Jimramov

Z Multimediaexpo.cz

Jimramov je městys rozkládající se po obou stranách historické zemské hranice Čech a Moravy, 14 km severovýchodně od Nového Města na Moravě v okrese Žďár nad Sázavou, kraj Vysočina.

  • Ke dni 3. 7. 2006 zde žilo 1 185 obyvatel.
  • Ke dni 1. 1. 2016 zde žilo 1 189 obyvatel.

Historické jádro městyse je městskou památkovou zónou. Jimramovu se také přezdívá "Meran Vysočiny".

Obsah

Členění městyse

Katastrální území

  • Jimramov
  • Sedliště
  • Trhonice
  • Ubušín

Místní části

Z nich se na území Moravy nacházejí Jimramov a Ubušín, zatímco v Čechách Benátky, Sedliště a Trhonice.

Historie

Jimramov založil podle tradice ve 13. století Jimram, syn kolonizátora Štěpána z Medlova. První písemná zmínka o obci však pochází z roku 1361, kdy Archleb ze Stařechovic a Kunštátu zřizuje v Jimramově nadaci. V té době totiž vlastnil část Jimramova, další část přikoupil v roce 1365 od Jimrama z Pernštejna. Archleb také pravděpodobně vybudoval hrad Skály (Štarkov, asi 5 km západně od Jimramova. Do poloviny 15. století byl Jimramov v držení pánů z Kunštátu. V roce 1392 je Jimramov uváděn jako městečko s tvrzí. Z pozdějších dob máme o městečku jen velmi málo záznamů. Jediné zprávy se zmiňují o vladykovi Jindřichovi z Jimramova a o Janu z Cimburka a Tovačova, jenž měl městečko vyženit. Roku 1462 se opět dostává do rukou rodu Pernštejnů, městečko tehdy získal Jan z Pernštejna. V roce 1500 byl majetek Pernštejnů dělen, Jimramov se dostal do tzv. novoměstsko-jimramovského dílu. V roce 1588 koupil panství Jimramov Pavel Katarin z Kataru a Jimramov se stal jeho sídlem. V roce 1589 velkou část městečka zničil požár. Později se vlastníci často střídali (např. Vilém Dubský z Třebomyslic, Waldorfové, Filip z Kolovrat, Konrád Ferdinand z Bornstadtu aj.) a v roce 1778 získal panství italský rod Belcredi, v jehož držení zůstal jimramovský majetek do roku 1948. V roce 1991 byla část majetku rodu vrácena v restituci. Pečeť městečka pochází z roku 1578, je na ní renesanční štít se třemi hroty obrácenými vzhůru. Od 18. století se zde objevují ještě tři hvězdy. Neoddělitelnou součástí historie i současnosti je náboženský život. Již zdejší poloha obou kostelů mnohé napovídá. Co se týče evangelické části obyvatelstva, jeho veřejný rozvoj (a to jen částečný) mohl nastat až po vydání tolerančního patentu v roce 1781.

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[1]

V letech 2006-2010 působil jako starosta Pavel Kalášek, od roku 2010 tuto funkci vykonává Ing. Josef Homolka.

Znak městyse tvoří tři stříbrné hroty v modrém poli, nad nimiž jsou tři zlaté hvězdy. Hroty představují tři okolní kopce – Padělek, Prosičku a Holý vrch.

Vývoj počtu obyvatel Jimramova[2]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 2233 2307 2300 2328 2421 2332 2216 1723 1796 1628 1454 1290 1211

Pamětihodnosti

Kostel Narození Panny Marie

V blízkosti zámku stál již ve 13. století kostel, zmiňovaný v první písemné zprávě o Jimramovu v roce 1361. Budova kostela dostala nynější podobu při barokní přestavbě v letech 1707 - 1715, za architekta přestavby byl vybrán Petr Paur (či Paurus) z Myslibořic. V 18. století byla v kostelu přistavěna hrobka. Podle archeologických výzkumů byl kostel postaven dříve než ve 2. polovině 14. století, což dokazuje fragment románské křtitelnice v severní kapli, který pochází z dřívějšího kostela.

Evangelický kostel

Byl postaven v letech 1789 – 1791. Má obdélníkový půdorys, krytý mansardovou střechou. Původně byl bez věže, jak dokládá nejstarší dochovaná fotografie Jimramova z roku 1877. Věž byla přistavěna kolem roku 1885. Kolem kostela je hřbitov, kde je pochován Michal Blažek – první superintendent moravský. Za pozornost stojí pomník od sochaře Julia Pelikána u hrobu jeho spolužáka Chrousta. Ve druhé polovině 80. let 20. století byl kostel rekonstruován za významné finanční podpory nizozemských farníků ze spřátelené farnosti.

