Čekání na nový webový server Multimediaexpo.cz skončilo !
Motorem našeho webového serveru bude pekelně rychlý
procesor AMD Ryzen Threadripper 7960X (ZEN 4).

Martin Bursík

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 13. 3. 2012, 15:59; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)


RNDr. Martin Bursík (* 12. srpna 1959, Praha) je český politik, od září 2005 do 8. června 2009 předseda Strany zelených. Od ledna 2007 do května 2009 byl místopředsedou vlády a ministrem životního prostředí ve druhém kabinetu Mirka Topolánka.

Obsah

Život

Bursíkův otec byl psycholog, matka byla v 50. letech vězněna za pomoc přechodu hranic a později překládala pro velvyslanectví USA. Bursíkův starší bratr Jiří (* 1956) v roce 1983 emigroval do Německa.

Martin Bursík absolvoval školní docházku v pražské jazykové základní škole v Ostrovní ulici. V letech 1975-9 studoval přírodovědnou větev gymnázia Nad Štolou. V roce 1984 ukončil vysokoškolské studium - obor ochrana životního prostředí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy; v roce 1985 získal doktorát. V letech 1984–1989 byl hydrologem v národním podniku Stavební geologie. Od r. 1999 vlastní a řídí poradenskou firmu Ecoconsulting pro obory energetika a životní prostředí.

Má dvě dcery; s manželkou, konzultantkou a pražskou lokální političkou Ivanou Bursíkovou od roku 1998 nežil, ale rozvedli se až na jaře 2008. Na přelomu tisíciletí žil čtyři roky s moderátorkou Jitkou Obzinovou, v letech 2005–6 s česko-rakouskou právničkou Monikou Arkai (*1963), dcerou Jiřího Dienstbiera.[1] Od roku 2007 je partnerem poslankyně Kateřiny Jacques, se kterou má dceru (narozena 19. října 2009). Bursíkovou velkou zálibou je horolezectví. V červenci 2007 se vydal na pákistánskou horu Gašerbrum, ale jeden z jeho společníků před vrcholem tragicky zahynul. Ostatní se ihned vrátili. Kvůli obtížné komunikaci se nakrátko rozšířily fámy, že zemřel sám Bursík.[2] 17. srpna 2008 zahynul v Alpách i Bursíkův bratr Jiří.[3]

Politika

V listopadu 1989 Bursík zakládal Občanské fórum v Praze 4. V roce 1990 absolvoval stáž v americkém Kongresu[4] a byl zvolen poslancem České národní rady, kde se stal jedním z autorů zákona o ochraně přírody a krajiny. Od roku 1992 byl členem rozkladové komise Ministerstva životního prostředí.

Ze SD do úřednické vlády

Po rozpadu OF v dubnu 1991 zůstal Bursík ve středolevě-liberálním Občanském hnutí, které se r. 1993 transformovalo ve stranu Svobodní demokraté; Bursík byl jejím místopředsedou. V listopadu 1994 za ně byl zvolen do zastupitelstva hlavního města Prahy,[5] kde působil jako předseda výboru pro životní prostředí. Po sloučení s Liberální stranou národně sociální v roce 1996 ze strany vystoupil. V první polovině roku 1998 byl Bursík ministrem životního prostředí v Tošovského vládě. Snažil se zejména o uplatnění kritického postupu k výstavbě Jaderné elektrárny Temelín, podporu obnovitelných zdrojů energie a podepsal Aarhuskou úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v otázkách životního prostředí.

Spolupráce s KDU-ČSL

V listopadu 1998 Bursík kandidoval do pražského zastupitelstva jako volební lídr Unie pro Prahu (Čtyřkoalice) navržený KDU-ČSL[6] s cílem stát se primátorem. Unie pro Prahu skončila druhá za ODS, která nakonec však uzavřela velkou koalici s ČSSD, údajně i pro Bursíkovy neúnosné osobní požadavky. V zastupitelstvu se zabýval především dopravní problematikou a snahou o omezení korupce. V roce 1999 vstoupil na výzvu předsedy KDU-ČSL Josefa Luxe do strany. Vystoupil z ní počátkem roku 2003 s tím, že v ní neměl dobrý prostor pro uplatňování „zelených“ myšlenek. Po parlamentních volbách v červnu 2002 se stal poradcem ministra životního prostředí Libora Ambrozka (KDU-ČSL) pro energetiku, jímž byl do roku 2005. V této funkci byl spoluautorem zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (vstoupil v platnost 1. srpna 2005 jako č. 180/2005 Sb.) a autorem návrhu ekologické daňové reformy, již koaliční vlády ČSSD nerealizovaly. 29. dubna 2005 publikoval prohlášení Deset omylů prezidenta Klause kritizující argumentaci, s níž prezident Václav Klaus odmítl zákon o OZE podepsat.

