Ivan Blatný

Z Multimediaexpo.cz


Ivan Blatný (* 21. prosince 1919 Brno – 5. srpna 1990 Colchester, Spojené království) byl český básník, člen Skupiny 42, překladatel.

Obsah

Život

Byl synem českého literáta Lva Blatného. S rodiči poměrně hodně cestoval. Jeho otec však roku 1930 zemřel (básníkovi bylo tehdy teprve 11 let) a po necelých třech letech mu zemřela i matka. Poté se o něj starala jeho babička a strýc Arnold Klíčník. Literárním patronem mu byl Vítězslav Nezval.

Mládí a období 2. světové války

V roce 1928 se zúčastnil literární soutěže v Lidových novinách. Vystudoval gymnázium a přestože studoval s obtížemi, byl redaktorem Studentského časopisu, kde získal 1. místo v soutěži o báseň roku. Brzy po dokončení gymnázia začal studovat Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně obor čeština – němčina (ještě ovládal esperanto). V roce 1935 zdědil po smrti svého strýce Arnolda Klíčníka zavedený optický závod v Solniční ulici, který ho živil až do jeho odchodu do exilu. V této době také přispíval do několika literárních časopisů. Svou prvotinu, básnickou sbírku Paní Jitřenka, vydal v roce 1940. O rok později vydal sbírku Melancholické procházky, která zvítězila v celonárodní soutěži.

Odchod do exilu

Po osvobození vstoupil do KSČ. Roku 1948 byl vyslán místo Jana Čepa, který byl komunistickým vedením pokládán za nespolehlivého, jako člen tříčlenné oficiální delegace Syndikátu československých spisovatelů do Londýna, odkud se již nevrátil- ještě téhož večera v BBC oznámil, že se domů do Čech nevrátí. V českém vysílání londýnského rozhlasu promluvil o potlačování kultury a svobody tvorby v Československu. V Anglii požádal o politický azyl, poštou vrátil průkaz KSČ i Syndikátu československých spisovatelů. V Československu byl označen za zrádce, zbaven majetku a občanských práv a stal se zakázaným básníkem.

Nemoc

Ivan Blatný život v exilu nesl velmi těžce, zhoršila se mu jeho psychická choroba, stihomam, obával se, že ho chce unést KGB. Nebyl zvyklý pracovat, neuměl ani anglicky. Určitou dobu ale spolupracoval s BBC a Svobodnou Evropou- pořizoval překlady. V roce 1954 byl trvale umístěn v psychiatrické léčebně (Claubury Hospital v Essexu, 1967 ústav v Ipswichi, 1984 Clacton-on-Sea, kde zemřel) s diagnózou paranoidní schizofrenie. Roku 1977 se seznámil se zdravotní sestrou Frances Meachamovou, která poslala jeho tvorbu do Kanady do nakladatelství '68 Publishers Josefa Škvoreckého a Zdeny Salivarové, kde vyšel výbor jeho tvorby pod jménem Stará bydliště. Vydání této sbírky Ivana Blatného velmi povzbudilo, začal pracovat na další sbírce (Pomocná škola Bixley). V roce 1990 poslal Václavu Havlovi děkovný dopis. Zemřel na rozedmu plic, jeho popel byl v roce 1991 převezen do Brna, kde je pohřben na Ústředním hřbitově společně se svým otcem na pietním pohřebišti. Skutečný hrob jeho otce Lva Blatného se však nachází několik desítek metrů odtud, v rodinné hrobce Arnolda Klíčníka. 12.července 1994 byla na domě Obilní trh 8 odhalena pamětní deska, připomínající, že právě v tomto domě ve třetím podlaží žil básník Ivan Blatný v rodině svého strýce Arnolda Klíčníka.

Dílo

Poezie

  • Paní Jitřenka – 1940
  • Melancholické procházky – 1941
  • Tento večer – 1945
  • Hledání přítomného času – 1947
  • Stará bydliště – 1979 vydalo nakladatelství Sixty-Eight Publishers v Torontu; v Česku v r. 1992; výbor z díla psaného po r. 1948
  • Pomocná škola Bixley – samizdat 1982, se změnami v Torontu 1987, oficiálně Česku v r. 1994

Próza

  • Hra na povídku – společně s J. Ortenem
  • Druhá hra na povídku – společně s J. Ortenem

Pro děti

  • Na kopané – 1946
  • Jedna, dvě, tři, čtyři, pět – 1947

Dále se zachovalo velké množství nezpracovaných rukopisů.

Literatura

Související články

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Ivan_Blatn%C3%BD“