Black-Friday-2019-12-Multimediaexpo.png

Zámek Mikulov

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání
Současná podoba zámku (2008, jihozápadní pohled)

Zámek Mikulov je barokní zámek, který se nachází v těsné blízkosti centra města Mikulovokrese Břeclav. Stojí na skalnatém kopci zvaném Zámecký vrch a tvoří jednu z dominant města. Prostory zámku slouží jako stálá expozice Regionálního muzea v Mikulově i jako příležitostné dějiště kulturních akcí, jako je každoroční vinobraní.

Na místě mikulovského zámku původně stál kamenný románský hrad z dob Přemyslovců. Ve 13. století připadl Lichtenštejnům a začal být přestavován do gotické podoby.

Lichtenštejnové v roce 1560 hrad prodali Ladislavu Kereczenyimu, který začal s přestavbou hradu na barokní zámek. Když se v roce 1575 stali novými majiteli hradu Ditrichštejnové, pokračovali s rozsáhlými přestavbami, které vyvrcholily za Františka z Ditrichštejna. V roce 1719 zámek vyhořel. Byl však znovu obnoven a potřebám Ditrichštejnů sloužil až do roku 1945, kdy v rámci osvobozeneckých bojů opět vyhořel. Zámek byl později vystavěn podle návrhu architekta Otakara Oplatka a dnes je spravován Regionálním muzeem v Mikulově.

Obsah

Popis

Jižní průčelí zámku

Mikulovský zámek se nachází v Jihomoravském kraji v okrese Břeclav v těsné blízkosti centra města Mikulov, nedaleko hranic s Rakouskem ve vinařské oblasti Pavlovských vrchů. Stojí na Zámeckém kopci a společně se svatým kopečkem tvoří jednu z dominant města. K zámeckému komplexu patří i nedaleká předsunutá obranná věž zvaná Kozí hrádek. Ta v současné době slouží jako vyhlídka.[1] Zámek má protáhlý půdorys, příjezdová cesta k němu vede z východní strany směrem od mikulovského náměstí. Komplex zámeckých budov je vystavěn v barokním (původně renesančním) stylu. V současné době se v jejich prostorách nachází stálé expozice Regionálního muzea v Mikulově,[2] které jsou zaměřeny především na vinařství a historii zámku.

Zámek má fakticky dvě hlavní nádvoří, jež od sebe odděluje spojovací chodba mezi západní a východní budovou.[3] Severněji položené nádvoří sloužilo v minulosti jako čestný dvůr. Dnes se na něm nachází pozůstatky sochařské výzdoby zámku[4] a gotická studna z 13. století. Bývalý čestný dvůr je spojen s přednádvořím skalním průchodem, nad kterým je vystavěna věž válcového tvaru s vestavěnou osmibokou kaplí zakončenou cibulovitou střechou. Dominantou přednádvoří je kamenná věž s břitem, vedle níž je brána zajištující průchod k dalšímu přednávoří s protáhlým půdorysem. Na něm se nachází vinný sklep, bývalé hospodářské budovy a jízdárna.[4]

Historie

Počátky

Gotická studna na nádvoří hradu z 13. století, jejíž hloubka dosahuje až 50 metrů

Podle archeologických průzkumů stála na Zámecké hoře v průběhu 11. – 12. století roubená stavba, jejímž úkolem bylo střežit moravsko – rakouské hranice.[5] Po jejím požáru bylo započato s výstavbou kamenného hradu, který by byl lépe odolný vůči ohni i případným nepřátelským útokům. Podnět pro vybudování kamenného hradu přišel ze strany Přemysla Otakara I. či jeho bratra Vladislava Jindřicha.[5] Jeho nejstarší část se nachází na jižní straně Zámeckého kopce. Vůbec poprvé je hrad historicky doložen ve zprávách z roku 1249,[6] kdy jej pozdější král Přemysl Otakar II. i s městem daroval Jindřichu z Lichtenštejna. V rukou Lichtenštejnů hrad zůstal až do roku 1560.[7]

Lichtenštejnové

Za dob Lichtenštejnů se mikulovský zámek stal hlavním sídlem jejich rodu[8] a byl mnohokrát přestavován, většinou z důvodů zlepšení obranyschopnosti hradu a zvětšení jeho kapacity.[5] Na konci 13. a počátku 14. století bylo před hlavním vstupem v severní části hradu vybudováno předhradí, na němž byla vystavěna věž válcovitého tvaru s břitem.[7] Hrana této věže byla obrácena ve směru případných útoků na hrad, čímž se mělo zajistit zmenšení průrazu dělové koule, která by byla proti věži vypálena.[5] Věž má průměr 9,5 m a na předhradí zámku stojí dodnes. Podobné věže byly v té době na moravských hradech velmi časté.[9] Ještě koncem 13. století byla vystavěna hradní zeď, která obepínala celý hrad, a byl přestavěn hradní palác.[8] Původně měl lichoběžníkový půdorys o rozměrech přibližně 11x16,5 m a jeho pozůstatky byly objeveny až v roce 1945.[9] Jižní a nově přistavěnou severní část hradu spojoval skalní průchod, který je na zámku zachován dodnes.

