Multimediaexpo.cz:Článek dne/Archiv

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Verze z 27. 2. 2014, 14:10

Zde je archiv článků DNE pro rok 2014, které již byly zveřejněné na hlavní stránce (aby nedocházelo k častému opakování).

Všechny články se vkládají pomocí šablon.

Další staré články pro rok 2013 najdete v archivu : Multimediaexpo.cz:Článek dne/Archiv/2013
Další staré články pro rok 2012 najdete v archivu : Multimediaexpo.cz:Článek dne/Archiv/2012
Další staré články pro rok 2011 najdete v archivu : Multimediaexpo.cz:Článek dne/Archiv/2011
Další staré články pro rok 2010 najdete v archivu : Multimediaexpo.cz:Článek týdne/Archiv/2010
Další staré články pro rok 2009 najdete v archivu : Multimediaexpo.cz:Článek týdne/Archiv/2009
Další staré články pro rok 2008 najdete v archivu : Multimediaexpo.cz:Článek týdne/Archiv/2008
Další staré články pro rok 2007 najdete v archivu : Multimediaexpo.cz:Článek týdne/Archiv/2007

Nicolas Cage (* 7. ledna 1964) je americký herec, režisér, producent a držitel několika Oscarů.

Nicolas Cage je známý svými výběry různorodých rolí. V průběhu své kariéry hrál jak ve filmech s vysokým rozpočtem, tak i ve středním proudu a nízkorozpočtových snímcích. Od svého filmového debutu ve snímku Zlaté časy na Ridgemont High (někdy též Nářez na Ridgemonské střední, v originále Fast Times at Ridgemont High) před více než dvaceti lety neustále trval na tom, že se chce objevit ve velkém množství různorodých filmů.

Dvakrát byl nominován na Oscara. Jednoho získal za ztvárnění alkoholika se sebevražednými sklony ve snímku Leaving Las Vegas, druhou nominaci mu vynesla role spisovatele Charlieho Kaufmana a jeho fiktivního dvojčete Donalda ve filmu Adaptace. Vyjma těchto úspěchů si většina jeho filmů s nižším rozpočtem nevedla příliš dobře ve srovnání s ostatními akčními trháky, ve kterých hrál. Diváci kupříkladu téměř úplně ignorovali jeho nekonvenční snímky Obchodník se smrtí a Pan Rosnička. Navzdory příznivým recenzím jeho hereckých výkonů a celosvětovému uvedení obou filmů si ani jeden z nich nezískal významnější skupinu diváků. Naopak kritikou nebyl příliš příznivě přijat snímek Proutěný muž, avšak totálně zavrhovaný film Ghost Rider z roku 2007 se stal hitem a vydělal více než 45 milionů dolarů pouze během premiérového víkendu.

Od roku 2009 má významné finanční problémy, které snad zalepí jeho 6 nejnovějších hereckých rolí (2013–2014).

114. článek dne...(do 16. ledna 2013)

Gimli Glider odstavený na letišti Mojave (2008)

Gimli Glider („kluzák z Gimli“) je pojmenování slavné letecké nehody, při které 23. července 1983 letadlu Boeing 767-200 na letu číslo 143 společnosti Air Canada z Ottawy do Edmontonu došlo ve výšce asi 12,5 kilometru palivo. Posádka byla schopna s letadlem doplachtit na letiště Gimli Industrial Park a úspěšně přistát, aniž by došlo k vážnějšímu zranění.

Ve 20:09 místního času, když letadlo se 61 pasažéry a pěti členy posádky letělo ve výšce 41 000 stop nad městem Red Lake v Ontariu, signalizoval palubní varovný systém problém s tlakem paliva v levé nádrži. Posádka se domnívala, že se jedná o závadu palivového čerpadla, které vypnula. O chvíli později se rozsvítilo druhé varovné světlo o nedostatečném tlaku a posádka se rozhodla raději přistát na asi 210 km vzdáleném letišti ve Winnipegu a zahájila pomalý sestup. O chvíli později však levý motor zhasl. Posádka se začala připravovat na přistání s jedním motorem a snažila se (marně) o znovunahození motoru se zapnutým přečerpáváním paliva z druhé nádrže. Po chvíli se však rozsvítilo další varovné světlo a ve 20:21 (ve výšce 28 500 stop, asi 170 km od Winnipegu) se ozval zvukový signál „bong“ signalizující nefunkčnost obou motorů (který do té doby ani jeden z pilotů nikdy neslyšel, neboť taková situace se nenacvičuje ani v simulátoru) a v kabině se rozhostilo hrobové ticho.

Boeing 767 je moderní letadlo s tzv. „skleněným kokpitem“, ve kterém jsou klasické přístroje nahrazeny elektronickými obrazovkami. Jelikož však jediným zdrojem elektrické energie jsou motory a pomocný zdroj APU (který ovšem bere palivo ze společných nádrží s motory), vypadla v letadle elektřina a všechny přístroje v kabině přestaly fungovat, s výjimkou jen nejzákladnějších záložních přístrojů – magnetický kompas, umělý horizont, rychloměr a barometrický výškoměr. Motory dodávají energii i hydraulickému systému, který je v takovém letadle nezbytně nutný pro ovládání řídících ploch. Pro případ nouze je proto letoun vybaven malou vrtulovou turbínou (tzv. ram air turbine, RAT), která se automaticky vysune z letadla a díky proudícímu vzduchu vyrábí elektrickou energii pro nejnutnější systémy, především pro udržení minimálního potřebného tlaku v hydraulickém systému, bez čeho by letadlo vůbec nešlo ovládat.

115. článek dne...(do 18. ledna 2014)

Pátý element je koprodukční film Velké Británie a Francie, který v roce 1997 natočil francouzský režisér Luc Besson.

V hlavních rolích si zahráli Bruce Willis (Korben Dallas), Milla Jovovich (Leeloo), Gary Oldman (Jean-Baptiste Emmanuel Zorg), Ian Holm (otec Vito Cornelius) a Chris Tucker (Ruby Rhod).

Výprava filmu pochází z dílny francouzských autorů komiksů Jeana Girauda a Jeana-Claudea Mézièra. Je typickou ukázkou silného vlivu francouzské komiksové dějové linie a estetického pojetí. Kostýmy byly navrženy francouzským módním návrhářem Jeanem-Paulem Gaultierem, který jich pro film musel vyrobit 954.

Přestože byl scénář napsán a odehrán v angličtině a děj se odehrává ve New Yorku budoucnosti, je film koprodukčním dílem Francie a Velké Británie. Nejvíce záběrů bylo pořízeno v Pinewood Studios v Anglii, další byly natočeny v Mauretánii. Koncertní scény byly nafilmovány v královské opeře. Filmový formát je Super 35 mm a ve filmu bylo použito mnoho vizuálních efektů. Celkové tržby přesáhly 260 milionů amerických dolarů. Některé scény z New Yorku připomínají film Metropolis, zatímco hláška „Děkujeme vám za spolupráci“ a vzhled policistů evokuje film Robocop.

Hlavní zápletka filmu spočívá v záchraně lidstva, což se stane úkolem taxikáře Korbena Dallase poté, co mu do taxíku spadne mimozemská mladá dívka Leeloo. Ona je pátým elementem, jenž má za pomoci otce Cornelia a dalších čtyř elementů spasit svět. Korben má najít čtyři elementy a překonat nástrahy protivníků. Ty představuje Zlo, v jehož službách se ocitá Jean-Baptiste Emmanuel Zorg. Zorg si na špinavou práci najme žoldáky-obchodníky, kteří jsou známí pod označením Mangalořané. Zlo, zhmotňující a zvětšující se za pomoci lidských neřestí do temné planety, se řítí k Zemi a hrozí ji zcela rozdrtit...

116. článek dne...(do 28. ledna 2014)

Eiffelova věž je ocelová věž v Paříži, v současnosti nejznámější pařížská dominanta. Byla postavena v letech 1887 až 1889 a až do roku 1930, kdy byl dostavěn Chrysler Building, byla s výškou 300,65 metru nejvyšší stavbou světa. Dnes měří včetně antény na vrcholu 324 metrů. Je pojmenována po svém konstruktérovi Gustavu Eiffelovi.

Eiffelova věž byla postavena u příležitosti stého výročí velké francouzské revoluce a Světové výstavy, která se v roce 1889 v Paříži konala, a měla zde původně stát jen 20 let do roku 1909. Ovšem kvůli svému významu coby meteorologická stanice a později i televizní a rozhlasový vysílač byla zachována. Pařížané tuto stavbu nejprve nenáviděli. Mezi kritiky stavby patřili také Émile Zola nebo Alexander Dumas.

V současnosti je věž významným turistickým cílem, na nějž jsou Pařížané hrdí a který ročně navštíví 6,5 milionů lidí (2005) z celého světa. Věž má tři plošiny, první je ve výšce 57 metrů, druhá ve výšce 115 metrů a třetí ve výšce 276 metrů. Třemi nohami věže jezdí lanovky do prvního a druhého patra, ve čtvrté noze jsou schodiště pro pěší. Z druhého patra pak vedou výtahy do třetího patra. Maximální oscilace vrcholu i při velmi silném větru je 12 centimetrů, výška může vlivem teplot (tepelná roztažnost) kolísat až o 18 centimetrů. Při optimální viditelnosti lze z vrcholu dohlédnout až do vzdálenosti 67 kilometrů. Pod věží je busta A. G. Eiffela, kterou sem v roce 1923 umístil Antoine Bourdelle jako ocenění práce Gustava Eiffela. Pod balkonem první plošiny se nachází nápis složený ze 72 jmen vědců. Věž byla předlohou mnoha imitací, například i pro Petřínskou rozhlednu.

V roce 1889 byla na posledním patře pro Ústřední meteorologický úřad zprovozněna se souhlasem Gustava Eiffela meteorologická stanice. V říjnu 1898 Evžen Ducretet provedl první bezdrátové telefonní spojení. V roce 1903 kapitán Gustave Ferrie usiloval o vytvoření sítě bezdrátového telegrafu. G. Eiffel naplánoval anténu, která byla umístěna na věž. Toto vysílání nakonec sklidilo obrovský úspěch. V roce 1920 byl vysílač pro vojenské sítě přestaven i na civilní. Roku 1921 začalo z věže pravidelné vysílání rozhlasových programů. Od roku 1925 zde začaly vysílat první televizní stanice.

117. článek dne...(do 3. února 2014)

Venuše je druhá planeta od Slunce ve sluneční soustavě. Je pojmenovaná po římské bohyni lásky a krásy Venuši. Jedná se o jedinou planetu sluneční soustavy, která je pojmenována po ženě. Venuše je terestrická planeta, co do velikosti a hrubé skladby velmi podobná Zemi; někdy se proto nazývá „sesterskou planetou“ Země. Eliptická oběžná dráha Venuše má ze všech planet nejmenší výstřednost, pouze 0,007. Okolo Slunce oběhne jednou za 224,7 pozemského dne. Protože je Venuše ke Slunci blíže než Země, její úhlová vzdálenost od Slunce nemůže překročit určitou mez (největší elongace je 47,8°) a lze ji ze Země vidět jen před svítáním nebo po soumraku. Proto je Venuše někdy označována jako „Jitřenka“ či „Večernice“ a pokud se objeví, jde o zdaleka nejsilnější téměř bodový zdroj světla na obloze. Její magnituda může dosáhnout hodnoty −4,6. Na obloze je tedy po Slunci a Měsíci nejjasnějším zdrojem. Výjimečně lze Venuši pouhým okem spatřit i ve dne.

Venuše je zcela zakryta vrstvou husté oblačnosti, která nedovoluje spatřit její povrch v oblasti viditelného světla. To vyvolalo velkou řadu spekulací o jejím povrchu, které přetrvávaly až do 20. století, kdy byl její povrch prozkoumán pomocí přistávacích modulů a radarového mapování povrchu. Venuše má nejhustší atmosféru ze všech terestrických planet, která je tvořena převážně z oxidu uhličitého. Pro absenci uhlíkového cyklu ve formě navázání do hornin či na biomasu z atmosféry docházelo k jeho enormnímu nárůstu až do současné podoby. Vznikl tak silný skleníkový jev, který ohřál planetu na teploty znemožňující výskyt kapalné vody na jejím povrchu a učinil z Venuše suchý a prašný svět. Existují teorie, že Venuše měla dříve podobně jako Země oceány kapalné vody. Voda se vlivem narůstající teploty vypařila a následně se pro absenci magnetického pole vodní molekuly střetly s částicemi slunečního větru, což vedlo k jejich rozpadu na kyslík a vodík a k úniku volných částic z atmosféry. V současnosti dosahuje tlak na povrchu Venuše přibližně 92 násobku tlaku na Zemi...

118. článek dne...(do 19. února 2014)

Pulp Fiction: Historky z podsvětí je americký akční film, který v roce 1994 natočil režisér Quentin Tarantino. Spolu s Rogerem Avary získal Oscara za nejlepší původní scénář. Na Filmovém festivalu v Cannes film získal ocenění Zlatá palma.

Děj Pulp Fiction tvoří několik příběhů z losangeleského gangsterského prostředí, které se v několika scénách spojují a prolínají. Jejich společným prvkem jsou postavy Marselluse Wallace (Ving Rhames) a Vincenta Vegy (John Travolta), což jsou jediné dvě postavy, které se vyskytují ve všech povídkách. Je k nim samozřejmě připojena celá řada dodatků, vedlejších epizod a příběhů. V celé mozaice je také celá řada společných motivů, které se opakují a jednotlivé povídky spojují. Příběhy jsou plné bizarních dějových zvratů, narážek na klasické béčkové filmy i postmoderních prvků.

