Dovolená : 25. červenec — 11. srpen 2022
Holidays : 25 July — 11 August 2022
Vacaciones : 25 de julio — 11 de agosto de 2022

Areál (biologie)

Z Multimediaexpo.cz

Areál (z latiny) je území, oblast rozšíření, část zemnského povrchu, ve kterém vyskytuje určitý taxon (druh, rod, společenstvo). Areál se člení na subareály, dílčí jednotky se pak nazývají arely. Areály jsou různě velké. Některé organismy jsou kosmopolitní, tedy vyskytují se (přirozeně nebo s pomocí člověka) po celém světě. Organismus s cirkumpolárním areálem se vyskytuje v mírnémboreálním pásu okolo celé Země. Pokud je areál velmi malý, označujeme takový organismus jako endemit určitého území.

Obsah

Různé způsoby dělení areálů

Podle taxonu

Areály se mohou též dělit i podle typu taxonu. Nejčastěji se setkáváme s areály druhů, rodů a čeledí. Můžeme mít ale areály vyšších taxonomických jednotek jako je řád či říše, nebo areály nižších taxonomický jednotek než je druh.

Podle velikosti

Areály se rozdělují podle velikosti na:

eurychorní areál rosnatky (Drosera sp.)
rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia)

Podle hustoty

Jak již bylo uvedeno výše dle hustoty se areály dělí na:

  • eurytopní[6] - s hustým výskytem taxonu
  • stennotopní[7] - s řídkým výskytem taxonu

Podle souvislosti

Podle souvislosti se areály dělí na kontinuální (souvislé), disjunktivní (nesouvislé) a polydisjunktivní. Souvislý areál znamená, že daný taxon (druh, rod, čeleď…) se vyskytuje na určitém území ohraničením hranicí areálu. Toto území je souvislé. Většina areálů je disjunktivních. Ty mohou být makrodisjunktivní či mikrodisjunktivní. Malé ostrůvky areálu resp. arely se nazývají exklávy. Mezi disjunktivnimi areály tak vznikají disjunkce, tedy území bez rozšíření daného taxonu. Disjunktivní areál je rozdělený disjunkcí, tzn. přerušením, kde se daný taxon nevyskytuje. Příkladem disjunktivního areálu je areál modřínu opadavého (Larix decidua), který se vyskytuje převážně v Alpách, ale také částečně i v jiných horách. Typy disjunkcí: • arktoalpínská, • evropsko-altajská, • evropsko-východoasijská, • středoevropsko-kavskazská, • mediteránní, • pontická, • severoatlantská, • holoarktická, • severopacifická, • pantropická, • paleotropická, • jihoatlantská, • holantarktická, • bipolární

Hranice areálu

Hranice areálu je nejčastěji dána klimatem. To ale neznamená, že by nebyl ovlivněn dalšími biotickými i abiotickými, případně antropickými faktory. V případě že se uvnitř areálu nachází ostrov, kde daný taxon není rozšířen - nazývá se takové území areálová exkláva. Z hlediska vývoje a změny hranice areálu dochází k takzvané oscilaci, což je krátkodobá změna hranice areálu. Dlohodobá změna hranice areálu je označována jako expanze (rozšíření) a regrece (zmenšení).

Stabilita areálu

Stabilita areálu je dána výše zmíněnými ekologickými faktory. Taxon, který dosáhne hranice podmínek své existence vytvoří „stabilní areál“. V současnosti dochází hlavně vlivem člověka (faktory antropické) ke zmenšování areálů. Druhy, které ustupují před vlivy člověka se nazávají antropofobní, druhy, které se šíří činností člověka se nazývají antropofilní.

Centrum areálu

Rozlišují se tři druhy center areálu: geometrické, frekvenční a genetické.

  • geometrické centrum areálu se nacházi v geometrickém středu.
  • frekvenční centrum areálu se nachází v místě, kde je nejhustší výskyt daného taxonu. U areálů rodů a čeledí bývá těchto center více.
  • genetické centrum areálu se nachází na území předpokládaného vzniku taxonu.

Podle počtu center rozlišujeme areály monocentrické (1 centrum), bicentrické (2 centra), tricentrické (3 centra) až polycentrické (n center).

Zvláštní druhy areálů

Soubor:Illustration Acorus calamus0.jpg
barevná kresba puškvorce obecného

Reliktní areál

Je vlastně zbytek rozšíření určitého původně většího areálu. Rozsah původního areálu se zjišťuje z paleobotanických nálezů. Reliktním areálem je např. areál rodu jinan (Ginkgo) rozkládající se v provincii An-chue v Číně, který se ještě na počátku čtvrtohor rozkládal cirkumpolárně na severní polokouli Reliktní areál není to samé co relikt.

Nepůvodní areál

Nepůvodní areál je areál vzniklý činností člověka. Taxony související se vznikem areálu působením člověka se nazývají antropofyty. Podle typu antropogenní příčiny rozlišujeme archeofyty, neofyty a apofyty. Existují i druhy u kterých již původní areál není znám (heřmánek cizí, šťavel žlutý).

Archeofyty

Archeofyty jsou taxony, nejčastěji druhy, které byly zavlečeny na určité území činností člověka v prehistorii. Jedná se například o kopřivu žahavku (Urtica urens), mák vlčí (Papaver rhoeas) či koukol polní (Agrostemma githago) zavlečené na na dnešní území České republiky v prehistorii.

Neofyty

Neofyty[8] jsou taxony, nejčastěji druhy, které byly zavlečeny na určité území činností člověka v době historické. Je to například případ puškvorce obecného (Acorus calamus), který byl zavlečen v 16. století na dnešní uzemí ČR z Indie. Jiným příkladem může být pěťour maloúborný (Galinsoga parviflora) k jehož zavlečení došlo v 19. století z Ameriky.

Apofyty

Apofyty jsou taxony, nejčastěji druhy z místní květeny migrující na antropogenně vytvořené biotopy, tedy na místa vytvořená lidskou činností. Příkladem mohou být kopřiva dvoudomá (U. dioica), kuklík městský (Geum urbanum) či bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria).

Zobrazení areálů

V chorologické praxi se areály zobrazují pomocí geografických map. Konkrétní zobrazení může být síťové, obrysové či bodové. obrysové - vychází ze známých krajních lokalit, které se spojí

Zdroje

Reference

  1. Malá československá encyklopedie ČSAV, III. svazek, písmeno I-L, heslo: kosmopolitní (biologie), vydala Academia, Praha 1985
  2. Malá československá encyklopedie ČSAV, II. svazek, písmeno D-CH, heslo: euryzonní, vydala Academia, Praha 1984
  3. Malá československá encyklopedie ČSAV, V. svazek, písmeno Pom-S, heslo: stenozonní, vydala Academia, Praha 1986
  4. Malá československá encyklopedie ČSAV, IV. svazek, písmeno M-Pol, heslo: polytopní, vydala Academia, Praha 1986
  5. Malá československá encyklopedie ČSAV, IV. svazek, písmeno M-Pol, heslo: monotopní, vydala Academia, Praha 1986
  6. Malá československá encyklopedie ČSAV, II. svazek, písmeno D-CH, heslo: eurytypní, vydala Academia, Praha 1984
  7. Malá československá encyklopedie ČSAV, V. svazek, písmeno Pom-S, heslo: stennotopní, vydala Academia, Praha 1986
  8. Malá československá encyklopedie ČSAV, IV. svazek, písmeno M-Pol, heslo: neofyt, vydala Academia, Praha 1986

Literatura

  • Malá československá encyklopedie ČSAV, I. svazek, heslo: areaál (ekologie) vydala Academia, Praha 1984