Pygmejové

Z Multimediaexpo.cz

Soubor:DR Congo pygmy family.jpg
Rodina Pygmejů v africkém Kongu

Pygmejové je termín používaný pro různé etnické skupiny po celém světě, jejichž průměrná výška je neobvykle nízká. Antropologové definovali pojmem Pygmejové jakoukoli skupinu, jejíž dospělí jedinci nevyrostou do výšky více než 150 cm v průměru. Nejznámějšími Pygmeji jsou Aka, EFE a Mbuti ze střední Afriky. Pygmeje také nalezneme v Thajsku, Malajsii, Indonésii, na Filipínách, v Papui-Nové Guinei a v Brazílii. Částečně do tohoto pojmu můžeme zařadit i Negritos z jihovýchodní Asie. Na ostrovech Palau v Mikronésii byly nalezeny ostatky nejméně 25 miniaturních lidí staré přibližně 1000 až 3000 let, jenž můžeme také považovat za předky Pygmejů. Jednotný termín pro všechny Pygmeje pocházející z Afriky neexistuje. Některé etnické skupiny jako např. Aka (Mbenga), Baka, Mbuti a Twa používají pro označení Pygmej termín Bayaka, v množném čísle Aka/Yaka. Tento termín se používá nejčastěji ve Středoafrické republice. S termínem Bambenga se můžeme setkat v Kongu.

Obsah

Etymologie

Termín Pygmejové, odkazující se na drobné lidi, pochází z řeckého πυγμαιος (Pygmaioi) a latinského označení Pygmaei, což značí délku odpovídající vzdálenosti mezi loktem a klouby. V řecké mytologii slovo popisuje kmen trpaslíků, poprvé tento pojem popsal Homér a označil tak obyvatele žijící údajně v Indii a dnešní jižní Etiopii.

Původ

Existují různé teorie popisující původ Pygmejů a jejich malý vzrůst. Jedna z teorií poukazuje na nízkou hladinu ultrafialového světla v deštných pralesích. To by mohlo znamenat, že poměrně málo vitaminu D obsaženého v lidské kůži může vést k omezenému příjmu vápníku ze stravy pro růst kostí a jejich kvalitu. To vede k vývoji malých kostí charakteristických pro Pygmeje. Jiná teorie uvádí, že malý vzrůst vzniká důsledkem nedostatku potravin v deštném pralese, nedostatkem vápníku v půdě, adaptace na teplo a vlhkost a potřebu neustále se brodit hustou džunglí. Také se uvádí, že tyto faktory ovlivňují růst i ve spojení s rychlým reprodukčním zráním v podmínkách předčasného úmrtí. Nedávné studie také naznačují, že růst v těchto populacích brzdí menší množství IGF (inzulín-jakožto růstový faktor) v průběhu dospívání. U tohoto faktoru dochází také k mutacím což může mít za následek zpomalený růst.

Pygmejové v Africe

Pygmejové žijí v několika etnických skupinách ve Rwandě, Burundi, Ugandě, Demokratické republice Kongo, Středoafrické republice, Kamerunu, Rovníkové Guinei, Gabonu, v Konžské republice, Angole, Botswaně, Namibii a Zambii. Většina pygmejských komunit se živí převážně sběrem a lovem, jejich strava se skládá z rostlin a živočichů v jejich blízkém okolí. Stává se, že spolupracují se zemědělci v blízkých osadách a výměnným obchodem získávají potraviny z jejich farem. Odhaduje se, že v deštném pralese Konga žije mezi 250 00 a 600 000 obyvatel pygmejských etnických skupin.

Skupiny

  • Mbenga (nebo Ba-Mbenga, hanlivě také AkaBa-Binga) pocházejí ze západního povodí Konga.
  • Aka (také Mo-Aka, Yaka, Ba-Yaga a jiné) mluví jazykem Bantu. Pocházejí z oblasti Středoafrické a Konžské republiky.
  • Baka
    -také AkaBi-Baya
    -oblast Kamerunu, Gabonu, Konžské republiky
    -mluví skupinou jazyků Unbangian
    -dělí se na Baka, Ganzi a Gundi
  • Gyele
    -také Ba/Bo-Gieli, Ba-Ko, Be-Koe a jiné
    -mluví jazykem Bantu
  • Mbuti
    -také Bambuti
    -pocházejí z oblasti deštného pralesa Ituri, východu Demokratické republiky Kongo
  • EFE
    -mluví jazyky Sudanic (centrální větve)
  • Asua
    -také Asoa
    -mluví jazyky Sudanic (v souvislosti s větví Mangbetu)
  • Kango
    -také Ba-Kango
    -mluví jazykem Bantu
  • TWA
    -také Ba-TWA
    -oblast Rwandy, Burundi, Demokratické republiky Kongo, Ugandy
    -mluví jazyky Rundi a Rwandy
    -existuje také řada populací podél jižní hranice Angoly a sousedních zemí, žijících v pouštích a bažinách daleko od lesa. Není přesně známo, jestli jsou to původní obyvatelé těchto oblastí, nebo zda jsou to migranti z lesa.

Jazykový původ a jeho rozrůzněnost

Obyčejně se má za to, že Pygmejové jsou přímými potomky lovecko-sběračských národů střední Afriky a jejího deštného pralesa z pozdní doby kamenné, které přijaly jazyky Centrální Sudanic, Adamawa-Ubangian a Bantu. Velká část slovníku těchto jazyků se zabývá botanikou, např. sběrem medu, naukou o lesu a životem v něm. Pravděpodobně to je pozůstatek západních větví Mbenga nebo Baaka jazyků.

Genocida a otroctví

Sinafasi Makelo, jež je zástupcem etnika Mbuti, řekl v roce 2003 domorodému lidovému fóru OSN, že jeho lidé byli během občanské války v Kongu loveni a jedeni jako by to byla zvířata. S kanibalismem se setkali i v sousední provincii Severní Kivu, kde používali Pygmeje i v otroctví. Makelo požádal Radu bezpečnosti OSN, aby uznala kanibalismus jako zločin proti lidskosti a akt genocidy. Existují rozsáhlé důkazy o masových vraždách, kanibalismu a znásilňování a Pygmejové vyzývají Mezinárodní trestní soud k prošetření vyhlazování svého etnika. Ačkoli se pygmejská etnika stávají terčem více méně všech ozbrojených skupin, hodně násilných aktů se připisuje povstalecké skupině Hnutí za osvobození Konga, která je součástí přechodné vlády Konga. V Kongu tvoří Pygmejové 5 až 10% populace a většinou žijí v otroctví. Pygmejové jsou již od narození ve vlastnictví svých pánů a obstarávají většinu z lovu, rybolovu a manuálních prací. Často nejsou vůbec vypláceni, v některých případech dostanou za svou práci oblečení či cigarety. V důsledku tlaku od UNICEF se nyní očekává hlasování v Konžském parlamentu, které by mělo přinést Pygmejům zvláštní ochranu a úlevu od jejich otrockého života.

Externí odkazy