Zadní pohled na věž s břitem

K dalším přestavbám hradu došlo ve 14. století. Na skále, v níž byl vybudován průchod mezi nádvořím a předhradím, byla vystavěna štíhlá věž kruhového půdorysu. V roce 1380 byla do této věže vestavěna osmiboká hradní kaple Panny Marie a Jana Evangelisty a na protějším skalnatém vrchu severně od hradu byla vybudována obranná věž[6] (vrchu se dnes říká „Kozí hrádek“[7], dříve Turold).

Když se začalo v českých zemích vzmáhat husitství a Lichtenštejnové se přidali na stranu Zikmunda Lucemburského, stal se mikulovský hrad roku 1426 terčem husitského útoku. Díky jeho strategické pozici a dobrému obrannému zabezpečení se jej však husitům nepodařilo dobýt. Jelikož Lichtenštejnové patřili ke stoupencům krále Václava IV., pomohli mu počátkem 15. století uprchnout z vídeňského vězení. Když se král vracel do Čech, krátce na mikulovském hradě pobýval.[6] V tomtéž století zde pobývala i Perchta z Rožmberka, která tu prožívala své nešťastné manželství s Janem V. z Lichtenštejna. Později vešla ve známost jakožto „bílá paní jihočeských zámků“.[4]

Možnost ohrožení lichtenštejnských území Turky přiměla pány hradu k další přestavbě, která by zajistila ještě lepší obranu než doposud. Okolo roku 1540 byla zahájena přístavba mohutných, hluboko do skal předsunutých bastionů, a to na jihovýchodní, jihozápadní, severní a západní straně.[6] Severní bastion byl přitom postaven na místě hradního paláce, jehož zdivo bylo při stavbě bastionu využito.[4] Když se Lichtenštejnové dostali v 16. století do finančních potíží, byli nuceni hrad prodat. Za 60 000 tolarů jej odkoupil uherský šlechtic Ladislav Kereczenyi.[6] Kereczenyi započal s organizací rozsáhlé přestavby hradu na zámek. Se smrtí jeho syna však rod Kereczenyiů vymřel a panství s hradem přešlo do císařovy správy.[8]

Ditrichštejnové

Rytina Františka A. Hebera z roku 1848 zobrazující zámek, vpravo obranná věž zvaná Kozí hrádek

Tehdejší císař Rudolf II. roku 1575 celé panství daroval Adamovi z Ditrichštejna;[8] v majetku jeho rodu zámek zůstal až do roku 1945. Ditrichštejnové pokračovali v započaté přestavbě, která vyvrcholila za kardinála Františka z Ditrichštejna (1570–1636).[7] Ten na zámek přemístil svou kancelář i celý svůj dvůr z Olomouce a jeho přestavby vtiskly stavbě pozdně renesanční charakter.[6] Velké přestavby se dočkal severní bastion, na němž byl vybudován sál předků, který sloužil zároveň jako reprezentativní místnost. Na stěnách sálu byli vyobrazeni zejména zemřelí členové rodu Ditrichštejnů; na výzdobě sálu se podíleli mnozí známí umělci, jako byl Jiří Gialdi,[10] do současné doby se však z jednotlivých portrétů dochovala jen torza.[5] Rozšířena byla severní a jižní křídla obytných budov, mezi západním a východním křídlem byla postavena visutá spojovací chodba,[5] která dnes de facto rozděluje hlavní nádvoří na dvě části. V těsné blízkosti hradu nechal František postavit budovu divadla, vinný sklep s rozsáhlými prostory a knihovnu čítající velké množství cenných svazků.

Plánek hradu z počátku 18. století (ze sbírky F. F. von Nicolai)

Nástupce Františka z Ditrichštejna – Maxmilián nechal do sklepních prostor umístit sud na víno, který pojal zhruba 1014 hektolitrů vína, což z něj činilo nejobjemnější vinný sud střední Evropy.[3] Sud se dochoval dodnes a slouží jako ukázka zručnosti tehdejších tesařů. V roce 1645 dobyla mikulovský zámek švédská armáda, která vyplenila zámek i město. Švédové vyloupili i zámeckou knihovnu a významnou část jejích knih si odvezli s sebou do Švédska.[7] Další významná rekonstrukce zámku proběhla v druhé polovině 17. století, kdy byla zámku na popud knížete Ferdinanda z Ditrichštejna vtisknuta barokní podoba.[5]

Kníže Ferdinand nejdříve opravil zámek po švédském rabování a poté nechal na východní straně zámku postavit terasualtánem. Na samém konci 17. století ještě nechal vybudovat konírny. Obě stavby však byly v 19. století zbořeny.[11]

Důležitý okamžik pro historii zámku i Mikulova nastal v roce 1719. Mikulov tehdy zachvátil požár, který sežehl město a do základů vyhořel i zámek. Ditrichštejnové se však rozhodli zámek znovu vystavět.
Válcová věž s polygonní kaplí a cibulovitou střechou, která se nachází nad skalním průchodem k čestnému nádvoří
Při přestavbě došlo ke sjednocení výškových rozdílů jednotlivých podlaží a navíc byly přistavěny budovy jízdáren a do zámku nebo jeho okolí byly umístěny umělecké předměty, jako například kamenné sochy podél příjezdové cesty k zámku či kovaná brána do zámecké zahrady.[8] Hlavním architektem celé přestavby byl G. A. Oedtl.[11]

V roce 1805 si prostory mikulovského zámku vybral Napoleon Bonaparte pro vyjednání o mírových smlouvách mezi Francouzským a Rakouským císařstvím.[8] 26. července 1866, po porážce rakouských vojsk v bitvě u Sadové, bylo na zámku podepsáno příměří mezi Rakouskem a Pruskem, které je známé jako „Mikulovské příměří“. V 19. století došlo k dalším, avšak jen malým stavebním úpravám zámku.

Poválečné období a současnost

Stavební a architektonický vývoj zámku tragicky poznamenal konec druhé světové války. 22. dubna roku 1945 v rámci osvobozeneckých bojů zámek opět vyhořel,[5] dosud nejsou známy přesné okolnosti vzniku požáru.[8] Již o dva roky později však vznikl Spolek pro obnovu mikulovského zámku, který se zásadním způsobem zasloužil o nové vystavění zámeckého komplexu. Autorem současné podoby zámku je brněnský architekt Otakar Oplatek.[12]

V současné době zámek spravuje Regionální muzeum v Mikulově. V roce 2006 podala kněžna Mercedes Ditrichštejnová, která žije v Argentině, žalobu u okresního soudu v Břeclavi, v níž požaduje vydání zámku.[13] V srpnu roku 2008 rozšířila svůj požadavek i na další mikulovské nemovitosti. Soud by měl rozhodnout počátkem roku 2009.[14] V srpnu 2007 byla díky deštivému počasí odhalena jeskyně, která se nachází pod nádvořím zámku.[15]

V roce 2005 se v zámeckém parku pořádala inscenace obsazení zámku Napoleonovou armádou.[16] Zámek dnes slouží i jako muzeum a výjimečně také jako hotel.[17] Pořádá se zde řada kulturních akcí, každoročně se též stává jedním z dějišť pálavského vinobraní.

Literatura

Reference

  1. Hrady.cz – Kozí hrádek, Mikulov
  2. Mikulov - Regionální muzeum v Mikulově - zámek
  3. 3,0 3,1 Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, str. 155.
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 Český rozhlas – Mikulov
  5. 5,0 5,1 5,2 5,3 5,4 5,5 5,6 5,7 Regionální muzeum v Mikulově – Zámek Mikulov
  6. 6,0 6,1 6,2 6,3 6,4 6,5 HOSÁK, Ladislav; ZEMEK, Metoděj, etc. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Jižní Morava. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1981. Kapitola Mikulov – zámek, strana 153. [Dále jen Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku]
  7. 7,0 7,1 7,2 7,3 7,4 MUSIL, František, etc. In MUSIL, František. Hrady a zámky na Moravě. Praha : Olympia, 1987. Kapitola Mikulov, strana 129. [Dále jen Hrady a zámky na Moravě]
  8. 8,0 8,1 8,2 8,3 8,4 8,5 8,6 Mikulov.cz – Historie zámku
  9. 9,0 9,1 PLAČEK, Miroslav. Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-7277-046-2. Strana 382. [Dále jen Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí]
  10. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, str. 153–155.
  11. 11,0 11,1 Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, str. 383.
  12. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, str. 156.
  13. Dědička Dietrichsteinů chce zámek v Mikulově
  14. České noviny – Dietrichsteinová žádá o vydání dalších nemovitostí
  15. Bouře otevřela jeskyni pod Mikulovským zámkem
  16. Aktuálně.cz – Napoleon se vrátí do Mikulova
  17. Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, str. 385.

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Zámek Mikulov
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Zámek Mikulov
Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace