V pátek 26. dubna 2024 úderem 22 hodiny začíná naše nová
a opravdu velká série soutěží o nejlepší webovou stránku !!
Proto neváhejte a začněte hned zítra soutěžit o lákavé ceny !!

Kolodějský zámek

Z Multimediaexpo.cz

Zámek Koloděje

Zámek Koloděje (označovaný též jako Kolodějský zámek, dříve Státní zámek Koloděje) stojí na území městské části Praha-Koloděje u východního okraje Prahy. Byl postaven nedaleko jádra bývalé vsi Koloděje ve vstupní části rozsáhlé Kolodějské obory vyhrazené směrem k Hájku. Postupnými přestavbami vznikl barokní zámek z původní gotické tvrze (hradu), která ve 13. – 14. století střežila cestu z Prahy na Moravu.

Obsah

Stavební historie

Nejstarší dochovaná zmínka o tvrzi v Kolodějích je z roku 1346.[1]

Do kolodějského panství patřil les Vidrholec, který zasahoval ještě v 17. století až ke Kolodějům. Z důvodu staletého působení lapků a loupežníků musel v 16. a 17. století majitel panství na příkaz komorního soudu na dostřel od císařské silnice (vedoucí v té době přes dnešní Běchovice a Újezd nad Lesy) z bezpečnostních důvodů vysekávat stromy a křoviny.

Kolodějský hrad byl ve druhé polovině 16. století přestavěn na renesanční zámek, který však stále měl původní výraznou vysokou okrouhlou věž a dominantní polohu nad údolím. V narovnání synů Rouse z Vražkova z roku 1585 jsou zmiňovány věž, most a studnice, které měli užívat společně.[1]

Jan Adam Ondřej z Lichtenštejnu v letech 1706 – 1712 zahájil další přestavbu,[1] ve stylu vrcholného baroka na trojkřídlou stavbu na podkovovitém půdorysu s dvorem, který lemují hospodářské budovy. Za autora přestavby je považován italský architekt Domenico Martinelli, vnitřek zámku vyzdobil vídeňský štukatér Santini Bussi.[2]

V souvislosti s přestavbou zámku byla přirozená sídelní struktura vsi ovlivněna záměrnými přestavbami a změnami vedení hlavních cest v obci, které umožnily zahuštění zástavby. Vedení hlavní přístupové cesty předjímalo přesunutí jádra vsi od brodu do horní části, k němuž došlo až ve 20. století.[1]

Středověká podoba hradu ani podoba po první přestavbě na zámek však není přesně známa, dochoval se rovněž stavební plán přestavby z roku 1806. Podoba zámku v roce 1800 je zachycena na rytině z roku 1800, pořízené podle Wolfovy kresby v Herbenových Böhmens Burgen.[1]

V roce 1806 prošel zámek další přestavbou v duchu klasicismu a romantismu , při níž zámek přišel o hradní věž.[1] [2]

Vlastníci a uživatelé

Pohled na Kolodějskou oboru od jihu

V roce 1346 byli majiteli hradu Rokycanští. V letech 1356 – 1359 jej vlastnil Mikuláš Rytíř, v letech 1359 – 1375 Jan Jindřich, markrabě moravský, od roku 1392 až do doby 1436 byli majiteli Rotlevové, v roce 1518 Vilém Kostka z Postupic, v letech 1518 – 1545 Václav Mandelík z Chrástu, v letech 1545 – 1549 Gabriel Klenovský ze Ptení, mistr Tomáš z Javořice a Albrecht Lhotický ze Lhotic, v letech 1549 – 1563 Anežka Závěřická z Milhostic, v letech 1563 – 1586 Rousínové z Vražkova, v letech 1586 – 1588 Jan z Lobkovic, Vilém starší Malovec, Václav Homut z Harasova a jeho manželka Eva Malovcová, v letech 1588 – 1589 Vilém starší Malovec, v letech 1589 – 1597 Jaroslav Smiřický ze Smiřic, v letech 1597 – 1604 Kateřina z Házmburka, v letech 1604 – 1623 opět Smiřičtí ze Smiřic.

Když Albrecht z Valdštejna rozprodával majetek svých vzdálených příbuzných Smiřických, jejichž majetek by byl jinak konfiskován, v roce 1623 koupil kolodějské panství i zámek (hrad) Karel, kníže z Lichtenštejna.[3] Pánům z Lichtenštejna byl zámek československým státem v roce 1919 konfiskován.[1] [3]

Po konfiskaci zámku Lichtenštejnům v něm v roce 1919 občas pobýval T. G. Masaryk, než přesídlil do Lán.[1]

V únoru 1920 správa statků lichtensteinských požádala československé úřady, aby mohla do zámku přestěhovat své centrální ředitelství, za tím účelem prováděny byly v zámku stavební adaptace. Okolní občanstvo uspořádalo proti tomu 30. května 1920 tábor lidu a sepsalo rezoluci proti zneužití zámku a proti jeho poškozování. Lichtenštejnští ještě v dopise v roce 1920 označovali zámek za své vlastnictví.[4] [5]

