Drahanská vrchovina

Z Multimediaexpo.cz


Drahanská vrchovina je geomorfologický celek, spadající pod Brněnskou vrchovinu. Na západě sousedí s Boskovickou brázdou a Bobravskou vrchovinou, na jihu s Dyjsko-Svrateckým úvalem a Vyškovskou bránou, na východě s Hornomoravským úvalem a na severu se Zábřežskou vrchovinou. Je nazvána podle obce Drahany, které leží na Prostějovsku. Nejvyšší bod Skalky, který leží 735 m n.m., se nachází ve východní části, označované jako Konická vrchovina (droby, slepence, břidlice, ostrůvky prvohorních devonských vápenců u Javoříčka a Mladče). Součástí Drahanské vrchoviny je Moravský kras, v němž prvohorní devonské vápence vystupují na ploše téměř 100 km čtverečních. Adamovská vrchovina (hlavně žula a granodiorit) byla rozrušena třetihorními tektonickými pohyby a činností řek.

Obsah

Geologie

Na Drahanské vrchovině převládají prvohorní (karbonské) horniny usazené. Na velké části jsou také poměrně mocné čtvrtohorní usazeniny. Reliéf Moravského krasu vzniká v důsledku rozpouštění hornin a postupně se tak vytváří typická krajina s povrchovými a podzemními krasovými jevy.

Klimatické poměry

Drahanská vrchovina leží v klimatické oblasti mírně teplé, mírně vlhké, vrchovinné. Atmosférické srážky se pohybují v rozmezí 616 - 711 mm za rok. Ve vegetačním období je průměrná teplota 12,5 stupňů Celsia. Vzhledem k poloze i vzhledem k neexistenci velkých průmyslových podniků je zde jedno z nejčistších ovzduší v České republice. V roce 2008 ovšem expanduje výroba plastových akrylátových van a příslušenství v okolí nejvyšších partií vrchoviny - zejména obec Suchý (původní výrobní hala o velikosti několika hektarů se rozšiřuje o 70 %), a tak v tomto důsledku kvalita ovzduší v této části Drahanské vrchoviny výrazně klesá - firma RIHO v obci Suchý ohlásila IRZ (www.irz.cz) v roce 2007 6740 kg styrenu/ovzduší.

Vodstvo

Krajina Drahanské vrchoviny nedaleko Ostrova u Macochy, v pozadí vysílač Kojál

Drahanská vrchovina leží ve srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny, která zadržuje většinu srážek přinášených západními větry. Je velmi chudá na povrchové vodní zdroje i na zásoby podzemních vod. Nemá velké toky, jedná se o pramennou oblast tvořící rozvodí řeky Moravy a Svratky. Drobné potoky jsou odváděny říčkou Hanou a Hloučelou do Moravy a Litavou a Svitavou do Svratky.

Flóra

Nacházejí se zde jak lesy jehličnaté, tak lesy s převahou listnáčů. V jehličnatých lesích roste smrk obecný, borovice lesní, modřín opadavý, douglaska tisolistá a jedle bělokorá. V lesích s převahou listnáčů se zejména vyskytuje buk lesní, dub zimní, dub letní, habr obecný, javor klen, bříza bělokorá, ojediněle lípa, jírovec maďal, osika obecná aj. Z keřů je velmi hojný bez hroznatý, bez černý, maliník obecný a mnoho druhů ostružiníků. V lesích roste poměrně velké množství hub.

Fauna

Drahanská vrchovina u Ruprechtova

Drahanská vrchovina má poměrně dobré ekologické podmínky, nachází se zde množství živočichů.

  • Šelmy: kuna lesní, kuna skalní, jezevec lesní, liška obecná
  • Dravci: káně lesní, jestřáb lesní, krahujec obecný, včelojed lesní a další
  • Sovy: kalous ušatý, puštík obecný, sýček obecný, výr velký, sova pálená
  • Šplhavci: strakapoud velký, datel černý, žluna zelená
  • Pěvci: různé druhy sýkor, pěnkava obecná, hýl obecný, strnad lesní, různé druhy pěnic, červenka obecná, kos černý, drozd zpěvný, sojka obecná, čížek lesní, střízlík obecný, krkavec velký, vrabec domácí.
  • Další ptáci z různých skupin, např. kukačka obecná a další.
  • Spárkatá zvěř: srnec obecný, jelen evropský, muflon evropský, prase divoké.

Nerostné suroviny

Rudy byly v této oblasti těženy jen výjímečně a těžba měla jen malý hospodářský význam. Ze stavebních surovin se těží převážně droby, v Moravském krasu dobíhá těžba vápence.

Ochrana přírody

Chráněná krajinná oblast

Býčí skála

Národní přírodní památky

Národní přírodní rezervace

Přírodní památky

Přírodní rezervace

Babí lom

Přírodní parky

Chráněné aleje

Tři smrky

Chráněné stromy

Historie

Historický obraz Račic - jednoho z center na Drahanské vrchovině

Až do 12. století byla Drahanská vrchovina velmi řídce osídlena, většinu z území tvořily hluboké lesy, jejím územím procházelo několik obchodních stezek. Ve 13. století dostávala vznikající šlechta od krále rozlehlá území, na kterých začala vznikat (případně se rozšiřovat) světská i církevní panství. Jejich centry se staly hrady Blansek, Boskovice, Dědice, Doubravice, Grünberk, Holštejn, Nový hrad, Obřany, Račice, Starý Plumlov, Vildenberk a další. V rámci velké (nebo též německé) kolonizace přišlo na území Drahanské vrchoviny velké množství kolonistů z Bavorska, Dolního Rakouska, Dolního Saska, ale i z Holandska a Belgie. Po moravských markraběcích válkách a husitských válkách došlo k vylidnění této oblasti a zániku mnoha vsí, přičemž zde začal převládat český živel.

Drsná a zemědělsky málo výnosná Drahanská vrchovina již nepřitahovala nové osadníky a katastry zaniklých vsí obvykle zarostly lesem. Území bylo nadále využíváno zemědělsky, k těžbě dřeva a částečně i k těžbě surovin. Mnoho původních panských sídel zaniklo a vznikla nová centra panství, která se nacházela většinou na okraji Drahanské vrchoviny v níže položené oblasti. Bylo to Blansko, Boskovice, Habrovany, Konice, Plumlov, Pozořice, Račice, Rájec nad Svitavou, Šebetov a Vyškov. V průběhu staletí zde nevyrostlo žádné významné město, v době průmyslové revoluce zde nevznikl žádný významný podnik a obyvatelé, kteří se nazabývali zemědělstvím, začali cestovat za prací do měst, ležících v níže položených okolních oblastech. V roce 1935 došlo v jihovýchodní části zalesněného území Drahanské vrchoviny ke vzniku vojenské střelnice (Vojenský výcvikový prostor Vyškov). Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava bylo v rámci programu germanizace a konečného řešení české otázky vysídleno 33 obcí Drahanské vrchoviny, přičemž záminkou bylo rozšíření vojenské střelnice. Po druhé světové válce se obyvatelstvo vrátilo do svých vesnic zpět. Vojenská střelnice byla zachována v rozsahu z roku 1935 - nyní Vojenský újezd Březina. Za druhé světové války bylo na jižní části Drahanské vrchoviny zbudováno značné množství betonových pevnůstek, jež byly součástí vojenského cvičiště a které zůstaly zachovány dodnes. V roce 1944 byl mezi Ruprechtovem a Račicemi vysazen partyzánský oddíl Jermak, který na Drahanské vrchovině působil až do konce války.

Související informace můžete najít také v článku: Přehled stěhování 33 obcí Drahanské vrchoviny (1940 - 1945)

Ani po ukončení druhé světové války nedošlo na Drahanské vrchovině k rozvoji průmyslu, oblast byla využívána spíše zemědělsky. Od 70. let 20. století docházelo v rámci Jednotných zemědělských družstev k rozvoji nezemědělské výroby, která zajišťovala zaměstnanost pro značnou část pracovních sil. Po roce 1989 postupně docházelo k rušení těchto činností a snižování počtu pracovníků v zemědělství, čímž se výrazně zvýšil počet lidí dojíždějících za prací do center na okraji Drahanské vrchoviny, jako jsou Blansko, Boskovice, Brno, Prostějov a Vyškov.

Současnost

Kříž u Šošůvky

Drahanská vrchovina je nezatížena intenzívní průmyslovou výrobou a až na výjimky se jedná o oblast s nejčistším vzduchem. Dochází zde k rozmachu cyklostezek a ke stále většímu využívání pro rekreační účely. V zimě je díky sněhové pokrývce oblíbeným místem pro běžecké lyžování. Na několika místech existují značené a upravované běžecké okruhy.[1]

Literatura

  • Ervín Černý-Křetínský, Dáša Zouharová, Drahanskou vrchovinou, Občanské sdružení Barvínek, 1998

Reference

  1. ↑ Lyžařský průvodce Drahanské vrchoviny a Boskovicka

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Drahanská vrchovina
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Drahansk%C3%A1_vrchovina“