Strana zelených

Bursík a německý zelený europoslanec Milan Horáček v lednu 2007

V roce 2003 s Bursíkem jednala Strana zelených o pozici lídra ve volbách do Evropského parlamentu, jímž se nakonec stal ekologický aktivista Jakub Patočka. Koncem června 2004 Bursík vstoupil do SZ na Praze 5;[7] na zářijovém sjezdu byl zvolen členem předsednictva strany. Během následujícího roku vyvrcholily ve straně spory mezi příznivci stávajícího předsedy Jana Beránka a Patočky a opozicí, sjednotivší se kolem Bursíka a Petra Štěpánka, které vedly ke svolání mimořádného sjezdu v září 2005 v Pardubicích.[8] Předmětem sporu se kromě metod starého vedení stal především postup SZ v parlamentních volbách 2006. Jan Beránek zastával koncept spolupráce s malými liberálními stranami (především Strana pro otevřenou společnost, SNK-ED, Liberální reformní strana, eventuálně i US-DEU) především kvůli obavě z vítězství ODS a možné následné změny volebního zákona. Martin Bursík preferoval samostatný postup z obavy o programovou čitelnost strany a také ze snahy nepodvádět voliče pseudokoaličním slepencem (pravá koalice by podle opozičně-smluvního volebního zákona pro postup do sněmovny musela získat 5 % hlasů za každého člena). Na sjezdu Beránek už ani nekandidoval a Bursík byl velkou většinou hlasů zvolen předsedou; následně zmírnil vymezování vůči ODS, charakteristické pro patočkovskou éru.

Po volbách 2006

Martin Bursík s pražskými kandidáty SZ v dubnu 2006.

V lednu 2006 se stal Martin Bursík volebním lídrem v Praze pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2006 a následně též celorepublikovým lídrem zelených. V únoru 2006 poprvé od roku 1992 překročily preference Strany zelených hranici 5 % a výrazně se zvýšil mediální zájem o ni.[9] Ve volbách SZ získala 6,29 %, ale jen 6 poslaneckých mandátů. Bursíka v Praze předstihla v počtu preferenčních hlasů Kateřina Jacques, která kandidovala na druhém místě a vystupovala po jeho boku v propagačních materiálech strany. Podle koaliční smlouvy podepsané 26. června 2006 s ODS a KDU-ČSL měl Bursík být místopředsedou a ministrem životního prostředí; 4. srpna pak Bursík vyhlásil ukončení koaliční spolupráce. Podle koaliční smlouvy podepsané 28. prosince získal Bursík stejný post ve druhé Topolánkově vládě, jmenované 9. ledna 2007. S premiérem Topolánkem má dobrý osobní vztah. Dne 9. července 2008 Bursík prosadil v předsednictvu Strany zelených poměrem 4:3 svolání sjezdu na 5. až 7. září, aby vyřešil spory mezi kritiky vnitřního chodu strany i některých kroků koaliční vlády,[10] které vedla Dana Kuchtová, až do svého odvolání z ministerstva školství na podzim 2007 jeho blízká spolupracovnice. Opozice ve straně Bursíka obvinila, že jeho příznivci zakládali nové základní organizace, aby získali převahu v počtu delegátů na sjezdu.[11] Takto mělo být údajně založeno až 50 nových základních organizací, které měly zakládat m.j. Bursíkovi zaměstnanci z Ministerstva životního prostředí. Bursík to popřel a prohlásil, že většina nových organizací vznikla v souvislosti s bojem proti dálnici D3 a tempo růstu členské základny v posledních měsících se výrazněji neliší od předchozího období.[12] V předsjezdovém týdnu Bursík prosadil ve vládě návrh omezení provozu kamionů o víkendech, což byla významná část volebního programu SZ. V sobotu 6. září Bursík porazil Kuchtovou 227 : 109 hlasům; i předsednictvo obsadili jeho příznivci, jaké si přál, kvůli obstrukcím opozice však ne změnu stanov strany, která měla omezit „dvojkolejnost“ řízení silnou republikovou radou, v níž se jeho oponenti shromažďovali. Na poslední chvíli však nečekaně prosadil odvolání členů rady volených přímo sjezdem.

Hrozba odchodem z koalice

V únoru 2009 neprošla vládní novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí v poslanecké sněmovně závěrečným čtením. Bursíka rozhořčilo, že pro zamítnutí hlasovali i někteří poslanci vládní koalice z KDU-ČSL a z ODS, a pohrozil odchodem z koalice. Doslova uvedl: „Tohle je velmi vážné. Za stávající situace nejsem schopen předkládat návrhy zákonů za resort životního prostředí, protože neprocházejí hlasy koaličních poslanců. Je to na odchod z vládní koalice.“[13]

Rezignace na předsedu

Po neúspěchu ve volbách do Evropského parlamentu 5.–6. června 2009, kdy Strana zelených získala pouze 2,06 % hlasů, rezignoval 8. června na funkci předsedy strany. Vedení strany převzal 1. místopředseda Ondřej Liška.