V hlavní, chronologicky první a nejrozvětvenější povídce, nazvané Situace kolem Bonnie (The Bonnie Situation), jejíž vyústění a následně začátek tvoří prolog k filmu, jejíž děj se ale rozvine až na samém konci, vystupují druhořadí zabijáci, Jules (Samuel L. Jackson) a Vincent (John Travolta), kteří spolu s třetím, neaktivním spolupracovníkem Marvinem na objednávku podsvětního bosse Marselluse Wallase přepadnou a zabijí skupinu bývalých Marsellusových obchodních spolupracovníků a seberou jim kufřík s jakýmsi lesklým předmětem (jeho obsah není nikde ve filmu prozrazen, přestože je klíčovým předmětem, a fanoušci filmu s oblibou diskutují o tom, co v kufříku vlastně je). Náhle ale z vedlejší místnosti vyskočí muž, který se doposud před zabijáky skrýval, a vystřílí na Julese a Vincenta celý zásobník. Ani jednou kulkou se ale netrefí, což Jules pokládá za zázrak a Boží znamení, aby změnili svůj život. Při pozdější poněkud ohnivé diskusi v autě nešťastnou náhodou zastřelí Marvina, který sedí na zadním sedadle. Dostávají se do velmi nebezpečné situace - jsou uprostřed Los Angeles, vrací se z vraždy a mají v autě omylem zabitou mrtvolu. Schovají se v domě Vincentova přítele Jimmyho (Quentin Tarantino). Tam ale mohou zůstat nanejvýš hodinu - to se totiž vrátí ze směny v nemocnici Jimmyho manželka Bonnie, která by se s ním rozvedla, kdyby zjistila, že má kontakty na podsvětí. Jules a Vincent mu slíbí, že do hodiny odejdou...

119. článek dne...(do 27. února 2014)

Sébastien Loeb (* 26. února 1974) je francouzský jezdec rallye, devítinásobný mistr světa, čímž se stal nejúspěšnějším závodníkem historie motorsportu v počtu získaných titulů mistra světa. Má již 77 vítězství v kategorii WRC, což z něj činí nejlepšího jezdce v historii této soutěže. Jeho současným spolujezdcem je Daniel Elena.

Se závoděním začal v jednadvaceti letech v domácím juniorském šampionátu v sezoně 1995. O rok později poprvé startoval v absolutní klasifikaci na soutěži Rallye du Florival. Roku 1997 se Loebovým spolujezdcem stal Daniel Elena. V tomto roce spolu startovali v pohárovém mistrovství Peugeot 106 1300 a získali v něm 3 vítězství. Od roku 1998 startoval Loeb s vozem Citroën Saxo Kit Car a o rok později v poháru těchto vozů zvítězil.

Prvním Loebovým startem v mistrovství světa byla Katalánská rallye 1999, kterou kvůli havárii nedokončil. Při další soutěži, Korsické rallye 1999, dokázal s vozem Citroen Saxo Kit Car vyhrát ve třídě A6. O rok později vyhrál seriál francouzského šotolinového mistrovství s vozem Toyota Corolla WRC. S tímto vozem absolvoval i 2 závody mistrovství světa. Na Korsice 2000 skončil devátý a na Rallye San Remo 2000 desátý. Tento rok startoval i v mistrovství Francie s vozem Citroën Xsara Kit Car.

V sezoně mistrovství světa v rallye 2001 se stal továrním jezdcem týmu Citroën Sport. Zvítězil v juniorském mistrovství světa s typem Saxo Kit Car a navíc získal druhé místo na Korsice 2001 s typem Xsara WRC. Následující sezona byla pro tým zkušební a tak startoval jen v sedmi soutěžích. Už na Rallye Monte Carlo 2002 mohl vyhrát, ale kvůli penalizaci skončil druhý. Prvním jeho vítězstvím tak byla až Německá rallye 2002. V sezoně mistrovství světa v rallye 2003 se stal vicemistrem světa se ztrátou pouhého jednoho bodu na Pettera Solberga, když dokázal vyhrát Rallye Monte Carlo 2003, Německou rallye 2003 a Rallye San Remo 2003. Svůj první titul mistra světa získal v sezoně 2004.

Sebastian Loeb oznámil, že v sezóně 2013 již nepojede všechny závody WRC a určitě tak nebude bojovat o další titul...

120. článek dne...(do 2. března 2014)

@@ Řádka 32: / Řádka 32: @@
 {{Multimediaexpo.cz:Článek dne/2014/04}}
-. článek dne...(do 30. ledna 2014)
+. článek dne...(do 3. února 2014)
+----
+{{Multimediaexpo.cz:Článek dne/2014/05}}
+. článek dne...(do 19. února 2014)
+----
+{{Multimediaexpo.cz:Článek dne/2014/06}}
+. článek dne...(do 27. února 2014)
+----
+{{Multimediaexpo.cz:Článek dne/2014/07}}
+. článek dne...(do 2. března 2014)
 ----
 [[Kategorie:Archiv Multimediaexpo.cz]]