Obrana národa

Z Multimediaexpo.cz

Obrana národa (ON) byla vojenská protinacisticky zaměřená odbojová organizace vzniklá a působící v letech 1939 až 1942 na území Protektorátu. Na jejím založení se podíleli příslušníci bývalé československé armády včetně zpravodajských důstojníků zaniklého 2. oddělení Hlavního štábu.

ON vznikla krátce po okupaci v březnu 1939. Vznik iniciovali důstojníci likvidovaného Ministerstva národní obrany a Hlavního štábu. ON po celou dobu její existence řídili vysocí důstojníci zaniklé prvorepublikové československé armády. ON byla od samého počátku budovaná a řízená jako vojenská odbojová organizace.

Obsah

Historie

První rámcové představy o činnosti ON vznikaly mezi vysokými důstojníky MNO a HŠ čsl. armády okamžitě po okupaci v březnu 1939. Již 19. března se začali scházet někteří z vrcholných představitelů československé armády: gen. Sergěj Ingr, gen. Josef Bílý a gen. Sergej Vojcechovský a pokusili se vytvořit rámcový koncept budoucí vojenské odbojové organizace. Vojenská odbojová organizace, později pojmenovaná Obrana národa vznikala zpočátku poněkud živelně, ale v krátké době se jí podařilo obsáhnout Čechy a Moravu a kontakty získat i na Slovensku. Základní struktura organizace byla dokončena v létě 1939. Velitelský sbor na všech liniích tvořili bývalí důstojníci, mužstvo se rekrutovalo převážně z organizací jako Sokol, Orel, Stráž obrany státu atd.

Za hlavní cíl si zakladatelé ON vytýčili vyvolání povstání proti německým okupantům. Podle jejich představ totiž mělo v krátké době dojít k porážce Německa a tím pádem k zhroucení německé moci na okupovaném území. ON by v takovém případě plnila funkci armády a zároveň by zajistila převzetí moci, odzbrojení příslušníků wehrmachtu a udržení pořádku v obnovené republice a to až do návratu politických představitelů z exilu.

První garnitura ON

ON byla sice budována v utajení, ale díky jejímu organizačnímu rozsahu (na konci léta 1939 byla tvořena 200 rámcovými prapory s velitelskými kádry) se do jejích struktur podařilo proniknout gestapu již koncem srpna 1939. Vojáci organizaci sice budovali precizně po stránce vojenské, ale prakticky se nezabývali konspirací. Ve dvou zatýkacích vlnách (na podzim 1939 a v únoru 1940) došlo prakticky k rozbití ON a zničení tzv. první garnitury ON. U některých zatčených funcionářů našlo gestapo dokonce jmenné seznamy příslušníků velení a jednotek, což mělo za následen další zatýkání. Zatčení funkcionáři byli internováni v koncentračních táborech. Funkcionáři, kteří unikli zatčení přešli buď do hluboké ilegality nebo odešli do emigrace.

Druhá garnitura ON

Díky razantnímu postupu německých vojsk západní Evropou a pozdějším úspěchům v SSSR se rozplynuly iluze odbojářů o rychlém zhroucení německé moci. ON existovala v omezené míře i nadále (nastoupila druhá garnitura řídících funkcionářů), které se do určité míry podařilo ON zregenerovat začátkem roku 1940. Příslušníci druhé garnitury se zpočátku snaží o znovuobnovení ON podle původního záměru (tedy podzemní armády), ale tento koncept je postupně opouštěn, neboť je jasné, že válka nebude několikaměsíční záležitost a dále rozsáhlá organizace se z hlediska utajení jevila jako nepraktická. Nevyvíjí se tedy snaha o to, aby ON byla důsledně celostátní záležitostí, ale spíše o maximální zakonspirování veškerých struktur.Mění se i cíle; původně koncept celonárodního povstání je jako těžko realizovatelný opuštěn a hlavní činností ON se stává činnost zpravodajská, sabotážní a diverzní.

Další úder proti ON přišel v září 1941 s nástupem Reinharda Heydricha do úřadu říšského protektora. Ten nechal již v rámci stanného práva pozatýkat stovky důstojníků bývalé čs. armády, z nichž velká část skončila na popravištích. Další údery přicházely v průběhu celého roku 1941. Díky neustálému zatýkání zbyl začátkem roku 1942 z ON pouze několik jedinců (např. škpt. Václav Morávek). Po atentátu na Heydricha při následných represích byli zatčeni další členové ON, čímž byla vpodstatě završena likvidace druhé garnitury.

