Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Most)

Z Multimediaexpo.cz

Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve svém novém umístění (2010)
Kostel a jeho okolí (2011)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě je pozdně gotický chrám, který byl vystavěn v letech 1517–1550 po požáru města v roce 1515. Proslulost získal především v roce 1975, kdy byl přesunut po kolejích o 841 metrů, aby byl zachráněn z města, které bylo srovnáno se zemí kvůli těžbě uhlí. V Guinessově knize rekordů je zapsán jako přeprava nejtěžšího předmětu po kolejích. Kostel se nachází v severní části města za Mosteckým koridorem, asi 1 km západně od nádraží.

Kostel se stal 8.února 2010 národní kulturní památkou.

Obsah

Historie

Děkanský kostel na rytině z roku 1878
Klenba kostela z empory

Původní mostecký kostel

Předchůdcem dnešního kostela byla raně gotická trojlodní bazilika) založená mezi lety 1253 až 1257, jak dokládá nepřímo listina papeže Bonifáce VIII. z roku 1296. Z původního kostela se zachovala jen jeho východní krypta a vnitřní obvodové zdivo západní věže. Kostel vyhořel roku 1515.

Obnova kostela

V roce 1515 bylo město Most zničeno požárem, který velmi ovlivnil pozdější architektonický vzhled města. Dne 20. srpna 1517 se na troskách starého chrámu započalo se stavbou nového kostela. Jeho obnova byla svěřena architektu Jakubovi Heilmannovi ze Schweinfurtu, který kostel navrhl jako velké halové trojlodí s opěráky vtaženými dovnitř, pětiboce uzavřeným presbytářem, s hranolovou věží s ochozem v hlavním průčelí, předsíní po severní stěně a severozápadní sakristií. V prvním roce stavby probíhaly bourací práce. Teprve roku 1518 odevzdal mistr Jakub projekt nové stavby a jejího vedení se ujal Jiří (Jörg) z Maulbronu. V roce 1531 po něm řízení stavby převzal mistr Petr Heilmann. Ve druhém desetiletí 16. století byly dokončeny klenby obvodových kaplí, vztyčeny vnitřní pilíře a osazeny výběhy klenebních žeber. Roku 1532 byla zasklena okna a vytesána klenební žebra. V roce 1549 byla dokončena hrubá stavba a okolo roku 1550 vznikly portály již v renesančním slohu. Při dalším požáru města v roce 1578 kostel opět částečně vyhořel a byl opravován až do roku 1602. Mezitím (1594) kostel vysvětil pražský arcibiskup Zbyněk Berka z Dubé. I poté následovaly v průběhu staletí drobné úpravy exteriéru i interiéru budovy. V roce 1650 byl kostel pokryt novou střechou.

Sbírka na kostel

Roku 1501 potvrdil papež Alexandr VI. na přímluvu krále Vladislava Jagellonského městu Mostu patronátní právo nad kostelem, které do té doby vykonával klášter Křižovníků Božího hrobu ve Zderaze u Prahy. Starost o opravu kostela proto připadla městu. Její financování však pochopitelně nemohlo plně hradit ze svých prostředků, proto se rozhodlo požádat o zorganizování odpustkové sbírky. Měšťané získali v roce 1516 od papeže Lva X. a dalších církevních hodnostářů povolení k uspořádání veřejné sbírky ve prospěch nového kostela. Obdobná svolení ke sbírce vystavil král Ludvík Jagellonský a polský král Zikmund I.[1] Sbírka začala 22. března 1517 v Mostě a trvala do 1. května 1519. Peníze se vybíraly v Čechách, na Moravě, Sasku, Lužici a Slezsku. V roce 1517 se vybralo 5379 kop a 49 míšeňských grošů, v roce 1518 celkem 4984 kop a 52 grošů a ve třetím roce 1375 kop a 47 grošů. Spolu s dalšími dary se podařilo získat celkem 12155 kop a 45 grošů. Město muselo z konečné sumy odevzdat třetinu papežské kurii. Zbývající peníze byly použity na výstavbu kostela a dalších staveb jako fary nebo školy.[2]

Novodobé úpravy

V roce 1840 byla zbořena hřbitovní zeď kolem kostela a kostnice a v letech 1880–1883 proběhla poslední velká oprava, při níž byl interiér regotizován odstraněním části barokního inventáře, novou gotizující výmalbou a instalováním novogotického zařízení. Roku 1932 byl kostel opraven pod vedením architekta Karla Kühna. Byly obnoveny omítky vnějšího pláště stavby a restaurovány kamenné články.

