Rubidium

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání
Rubidium
Rubidium
Atomové číslo37
Relativní atomová hmotnost85,4678 amu
Elektronová konfigurace[Kr] 5s1
SkupenstvíPevné
Vzhled
vzorek
Teplota tání39,31 °C (312,46 K)
Teplota varu688 °C (961 K)
Elektronegativita (Pauling) 0,8
Hustota 1,532 g/cm3
Specifické teplo 0,08
Tvrdost 0,3 (Mohsova stupnice)
Atomový poloměr 2,43 Å (2,43*10-10m)
Iontový poloměr 1,49 Å (1,49*10-10m)
Skupenské teplo tání 2,384 kJ/g-atom
Výparné teplo 75,536 kJ/g-atom
Ionisační energie M→M+ 401,1 kJ/g-atom
Normální potenciál -2,99 V
Hydratační teplo 322,05 kJ/g-ion

Rubidium, chemická značka Rb, (lat. Rubidium) je prvkem z řady alkalických kovů, vyznačuje se velkou reaktivitou a mimořádně nízkým redox-potenciálem

Obsah

Základní fyzikálně - chemické vlastnosti

Soubor:Rubidium amp.jpg
Kovové rubidium

Rubidium je měkký, lehký a stříbrolesklý kov, který lze krájet nožem. Je velmi měkký, asi jako vosk. Na rozdíl od předchozích alkalických kovů je těžší než voda. Velmi dobře vede elektrický proud a teplo. Ve srovnání s ostatními kovy má nízký bod tání a varu. V jeho parách se kromě jednoatomových částic vyskytují i dvouatomové molekuly. Páry mají zelenomodrou až zelenou barvu. Elementární kovové rubidium lze dlouhodobě uchovávat pod vrstvou alifatických uhlovodíků jako petrolej nebo nafta, s kterými nereaguje.

Rubidium mimořádně rychle až explozivně reaguje s kyslíkem na superoxid rubidný a vodou na hydroxid rubidný a v přírodě se s ním proto setkáváme pouze ve formě sloučenin. Rubidium se v přírodě vyskytuje pouze v jednom oxidačním stupni a to Rb+. Reakce rubidia s vodu je natolik exotermní, že unikající vodík reakčním teplem samovolně explozivně vzplane. Rubidium se také za mírného zahřátí slučuje s vodíkem na hydrid rubidný RbH, s dusíkem na nitrid rubidný Rb3N nebo azid rubidný RbN3. Nepřímo se také slučuje s uhlíkem. Soli Rubidia barví plamen světle fialově.

Historický vývoj

Rubidium bylo objeveno roku 1861 německým chemikem Robertem W. Bunsenem a německým fyzikem Gustavem R. Kirchhoffem za použití jimi objevené spektrální analýzy, kteří rubidium našli v dürkheimských minerálních vodách spolu s cesiem. Rubidium bylo pojmenováno podle svých dvou červených čar ve spektru jako tmavočervený - rubidus. Kovové rubidium bylo poprvé získáno jeho objevitelem Robertem W. Bunsenem elektrolýzou roztaveného chloridu rubidného.

Výskyt v přírodě

Díky své velké reaktivitě se v přírodě setkáváme pouze se sloučeninami rubidia a to pouze v mocenství Rb+. Obsah rubidia v zemské kůře je poměrně vysoký, předpokládá se, že zemská kůra obsahuje 100 – 300 mg Rb/ kg, což odpovídá 78 ppm (parts per milion = počet částic na 1 milion částic) a ve výskytu se řadí na stejnou úroveň jako nikl, měď nebo zinek. Průměrný obsah v mořské vodě je přibližně 0,12 mg Rb/l. Ve vesmíru se předpokládá výskyt 1 atomu rubidia na přibližně 6 miliard atomů vodíku. V minerálech provází rubidium obvykle ostatní alkalické kovy. Patrně nejvýznamnější výskyt je uváděn v minerálu lepidolitu, což je poměrně značně komplikovaný hlinito-křemičitan lithno-draselný KLi2[AlSi3O6] (OH, F)2. V tomto minerálu se obsah rubidia pohybuje kolem hodnoty 1,5%. V malých množstvích (asi okolo 0,015%) se vyskytuje v karnalitu KCl.MgCl2.6 H2O.

Výroba

Elementární rubidium se průmyslově vyrábí elektrolýzou roztavené směsi 60 % chloridu vápenatého a 40 % chloridu rubidného při teplotě 750 °C. Vápník vzniklý elektrolýzou ve sběrné nádobě tuhne, protože jeho teplota tání je vyšší než rubidia a tím se od rubidia odděluje. Elektrolýzou probíhá na železné katodě a grafitové anodě, na které vzniká plynný chlor. Tento způsob pro tento kov však není úplně nejlepší. V současné době se vyrábí okolo 5 tun rubidia ročně.

Železná katoda 2 Rb+ + 2 e- → 2 Rb
Grafitová anoda 2 Cl- → Cl2 + 2 e-

Lepší je příprava chemickou cestou. Zahříváním hydroxidu rubidného nebo oxidu rubidného s kovovým hořčíkem v proudu vodíku nebo s kovovým vápníkem ve vakuu. Jedno z nejlepších redukovadel je zirkonium. Malé množství rubidia lze připravit zahříváním chloridu rubidného s azidem barnatým za vysokého tlaku. Baryum vzniklé rozkladem azidu vytěsňuje z chloridu rubidného rubidium, které v podobě svých par kondenzuje na chladnějších stěnách nádoby.

Využití

Vzhledem ke své mimořádné nestálosti a reaktivitě má kovové rubidium jen minimální praktické využití.

Sloučeniny

Anorganické sloučeniny

Rb + O2 → RbO2

Soli

Rubidné soli jsou ve vodě obecně velmi dobře rozpustné a jen několik je nerozpustných, všechny mají bílou barvu, pokud není anion soli barevný (manganistany, chromany). Rubidné soli vytváří snadno podvojné soli, ale velmi nesnadno komplexy. Ještě před 50 lety nebyly známy žádné komplexy alkalických kovů a uvažovalo se o nich, že nejsou vůbec schopny tvořit komplexy (podobně jako se uvažovalo, že vzácné plyny nejsou schopny tvořit sloučeniny).

Organické sloučeniny

Mezi organické sloučeniny rubidia patří zejména rubidné soli organických kyselin a rubidné alkoholáty. K dalším rubidným sloučeninám patří organické komplexy rubidných sloučenin tzv. crowny a kryptáty. Zcela zvláštní skupinu organických rubidných sloučenin tvoří organokovové sloučeniny.

Literatura

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Rubidium
Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace