Dobrudža

Z Multimediaexpo.cz

Soubor:Dobrogea-cadrilater.png
Mapa Rumunska s oranžově zvýrazněnou Severní Dobrudžou, a Bulharska se žlutě zvýrazněnou Jižní Dobrudžou
Antická sídla v Dobrudži

Dobrudža (rumunsky Dobrogea, bulharsky Добруджа), je historické území o rozloze 23 100 km² rozdělené dnes mezi Rumunsko a Bulharsko. Je to území mezi dolním tokem Dunaje a Černým mořem, jehož součástí je i delta Dunaje a rumunské pobřeží. Dělí se na Severní Dobrudžu (Dobrogea), která je součástí Rumunska a Jižní Dobrudžu (rumunsky Cadrilater), náležející Bulharsku. Rumunský region Severní Dobrudža zahrnuje župy Constanţa a Tulcea. Má rozlohu 15 500 km² a něco přes jeden milion obyvatel. Nejdůležitějšími městy jsou Constanţa, Tulcea, Medgidia, a Mangalia. Bulharský region Jižní Dobrudža, jenž je rozdělen mezi Dobričskou a Silisterskou oblast, má rozlohu 7 565 km² a 350 000 obyvatel. Nejdůležitějšími městy jsou Dobrič a Silistra

Obsah

Historický přehled

Starověk

Oblast byla původně osídlena thráckými Geto-Dáky. V 7. a 6. století před Kr. zde vzniklo několik řeckých kolonií, jako například Tomis (dnešní Constanţa), Histria, Callatis, Dionysopolis, a Olbia, které sloužili pro obchodování s místním obyvatelstvem. Roku 480 před Kr. obsadili území od jihu Thrákové. Roku 339 před Kr. území dobyl Alexandr Veliký a připojil je k Makedonii, ale po jeho smrti makedonská moc rychle slábla. Getský král Dromichaetes v letech 300 a 292 před Kr. úspěšně bránil Dobrudžu proti Lysimachovi, makedonskému králi Thrákie. Ve 3. století před Kr. území ovládli Skythové, a po nich roku 46 n.l. Římané, kteří ji označovali jako Malá Skythie a začlenili ji do provincie Moesie. Římané rozpoznali strategický význam území, na jehož ochranu zde vybudovali Trajánův val, dvojité opevnění táhnoucí se od Constanţy na pobřeží Černého moře k Dunaji.

Středověk

Koncem 7. století území dobyli Prabulhaři a začlenili je do středověkého Bulharského státu. Drastar (původně Římské město Durustorum se poté v letech 919-972 stal sídlem bulharského patriarchy. Město Malak Preslavec (narusky Perejaslavec), situované u ústí Dunaje poblíž dnešního města Tulcea, bylo důležitým politickým a obchodním centrem první Bulharské říše. V letech 968-972 během válek knížete Svjatoslava I. s Bulharskem a Byzantskou říší sloužilo krátce jako hlavní město Kyjevské Rusi. Kolem roku 1000 celé území spolu se severovýchodním Bulharskem obsadila Byzantská říše. Během následujících dvou století byzantské vlády Dobrudža těžce trpěla pod nájezdy Pečeněhů, Kumánů a dalších turkických kmenů. Některé z nich se zde usadili, čímž položili základ pro vznik moderní gagauzské populace v Moldavsku a na Ukrajině. Bulharsku se podařilo znovuzískat Dobrudžu po odtržení od Byzance roku 1185 a udrželo si ji s přestávkou, od poloviny 14. století do roku 1390 (kdy byla Dobrudža pod vlivem Valašska a existoval zde krátkodobý stát Dobrotičova země - Terra Dobrodici, nazvaný podle valašského knížete Dobrotiče, až do roku 1411. Oblast těžce trpěla pod nájezdy Tatarů v polovině a pak na konci 13. století, které zdecimovali zdejší populaci. Od roku 1391 pronikali do oblasti Turci, kteří ji roku 1411 okupovali a začlenili do Osmanské říše.

Novověk

Následující staletí turecké nadvlády způsobila, že se zde usadilo mnoho Turků, zatímco se křesťanská populace Bulharů a Gagauzů vystěhovala do Valašska a později na konci 19. a začátku 20. století do tehdy ruské Besarábie. V rámci úsilí turecké vlády podporovat muslimský prvek ve svých evropských provinciích, se zde v 60. letech 19. století usadilo 30 - 40 tisíc Krymských Tatarů. V důsledku těchto populačních změn měl region v době svého připojení k Rumunsku roku 1878, zvláště pak jeho severní část extrémně různorodé demografické složení. Na území Jižní Dobrudže se vyskytovala pestrá směs Bulharů, Turků, Krymských Tatarů, Rumunů, Lipovanských Rusů, Gagauzů a Rómů. Celá Dobrudža byla součástí Osmanské říše až do roku 1878, kdy podle Berlínského míru získalo Severní Dobrudžu Rumunsko, jako náhradu za Besarábii postoupenou Rusku, zatímco Bulharsko získalo menší Jižní Dobrudžu. Po Druhé Balkánské válce ztratilo roku 1913 Bulharsko Jižní Dobrudžu Bukurešťskou smlouvou ve prospěch Rumunska. V září 1940 však bylo Rumunsko Craiovskou smlouvou vynucenou za asistence nacistického Německa, vrátit Jižní Dobrudžu Bulharsku. Součástí dohody byla i vynucená populační výměna mezi oběmame státy. Rumuni museli opustit Jižní dobrudžu, a Bulhaři zase Severní Dobudžu. Pařížská mírová smlouva z roku 1947 pak potvrdila rozdělení oblasti z roku 1940, které je dosud v platnosti.

Státní znak Rumunska

V rumunském státním znaku reprezentují Dobrudžu dva delfíni.



Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Dobrud%C5%BEa“