Kaple sv. Matouše

V minulosti v městysu stávala kaple sv. Matouše, která byla později přeměněna na byt a roku 1954 zbořena. Ve druhé polovině 18. století byla severněji postavena větší kaple sv. Matouše, dnes je bohužel již v havarijním stavu.

Stojí v blízkosti současné školy, postavena byl v letech 1767-1769, v roce 1783 byla zrušena a přestavěna na byty.

Pohřební kaple Belcrediů

Je to kamenná stavba v novogotickém slohu, postavená v roce 1869. Vstup do budovy se nachází na východní straně po několika schodech, lemovaných kovovým zábradlím. Mohutná vstupní vrata byla opatřena kovovou mříží. Po stranách jsou úzká okna gotického tvaru. Nad vchodem je umístěn znak rodu Belcredi. Z 15 dubových rakví umístěných v hrobce je nejmladší ta, v níž spočívá hrabě Ludvík Belcredi (1921 – 1981).

Socha svatého Jana Nepomuckého před Horní školou

Barokní socha sv. Jana Nepomuckého pochází z roku 1712.

Christianeum

Bývalý klášter. Byl postaven v roce 1889 hrabětem Egbertem Belcredim k uctění památky své choti Kristiny, rozené Nosticové. Stavba byla provedena na místě jednoho z nejstarších jimramovských domů, kde se říkalo podle rodu, který zde žil od 17. století, „u Tománků“. Do kláštera byly povolány řádové sestry, které dohlížely nad provozem dětské opatrovny, od roku 1950 zde byla mateřská škola. Po roce 1990 je objekt opět majetkem Belcrediů. V současnosti se v budově Christianea nachází rehabilitační centrum.

Radnice

Budova radnice patří k nejstarším domům. Byla postavena jako jedna z prvních zděných budov po požáru městečka po roce 1589. Stojí v severní frontě domů na náměstí. Je opatřena mansardovou střechou, ve hřebeni se nachází malá věžička. Nad vraty do budovy je umístěn znak městečka. Do současného stavu, v klasicistním slohu, byla přestavěna v roce 1804, kdy byl též přistavěn boční a zadní trakt. V přízemí fungovala do roku 1919 obecní šatlava. Nad ní, v 1. poschodí bydlel obecní strážník. Budova radnice je památkově chráněným objektem.

Zámek Jimramov

V letech 1588 - 1596 nechal na místě dnešního zámku vystavět Pavel Katharyn z Katharu renesanční tvrz. K tvrzi náležel dvůr, pivovar a mlýn. Již roku 1603 jej Katharynové prodali Dubským z Třebomyslic a majitelé se pak střídali. V polovině 18. století přestavěli Waldorfové renesanční tvrz na barokní zámek a spojili jej krytou chodbou se sousedním kostelem. V roce 1948 byl zámek znárodněn a roku 1991 vrácen v restituci rodu Belcredi, jimž patřil od roku 1778. Na počátku 19. století Belcrediové zakončili stavební vývoj jimramovského zámku v klasicistickém duchu. Východní a jižní křídlo zámku zůstalo renesanční. Roku 1948 byl zámek po znárodnění přeměněn na střední odborné učiliště. Po navrácení Belcrediům je zámek prázdný.

Původně se jednalo o dvoukřídlou stavbu s hospodářským dvorem. Počátkem 18. století přibylo severní křídlo se spojovací krytou nadzemní chodbou na arkádových pilířích do kostela. V následujícím století byl přistavěn západní trakt, takže v současnosti má jednopatrový zámek 4 křídla a uprostřed nádvoří s kašnou z roku 1804. Erby na nádvoří připomínají Pavla Katharyna z Katharu a jeho dvě manželky. Sluneční hodiny na nádvoří pocházejí z roku 1798.

Rodný dům bratří Mrštíků

Stojí na místě bývalé tvrze, za mostem přes řeku Fryšávku, jeho jádro pochází z roku 1802. V roce 1927 byla ve skále pod domem odhalena pamětní deska Aloisovi a Vilémovi Mrštíkovým. Jejím autorem je akademický sochař Julius Pelikán.

Horní škola

Budovu z let 1800-1806 nechal uprostřed náměstí vystavět hrabě Antonín Belcredi, o čemž svědčí iniciály A.H.B. a letopočet 1801 ve štítě budovy. V roce 1886 byla budova upravená. Dnes je tu výstavní síň a Síň jimramovských rodáků s expozicí p. Karla Slavíčka, spisovatelů bratří Mrštíků a Jana Karafiáta. V expozici je dioráma od Jiřího Trnky Broučci, které bylo vystaveno na světové výstavě v Bruselu v roce 1958.