Spory o restituci a pronájmu nemovitostí

Martin Bursík u mikrofonu, duben 2007

19. dubna 1991 požádal Bursíkův otec o restituce několika nemovitostí v centru Prahy: palác ve Sněmovní ulici na Malé Straně, část domu v Revoluční, stavební parcelu na Starém Městě, část domu na náměstí Míru, a nemovitost v Máchově ulici. Po otcově smrti zdědili restituční nárok a nemovitosti získali Martin Bursík a jeho bratr. Pochybnosti o způsob nabytí tohoto majetku a o získání grantů na jejich rekonstrukci zveřejnili pražský primátor Pavel Bém, jeho náměstek Jan Bürgermeister a starosta Prahy 1 Vladimír Vihan (všichni ODS) v TV Nova v dubnu 2006 před parlamentními volbami. Podle kritiků byly Bursíkovi a bratrovi vydány nemovitosti bez řádných podkladů. Bursík také údajně jako člen zastupitelstva města Prahy přednostně získal městské granty na rekonstrukci těchto staveb.[14] Martin Bursík rovněž o restituované nemovitosti vede soudní spor se svým vzdáleným bratrancem z Venezuely. V souvislosti s ním napadl u Ústavního soudu rozhodnutí ÚS z roku 1994, kterým zpětně zrušil podmínku trvalého bydliště v České republice pro žadatele o restituci a zpřístupnil je tak i emigrantům, kteří mají české občanství. Bursík žádá, aby byla tato změna zrušena, neboť „zpětně mění podmínky restitucí“ a působí „nové majetkové křivdy“; za to byl kritizován, jelikož by změna znovu připravila o majetek širší okruh restituentů. Martin Bursík odmítl pochybnosti o restitucích historických budov a způsobu získání grantů na jejich rekonstrukci mj. v tiskovém prohlášení z dubna 2006.[15] Další aféra vznikla v prosinci 2007, kdy na Bursíka přišlo anonymní udání, že způsob, jímž pronajal svůj dům vlastní firmě, představoval daňový únik;[16] státní zastupitelství však trestní stíhání zastavilo jako bezdůvodné.[17]

Reference

  1. ↑ Lucie Protivanská: Jak žijeme, Magazín Mladé fronty DNES 10. 8. 2006, str. 20
  2. ↑ http://www.martinbursik.cz/17/210/detail/zahynul-horolezec-z-bursikovy-vypravy/
  3. ↑ http://tn.nova.cz/zpravy/domaci/bratr-martina-bursika-tragicky-zahynul-v-alpach.html
  4. ↑ Jan Jandourek: Rázný výstup horolezce Bursíka, MF DNES 11. 12. 2006
  5. ↑ RNDr. Martin Bursík
  6. ↑ http://volby.cz/pls/kv1998/kv21111?xjazyk=CZ&xid=1&xv=22&xdz=4&xnumnuts=1100&xobec=554782&xstrana=0
  7. ↑ Pavel Pečínka: Martin Bursík vstupuje do Strany zelených, Britské listy 2. 7. 2004
  8. ↑ Snahy řešit konflikty ve straně Zelených, Britské listy 16. 5. 2005
  9. ↑ Pozitivní image Strany zelených ovlivnily výzkumy předvolebních preferencí. Programem a věcnými návrhy strana média nedokázala zaujmout, Innovatio – Media Tenor CZ 16. března 2006
  10. ↑ http://www.ceskenoviny.cz/domov/index_view.php?id=322460 Bursík prosadil svolání mimořádného sjezdu
  11. ↑ [1], Lidové noviny 10. 7. 2008
  12. ↑ http://www.zeleni.cz/9950/clanek/kuchtova-hraje-podle-noticek-mateje-stropnickeho/
  13. ↑ Bursík hrozí odchodem z koalice, poslanci mu neschválili novelu
  14. ↑ Britské listy – Nejasnosti v majetkových poměrech Martina Bursíka
  15. ↑ Strana zelených – Stanovisko Martina Bursíka k reportáži Střepiny TV NOVA dne 16.4.2006
  16. ↑ http://zpravy.idnes.cz/bursik-skryval-najemne-pred-manzelkou-a-bratrancem-fxg-/domaci.asp?c=A071212_212908_domaci_dp
  17. ↑ http://zpravy.idnes.cz/zalobkyne-zastavila-proverovani-bursika-kvuli-danim-pdp-/krimi.asp?c=A071217_101645_krimi_klu

Externí odkazy

články
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Martin Bursík
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Martin_Burs%C3%ADk“