dále mají také povinnost robotovat na polích šlechty. V případě živelné katastrofy je jim ale vyplácena určitá suma. Postupně se jádro obce rozrůstá a přibývají noví statkáři i zahradníci, u řeky dva mlynáři.

Ve středověku tudy zřejmě procházela cesta vedoucí z Písku na hrad Zvíkov, jedná se o pokračování tzv. Zlaté stezky.

Dále je Vojníkov zmiňován léta páně 1661 jako jedna ze vsí přináležících k tvrzi Brloh, poté 1840 spadající pod panství Drhovle. V letech 1869-1890 spadá je ves uváděna jako osada obce Vrcovice a následně 1900-1910 má již vlastní rychtu. V průběhu následujících staletí se začala obec rozrůstat do současné podoby. Z původních tří statků až po dnešních dvacet domů; přibyly moderní rodinné domy, asfaltová silnice změnila tvar původní cesty, která obcí prochází. Mechanizace a automatizace v zemědělství vedly k výstavbě modernějšího kravína, zavedena byla i autobusová doprava. Od poloviny 20. století se začala postupně budovat západně od obce na území jejího katastru chatová oblast. Prvních několik chat rychle začaly doplňovat další a rozvoj turistiky podpořil i vznik kempu. Naopak tradiční mlýny, které existovaly na Otavě stovky let, rychle zanikly, napomohla tomu ale i Orlická přehrada, jejíž jezero na část vojníkovského katastru také zasahuje.

Současnost

V současnosti zahrnuje obec Vojníkov tři vesnice (Držov, Louka, Vojníkov), jednu osadu (Spolí) a několik rekreačních území (ve všech vesnicích na břehu řeky Otavy a v osadě Spolí). Celkový katastr hraničí na jihu s Vrcovicemi a Záhořím, na západě s Čížovou a Vráží, na severu s Ostrovcem a Oslovem a na východě s Oslovem, Vlastcem a Záhořím. Jádro vesnice Držov se nachází v korytě Držovského potoka a na jeho okrajích. Je tvořeno, několika chalupami, dvěma statky a jednou původní školou. Na návsi se nachází kaplička z dob první republiky a požární rybník. Ke katastru této obce náleží též hájovna na cestě mezi Držovem a Loukou zvaná "Džovská". Jižně u řeky Otavy se nachází chatová oblast Držov. Držov zaujímá největší katastrální výměnu celé obce, ale naopak má nejméně obyvatel. Žije zde pět starousedlíků, přičemž jedna rodina se živí zemědělstvím. V obci se udržují původní tradice Velikonoc, stavění máje, poutě, posvícení apod.

Obyvatelstvo

Stavení ve Vojníkově, v pozadí je kaple

Většinou se obyvatelstvo živilo zemědělstvím, až od 60. let 20. století začínají lidé dojíždět za prací do města Písku. V současné době již obživa ze zemědělské výroby hraje nepatrnou roli. Vojníkovští, držovští a loučtí byly převážně katolíci, za první republiky zde byli zastoupeni i evangelíci, v současnosti je většina obyvatel bez vyznání.

Další části obce

Obec se člení na 3 katastrální území (zároveň místní části a ZSJ), jimiž jsou:

  • Vojníkov
  • Držov – (Pod Držov spadá ještě osada Spolí. Původně však byly Louka a Držov samostatnými obcemi)
  • Louka nad Otavou (místní část a ZSJ Louka).

Součástí obce je i osada Spolí. Vojníkov je tvořen vlastní obcí, nacházející se 1 km západně od řeky Otavy a chatovou oblastí Vojníkov nacházející se na břehu řeky. V jádru obce je asi 6 velkých statků, několik chalup, bytovka, kovárna a kravín. V kulturním domě se nachází obecní úřad, hasičská zbrojnice a ostatní prostory sloužící komerčním účelům. V obci se též nachází pomník padlým v První světové válce a kaplička Sv. Kříže. V chatové oblasti jsou desítky chat, hospoda U Caisů, sokolská ubytovna a staré domy patřící původně k mlýnům. Jezy, které dříve k mlýnům též patřily, jsou tři, z toho dva jsou součástí té části řeky, která spadá pod Orlickou přehradu a jsou v dezolátním stavu, jelikož nebyly již od 70. let opraveny. Katastrální území Vojníkova je poměrně malé. Na západě na hranici lesů a polí hraničí s katastrem Držovským a táhne se na západ až k řece Otavě. Zahrnuje převážně pole a louky, několik málo hektarů lesů a 3 rybníky.

V obci samotné se nalézá 173 domů a obec má 73 obyvatel. Katastrální výměra je 1179 ha. PSČ je 398 18.

Etymologie

Název Vojníkov byl ustaven na základě zákona o obcích 266 Sb. Tento název je oficiálně používán od 14. dubna 1924. Původně se zde říkalo i „ve Voníkově“. V písemných pramenech se setkáváme s těmito názvy: Woynykow, Wojnikow, Wonikow, Wonikowo, Woinow, atd. Tento název je podle Profouse (1955) odvozen od někoho, kdo se zval Vojník a měl zde svůj dvůr. Byl to pravděpodobně voják, bojovník. Podle legendy se ale dříve obci říkalo Voníkov a ještě předtím Zvoníkov, protože se zde nacházela zvonička, kterou se zvonilo na poplach.

Různá stavení ve Vojníkově

Památky

  • kaplička
  • statek čp. 4 - statek na kopci. Hlavní budova rozdělena na menší obytnou a větší hospodářskou část. Stodola z 19. století. Ceněná je zejména barokní sýpka a její štít v tzv. selském baroku a dále dvě zděné brány z dřevěnými vraty.
  • památník padlým v 1. světové válce - nachází se v horní části návsi.
  • boží muka - ve vsi a v jejím okolí byla rekonstruována kovová boží muka ukotvená na patce či dříku

Život v obci

Převážná část starousedlíků je důchodového věku. Ostatní dojíždějí za prací do Písku nebo se živí zemědělstvím. V obci se drží i různé tradice (čarodějnice, posvícení). Někteří obyvatelé jsou členy Mysliveckého sdružení či fotbalového týmu sdružujícího příznivce z Vrcovic, Vojníkova, Držova, Louky a Písku. Část obyvatelstva se aktivně věnuje i katolické liturgii a dochází na mše do kostela Sv. Michala v Záhoří.

Doprava

Louka v okolí

Obec je vzdálená 6 km od Písku a 3 km od Záhoří (silnice Písek-Tábor). V průběhu školního roku sem zajíždí dvakrát denně školní autobus jedoucí do Záhoří a do města. Železniční zastávka Vrcovice je vzdálena 1,5 km v kopci. Autobusové spojení na Prahu, Zvíkov, Písek, Tábor a Albrechtice je dosažitelné ze Záhoří asi 3–4 km od obce Vojníkov. Jinak obyvatelé musí spoléhat na vlastní síly. V obci je též veřejná telefonní stanice a poštovní schránka. Pošta se nedistribuuje v chatové rekreační oblasti. Vojníkov spadá pod poštu „Záhoří u Písku“.

Místní pověsti

O původu Vojníkova

Asi nejdůležitější je pověst o původu Vojníkova. Vypráví se, že: „Vojníkov se dříve jmenoval Voníkov a ještě před tím Zvoníkov. Obec se prý nacházela na Bujanově a v místech dnešní vesnice stávala v polích pouze kaplička. Zvonilo se na ni v případě nebezpečí. Později kolem kapličky vyrostlo několik chalup a tak vznikl dnešní Vojníkov.“ Poznámky:

  • Bujanov - je část k. ú. Držov, kde nejsou ale žádné známky původního osídlení, pouze keltské slovo „bujanov“ svědčí o určité „živosti“ lokality.

Okolní obce, či jejich místní části

Literatura

  • Fröhlich, J. 1997. Písecko v zrcadle archeologie. Prácheňské muzeum. ISBN 80-902038-6-8
  • Profous, A. 1955. Místní jména v Čechách. ČSAV. Praha.

Reference

  1. DZ250a 25 - uvádí PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách, ČSAV, Praha 1957.


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Vojníkov
  Města a obce okresu Písek  

Albrechtice nad Vltavou • Bernartice • Borovany • Boudy • Božetice • Branice • Cerhonice • Čimelice • Čížová • Dobev • Dolní Novosedly • Drhovle • Heřmaň • Horosedly • Hrazany • Hrejkovice • Chyšky • Jetětice • Jickovice • Kestřany • Kluky • Kostelec nad Vltavou • Kovářov • Kožlí • Králova Lhota • Křenovice • Křižanov • Kučeř • Květov • Lety • Milevsko • Minice • Mirotice • Mirovice • Mišovice • Myslín • Nerestce • Nevězice • Okrouhlá • Olešná • Orlík nad Vltavou • Osek • Oslov • Ostrovec • Paseky • Písek • Podolí I • Probulov • Protivín • Přeborov • Předotice • Přeštěnice • Putim • Rakovice • Ražice • Sepekov • Skály • Slabčice • Smetanova Lhota • Stehlovice • Tálín • Temešvár • Varvažov • Veselíčko • Vlastec • Vlksice • Vojníkov • Vráž • Vrcovice • Záhoří • Zbelítov • Zběšičky • Zhoř • Zvíkovské Podhradí • Žďár