Domy v okolí náměstí

Většinou jsou klasicistní, v okolí náměstí se zachovaly i domy roubené z 18. století.

Jelikož se městysu vyhnula komunistická paneláková zástavba, zachoval si Jimramov starobylý ráz. Převážně v centru obce se nachází přes 60 domů zahrnutých v roce 1991 do Městské památkové zóny.


Nedaleko obce se nachází přírodní památka Prosíčka.

Osobnosti

Jimramov si oblíbil také první předseda Českého olympijského výboru a spoluzakladatel Mezinárodního olympijského výboru Jiří Guth-Jarkovský, jenž začal pro městys používat označení „Meran Českomoravské vysočiny“.

Kultura

V místním parku Bludník se každoročně na konci srpna koná hudební festival Otevřeno.

V obci funguje nejstarší tarokový klub v Čechách a na Moravě.

Zajímavosti

V roce 2005 se Jimramov překvapivě probojoval do celostátního finále soutěže o město roku. V roce 1997 se dostal mezi 4 nejlepší obce v soutěži městských památkových zón – O nejlepší přípravu a realizaci programu regenerace památkových zón.

Městys si také oblíbili filmaři. Natáčela se tu např. část předposledního dílu Četnických humoresek či pohádka O kominickém učni a dceři cukráře.

Literatura

  • J. Dobiáš, Jimramov - Turistické vycházky po okolí. SURSUM 2002

Souřadnice

Reference

  1. ↑ Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  2. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 598–599.  

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Jimramov
Obec Jimramov

Benátky • Jimramov • Sedliště • Trhonice • Ubušín 

  Města a obce okresu Žďár nad Sázavou  

Baliny • Blažkov • Blízkov • Bobrová • Bobrůvka • Bohdalec • Bohdalov • Bohuňov • Borovnice • Bory • Březejc • Březí • Březí nad Oslavou • Březské • Budeč • Bukov • Bystřice nad Pernštejnem • Býšovec • Cikháj • Černá • Dalečín • Daňkovice • Dlouhé • Dobrá Voda • Dolní Heřmanice • Dolní Libochová • Dolní Rožínka • Fryšava pod Žákovou horou • Hamry nad Sázavou • Herálec • Heřmanov • Hodíškov • Horní Libochová • Horní Radslavice • Horní Rožínka • Chlumek • Chlumětín • Chlum-Korouhvice • Jabloňov • Jámy • Javorek • Jimramov • Jívoví • Kadolec • Kadov • Karlov • Kněževes • Koroužné • Kotlasy • Kozlov • Krásné • Krásněves • Křídla • Křižánky • Křižanov • Křoví • Kuklík • Kundratice • Kyjov • Lavičky • Lhotka • Lísek • Líšná • Malá Losenice • Martinice • Matějov • Měřín • Meziříčko • Milasín • Milešín • Mirošov • Moravec • Moravecké Pavlovice • Netín • Nížkov • Nová Ves • Nová Ves u Nového Města na Moravě • Nové Dvory • Nové Město na Moravě • Nové Sady • Nové Veselí • Nový Jimramov • Nyklovice • Obyčtov • Ořechov • Oslavice • Oslavička • Osová Bítýška • Osové • Ostrov nad Oslavou • Otín • Pavlínov • Pavlov • Petráveč • Pikárec • Písečné • Počítky • Poděšín • Podolí • Pokojov • Polnička • Prosetín • Račice • Račín • Radenice • Radešín • Radešínská Svratka • Radkov • Radňoves • Radňovice • Radostín • Radostín nad Oslavou • Rodkov • Rosička • Rousměrov • Rovečné • Rozseč • Rozsochy • Rožná • Ruda • Rudolec • Řečice • Sázava • Sazomín • Sejřek • Sirákov • Sklené • Sklené nad Oslavou • Skorotice • Skřinářov • Sněžné • Spělkov • Strachujov • Stránecká Zhoř • Strážek • Střítež • Sulkovec • Světnov • Sviny • Svratka • Škrdlovice • Štěpánov nad Svratkou • Tasov • Tři Studně • Ubušínek • Uhřínov • Ujčov • Újezd • Unčín • Vatín • Věcov • Věchnov • Velká Bíteš • Velká Losenice • Velké Janovice • Velké Meziříčí • Velké Tresné • Vepřová • Věstín • Věžná • Vídeň • Vidonín • Vír • Vlachovice • Vlkov • Vojnův Městec • Vysoké • Záblatí • Zadní Zhořec • Znětínek • Zubří • Zvole • Ždánice • Žďár nad Sázavou

Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Jimramov“