a opravdu velká série soutěží o nejlepší webovou stránku !!
Proto neváhejte a začněte hned zítra soutěžit o lákavé ceny !!
Bazilika Navštívení Panny Marie (Hejnice)
Z Multimediaexpo.cz
Bazilika minor Navštívení Panny Marie je barokní kostel ve městě Hejnicích stojící na místě starého poutního místa.
Obsah |
Historie
Legenda o vzniku
Podle místní legendy žil v blízké vesničce Lužec (dnes část Raspenavy) chudý řemeslník – sítař a řešetář – se svou nemocnou ženou a dítětem. Jednoho dne roku 1159 hledal v hejnickém lese dřevo na práci a pod třemi lípami na břehu říčky Smědé usnul. Ve snu spatřil lípu zalitou září, na větvích seděli andělé. Jeden z nich jej vyzval: „Jsi na zázračném místě, na kterém se zalíbilo Otci. Jdi domů a vrať se s obrázkem Matky Boží, aby každý, kdo v budoucnu půjde kolem, se mohl zastavit a mít účast na milosti. Tobě se pak za odměnu uzdraví žena i dítě.“ Řemeslník, který byl přesvědčen o tom, že nešlo o pouhý sen, zakoupil při nejbližší návštěvě Žitavy dřevěnou sošku a tu zavěsil na určený strom. A podle legendy se jeho žena i dítě skutečně uzdravily.
Původní kaple a kostel
Zpráva o tomto zázračném uzdravení se brzy roznesla a lidé začali na tomto místě prosit o pomoc. V roce 1211 se pak rozhodli lípu pokácet a na jejím místě zbudovat dřevěnou kapličku. Již roku 1252 byla na jejím místě postavena kaple kamenná. Postupem času však sílil proud poutníků a kaple tak byla neustále rozšiřována. Kostel byl slavnostně vysvěcen 2. září 1498 míšeňským biskupem Janem ze Salhauzenu. To bylo frýdlantské panství již dlouho ve vlastnictví Biberštejnů, kteří jej získali od krále Přemysla Otakara II. roku 1278.
Po smrti Kryštofa Biberštejna připadlo panství císaři Ferdinandovi I., který Frýdlantsko prodal v roce 1558 protestantskému šlechtickému rodu Redernů za 40 000 zlatých. Ti podle tehdejšího práva změnili všechny kostely na svém panství na protestantské. Kvůli četným katolickým poutím z okolních panství to však v případě hejnického kostela nebylo možné a tak kostel rovnou uzavřeli. Poutníkům nebyl kostel otevřen dokonce ani na nařízení císaře Rudolfa II.. Roku 1609 odvezla Kateřina z Redernu celý majetek kostela včetně sošky madony na liberecký zámek. Ten 2. května 1615 vyhořel, hejnická soška však zničena nebyla a ještě téhož roku byla vrácena zpět. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 Redernové z Čech odešli.
Vybudování kláštera
Panství koupil roku 1622 vojevůdce Albrecht z Valdštejna a kostel znovu otevřel. Vévoda byl zavražděn roku 1634 a panství po něm získali roku 1636 Gallasové. Za jejich panování dosáhla proslulost Hejnic svého vrcholu – na někerých poutích se údajně sešlo až 7000 věřících. Protože těch stále přibývalo, rozhodl se hrabě František Ferdinand Gallas roku 1692 pozvat řádové bratry františkány, aby poutníkům sloužili jak po duchovní, tak i hmotné stránce. V letech 1692 – 1696 byl pro ně vystavěn čtvercový klášter podle návrhu italského architekta jménem Marcus Antonius Canevalle. Po smrti hraběte 4. ledna 1697 pokračovala jeho manželka Emerenciána v rozšiřování komplexu. Pod samotným místem zjevení byla roku 1698 pod dohledem Jana Václava Gallase zbudována třídílna rodinná hrobka. Jedna ze krypt patří rodu Gallasů, druhá jejich nástupníkům Clam-Gallasům a třetí františkánům.
Barokní chrám
Roku 1721 bylo požádáno o výstavbu barokního chrámu spolu podle plánů Tomáše Haffeneckera. Podle pozdějších záznamů se však bazilika stavěla podle plánů Johana Bernarda Fischera z Erlachu. Chrám pro 1 000 poutníků byl slavnostně vysvěcen 1. července 1725.
Za vlády Marie Terezie a Josefa II. chrám chátral, stříbrné bohoslužebné nádoby byly odvezeny do Vídně. Bazilika byla téměř zcela vybrakována a její dveře byly zapečetěny. Až počátkem 20. století byla zrekonstruována na náklady hraběte Clam-Gallase – ty tehdy dosáhly 200 000 korun. Zároveň také došlo k obnovení tradičních poutí. V letech 1904–1906 byl Andreasem Grollem vymalován strop, od května 1914 zvonily ve zvonicích dva nové zvony. Ty však byly za 1. světové války sňaty a roztaveny. Stejný osud čekal kostelní zvony i za 2. světové války. Po jejím skončení roku 1950 byli z kláštera vyhnáni mniši a od té doby chrám opět chátral. Byli v něm internováni mniši a jeptišky, kteří odtud odcházeli pracovat do místní porcelánky a textilky. Z kláštera se stala ruina a do baziliky samotné zatékalo.
V roce 1990 došlo za nového faráře Miloše Rabana k celkové rekonstrukci kláštera a jeho přeměně na „Mezinárodní centrum duchovní obnovy“. Klášter znovu vysvětil 5. ledna 2001 velvyslanec Vatikánu arcibiskup Giovanni Coppa.
Popis stavby
Chrám je k jihu obrácená barokní stavba s dvojicí věží. Má půdorys kříže s postranními kaplemi, příčné rameno kříže je tvořeno zbytky původního gotického kostela. Je 50 m dlouhý, 37 široký a 35 m je výška jeho kopule.
Soška Panny Marie v pozlacené skříňce na hlavním oltáři pochází zhruba z osmdesátých let 14. století. Vzhledem k její na gotiku neobvykle usměvavou tvář je nazývána Mater Formosa – Sličná Matka. Samotný hlavní oltář je dílem sochařů J. Hájka z Mnichova Hradiště a I. Brenera z Liberce. Pozadím oltáře je iluzorní freska od Josefa Kramolína z Bohosudova z roku 1787. Jen málokterý z návštěvníků si na první pohled všimne, že tu oltář ve skutečnosti nestojí, ale je jen namalovaný.
Ve východní boční kapli se nachází oltář používaný jako polní na vojenských taženích Albrechtem z Valdštejna a věnovaný kostelu jeho manželkou Isabelou. Tato kaple se nachází na původním místě zjevení a uvnitř oltáře je údajně dodnes zabudovaný pařez po původní lípě.
Nástropní malby vymaloval v letech 1902–1906 vídeňský profesor Andreas Groll, vyučující v té době na umělecké průmyslové škole v Jablonci nad Nisou. V hlavní kupoli jsou tři výjevy – Nanebevzetí Panny Marie, Ježíšovo ukřižování a Andělé nesoucí Svatý kříž.
Reference
Literatura
- Nevrlý, M.: Kniha o Jizerských horách. Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem, 1981
Externí odkazy
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |