Potápka roháč

Z Multimediaexpo.cz

Potápka roháč v Austrálii (2020)
Mapka s rozšířením (2019)

Potápka roháč (Podiceps cristatus) je středně velký vodní pták z řádu potápek a největší zástupce tohoto řádu v Evropě. Vyskytuje se na všech kontinentech východní polokoule a je tak jednou z nejrozšířenějších potápek světa. K životu přitom preferuje hlubší vodní plochy bohaté na potravu a porosty rákosin, které ji slouží jako úkryt a místo pro hnízdění. Během období rozmnožování je nápadná svými výraznými tmavými límcovými pery, která jsou nejvýraznější při jejich zásnubních tancích, při kterých se obě pohlaví uklání a představují svému partnerovy kusy vodních rostlin, pro které se potápí pod vodní hladinu a která později slouží jako materiál pro stavbu hnízda. Je monogamní (žije v párech) a živí se zejména menšími rybami, které loví pod vodou.

Obsah

Taxonomie

Potápky jsou malí až středně velcí vodní ptáci. Rozlišuje se u nich několik rodů, z nichž nejpočetnější, Podiceps, do kterého se řadí i potápka roháč, čítá celkem 9 druhů, z toho jeden nedávno vyhynul.[1] Název rodu Podiceps pochází z latinských slov podicis, což znamená otvor nebo řiť, a pes, který se překládá jako končetiny a které odkazuje na jejich výrazně dozadu posunuté umístění končetin. Její druhové jméno, cristatus, je pak odvozeno z latinského crista, které lze přeložit jako hřeben a odkazuje na její tmavou chocholku na hlavě. Tento název druhu přiřkl švédský přírodovědec Carl Linné v roce 1758.[2]

Poddruhy

Potápka roháč se vyskytuje ve 3 poddruzích. První, nejpočetnější, P. c. cristatus, se vyskytuje na území Evropy a Asie, druhý, P. c. infuscatus, v Africe a poslední, P. c. australis, v Austrálii a na Novém Zélandě.[3]

Popis

Mladý pták společně s dospělcem

Potápka roháč je největší zástupce potápek v Evropě.[4] Dorůstá 46–51 cm, v rozpětí křídel měří 59–73 cm a dosahuje hmotnosti v rozmezí od 750 do 1200 g, samice jsou přitom o něco menší než samci.[5] Stavbou těla je potápka roháč skvěle přizpůsobena životu ve vodě. Má relativně dlouhé tělo a krk porostlý měkkým, velmi hustým a vysoce vodotěsným peřím a vysoce pohyblivé klouby na končetinách, na jejichž prstech nemá na rozdíl od většiny jiných vodních ptáků plovací blány, ale kožní laloky.[6] Svrchu je celkově tmavá s černými křídly, hnědým hřbetem a boky, světlým obličejem a dlouhým, zašpičatělým, tmavým zobákem. Spodní strana těla je bílá, končetiny olivově zelené, od kořene zobáku k oku se na její hlavě táhne silný černý pruh. Ve svatebním šatě (tj. opeření během období rozmnožování) je zcela nezaměnitelná a nápadná zejména svou tmavou chocholkou a výraznými roztažitelnými límcovými pery, která jsou tmavě hnědá s černými konci. V zimním šatě límcová pera zcela postrádá, chocholka ji však zůstává,[4] hlavu má jinak celou světlou a světlejšího zbarvení je i zobák.[7] Obě pohlaví se zbarvením nijak viditelně neliší, mladí ptáci však mají na rozdíl od dospělců tmavé pruhování na hlavě.[8] Létá nízko, s nataženým krkem a končetinami a pravidelnými údery křídel.[9] Výrazně se ozývá, zejména pak během období rozmnožování, kdy je možné zaslechnout chraptivé grek, ke ke ke, arrr nebo koorr. Mláďata v hnízdě se pak často ozývají výrazným a daleko slyšitelným pí pí.[10]

Rozšíření

Potápka roháč je široce rozšířeným ptákem. Hnízdí téměř v celé Evropě (zcela chybí pouze v severní Skandinávii), výrazně zasahuje také do Asie, pobřežních oblastí Austrálie, na Nový Zéland a do Afriky. Její globální areál rozšíření přitom zaujímá plochu velkou více jak 20 000 km2.[11] Je částečně tažná, ptáci z východní, severní a částečně pak i ze střední Evropy na zimu migrují zejména do Středomoří a k pobřeží Atlantského oceánu. Migrují přitom v noci a na svá hnízdiště se obvykle opět navrací již v dubnu.[12] V oblastech s nezamrzajícími vodními plochami se často zdržuje po celý rok.

Početnost

Ačkoli je potápka roháč v současné době hojným druhem, jehož globální populace je odhadována na 530 000–1 700 000 jedinců,[11] (její evropská populace přitom čítá více než 300–450 000 párů)[13][11] v minulosti byla v mnoha zemích ve vysokém ohrožení. Typickým příkladem je Velká Británie, kde byla v průběhu 19. století téměř zcela vyhubena, v roce 1860 na jejím území ve volné přírodě přežívalo dokonce jen 42 párů.[14] Hlavním důvodem tohoto drastického poklesu početnosti byl lov, její límcová a hrudní pera totiž byla velmi oblíbenou součástí dobové módy a sloužila jako dekorace na kloboucích.[14] V současné době pro ni však představuje největší hrozbu ztráta přirozeného biotopu způsobená odvodňováním, znečistěním a vysušováním mnoha vodních ploch.[11][5]

Biotop

Pár potápek ve svém přirozeném prostředí

Potápka roháč obývá prakticky všechny typy vod, k životu však preferuje zejména velké, hluboké vodní plochy se sladkou vodou a dostatečně zastoupeným porostem rákosin na jejich okrajích. Nejčastěji se tak vyskytuje na jezerech, rybnících, ale i na nádržích, v močálech, lagunách, na pomalu tekoucích řekách a v jejích ústích.[5]

Rozšíření v ČR

V posledních letech byl u její populace patrný viditelný pokles, načež byla zařazena na seznam zranitelných druhů. I přesto je však českou nejhojnější a nejznámější potápkou. Vyskytuje se prakticky na celém území státu až po nadmořskou výšku 600 m a hnízdí zde v počtu 3500–7000 párů. Ačkoli se v České republice vyskytuje po celý rok, v zimě je zde výrazně vzácnější (přezimuje zde pouze 1–2000 jedinců, ostatní odlétají do zimovišť).[3][15]

Chování

Počátkem 20. století potápky roháče zkoumal anglický zoolog Julian Huxley, který roku 1914 publikoval průkopnickou etologickou publikaci s názvem The courtship habits of the Great Crested Grebe („Namlouvací zvyky potápek roháčů“).[16] Potápka roháč je skvěle přizpůsobena životu ve vodě, na souši se naopak pohybuje velmi nemotorně, a proto na ni vylézá jen velmi zřídkakdy. Dokonce i při blížícím se nebezpečí se namísto úletu přednostně potápí.[5] Je monogamní (tzn., že žije v párech), trvalé svazky s jedním partnerem přitom vytváří jen na jedno hnízdní období; během tahu se často združuje do hejn.[5]

Potrava

Hlavní složku potravy u potápky roháče tvoří ryby, které loví pod vodou. Zde přitom dokáže vydržet až 3 minuty a dosáhnout hloubky až 20 m, většinou se však nepotápí hlouběji než 6 m.[9] Křídla má přitom složená podél těla a k pohybu pod vodou využívá končetin. Živí se zejména menšími rybami ve velikosti 5–20 cm,[9] přednostně pak zástupci z čeledi kaprovitých, denně přitom spotřebuje zhruba 150–200 g potravy. Mimo nich požírá i hmyz, korýše (včetně mořských krevet), měkkýše, pulce a žáby.[9] Poraněním ostrými kostmi předchází polykáním vlastního peří, které v žaludku vytváří hmotu, do které se nestravitelné zbytky obalují.[17]

