Soluň

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 13. 7. 2026, 14:23

Dominanty města Soluň

Poloha na mapě Řecka

Soluň v roce 2009

Soluň (řecky Θεσσαλονίκη, přepisováno jako Thessaloniki, někdy též Saloniki z tureckého Selânik) je neoficiální metropolí řecké Makedonie, správní středisko oblasti Střední Makedonie a prefektury Thessaloníki.

Má okolo 800 764 obyvatel i s předměstími a je druhým největším řeckým městem.

Historie

Období Řecka a Říma

Město založil v roce 312 př. n. l. Kassandr, král Makedonský, nedaleko dnes historického města Therma. Pojmenoval jej po své manželce Thessalonice, sestře Alexandra Velikého. Město rychle rostlo, v druhém století př. n. l. již byly vybudovány hradby. Soluň byla centrem v té době autonomní makedonské provincie se svým parlamentem (Εκκλησία του Δήμου). Po pádu Makedonské říše v roce 146 př. n. l. se město stalo součástí Římské říše, na důležité spojnici mezi Římem, Dyrrhaciem (dnešní Dračí v Albánii) a tehdejší Konstantinopolí. Přesto mu zůstaly všechny výsady z dob Makedonského království - Soluň totiž stále byla správním městem jednoho ze čtyř římských částí Makedonie, pod správou Prétora, který v ní sídlil. V této době byl vybudován také přístav (Σκαπτός Λιμήν), jeho části se dochovaly dodnes. V roce 55 př. n. l. byla vybudována Akropolis, která měla město chránit před Thráckými nájezdy, které nedlouho předtím město vážně poškodily. V časech po přelomu letopočtu tu existovala početná židovská komunita a začali se tu objevovat i první křesťané. Při své misii svatý Pavel zde založil první církevní sbor, avšak zanedlouho musel město opustit, právě kvůli rozepřím s početnou již zmíněnou židovskou komunitou. Až roku 306 přijala Soluň svého patrona, svatého Demetria.

Byzantské a osmanské období

Po rozdělení římské říše na východní a západní význam Soluně, která byla jedním z největších východořímských měst, vzrostl. Od konce 6. století byl však Balkán vystaven ničivým barbarským nájezdům (Slované, Avaři), v roce 620 postihlo město zničující zemětřesení, které zdevastovalo mnoho budov, většinou veřejných. Roku 586 oblehli Avaři zřejmě společně se Slovany Soluň poprvé, ale město bylo chráněno masívním opevněním a náporu útočníků odolalo. Obležení se pak ještě několikrát opakovalo, například v letech 675–681 se ji Slované neúspěšně pokusili dobýt celkem čtyřikrát. V té době byla již Soluň druhým největším městem byzantské říše (po ztrátě Antiochie a Alexandrie). Roku 904 vyplundrovali město Arabové, odvezli z něj bohatou kořist a odvlekli na třicet tisíc zajatců.

Byzantská Soluň se postupně stala prosperujícím městem, významnou obchodní křižovatkou i centrem tehdejší učenosti. Roku 1185 byla dobyta jihoitalskými Normany, kteří se pokoušeli zmocnit byzantských držav na Balkáně. Po vzniku latinského císařství v roce 1204 se Soluně a části Makedonie a Thessálie zmocnil protikandidát Balduina Flanderského na císařský trůn Bonifác z Montferratu a založil zde soluňské království. To však existovalo pouze do roku 1224. Tehdy ho dobyl na synovi Bonifáce z Montferratu Demetriovi epeirský despota Theodoros Angelos, jeden z byzantských exilových vládců, a nechal se korunovat císařem Římanů. Později se Soluň oddělila od epeirského despotátu a roku 1246 se stala součástí nikájského císařství a po roce 1261 obnovené byzantské říše. V době občanské války v vypuklo v letech 1342–1349 tzv. povstání zélótů, rozsáhlé sociální hnutí, vyvolané složitými poměry v tehdejší Byzanci. Ve druhé polovině 14. století bylo byzantské území silně okleštěno osmanskými Turky. Soluň byla jednou z mála držav, které zůstaly císaři. Již roku 1387 a znovu 1384 se jí dočasně zmocmili Osmani.

Roku 1430 bylo město definitivně dobyto osmanským sultánem Muradem II. a přejmenováno na Selânik, a vydrželo v tureckých rukách až do roku 1912 – téměř 500 let. V roce 1901 byl vystavěn moderní přístav. Bylo zde také centrum hnutí Mladoturků, navíc se zde narodil pozdější prezident Turecké Republiky Mustafa Kemal Atatürk v roce 1881. Právě v této době bylo neuvěřitelně multikulturním městem, žilo zde na 60 000 židů, dále Bulhaři, Albánci a samožejmě Turci a Řekové.

Moderní období

V první balkánské válce, v roce 1912 byla Soluň úspěšně obsazena Řeckými vojsky, po vypuknutí první světové války zde došlo k vylodění jednotek Trojdohody. Ještě před podepsáním míru, roku 1917 bylo celé zničeno požárem, jeho příčina není dodnes známa. Francouzský architekt Ernest Hebrard Soluň přestavěl, a díky němu tak ztratila svůj orietální, turecký ráz a vrátila se do Evropy. Po válce kromě této obnovy došlo i k ohromnému stěhování obyvatelstva, často se mu také říkalo Hlavní město uprchlíků; byli sem přesídleni Řekové ze západní Anatolie, židé odešli do Palestiny nebo do USA. Krátce po vzniku Jugoslávie tu vzniklo Jugoslávské pásmo svobodného obchodu jako výsledek jejích snah o anexi oblasti. O dvacet let později, v druhé světové válce byla Soluň obsazena německými vojsky roku 1941 až do jejich ústupu v roce 1944. Okupace zničila poslední zbytky židovské komunity, zůstalo jen téměř 1000 židů. Po válce bylo město rychle obnoveno. Další ranou bylo zemětřesení v roce 1978. Soluň byla také roku 1997 vyhlášena Evropským městem kultury.

Výroba

V Soluni se vyrábí ocel, chemické výrobky a stavební materiály.

Doprava

Díky přístavu a svojí poloze je její význam veliký pro celou jihovýchodní Evropu, hlavně pro země bývalé Jugoslávie a Bulharsko. V 70. letech byla zprovozněna první dálnice, dnes je zde velká dálniční křižovatka. Již dlouho se navíc plánuje metro, který by městské dopravě velmi pomohlo.

Partnerská města

• Alexandrie, Egypt, od 12. července 1993
• Boloňa, Itálie, od 20. října 1984
• Bratislava, Slovensko, 23. duben 1986
• Kolín nad Rýnem, Německo, 3. května 1988
• Constanţa, Rumunsko, 5. července 1988
• Hartford, Connecticut, USA, 5. březen 1962
• Kalkata, Indie, 1. leden 2005
• Korçë, Albánie, 14. říjen 2005
• Lipsko, Německo, 17. října 1984
• Limassol, Kypr, 30. červen 1984
• Melbourne, Austrálie, 19. březen 1984
• Nice, Francie, 20. březen 1992
• Plovdiv, Bulharsko, 27. únor 1984
• San Francisco, Kalifornie, USA, 6. srpna 1990
• Tel Aviv, Izrael, 24. listopad 1994
• Tchien-ťin, Čína, 4. březen 2002
• Dongguan, Čína, 24. října 2008
• Bergen, Norsko, 24. října 2008

Externí odkazy

• solun Photo