Komunistická strana Čech a Moravy

Z Multimediaexpo.cz

Logo strany KSČM

Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) je česká parlamentní komunistická politická strana. Působí na celém území České republiky. KSČM v Evropském parlamentu spolutvoří seskupení Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice[1]. KSČM je také pozorovatelem a možným budoucím členem Strany evropské levice[2].

KSČM je od svého vzniku 31. března 1990 ideovým i právním nástupcem Komunistické strany Československa (KSČ), která podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu z roku 1993 byla organizaci zločinnou a zavrženíhodnou[3].

Obsah

Symbolika strany

Logem a volebním znakem KSČM jsou dvě červené třešně se zeleným lístkem. Tato symbolika ma svůj původ v francouzském lidovém povstání proti Thiersově měšťácké vládě po prohrané francouzsko-pruské válce. Povstalci vyhlásili za zpěvu Marseillaisy 28. března 1871 Pařížskou komunu a vytrvali v odporu proti Thiersově vládě až do 28. května 1871. Poslední bojovníci Pařížské komuny zahynuli toho dne v boji na pařížském hřbitově Père Lachaise, na výšině, kde se dnes nachází Zeď komunardů. Je zde i hrob Jeana Baptisty Clémenta, autora poémy Čas třešní (francouzsky Le Temps des Cerises), kterou básník věnoval své lásce Luise, ošetřovatelce raněných na barikádě v ulici Fontaine-Au-Roi[4].

Historie

Komunistická strana Československa

Hlavní článek: Komunistická strana Československa

KSČ vznikla 14. až 16. května 1921 v důsledku ideologického konfliktu uvnitř Československé sociální demokracie i odštěpeni se jí větší části[5] (viz též Prosincová generální stávka 1920). Jejím prvním hlavním řečníkem a poté vůdčím představitelem byl Bohumír Šmeral. Programem jejího zakladatele byla koaliční vláda socialistických stran s levicí agrárníků. V době svého vzniku byla v absolutních i relativních číslech jednou z největších komunistických stran na světě. V roce 1925 v ní byl vyhlášen proces „bolševizace“, což znamenalo utužení programové závislosti na Komunistické internacionále (KI).[6] Na V. sjezdu v roce 1929 se jejího vedení zmocnili tzv. „karlínští kluci“ v čele s Klementem Gottwaldem.[7] Z KSČ odešla většina zakládajících členů a v následujících volbách ji opustila i většina voličů.

Ve 2. polovině 30. let provedl Gottwald v politice KSČ řadu změn podle změn zahraniční politiky Sovětského svazu, konkrétně politiky lidové fronty a obrany proti fašismu určené na VII. kongresu Kominterny v létě roku 1935. V září a říjnu roku 1938 patřil k hlavním představitelům opozice proti přijetí Mnichovského diktátu. KSČM za druhé světové války stala se významnou silou domácího i zahraničního protinacistického odboje, do něhož se po přepadení Sovětského svazu Německem zapojila. S pomocí Sovětského svazu získali komunisté na konci války rozhodující slovo v exilovém i domácím odboji a prosadili obnovení poválečného Československa s pomocí Sovětského svazu. Během války zahynulo 30 000 československých komunistů.

Související informace můžete najít také v článku: Komunistický režim v Československu

