Gustáv Husák

Z Multimediaexpo.cz

Gustáv Husák, původní křestní jméno Augustin, (* 10. ledna 1913, Dúbravka, dnes část Bratislavy, † 18. listopadu 1991, Bratislava) byl československý komunistický politik a posléze prezident republiky.

Obsah

Životopis

Husák se narodil do rodiny Nikodéma Husáka (1881–1962) a jeho manželky Magdalény, roz. Fratričové (1882–1914). Otec byl dělník v kamenolomu, sezonní zemědělský dělník a starosta Dúbravky ve dvacátých letech[1]. Jeho původní křestní jméno bylo Augustin.[2]

Studia

Ve dvacátých letech studoval na bratislavském gymnáziu. V roce 1929, jako šestnáctiletý, vstoupil do Komunistického svazu mládeže a v roce 1933, jako student bratislavské právnické fakulty, do Komunistické strany Československa.

Válečné období

Za druhé světové války byl Husák odpůrcem Tisova Slovenského štátu, byl členem hnutí odporu, aktivně se účastnil Slovenského národního povstání. Stal se místopředsedou povstalecké Slovenské národní rady, pověřencem vnitra a místopředsedou Komunistické strany Slovenska. Z této doby se zachoval i Husákův dopis, v němž doporučuje, aby Slovensko bylo po válce zařazeno do svazku národů Sovětského svazu. Později ale již Husák zastával stanovisko, že Slovensko je nedílnou součástí Československa, byť má mít v tomto svazku značnou autonomii.

Krátce po válce

Po druhé světové válce, v prvních parlamentních volbách v květnu roku 1946, zvítězila na Slovensku Demokratická strana (na rozdíl od českých zemí, kde zvítězili komunisté). Přesto (po podpisu tzv. třetí pražské dohody) všechna rozhodnutí Slovenské národní rady podléhala schválení československé vlády. Husák sám se stal předsedou Sboru pověřenců, jakési slovenské autonomní vlády. Na podzim roku 1947 pak Husák vyhnal z pozice své funkce nátlakovými akcemi nekomunistické pověřence z jejich úřadů, řídil potom jak slovenskou SNB (policie), tak StB (tajná policie).

Uvězněn

Husák na návštěvě Rumunska v roce 1977 zachycený společně s diktátorem Ceauşescem.
Gustáv Husák (uprostřed) na státní návštěvě NDR v roce 1971. Zleva: Erich Honecker, Husák a Walter Ulbricht.

Po komunistickém převratu v roce 1948 byl Husák zpočátku politicky úspěšný, ale roku 1950 byl s V. Clementisem, L. Novomeským a mnoha dalšími obviněn z tzv. buržoazního nacionalismu. V únoru 1951 byl zatčen a v dubnu 1954 byl pak ve vykonstruovaném procesu s tzv. buržoazními nacionalisty odsouzen na doživotí.[3] Byl jedním z mála, kteří při procesu nedoznali žádnou vinu, což mu pravděpodobně zachránilo život. Kvůli tomu, že po každém mučení nakonec odvolal své přiznání, se rovněž protáhla příprava procesu. Rozsudky byly vyneseny až po Stalinově a Gottwaldově smrti, a i to možná přispělo k tomu, že Husák unikl trestu smrti.

Rehabilitace

V roce 1960 byl po rozsáhlé amnestii prezidenta A. Novotného Husák propuštěn a v roce 1963 plně rehabilitován. V průběhu šedesátých let byl zpočátku Husák jednou z význačných osobností reformního proudu v KSČ, v období tzv. pražského jara vystupoval jako stoupenec reforem. V dubnu roku 1968 se stal místopředsedou československé vlády, v níž pak byl jedním z předních iniciátorů ústavního zákona o federativním uspořádání republiky.

Po roce 1968

Rovněž Rumunsko, fotografie pořízená během exkurze do továrny na vozy Dacia.
Husák se zapisuje do zlaté knihy návštěvníků Východního Berlína (1987).