Třetí garnitura ON

V letech 1943 až 1944 bylo ze zbytku utvořeno v Čechách a na Moravě vojenské hnutí řízené generálem Zdeňkem Novákem. Třetí garnitura byla prakticky zlikvidována při úderu německých bezpečnostních složek v červnu 1944.

Čtvrtá garnitura ON

Po dopadení Nováka gestapem se jako jeden z posledních nezatčených generálů ujal velení vojenského odboje generál František Slunečko. Ten vytvořil skupinu ALEX zabývající se především sběrem informací. Vojenský odboj v této době byl od počátků naprosto rozdílný; neexistovalo jednotné velení a hierarchie, odbojové buňky byli provázány jen volně, čímž se minimalizovalo nebezpečí lavinovité dekonspirace při zatčení některého z vedoucích funkcionářů.

Na konci války se zbytky vojenského odboje aktivně zapojily do květnového povstání. Díky aktivizaci bývalých důstojníků se již 5. května podařilo celé, původně živelné povstání vojensky podchytit.

Struktura

ON byla řízena Hlavním velitelstvím (HV) sídlícím v Praze. HV pak byla podřízena Zemská vojenská velitelství (ZVV) pro Čechy, Velkou Prahu a Moravu. ZVV podléhala Krajská velitelství (KV) Pardubice, Louny, Plzeň, České Budějovice, Mladá Boleslav, Hradec Králové, Brno, Olomouc a Moravská Ostrava. Pod velení KV potom patřili organizace ON na úrovni okresů a měst.

Jednotky byly budovány tzv. rámcově; jejich skutečná činnost měla být zahájena po mobilizaci a dosažení plných stavů. Jednotky na všech stupních byly řízeny velitely a jejich štáby. Příslušníci štábů zajišťovali řízení zpravodajské a sabotážní činnosti, zásobování (finance, zbraně, zdravotnický materiál atd.), přípravu mobilizace, spojení a spolupráci s civilními organizacemi (Sokol, pošta, železnice atd.)

Hlavní velitelství ON bylo vytvořeno do srpna 1939.[1] V jeho čele stanul gen. Bílý (další ze zakladatelů se v té době věnovali jiným povinnostem; Ingr v exilu, Vojcechovský v Brně). Náčelníkem štábu se stal plk. gšt. Čeněk Kudláček. Hlavnímu štábu byla podřízena jednotlivá zemská velení s jejich veliteli; velitelství Čechy (velitel gen. Hugo Vojta), velitelství Morava v čele s gen. Ingrem (po Ingrově emigraci vystřídaného gen. Bohumilem Všetičkou a velitelství Velká Praha v čele s gen. Bedřichem Homolou.

Velitelé Obrany národa

Jako první velitel ON bývá označován Sergěj Ingr.[2] Patřil sice k zakladatelům ON, ale až do svého odchodu z protektorátu v červnu 1939 působil ve funkci zástupce velitele ON.[3]

Činnost Obrany národa

Primární cíl, vyvolání a řízení všeobecného povstání proti okupační moci se brzy ukázal jako v krátké době nerealizovatelný a ON se orientovala spíše na zpravodajskou činnost a dále pak na činnost sabotážní a diverzní. K dalším dílčím činnostem patřilo zajišťování spojení s exilovou vládou v Londýně, převádění osob do zahraničí atd.

Zpravodajství

Sběr informací patřil vedle příprav k ozbrojenému povstání k hlavní činnosti příslušníků ON. Velká část důstojníků nastoupila po demobilizaci do úřadů a firem se strategickou výrobou (např. plzeňské Škodovky). Přestože to nebyli vyškolení zpravodajci, dokázali díky vojenským znalostem odhadnout německý vojenský potenciál. Jednotlivé zprávy byly vyhodnocovány bývalými zpravodajskými analytiky a v podobě zpráv předávány (nejčastěji prostřednictvím kurýrů) do Londýna.

Část informací získávala ON i od spolupracujích odbojových struktur, zejména Schmoranzovy skupiny. Zdeňku Schmoranzovi, vedoucímu tiskového odboru předsednictva vlády se ve spolupráci s bývalým přednostou zrušeného druhého oddělení Hlavního štábu Šimonem Drgáčem podařilo přesunout bývalé důstojníky vojenské zpravodajské služby na místa tiskových tajemníků okresních úřadů. Tím byla vytvořena síť informátorů, kteří předávali zpravodajské informace z celého území Protektorátu.

Diverze a sabotáže

V rámci ON působila i skupina podplukovníků Josefa Mašína, Josefa Balabána a štábního kapitána Václava Morávka zaměřující se hlavně na diverzní činnost[4] a získávání zbraní.