V letech 1927 – 1937 vlastnili zámek Vladimír a Anna Holekovi, v letech 1937 – 1946 ing. Antonín Kumpera, ředitel Waltrovky, jemuž byl v roce 1946 (oficiálně 1948) opět konfiskován.[1]

Během druhá války sloužil zámek jako útočiště pro několik velvyslanců, od roku 1943 tam byly uschovány obrazy Národní galerie.[6]

Kumperovi na konci války kvůli lidovým nepokojům v Kolodějích přesídlili do domu v Platnéřské ulici v Praze. V srpnu 1945 vydal národní výbor v Kolodějích Kumperům osvědčení o státní a národnostní spolehlivosti, podle něhož nebyli v době německé okupace ve spojení s Němci, chovali se jako dobří Češi a měli sociální cítění. V neprospěch Antonína Kumpery bylo později použito to, že nacistický správce Gustav Klestil jej po dobu války nechal ve vedení firmy Walter.[6]

V prosinci 1945 byl Antonín Kumpera i jeho bratr a otec zatčeni a pak rok a půl vězněni pro údajnou kolaboraci s Němci, mezitím jim byla znárodněna i továrna Walter, jejíž nové vedení pak odmítlo s Kumperou spolupracovat. Zámek byl znárodněn vědomým zneužitím Benešova dekretu č. 108/1945 Sb.[6]

V roce 1947 převzalo zámek ministerstvo vnitra a zřídilo v něm školu Sboru národní bezpečnosti. V roce 1948 [7] byl zámek oficiálně zabaven a vládou předán k užívání prezidentu Klementovi Gottwaldovi, kterému při té příležitosti 2. července 1948 bylo uděleno čestné občanství Koloděj. Gottwald však, podobně jako předtím Masaryk, brzy nato přesídlil do Lán a v kolodějském zámku byla obnovena vyšší politická škola Sboru národní bezpečnosti.[1]

V 50. letech si v podzemních prostorách zřídila Státní bezpečnost vězení.[7] [3] Byli zde vězněni například Gustáv Husák, Vlado Clementis, Marie Švermová nebo Artur London.[8]

Z roku 1955 se dochovaly doklady, že se ze zámku odstěhovala Pohraniční stráž.[1]

Od roku 1955 zámek využívá úřad vlády a vláda ke slavnostním účelům a důležitým jednáním.[7] Dohadovala se zde například kupónová privatizace nebo rozdělení Československa.[3]

Československý stát užíval zámek od roku 1946 až do svého zániku v roce 1992.

Zámek pak přešel na Českou republiku.[1] Vláda jej používá ke svým výjezdním zasedáním.[3] Česká vláda zde zasedala celkem třikrát: v září a říjnu 2006 a v březnu 2007.[9]

Spor o platnost konfiskace

Antonín Kumpera, někdejší majitel, průmyslník, letec a automobilista, emigroval do Argentiny a pak žil až do své smrti v Brazílii.[6] [7]

Nejvyšší soud po roce 1990 uznal, že konfiskace majetku rodu Kumperových byla zneužitím Benešových dekretů v zájmu nastupujícího totalitního režimu.[6]

Vítězslav Kumpera, vnuk Antonína Kumpery (podle jiných údajů jde o jeho syna[6]), požádal o vrácení zámku s oborou, restaurací a jízdárnou v roce 1991. Když stát odmítl zámek vydat, obrátil se na soud.

Pozemkový úřad hlavního města Prahy, který žádost obdržel v roce 1997,[3] mu zámek a další objekty (podle některých zdrojů jen jízdárnu a další objekty ve vlastnictví města Prahy [10]) vydal v lednu 2007, avšak vláda žalobou dosáhla v březnu 2007 předběžného opatření Obvodního soudu pro Prahu 9, jímž byla právní moc rozhodnutí pozemkového úřadu zmrazena. Kumperu zastupuje advokát Tomáš Chlost. Kumpera se soudí také o některé budovy (resp. lesík na Václavce [6]) na Smíchově a údajně už mu byly vráceny některé nemovitosti v centru Prahy (domy v Platnéřské a Havelské ulici [6]).[7]

18. ledna 2008 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 (předseda senátu Jiří Malý) o vydání zámku vlastníkovi, jímž je Vítězslav Kumpera. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se proti rozsudku neúspěšně odvolal.[7] [11] [3] [8] Městský soud v Praze platnost rozsudku potvrdil 13. října 2008.[12] Vláda se vzdala dovolání k Nejvyššímu soudu a rozhodla se, že nevyužije Kumperovy nabídky, aby si zámek pronajala; v průběhu února 2009 má být zámek předán majiteli.[9]

Kolodějskou restauraci a jízdárnu spravuje v současné době městská část Praha-Koloděje.[6] 19. února 2008 zamítl Obvodní soud pro Prahu 9 (soudce Jiří Malý) žalobu, jíž městská část a magistrát žádaly zrušit rozhodnutí pozemkového úřadu. Městská část žalobu neopírala o Benešovy dekerety, ale argumentovala vypršením lhůty k požádání o majetek, přičemž soud rozhodl, že bylo oprávněné použít delší lhůty, uvedené v Zákoně o půdě.[13]