Převzetí moci KSČ usnadnilo vítězství ve volbách 1946, přesněji v českých zemích, kde získala 40 % hlasů, v celostátním měřítku pak komunisté získali 38 % hlasů[8]. Převzít moc se KSČ podařilo 25. února 1948 (tzv. Vítězný únor). Prezident republiky Edvard Beneš přijal veškeré komunistické požadavky a Národní shromáždění 11. března 1948 vyslovilo vládě Klementa Gottwalda důvěru všemi hlasy 230 přítomných poslanců. V rámci "třídního boje" bylo v období "rudého teroru" (1948–1954) popraveno na základě soudních výroků 241 lidí, další stovky byly povražděny nebo zemřely ve vězení, desetitisíce byly vězněny nebo uprchly za hranice. Po smrti Stalina (1953) došlo k obecně výraznému zmírnění. Reforma KSČ začala až v první polovině 60. let a vyvrcholila za Pražského jara 1968. Obrodný proces byl ukončen invazí vojsk paktu Varšavské smlouvy 21. srpna 1968, o níž KSČ vydala Provolání ÚV KSČ z 21. srpna 1968. V 1969 bylo reformistické vedení nahrazeno centristy v čele s Gustávem Husákem, kteří pod vlivem neostalinských ideologů, jako byl Vasil Biľak, posílili dogmatickou orientaci v duchu umírněnějšího stalinismu. Sovětská okupace byla vládníma komunisty prezentována jako bratrská a internacionální pomoc a obrodný proces jako kontrarevoluce. XIV. sjezd KSČ v roce 1971 již konstatoval odvrácení dosud nejvážnějšího ohrožení mocenských pozic komunistů. Důsledkem bylo odstranění většiny svobod z doby Pražského jara. V průběhu stranických čistek pak byla velká část členů vyloučena či vyškrtnuta ze strany.

Vzník KSČM

Do roku 1989 existovala v rámci KSČ jako její dílčí územní organizace pouze Komunistická strana Slovenska, zatímco v českých zemích takový protějšek nebyl, ač bylo jeho vytvoření v souvislosti se federalizací státu v roce 1968 zamýšleno. Rozhodnutí mimořádného sjezdu KSČ 20. prosince 1989 tuto situaci napravilo a 31. března 1990 vznikla na ustavujícím sjezdu KSČM, která byla spolu s KSS v rámci stále existujícího Československa zastřešována federální Komunistickou stranou Československa (KSČS). Odlišný politický vývoj v obou částech státu vedl k přejmenování KSS na Stranu demokratickej ľavice a jejímu vystoupení z KSČS 7. dubna 1992. Předsedou KSČM byl zvolen filmový režisér Jiří Svoboda. V té době působilo v ČSFR vedle KSČM dalších 16 levicových subjektu (mj. ČSSD, Levá alternativa, Československá strana socialistická, Kluby sociálních demokratů OF). Do voleb v roce 1992 nastoupila KSČM jako součást Levého bloku spolu s Demokratickou levicí a společně získali 14.05 % voličských hlasů jako druhé nejsilnější politické seskupení po ODS.

Současnost

1. máj KSČM v roce 2006

Na konci roku 2007 měla KSČM zhruba 77 000 členů.[9] Jejich počet klesá ročně o 6–7 %, tedy o zhruba 16 členů denně.[9] Členskou základnu si strana přináší z doby před rokem 1989, průměrný věk členů je vyšší než 70 let.[9] Ve volbách do sněmovny v červnu 2002 získala KSČM 18,5 % hlasů a byla se 41 poslanci třetí nejsilnější stranou ve sněmovně, jíž zůstává i po oslabení ve volbách 2006. Ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004 byla druhá se ziskem 20,3 % a 6 z 24 poslaneckých křesel (za vítěznou ODS).

Podle své sebeprezentace se KSČM nejdůsledněji zastává zájmů sociálně slabých a v duchu tradičních levicových principů se snaží o co největší míru přerozdělování. Kritici však upozorňují, že životní úroveň se od roku 1989 výrazně zvýšila[10][11][12] a že program KSČM je silně populistický. Z dlouhodobého hlediska však ve prospěch KSČM hovoří fakt, že některé reálné ukazatele životní úrovně překonaly hodnoty zpřed roku 1989 teprve v letech 2001/2002 a některé dlouhodobě stagnují nebo jsou dokonce mírně pod úrovní roku 1989.[13] To může být jednou z příčin faktu, se její volební podpora od počátku devadesátých let několikanásobně narostla i přes to, že se strana stále nezbavila stigmatizujícího spojení s totalitním režimem. Hlavní příčinou obliby KSČM je však podle politologů skutečnost, že KSČM zůstala mimo většinu mocenských struktur a vyhnula se jí tak řada afér, jež postihly ostatní strany, a strana tak získává tzv. protestní hlasy. Prvek separace byl ale v letech 2005-6 poněkud oslaben vzájemným sbližováním KSČM a vládní ČSSD na parlamentní úrovni. Tato spolupráce způsobila rozpory i ve vlastní straně [14] a podle některých komentátorů přispěla i k volebnímu propadu ve sněmovních volbách v roce 2006, když značná část voličů KSČM přešla k ČSSD.