Bezpečnost

Bezpečnostní (či kontrašpionážní) činností se zabývala skupina Františka Heike, bývalého příslušníka druhého oddělení HŠ. Příslušníci skupiny se věnovali sledování kolaborantů, agentů gestapa vysílaných do zahraničí či varováním před zatýkáním.

Propaganda

ON vydávala vlastní časopis V boj! V něm mj. otiskovala jména kolaborantů a konfidentů.

Někteří významní příslušníci a spolupracovníci ON

Činnost ON na Uherskohradišťsku

Na Uherskohradišťsku vznikla ON krátce po okupaci.K zakládajícím členům patřili František Šlerka, František Hrabal, Jana Essender, Josef Stašek a Vojtěch Šupka. ON na Uherskohradišťsku byla gestapem zlikvidována ve dvou vlnách; v roce 1940 a v dubnu 1941.

Hlavním úkolem Obrany národa na Uherskohradišťsku bylo organizace členské základny, sabotáže, získávání zbraní či pokusy o bakteriologické útoky proti okupační infrastruktuře (pokusy prosektora MUDr. Vignatiho s použitím bakterií proti koním používaným německou armádou).[7]

  • 1. skupina pro zvláštní účely – plnila netypické úkoly, které nebyly určeny pro jiné skupiny štábu
  • 2. skupina spojek – udržovala styk s jinými podzemními organizacemi a s jednotkami Obrany národa v jiných místech
  • 3. operační skupina – připravovala a plánovala nasazení „do akce“, byla rozdělena na dvě podskupiny:
    • podskupinu BESKYDY jako hlavní
    • podskupinu CHŘIBY jako podružnou
  • 4. organizační skupina – prováděla nábor členstva a prověřovala osoby
  • 5. sabotážní skupina – prováděla sabotážní akce, jako například: výroba časovaných náloží, bakteriologické útoky, sabotáže na železnici, komunikacích a ve zbrojovkách, zajišťování zbraní, zcizování poštovních zásilek pro gestapo
  • 6. propagační skupina – výroba a distribuce letáků a tiskovin, příprava protiněmeckých demonstrací
  • 7. zpravodajská skupina – určená pro sběr informací a zpráv vojenského i hospodářského významu
  • 8. mobilizační skupina – příprava mobilizačního plánu
  • 9. finanční skupina – shromažďování finančních prostředků, podpora rodin vězněných či popravených odbojářů
  • 10. dopravní skupina – evidence přepravních prostředků a pohonných hmot
  • 11. hospodářská (zásobovací) skupina – měla evidovat továrny a velkostatky, které vyráběly konzervy a jiné poživatiny, uschovávat konzervy (zejména masové)
  • 12. zbrojní skupina – určená pro opatřování zbraní a munice, výrobu časovaných náloží a min, dále pro opatřování třaskavin a jejich rozdělování po okrese
  • 13. zdravotní skupina – organizace zdravotní a lékařské služby pro plánované akce
  • 14. politicko-zpravodajská skupina – měla za úkol propagovat různé potřebné názory – například výzva k odporu proti snahám připojit Slovácko ke Slovenskému štátu
  • 15. zahraniční skupina – styky se Slovenskem a Polskem
  • 16. skupina pro přechody hranic – organizující převody přes hranice na Slovensko
  • 17. teroristická skupina – přepady německých kasáren, sídel gestapa apod.
  • 18. spolupracovala také teroristická skupina železničářů – připravovala a prováděla konkrétní sabotážní a teroristické akce na objektech železnice s důrazem na trať Brno – Trenčianská Teplá.

Reference

  1. ↑ Obrana národa [online]. Historik KVHMZ, [cit. 2009-11-02]. Dostupné online.  
  2. ↑ PACNER, Karel. Československo ve zvláštních službách (1939-1945) díl II.. Praha : Themis, 2002. ISBN 80-7312-008-9. S. 77.  
  3. ↑ LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha : Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9. S. 113.  
  4. ↑ ŠRÁMEK Pavel: Českoslovenští vojáci v odboji; in: Armádní technický magazín, roč. 34/2002, č. 12, s. 41 – 42
  5. ↑ Bedřich Homola [online]. Zdeněk Homola, [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  
  6. ↑ Jan Obořil [online]. Encyklopedie dějin města Brna, [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  
  7. ↑ [Paule, O.: Obrana národa na Uherskohradišťsku. rkp., s. 35-36]

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Obrana_n%C3%A1roda“