Rozmnožování

Potápka roháč na hnízdě
Pár potápek při zásnubních tancích

Potápka roháč může v příhodných oblastech a podmínkách začít hnízdit již v lednu,[14] ve střední Evropě však obvykle hnízdí od dubna do července.[10]

Je přitom pozoruhodná svými zásnubními tanci, při kterých obě pohlaví vztyčují své chocholky a límcová pera, uklání se, zvedají se nad vodu, potápí se pro vodní rostliny a vzájemně je představují svému partnerovi. Nevysoké a proto relativně náchylné, až 60 cm široké[17] hnízdo si buduje z odumřelých rákosů a jiných vodních rostlin. Bývá většinou dobře skryté a umístěné v mělké vodě mezi rákosy nebo přichycené k nad vodu vyčnívajícím pařezům. Hnízdí jednou až dvakrát do roka,[8] v jedné snůšce pak bývá 3–6 zpočátku světlých, 56–37 mm velkých a 39,5 g (z toho 9 % zabírá skořápka) těžkých vajec.[2] Pokaždé, když rodiče hnízdo opustí, snůšku důkladně přikryjí vodními rostlinami a vejce tak později získávají hnědé zbarvení. Na jejich inkubaci, která trvá 27–29 dnů, i na péči o mláďata se podílí oba rodiče. Mláďata jsou světlá, tmavě pruhována a krátce po vylíhnutí jsou již schopna plavat a dokonce se i potápět, ale po dobu 3 týdnů se nechávají vozit na hřbetech svých rodičů, později je však již odsud sami rodiče vyhání. Na nich se pak stávají zcela nezávislí po 71–79 dnech.[2] Na svá hnízdiště se obvykle pravidelně vrací, opak nastává většinou pouze tehdy, pokud je zde již nedostatek potravy.[8] Pohlavně dospívá ve věku 2 let. Ve volné přírodě se obvykle dožívá 10–15 let,[18] zatím nejvyšší zaznamenaný věk pochází z roku 2008 z Ruska a činí celkem 19 let a 3 měsíce.[19]

Onemocnění a parazité

Potápka roháč je náchylná na řadu onemocnění. Byl u ní již zaznamenán i virus ptačí chřipky H5N1 (první potvrzený případ pochází z oblasti Vitorie na severu Španělska, kde byl nalezen mrtvý zástupce tohoto druhu).[20] Vyskytuje se u ní i řada parazitů, namátkou tasemnice řemenatka ptačí (Ligula intestinalis)[21] či Mircia shigini[22] a zástupci rodu Tatria[23] a Confluaria.[24]

Reference

  1. ↑ BioLib – rod Potápka
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 Great Crested Grebe [Linnaeus, 1758] [online]. British Trust for Ornithology, UK, [cit. 2009-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Chybná citace Chyba v tagu <ref>; citaci označené bio není určen žádný text
  4. ↑ 4,0 4,1 Great Crested Grebe Podiceps cristatus [online]. BirdGuides Ltd, [cit. 2009-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ 5,0 5,1 5,2 5,3 5,4 Great Crested Grebe [online]. Australian Museum, rev. 2006-08-11, [cit. 2009-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ ŠMAHA, Jiří (autor překladu). Zvíře. Praha : Euromedia Group, k. s., 2002. ISBN 8024208628.  
  7. ↑ SEAGO, Michael J. Great Crested Grebe [online]. [cit. 2009-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ 8,0 8,1 8,2 DIERSCHKE, Volker. Ptáci [online]. Praha : Euromedia Group, k. s.. ISBN 9788024221939.  
  9. ↑ 9,0 9,1 9,2 9,3 COLLIN, Didier; BUJAUD, Maelle; LE-DANTEC, Daniel. Grèbe huppé [online]. [cit. 2009-11-13]. Dostupné online. (francouzsky) 
  10. ↑ 10,0 10,1 BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921.  
  11. ↑ 11,0 11,1 11,2 11,3 Podiceps cristatus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2009-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ STASTNY. Oiseaux aquatiques. Gründ, Paříž : [s.n.], 1989. ISBN 27000188168.  
  13. ↑ Podiceps cristatus GREAT CRESTED GREBE [online]. Birdlife International, [cit. 2009-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ 14,0 14,1 14,2 Great crested grebe (Podiceps cristatus) [online]. ARKive, [cit. 2009-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky [online]. Praha : Academia. ISBN 9788020009272.  
  16. ↑ Explore Episode Seven - 16 to 13 [online]. BBC, [cit. 2010-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ 17,0 17,1 MÍČOVÁ, Marie; MOSTÝN, Vladimír; ŠKODA, Václav. ENCYKLOPEDIE ZVÍŘATA OD A DO Z. Ostrava : BLESK, 1993. ISBN 80-85606-22-4.  
  18. ↑ HUME; LESAFFRE; DUQUET. Oiseaux de France et d'Europe [online]. Larousse : . ISBN 2035603110.  
  19. ↑ European Longevity Records [online]. European Union for Bird Ringing, [cit. 2009-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ BARRAL, M, V Alvarez, R A Juste, I Agirre, I Inchausti First case of highly pathogenic H5N1 avian influenza virus in Spain. BMC Veterinary Research, 2008, roč. 4, s. 50. Dostupné online [cit. 2009-11-25]. ISSN 1746-6148. DOI:10.1186/1746-6148-4-50.  
  21. ↑ LEVRON, Céline, Jiljí Sitko, Tomás Scholz Spermiogenesis and spermatozoon of the tapeworm Ligula intestinalis (Diphyllobothriidea): phylogenetic implications. The Journal of Parasitology, 2009-02, roč. 95, čís. 1, s. 1-9. Dostupné online [cit. 2009-11-25]. ISSN 0022-3395. DOI:10.1645/GE-1646.1.  
  22. ↑ KONIAEV, S V, B D Guliaev [Description of a new cestode species Mircia shigini gen. et sp. n. (Cyclophyliidea: Schistotaeniidae)]. Parazitologiia, 2006-02, roč. 40, čís. 1, s. 57-65. Dostupné online [cit. 2009-11-25]. ISSN 0031-1847.  
  23. ↑ VASILEVA, Gergana P, David I Gibson, Rodney A Bray Taxonomic revision of Tatria Kowalewski, 1904 (Cestoda: Amabiliidae): redescriptions of T. biremis Kowalewski, 1904 and T. minor Kowalewski, 1904, and the description of T. gulyaevi n. sp. from Palaearctic grebes. Systematic Parasitology, 2003-03, roč. 54, čís. 3, s. 177-198. Dostupné online [cit. 2009-11-25]. ISSN 0165-5752.  
  24. ↑ VASILEVA, G P, B B Georgiev, T Genov Palaearctic species of the genus Confluaria Ablasov (Cestoda, Hymenolepididae): redescriptions of C. podicipina (Szymanski, 1905) and C. furcifera (Krabbe, 1869), description of C. pseudofurcifera n. sp., a key and final comments. Systematic Parasitology, 2000-02, roč. 45, čís. 2, s. 109-130. Dostupné online [cit. 2009-11-25]. ISSN 0165-5752.  

Literatura

  • HÝLOVÁ, Alena. Hnízdní biologie potápky roháče ve dvou různých biotopech třeboňské pánve. Živa, 2009, čís. 1.  


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Potápka roháč
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Potápka roháč
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Pot%C3%A1pka_roh%C3%A1%C4%8D“