Přesun kostela

Varianty záchrany kostela

V roce 1964 byla schválena postupná demolice staré zástavby v Mostě a současně výstavba nových sídlišť na nezastavěném území jižně od města. S tím se začala řešit i otázka, jak naložit se zdejší nejvýznamnější architektonickou památkou. Usnesení československé vlády č. 612 z 18. listopadu 1964 nařídilo, že při těžbě uhelných zásob pod městem Most bude děkanský kostel zachráněn.[3] Rozhodnutí se opíralo o podrobný umělecko-historický průzkum objektu vypracovaný Státním ústavem památkové péče a ochrany přírody v Praze. Při ministerstvu kultury ČSR byla ustavena komise, jejímž předsedou byl jmenován Stanislav Bechyně. V roce 1969 na jeho místo nastoupil Alois Moravec. Úkolem komise bylo dozorovat projektovou činnost a vlastní realizaci celé záchranné akce.[4] Na záchranu kostela bylo vypracováno celkem 11 variant:[5]

  • 1. přesun kostela asi o 200 metrů jižním směrem před budovaný dopravní koridor,
  • 2. přesun kostela východním směrem rovněž před koridor,
  • 3. přesun kostela po rostlém terénu po pevných drahách do prostoru za tehdejší průmyslovou školou (dnes budova Oblastního muzea),
  • 4. přesun kostela po rostlém terénu na pružných drahách na stejné místo,
  • 5. ponechat kostel na původním místě na pilotách řešený systémem BENOTO,
  • 6. ponechat kostel na původním místě na pilotách,
  • 7. rozebrat budovu po blocích a znovu ji složit na jiném místě,
  • 8. rozebrat objekt na jednotlivé stavební kameny a opět jej postavit,
  • 9. ponechat kostel na jeho místě na uhelném pilíři,
  • 10. ponechat kostel na železobetonovém rámu,
  • 11. přesun chrámu do prostoru špitálu sv. Ducha.

Možnost zastavení či omezení těžby nebyla mezi návrhy zahrnuta. Varianty 1 a 2 byly zamítnuty kvůli ztížení následné těžební činnosti, neboť se počítalo s vytěžením uhelných slojí až k těsné blízkosti koridoru. Varianty 3 a 4 byly optimální pro umístění kostela, který by se tak dostal co nejblíže k nově vznikajícímu městu. Tato varianta však byla zamítnuta jako časově nerealizovatelná. Kostel by totiž musel být přesunut dříve, než by se postavil dopravní koridor. Varianta 4 navíc nebyla technicky možná, neboť trasa vedla přes poddolované území, což nedovolovalo výstavbu pevných drah. Varianty 5 a 6 se ukázaly později jako technicky neproveditelné. Proti variantám 7 a 8 hovořila nejen vysoká pracnost, značná potřeba kvalifikovaných řemeslníků a vysoké náklady, ale hlavně podstatné snížení historické hodnoty objektu. Při variantě 9 by uprostřed lomu zůstal komolý kužel, složený z nadložních vrstev o síle 15 metrů z nesourodých zemin a objemu zhruba 300 000 m3 a z uhelné sloje obsahující asi 2,7 miliónů tun uhlí. Vzniklý pilíř by vážil asi 3,3 miliónů tun a spočíval by na nesourodém podloží se šikmým uložením vrstev.[6] Bylo by jej třeba zabezpečit proti samovznícení uhlí ve sloji pod kostelem a zajistit jeho stabilitu. Kostel sám by pak musel projít rekonstrukcí, která by stavbě zaručovala bezpečnost při sedání vysychajícího pilíře. Navíc by zde zůstalo nevytěženo značné množství uhlí, což bylo nežádoucí, a i samotnou těžbu by to zkomplikovalo. Varianta 10 řešila většinu těchto problémů. Postupné vybudování železobetonových stěn až do hloubky asi 65 metrů by snížilo na minimum jak riziko samovznícení, tak ztrátu uhlí a zároveň zvyšovalo stabilitu celého pilíře. Nevýhodou těchto dvou variant (9 a 10) byl fakt, že při ponechání kostela na původním místě by byla stavba zhruba na 30 let zcela izolována od okolí. Jako nejvhodnější, i když ne nejlevnější, varianta bylo nakonec zvoleno přesunutí kostela jako celku o několik set metrů dál do sousedství gotického kostela sv. Ducha a vedlejšího barokního špitálu. Tím ovšem došlo k oddělení kostela od samotného města koridorem dopravních a inženýrských sítí.

Kostel s ocelovou konstrukcí před přesunem
Kostel po přesunu

Přípravy na přesun

Usnesením vlády ČSSR č. 48 ze 4. března 1970, které bylo vládou znovu potvrzeno usnesením č. 103 ze dne 12. května 1971, bylo rozhodnuto o záchraně kostela přesunem na základě Studie realizovatelnosti přesunu gotického kostela v Mostě, zpracované organizací českého ministerstva kultury Transfera n. p. Před započetím vlastních projektových prací byl proveden detailní stavebně historický průzkum. V roce 1970 byl vybudován depozitář, kam byl postupně ukládán demontovaný mobiliář kostela, včetně hlavního oltáře, a ohrožené části interiéru. V roce 1971 byl proveden archeologický průzkum kostela a jeho nejbližšího okolí.[7] V dalších letech byl postupně zabezpečován podrobný průzkum geologických podmínek v prostoru kostela, na trase přesunu a na místě nového osazení. Během zpracování projektu byly uskutečněny ještě další doplňující průzkumy, např. zjištění fyzikálně-chemických vlastností historických stavebních materiálů kostela, geofyzikální průzkum základů kostela a dutin v prostoru chrámu a nejbližšího okolí, v prostoru celé trasy i na místě nového umístění, neboť trasa přesunu vedla částečně přes starý důl Boží požehnání, zasypaný již před druhou světovou válkou a nové stanoviště kostela se nacházelo v místě bývalého dolu Richard, který teprve musel být zasypán.[8] Vedle toho probíhala různá laboratorní vyšetření a speciální testování, např. zkoušky jízdních vlastností kol při extrémním zatížení a minimálních rychlostech či zkoušky ztužení chrámové klenby. Nástřik epoxidové pryskyřice byl nejprve vyzkoušen na klenbě piaristického kostela v Mostě. V roce 1972 byla rozebrána kostelní věž, neboť její zabezpečení by si vyžádalo příliš náročné úpravy a komplikace při přesunu. Poté byly zahájeny zabezpečovací práce v interiéru kostela, které spočívaly ve zpevnění klenby nástřikem a vyztužení objektu ocelovou příhradovou konstrukcí, která sevřela kostel uvnitř i zevně a umožnila rozložit celou váhu historického zdiva (9600 tun) na jednotlivé transportní vozíky. Obvod kostela jistil betonový věnec. Celková váha kostela nakonec činila 12 000 tun. Nejnákladnější částí přípravných prací bylo vybudování transportní dráhy. Kolejiště bylo vzhledem k velké dopravní vzdálenosti dlouhé pouze 160 metrů. Za kostelem bylo pak vždy demontováno a během přesunu pětkrát před kostelem namontováno. Pod všechny staticky důležité body bylo na vybudované kolejiště zasunuto 53 transportních vozíků, které vyrobila Škoda Plzeň. Vozíky pracovaly na hydraulickém principu. Hydraulika ovládala také čtyři výložná ramena, která měla kostel táhnout, případně brzdit. Práce byly řízeny počítačem, nebyl ale vyloučen manuální zásah. Velín byl umístěn přímo v kostele. Poslední částí projektu bylo vybudování nových dvoupatrových základů s konstrukcí, která zaručovala kostelu na novém místě uložení bez nebezpečí nerovnoměrného sesedání. V roce 1975 se přípravné práce dostaly do své závěrečné fáze. Postupným vybouráváním zdiva a zabetonováním otvorů se u země vytvořil železobetonový pás. Při betonáži se na staré obnažené základy položil ve dvou vrstvách plech, čímž došlo k oddělení objektu od kamenných základů. Pás také umožnil vyšší zatížení a usnadnil vsunutí pomocných ocelových nosníků pod zdivo. Ty přenášely váhu kostela do ocelové konstrukce a umožnily naložit na ni kostel.

Průběh přesunu

Dne 15. září 1975 začalo zdvihání a nakládání celého objektu. Samotný přesun byl zahájen 30. září v 11 hodin 50 minut. Dráha měla obloukový půdorys a byla dlouhá 841,1 m se sklonem 12,3 promile. Kostel se po ní posunoval nepřetržitě rychlostí 1,2 až 3,2 cm za minutu. Transfer byl ukončen 27. října 1975 v 8 hodin 52 minuty.

Úpravy po přesunu

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v roce 2006, v popředí špitál sv. Ducha

Následovalo zabezpečení stability stavby a její postupná renovace. Byla položena střecha, znovuvybudována věž a zrestaurován interiér, kde byla odstraněna nejen historizující výzdoba z 19. století, ale rovněž základní sakrální prvky, především pak hlavní barokní oltář. To vše i s úpravou okolí trvalo až do roku 1988, kdy byl kostel opět otevřen pro veřejnost. Kostel měl sloužit pouze jako výstavní a koncertní prostor. Byl opět vysvěcen v červnu 1993. Tím, že byl kostel posunut po obloukové dráze, posunula se i osa chrámu a církev se zdráhala kostel znovuvysvětit z toho důvodu, že oltář není podle tradice orientován na východ, nýbrž na jih.

