Fotografický ateliér

Z Multimediaexpo.cz

Fotograf v ateliéru při portrétování, 1893, stejný muž je na snímku dvakrát - stojí za přístrojem a sedí před objektivem; vlevo je vidět opěrka hlavy

Venkovní ateliér Foxe Talbota, kopírování fotografií, kalotypie, cca 1845

Daguerreotypický salón Williama Shewa

Fentonův asistent a jeho fotografický pojízdný vůz vybavený temnou komorou taženém koňmi. Vybaven 5 kamerami pro kolodiový proces, 700 skleněnými deskami, chemikáliemi, zásobami a nářadím.^[1]

Fotografický ateliér, fotografická dílna^[2] nebo fotografické studio je místnost určená pro pořizování fotografií. Umělec zde pracuje - aranžuje a komponuje postavy nebo předměty pro své snímky. Vznikají zde portrétní snímky lidí, podobenky nebo - co se neživých předmětů týče - aranžované snímky zátiší.

Ateliér bývá vybaven studiovým osvětlením, což je výkonné osvětlení namontované na speciálním fotografickém stojanu, který může být libovolně přesunován bez ohledu na fotoaparát. Může být napájen z elektrické sítě nebo ze silného akumulátoru.

Profesionální fotograf využívá většinou takzvaný systémový fotoaparát s výměnnými základními komponentami, které jsou připojeny k určitému jádru systému.^[3][4] Většina systémových fotoaparátů jsou zrcadlovky malého nebo středního formátu.

Historie

V minulosti se ateliér stavěl v místnostech s jednou stranou směrovanou na sever a celou prosklenou a fotograf byl závislý na intenzitě slunečního světla. S vývojem zábleskových zařízení a osvětlovací techniky byly moderní ateliéry od přirozeného světla odstíněny a začalo se v nich používat umělé studiové osvětlení.

V dobách, kdy expoziční časy byly řádově ve vteřinách, se používaly různé pomůcky pro opěrku hlavy nebo dokonce celé postavy. Jednou z pomůcek byl takzvaný Bradyho stojánek^[5], ktery byl pojmenován po Američanovi Mathew Bradym.^[6] Používala se uprostřed 19. století, měl těžkou litinovou stabilní základnu a nastavitelnou výšku trubkového sloupce (nohy) pro dvojí použití: sloužil buď jako loketní opěrka, nebo (při plném prodloužení a dodáním příčné výztuhy) jako opěrka hlavy.^[6] Ta byla často zapotřebí, aby se modely při delším expozičním času fotografování nepohnuly.^[6]

Ateliéry se stavěly co nejvíce otevřené slunečnímu svitu, a někdy měly modrá skla, protože vrstva jodidu stříbrného byla nejcitlivější na modré světlo. Lidé při fotografování seděli většinou před holým pozadím a byli osvíceni měkkým světlem z okna, které mohlo být směrováno pomocí zrcadel. Přibližně v období od roku 1860 do roku 1920^[7][8] bylo standardním vybavením raných fotografických ateliérů malované fotografické pozadí. Mělo obecně rustikální nebo kvazi-klasický vzhled, ale někdy představovalo buržoazní trompe-l'oeil („oko-klamající“, iluzionistické malířství)^[9], které však nakonec vyšlo z módy s příchodem fotoaparátů Brownie a Kodak, a rozšíření fotografie masám. Pozadí mohou podle provenience poskytnout stopy při genealogickém výzkumu starých rodinných fotografií.^{[10][11][12][13]}

S postupujícím rozvojem techniky v polovině 19. století dostali fotografové možnost využívat zkracující se dobu expozice, osvobodit se a vytvořit nový styl portrétní fotografie. Fotografové se přemístili ze svých ateliérů do exteriérů, na bojiště, přes oceány a do vzdálených pouští. Rozvíjely se mobilní fotografické ateliéry. Daguerreotypický salón Williama Shewa, fotografická dodávka Photographic Van Rogera Fentona a vagón What-is-it? Mathewa Bradyho nastavily standardy portrétní fotografie druhé poloviny devatenáctého století.

V roce 1863^[14][15][16] Samuel Bourne a Charles Shepherd ve městě Šimla založili fotografické studio Bourne & Shepherd. Později téhož roku založili druhou pobočku v Kalkatě.^[17]

Studio Sommer and Behles (aktivní 1867-1874) vlastnili němečtí fotografové Giorgio Sommer (1834-1914) a Edmund Behles (1841-1924). Studio se nacházelo v Římě a pobočku mělo v Neapoli, Sommer byl jmenován oficiálním fotografem Viktora Emanuela II. – prvního krále sjednocené Itálie. Zapojil se do všech možných aspektů fotografického podnikání. Vydával své vlastní fotografie, které prodával ve svých studiích a zákazníkům v celé Evropě. V pozdějších letech fotografoval vlastní obrazy pro knižní ilustrace, tisknul svá vlastní alba a pohlednice. Využíval všechny populární formáty své doby: carte de visite, stereofotografie a velké pohlednice na albuminovém papíře.

V Kanadě měl v polovině 19. století velkolepý úspěch William Notman (1826-1891), stal se předním fotografem s mezinárodním renomé, spolupracoval s dalšími významnými kanadskými umělci, jako byli například John Arthur Fraser nebo Henry Sandham. Založil pobočky v Kanadě a ve Spojených státech, včetně sezónních poboček na univerzitách v Yale a Harvardu. Jeho studio poskytovalo možnosti pro výcvik začínajících fotografů a malířů. Notman byl svými kolegy velmi považován za svou inovativní fotografii a držel patent na některé z vynalezených technik, například pro navození zimní nálady ve studiu. Fotografie v polovině 19. století nebyla jednoduchý proces, jak se stala o několik desítek let později. Typický turista běžně fotoaparát nenosil a Notmanovo studio proto vytvořilo velké množství snímků pro turistickou poptávku. Návštěvníci si mohli prohlédnout takzvané Notman's Picture Books a podle svého výběru si zakoupit snímky buď jednotlibvě nebo si je nechat poskládat v různých kombinacích do alba. Samozřejmě si návštěvníci mohli nechat zhotovit vlastní portrét. Scény z ulice v rychle se rozvíjejících kanadských městech, velkolepost moderní dopravy po železnici a páry, expanzivní krajiny a přírodní krásy, vše bylo k dispozici většinou na pohlednicích 8"x10", nebo v populární formě stereofotografií. Snímky pro studio Notman pořizovala celá řada zaměstnaných a vyškolených fotografů.

České země

Fotoateliér Josefa Seidela po rekonstrukci v roce 2008; zleva dopadá rozptýlené venkovní světlo

Šechtl a Voseček, Největší umělecký ateliér fotografů, Tábor, 1907

V Praze založil první fotoateliér Jozef Božetech Klemens v dubnu 1842. Nazval jej Světloobrazárna a stál v zahradě Budečské školy.^[18]. Kvůli finančním potížím zanikl následujícího roku. Není známo, že by se některá jeho daguerrotypie zachovala.

V roce 1858 se do Tábora přestěhoval Alexander Seik, kde si jeho fotografický ateliér v Nádražní ulici získal velkou oblibu. Úspěšně se zabýval jak zhotovováním fotografických vizitek a kolorovaných portrétů větších formátů, tak v té době nesmírně náročným fotografováním v exteriéru. V roce 1860 prodal městu fotografii Tábora za 26 zlatých, což byla zhruba průměrná měsíční mzda učitele. Do Tábora se sjížděli zákazníci i z okolních měst, a to i z těch, kde fotografický ateliér byl. Mezinárodní slávy dosáhl Seikův ateliér během pruské invaze v roce 1866, kdy se mnoho pruských vojáků nechalo vyfotografovat a podobizny si zaslat domů, jelikož Seikovy fotografie údajně předčily ty dostupné v Berlíně. Několik těchto podobizen se zachovalo ve sbírkách Husitského muzea v Táboře.

Jan Nepomuk Langhans měl filiálky v Jindřichově Hradci (zal. 1876, podruhé 1885), Plzni, Českých Budějovicích (1898), Hradci Králové (1902) a v Náchodě (1920).^[19] Dne 20. května 1876 založil fotografický ateliér v Jindřichově Hradci a s přestávkami jej provozoval až do roku 1890.^[20] Dne 24. března 1880 získal povolení k fotografické živnosti v Praze ve Vodičkově ulici čp. 707 (č. 37), založil v něm ateliér a o dva roky později tento dům koupil.^[21][22] Dne 29. dubna 1887 otevřel filiálku v Mariánských Lázních, kde osobně portrétoval řadu významných lázeňských hostů, mezi nimi perského šacha a pozdějšího anglického krále Eduarda VII.^[19] Portréty z Langhansova ateliéru bývaly na přelomu 19. a 20. století v Praze velice oblíbené. V Praze tehdy pracovalo na čtyřicet fotoateliérů, a přesto se Langhans brzy zařadil mezi nejlepší pražské firmy.^[21] Jeho pražskému ateliéru se přezdívalo Továrna na fotografie,^[23] v roce 1907 tam pracovalo „asi 7 negativních a 8 pozitivních retušérů, 2 operátoři, 4 kopisté, 2 přijímací dámy, 1 účetní, 1 knihař a 1 sluha“.^[24]

Táborský fotografický ateliér Šechtl a Voseček vznikl v roce 1888, kdy Ignác Šechtl prohlásil svého dlouholetého pomocníka Jana Vosečka za společníka firmy. V roce 1906 se stal společníkem firmy Josef Jindřich Šechtl, syn Ignáce. V roce 1906 byla otevřena pobočka v Pelhřimově, roku 1907 nový fotografický ateliér v Táboře, který byl největší na českém jihu. Roku 1953 byl ateliér združstevněn. Z činnosti firmy se dochoval archív více než 18000 skleněných negativů.

Z roku 1905 pochází unikátně dochovaný dům Josefa Seidela s fotoateliérem v Českém Krumlově v Linecké ulici. Tato ojedinělá kulturní a technická památka, dochovaná včetně rozsáhlého archivu exponovaných fotografických negativů a původního fotografického vybavení, prošla v letech 2006–2008 nákladnou rekonstrukcí a v červnu 2008 byla otevřena jako stálá expozice a muzeum.

Vybavení fotografického ateliéru

Zařízení pro držení hlavy během dlouhých expozičních časů

Fotoaparáty

• systémový fotoaparát

Studiové osvětlení

Studiové osvětlení nebo studiové záblesky (anglicky studio flash) je výkonné osvětlení namontované na speciálním fotografickém stojanu, který může být libovolně přesunován bez ohledu na fotoaparát. Může být napájen z elektrické sítě nebo ze silného akumulátoru. Využívá se ve fotografickém ateliéru nebo exteriéru.

• Protisvětlo

Upevňovací systémy

• Stojan na osvětlení
• Fotografický jeřáb
• Závěsný systém

Příslušenství pro studiové osvětlení

• Fotografický deštník
• Softbox
• Reflektor
• Bezestínový box
• Blesk - vestavěný nebo externí blesk přímo na fotoaparátu
• Odrazná deska

Měřicí zařízení a prostředky synchronizace

• Expozimetr
• Flashmetr
• Synchronizátor

Pozadí

• Malované fotografické pozadí

Galerie

Portrét pořízený v ateliéru s malovaným fotografickým pozadím, okolo roku 1870	Celá postava s nekonečným pozadím fotografovaná v ateliéru, 2009	Nadarův ateliér, Boulevard des Capucines, Paříž, 1860	Fotografování reklamy na vitamíny Squibb ve fotostudiu Peake & Whittingham, Toronto, Kanada, 1922
Fotografický ateliér Burda Moden	Aranžování fotografie potravin na festivalu Photokina 2008 v Kolíně nad Rýnem	Typická móda pro ženy v 70. letech v improvizovaném ateliéru	Skupinový portrét před bílým pozadím, hudební skupina Saphir

Odkazy

Související články

• Portrétní fotografie
• Reklamní fotografie
• Inscenovaná fotografie

Reference

1. ↑ BAATZ, Willfried. Malá encyklopedie fotografie. Brno : Computer Press, 2004. ISBN 800 555 513. (česky)
2. ↑ http://bara.ujc.cas.cz/psjc/img.php/img/2078/191377940_60943_17755_0 Příruční slovník Ústavu pro jazyk český AV ČR
3. ↑ http://www.letsgodigital.org/de/camera/review/210/page_1.html
4. ↑ http://www.letsgodigital.org/en/23501/system-camera/
5. ↑ Brady stand
6. ↑ ^{6,0 6,1 6,2} Macy, et al, "The Macy Photographic Studio's Dispatch", Northampton MA, Spring-Summer 1913, str. 2
7. ↑ http://www.blogcatalog.com/blog/the-painted-backdrop-tintype-art
8. ↑ http://old-time-religion.blogspot.com/2010/05/art-tintype-book-painted-backdrop-by.html
9. ↑ http://timebinder.net/home/?currentPage=3
10. ↑ http://blog.familytreemagazine.com/photodetectiveblog/2008/01/22/BackgroundsInOldPhotos.aspx
11. ↑ http://freepages.genealogy.rootsweb.ancestry.com/~fgriffin/photos.txt
12. ↑ http://www.billblanton.com/date.htm
13. ↑ http://en.allexperts.com/q/Photography-694/2008/12/dating-old-photograph.htm
14. ↑ Macmillan Biographical Encyclopedia of Photographic Artists & Innovators, by Turner Browne, Elaine Partnow. Published by Macmillan, 1983. ISBN 0-02-517500-9. Page 70.
15. ↑ Photographs of India. circa 1862 - circa 1872 - Samuel Bourne Biography Cambridge University Library.
16. ↑ Samuel Bourne, not only set up a studio in Simla in 1863 The Telegraph, September 23, 2006
17. ↑ http://www.npg.org.uk/collections/search/person.php?LinkID=mp08090&role=art
18. ↑ Česká wčela – Hotovwenj podobizen Daguerotypnjch (1842)
19. ↑ ^{19,0 19,1} http://www.scheufler.cz/cs-CZ/fotohistorie/data,1887,langhansova-vyznamna-filialka,329.html
20. ↑ http://www.scheufler.cz/cs-CZ/fotohistorie/data,1876,jan-langhans-v-jindrichove-hradci,255.html
21. ↑ ^{21,0 21,1} http://usedlosti.ctrnactka.net/pos13.htm
22. ↑ http://www.scheufler.cz/cs-CZ/fotohistorie/data,1880,jan-langhans-v-praze,277.html
23. ↑ http://www.scheufler.cz/cs-CZ/fotohistorie/data,1893,rozsireni-atelieru-jana-langhanse,389.html
24. ↑ Pavel Scheufler – Životní osudy Jana Langhanse

Externí odkazy