Personální unie

Z Multimediaexpo.cz

Personální unie (z lat. persona – osoba) označuje dva nebo více formálně samostatné státy (monarchie) spojené osobou panovníka. Vznik personální unie se zpravidla odehrává na základě daného nástupnického řádu, výsledků dynastické politiky či jako náhodný politickoprávní proces. Ve vztahu k mezinárodnímu právu jsou dva či více států personální unie zcela samostatnými subjekty. Personální unie sama o sobě mezinárodněprávní subjektivitu nemá – tím se odlišuje od reálné unie. Personální unie by neměla být zaměňována s dynastickou unií, jíž se označují dva a více států, v nichž vládne stejná dynastie (ale jiný panovník). Označení personální unie se až na výjimky používá téměř jen u monarchií. V přeneseném smyslu je ale tohoto výrazu používáno i v případě, že dvě firmy, dva úřady nebo dvě funkce jsou řízeny, resp. vykonávány jednou osobou.

Obsah

Historický přehled

Čechy a Morava

Dánsko

  • personální unie s Norskem (1319-1536)
  • Kalmarská unie Dánska, Švédska a Norska (1397-1523)
  • potom personální unie s Norskem (1536-1814) - forma vlády mezi reálnou a personální unií
  • personální unie s Islandem (1918-1944)

Lucembursko

Norsko

Polsko

  • personální unie s Čechami a Uherskem (1301-1305)
  • personální unie s Litvou (1386-1569), poté reálná lublinská unie Polska a Litvy
  • personální unie Polska resp. Polsko-litevského společenství se Saskem (1697-1706, 1709-1733, a 1734-1763)
  • personální unie Polska s Ruskem (1815-1831), poté (1831-1863) reálná unie s Ruskem, poté součást Ruska.

Portugalsko

Rusko

  • personální unie s Finskem (1809-1917)
  • personální unie s Polskem (1815-1831), poté (1831-1863) reálná unie Polska s Ruskem, poté již součást Ruska

Uhersko

Spojené království

Španělsko

Švédsko

Související články

Reference

  1. Konec statusu dominií
  2. Irský svobodný stát - vláda a politika
  3. Status Commonwealthu v mezinárodním právu