Popis kostela

Vitrážová okna
Vnitřek z empory k hlavnímu oltáři

Po vzoru jihoněmecké pozdní gotiky má kostel pouze jednu věž, exteriér působí prostě a stroze, stěny jsou hladké a ploché, obvodní zdivo je členěno dvěma pásy oken – spodní okna patří jednotlivým kaplím a horní pás oken náleží bočním lodím haly. Vnitřek kostela tvoří velká hala, rozdělená do tří lodí sedmi dvojicemi osmibokých sloupů bez hlavic. Mezi opěrnými pilíři je 16 kaplí, dvě postranní předsíně, sakristie, východní dvojité šnekové schodiště a západní šnekové schodiště. Každá z kaplí má vlastní krouženou klenbu a je zasvěcena podle donátorů – patronům cechů, bohatých měšťanů a sv. Bartoloměji, patronovi oseckého opata. Zvlášť pozoruhodná je pozdně gotická klenba kostela s čistě dekorativními žebry, která se místy dokonce oddělují od klenby do volného prostoru. Mistrovské kamenické dílo představují i obě schodiště. Po předprsni empory probíhá kolem celého kostela renesanční polychromovaný vlys s biblickými výjevy.

V interiéru kostela je instalována expozice gotického a renesančního umění severozápadních Čech, suterén kostela slouží jako výstavní prostor Galerie výtvarného umění v Mostě. Velký hlavní oltář vznikal v letech 1735–1739, jeho plastická výzdoba, která pochází z dílny sochaře Bartoloměje Edera, a velký oltářní obraz od Josefa Kramolína jsou z roku 1773. Úpravy okolí kostela probíhají od roku 1986 na ploše 16,57 ha. Za kostelem byl na rekultivovaném prostranství zřízen nový městský hřbitov. V letech 1994-1995 byla v rámci parkových úprav vybudována vodní nádrž o rozloze 1,83 ha, která je napájena vodou z řeky Bíliny.[9] Do okolí kostela se v poslední době rovněž stěhují sochy ze zlikvidovaných obcí okresu Most a počítá se s postupným vybudováním lapidária. Nedaleko od kostela rovněž vznikne park MiniMost.

Souřadnice

Reference

  1. ↑ Martin Myšička, Sbírka na obnovu farního kostela Panny Marie v Mostě, Ústecký sborník historický 2003, s. 214.
  2. ↑ Martin Myšička, Sbírka na obnovu farního kostela Panny Marie v Mostě, Ústecký sborník historický 2003, s. 222.
  3. ↑ Kolektiv autorů, Přesun kostela v Mostě, Praha 1975, s. 5.
  4. ↑ Kolektiv autorů, Přesun kostela v Mostě, Praha 1975, s. 17.
  5. ↑ Kolektiv autorů, Přesun kostela v Mostě, Praha 1975, s. 36-37.
  6. ↑ Kolektiv autorů, Přesun kostela v Mostě, Praha 1975, s. 18
  7. ↑ Antonín Hejna, Založení a stavební vývoj kostela P. Marie v Mostě, Památky archeologické, 1977, s. 433-469
  8. ↑ J. Kašpar, Chrám na kolejích, Technický týdeník, 28. 10. 1975, s. 10.
  9. ↑ Rekultivace Střimické výsypky (formát pdf)

Literatura

  • Ludwig Schlesinger, Der Neubau der Brüxer Pfarrkirche, Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 28, 1890, s. 17-55
  • Josef Neuwirth, Der Bau der Stadtkirche in Brüx von 1517 bis 1542. Studien zur Geschichte der Gotik in Böhmen I, Prag 1892
  • Josef Neuwirth, Der Bau der Stadtkirche in Brüx, Brüx 1896
  • K. Kühn - J. Opiz, Die Stadtpfarrkirche zu Brüx in Böhmen, Brüx 1932
  • Heide Mannlová - Raková, Děkanský kostel v Mostě v dějinách česko-saské pozdní gotiky, Most 1969
  • Heide Mannlová - Raková, Most 1932-1982, Most 1982
  • Heide Mannlová-Raková, Kulturní památka Most. Děkanský kostel a jeho stavitelé, Praha 1988/1989
  • Martin Myšička, Rejstřík stavby děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě 1517-1519, Ústí nad Labem 2006, ISBN 80-7044-621-8

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Most)
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Kostel_Nanebevzet%C3%AD_Panny_Marie_(Most)“