Ke konfiskaci byl zneužit Benešův dekret č. 108/1945 Sb., avšak z archivu se podařilo získat záznam z tajné porady ministrů spravedlnosti, financí a národního správce ze 17. prosince 1948, podle nějž se usnesli, že nejsou dány podmínky pro konfiskaci, ale přesto je zapotřebí konfiskaci provést.[7]

Kumpera hodlá na zámku vybudovat rodinné muzeum Antonína Kumpery a továrny Walter[7][6] a zámek pronajímat též Úřadu vlády České republiky.[6] Obrovské, nyní nefungující divadlo v jízdárně hodlal rekonstruovat a pronajímat jej například pro taneční zábavy.[6]

Návrat do soukromého vlastnictví

V roce 2009 vláda na základě soudního rozhodnutí zámek vrátila Vítězslavu Kumperovi. Ten jej 22. ledna 2010 prostřednictvím firmy Marathon Consulting Group nabídl k prodeji za cenu 250 milionů Kč, iDnes.cz však zveřejnila názory, že cena je nadsazená a skutečná cena je 140 až 180 milionů Kč.[14] V březnu 2010 zámek za necelých 233 milionů Kč koupila akciová společnost Pura Vida, jejíž vlastníci nejsou známi, ale údajně jde o ryze českou společnost.[15]

Turistika

Zámek není dlouhodobě veřejně přístupný, pouze čas od času býval vládou jednorázově zpřístupněn.

Ve směru od Královic, podél východního okraje obory a k Běchovicům, prochází červeně značená pěší turistická trasa č. 0008.

Reference

  1. ↑ 1,00 1,01 1,02 1,03 1,04 1,05 1,06 1,07 1,08 1,09 1,10 1,11 Z historie Koloděj, web městské části Praha-Koloděje
  2. ↑ 2,0 2,1 Zámek Koloděje - od sídla Lichtenštejnů k vládní rezidenci, České noviny, 18. 1. 2008
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 3,6 Vláda přišla o zámek v Kolodějích, Novinky.cz, 18. 1. 2008
  4. ↑ Naléhavá interpelace člena senátu Národního shromáždění R. Č. Vojtěcha Zavadila a soudr. na vládu v záležitosti kolodějského zámku., NS RČS 1920-1925, senátní tisk č. 39, 18. 6. 1920
  5. ↑ Interpelace poslanců Koudelky, Karpíškové, Chalupy, Černého a soudr. na ministerského předsedu ve věci neslýchaného jednání vrchní správy panství lichtensteinských a v záležitosti ničení uměleckých památek zabraného zámku Koloděje., NS RČS 1920-1925, tisk Poslanecké sněmovny č. 137, 16. 6. 1920
  6. ↑ 6,00 6,01 6,02 6,03 6,04 6,05 6,06 6,07 6,08 6,09 6,10 6,11 Jana Erbáková: Trnitá cesta do Koloděj, rozhovor s Vítězslavem Kumperou, [[Týden (časopis)|]], 28. 4. 2007
  7. ↑ 7,0 7,1 7,2 7,3 7,4 7,5 7,6 7,7 Vláda přišla o zámek v Kolodějích, soud ho vrátil dědicovi, idnes.cz, 18. 1. 2008, Jan Mates, ČTK
  8. ↑ 8,0 8,1 Soud přiřkl zámek v Kolodějích Kumperovi, České noviny, 18. 1. 2008, ČTK
  9. ↑ 9,0 9,1 Vláda balí na zámku v Kolodějích, v únoru ho předá restituentovi, iDnes.cz, 29. 1. 2009, ČTK
  10. ↑ Luděk Navara: MF DNES: Stát zřejmě ztratí zámek Koloděje, MF Dnes, 19. 1. 2007
  11. ↑ Soud vrátil zámek v Kolodějích původním vlastníkům, Český rozhlas 1, iŽurnál, Václava Vařeková, Marika Táborská, 18. 1. 2008
  12. ↑ Vláda definitivně přišla o zámek v Kolodějích, musí ho vrátit restituentovi, iDnes.cz, 13. 10. 2008, cen (Čeněk Třeček)
  13. ↑ Restituent vyhrál spor o budovy u zámku v Kolodějích, České noviny, 19. 2. 2008, ČTK
  14. ↑ Bývalý vládní zámek je po roce na prodej, restituent žádá 250 milionů, iDnes.cz, 25. 1. 2010, ban (Barbora Němcová)
  15. ↑ Bývalý vládní zámek koupila za téměř 233 milionů společnost Pura Vida, idnes.cz, 24. 3. 2010, ČTK

Externí odkazy a literatura

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Kolodějský zámek a obora
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Kolod%C4%9Bjsk%C3%BD_z%C3%A1mek“