Ulánbátar

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 19. 4. 2026, 12:34

Centrální část Ulánbátaru (2015)

Nádraží v Ulánbátaru (2024)

Třída Míru

Podnebí v Ulánbátaru

Ulánbátar (mongolsky: Улаанбаатар, angl. Ulan Bator) je hlavní město Mongolska. Leží v severovýchodní části země v údolí řeky Túl a na úpatí horského masivu Bogd úl. Je to nejchladnější hlavní město světa s velmi drsným, vnitrozemským podnebím. Leží v nadmořské výšce nad 1300 metrů. Dříve se město jmenovalo Urga, dnešní název Ulánbátar získalo až ve 20. letech 20. století. Ulánbátar znamená v překladu „rudý bohatýr“ a uctívá památku mongolského revolucionáře Süchbátara.

Historie

Město bylo založeno v roce 1639 jako hlavní sídlo bogdgegéna, hlavy lámaistů Vnitřního Mongolska. Tehdy se jmenovalo Urga (Hlavní stan) nebo také Ich-chure (Velký klášter). Na přelomu 17. a 18. století vznikla nedaleko kláštera obchodní osada Majmačen. Během několika následujících desetiletí se plocha mezi klášterem a obchodní osadou začala zastavovat. Pro správu Vnějšího Mongolska si mandžuští místodržitelé vybrali město za své sídlo. Vzhledem k jeho strategické poloze mezi Ruskem a Čínou byl dokonce v roce 1861 ve městě otevřen ruský konzulát. V roce 1911 byla za ruské podpory čínsko-mandžuská vláda svržena a vyhlášen autonomní Mongolský stát. Tehdejší Urga byla na relativně krátkou dobu přejmenována na Nijs-lel-chure. Listopad 1919 ale znamenal opětovné obsazení Mongolska čínskými vojsky. Různé boje přetrvaly až do roku 1921, kdy bylo město 6. července osvobozeno revolučními skupinami Süchbátara a Čojbalsana za podpory Rudé armády. V roce 1924 se poprvé sešel Velký lidový chural a vyhlásil Mongolskou lidovou republiku. Tehdy došlo k přejmenování města na dnešní název Ulánbátar. V té době tvořily město hlavně jurty a různé hliněné a dřevěné domky. Mezi nimi vynikaly lámaistické chrámy se zlatými věžemi. Došlo k rozčlenění obyvatel města na lámy, knížata, kupce, řemeslníky, Číňany a Rusy. Vzhledem k velkému vlivu SSSR pokračovala výstavba města podobně jako u ostatních sovětských měst. Osou nové výstavby se stala 20 km dlouhá třída Míru, která protíná město od západu k východu. Podél ní byly postupem času vystavěny moderní výškové budovy s ministerstvy, úřady, obchody i byty. Na centrálním náměstí vyrostl obrovský pomník a mauzoleum Süchbátara, vládní budovy, opera, národní divadlo (1932) a velký hotel Altaj. Centrum města obepíná okružní ulice, navazující na třídu Míru. Podél ní je vystavěno univerzitní městečko (založené v roce 1942) s výzkumnými a vědeckými ústavy, Palácem pionýrů a Palácem sportu. V západní části města najdeme velké panelové sídliště. Jihovýchodně od centra byly vybudovány průmyslové závody.

Současnost

Po rozpadu Sovětského svazu došlo v Mongolsku k uvolnění politických poměrů a k prvním svobodným volbám. V nich překvapivě opět zvítězili komunisté - tentokrát však jejich mírnější „reformní“ odnož. V roce 1994 byl lámaismus (tibetský budhismus) prohlášen za státní náboženství. Nejvýznamnějšími průmyslovými obory jsou průmysl obuvnický, kožedělný, potravinářský, strojírenský a hutnický. Město leží na odbočce Transsibiřské magistrály Ulan-Ude - Peking, která spojuje Rusko s Čínou a nazývá se Transmongolská magistrála. Leteckou dopravu zajišťuje Čingischánovo letiště. Ulánbátar působí jako relativně moderní město s velkým množství paneláků. Typické jurty ale ve městě najdeme také. Ve městě má sídlo prezident, vláda a mongolský parlament - jednokomorový Velký lidový chural. Město řídí městská rada.

Panorama

Partnerská města

• Soul, Jižní Korea
• Irkutsk, Rusko
• Moskva, Rusko
• Petrohrad, Rusko
• Ulan-Ude, Rusko
• Denver, Colorado, USA
• Sapporo, Japonsko
• Tchaj-pej, Tchaj-wan
• Chöch chot, Čína
• Oakland, USA

Externí odkazy

• (mongolsky) Město – oficiální stránky
• (mongolsky) Městská rada – oficiální stránky
• (mongolsky) Starosta města – oficiální stránky