Na moskevských jednáních v srpnu roku 1968, kam Husáka přivezl ve své delegaci prezident Ludvík Svoboda, Husák zvolil pragmatický přístup a stal se Brežněvem preferovaným mužem. V dubnu 1969 se Husák dostal do čela KSČ – do května roku 1971 byl jejím prvním tajemníkem, poté až do prosince 1987 jejím generálním tajemníkem.[4] V roce 1975, po odstranění prezidenta Ludvíka Svobody z funkce, se stal na příštích čtrnáct let prezidentem Československa. Za Husákova vedení došlo počátkem sedmdesátých let k rozsáhlým personálním čistkám ve všech odvětvích hospodářského a společenského života. Místo dosavadních elit nastoupili často bezcharakterní kariéristé , což vedlo k celkovému úpadku většinové společnosti. Hlavním kritériem se často stávala schopnost přetvářky a bezcharakternost. Většina obyvatelstva nebyla ochotna pro ideály, kterým v šedesátých letech tleskala, cokoliv udělat. Lidé, kteří se snažili proti režimu umírněně protestovat, se dostávali do izolace od většinové společnosti, která jejich úsilí často chápala jen jako zbytečnou provokaci. Naprostá většina obyvatelstva se zúčastňovala (víceméně „dobrovolně“) naprosto nesvobodných a zmanipulovaných „voleb“, byla ochotná v rámci zachování svého dosavadního postavení podepsat prakticky jakékoliv prohlášení odsuzující či podporující cokoliv.

Byl třikrát vyznamenán (1969, 1973, 1983) Zlatou hvězdou Hrdiny ČSSR.

Na začátku 70. let (jako odpověď na pokles počtu obyvatelstva mimo jiné i po masivní emigraci po roce 1968) prosadil velké zvýšení přídavků na děti – na 1 dítě 300 Kčs/měsíc. Rodina se 3 dětmi tedy brala 900 Kčs/měsíc přídavky na děti – v cenách roku 2007 asi 2000 Kč/dítě/měsíc nebo 6000 Kč/3 děti/měsíc. Generaci dětí narozených od roku 1970 do roku 1980 se proto někdy říká „Husákovy děti“. Porodnost tehdy stoupla závratným způsobem z 120 000 narozených dětí ročně na cca 290 000 dětí/rok (v celé ČSSR, v samotných českých zemí šlo téměř o 200 000 dětí). Společnost tehdy na takový babyboom nebyla připravena – chyběly školky, školy, obchody, jesle, byty apod. Výstavba obrovských panelových sídlišt na okraji velkých měst byla dalším z důsledků. Na přelomu 70. a 80. let se začal zhoršovat Husákův zdravotní stav. Byl až do smrti velice silným kuřákem (na veřejnosti se však s cigaretou objevoval sporadicky), což se spolu s jeho předchozím vězněním na jeho zdraví citelně podepsalo. Cukrovka navíc omezovala možnost operovat šedý zákal (komplikovaný ještě celoživotní těžkou krátkozrakostí), který postoupil natolik, že mohl číst jen na čtecím stroji. Přesto operaci (na tehdejší dobu poměrně těžký zákrok) podstoupil a i přes velmi silné brýle, které později nosil, se mu zrak vrátil do přijatelných mezí. Postupovala u něj stařecká senilita, proto byl v roce 1987 zbaven funkce generálního tajemníka ÚV KSČ, kdy jej v této funkci vystřídal Miloš Jakeš. Funkci prezidenta republiky však vykonával dál.

Abdikace prezidenta

Po listopadových událostech roku 1989 Husák jmenoval 10. prosince Čalfovu „vládu národního porozumění“ a vzápětí abdikoval z funkce prezidenta republiky. V listopadových dnech byl jedním z politiků, kteří odmítli situaci řešit násilím, a přispěl tak ke klidnému průběhu převratu.

Konec života

Dne 18. listopadu 1991 pak Gustáv Husák, jako soukromá, polozapomenutá osoba, zemřel. Jeho pohřbu se zúčastnil i tehdejší předseda slovenské vlády Ján Čarnogurský, což vyvolalo kritiku především v českých zemích, kde to bylo vnímáno jako gesto úcty k Husákovým nacionálním postojům. Šlo o součást eskalace problémů mezi Čechy a Slováky v tomto období. Proslýchá se rovněž, že přes jím proklamovaný celoživotní ateismus jej krátce před smrtí navštívil římskokatolický kněz a Husák takzvaně "zemřel smířen s Bohem".

Vyznamenání

Související články

Reference

  1. ↑ [1]
  2. ↑ Gustáv Husák 1. díl, pořad ČRo 6 z 15. 3. 2009
  3. ↑ Gustáv Husák na webu Totalita.cz
  4. ↑ MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 270.  
  5. ↑ Řád Klementa Gottwalda – za budování socialistické vlasti Dostupné online
  6. ↑ Wojciech Stela: Polskie ordery i odznaczenia (Vol. I). Varšava: 2008, s. 48.
  7. ↑ Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online].  [cit. 2019-12-15]. Dostupné online.  

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Gustáv Husák
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Gust%C3%A1v_Hus%C3%A1k“