Oficiální mládežnickou organizací KSČM je Komise mládeže ÚV KSČM, již vede poslankyně za KSČM Bc. Kateřina Konečná. Neoficiální mládežnickou organizací byl také Komunistický svaz mládeže, který byl však kvůli rozporu jeho stanov s Ústavou ČR pravomocně ministerstvem vnitra v roce 2008 rozpuštěn.

Volební program

Program KSČM "vychází z marxistické teorie otevřené dialogu s mezinárodním komunistickým a levicovým hnutím, novým myšlenkám a poznatkům"[4].

Dlouhodobým programem strany je „Naděje pro ČR“[15]. Podle něho "za základní příčinu stupňujících se problémů světa a společnosti považuje KSČM kapitalismus". Ten chce vystřídat "novou, pokrokovější společensko-ekonomickou formací" [15].

Podle materiálů strany je programovým cílem KSČM socialismus, kterou definuje sama jako "demokratickou společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní, postavená na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivá, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečující lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír"[4].

V ekonomice prosazuje "klíčovou úlohu společenského vlastnictví" [16].

Neokomunismus a eurokomunismus

Takzvané „liberální křídlo“ KSČM (názorově bližší k sociální demokracii) reprezentuje Miloslav Ransdorf či Jiří Dolejš. Ideologií této frakce je neokomunismus, idea navrácení k původnímu komunismu, doplněného ideami eurokomunismu. Neokomunisté se zasazovali o vstup ČR do Evropské unie a následně o přijetí KSČM do Strany evropské levice.

Podle Karela Klimšy KSČM v Straně evropské levice hledá: "Od zrodu nám jde o to, aby sjednocovala, a nikoliv dělila, aby nebyla sevřená a uzavřená do hranic EU, ale aby byla stranou evropské levice od Atlantiku po Ural bez jakýchkoliv selektivních přístupů a omezení. Že tomu tak není, dokládá prý i to, že na sjezdu chyběly (1. sjezd SEL v Aténách v roce 2005) některé silné, vlivné a akceschopné strany. Například Komunistická strana Portugalska, Řecka, Kypru, Ruské federace, Ukrajiny, a dalších zemí bývalých sovětských republik, ale také komunistické strany z Balkánu a Skandinávie. Naší snahou je, aby všechny tyto strany a proudy našly společnou řeč. Naplnění hlavního sloganu sjezdu Strany evropské levice, který zní 'Můžeme Evropu změnit', vyžaduje společný aktivní postup všech levicových, protikapitalistických a sociálních subjektů [...]. KSČM vnímá SEL jako jeden z možných a nadějných projektů posilování akční jednoty, jako užitečné fórum setkávání, výměny názorů, koordinace vzájemné spolupráce, solidarity a jednotného postupu proti ofenzivě neoliberalismu a globálního kapitálu, který sjednocen je"[17].

Neostalinismus

Takzvaní „tradicionalisté“ jej podporují. Extremistické křídlo KSČM, dříve pod ochranou předsedy Grebeníčka, zastávající raný model socialismu z let normalizace. Oficiálně KSČM odsoudila stalinismus (odvolává se na rok 1956 a odsouzení stalinismu Nikitou Chruščovem), úplně se ho ale nevzdala. Radikálové si udrželi silné pozice například v Praze, ale i v někdejším vedení strany. KSČM zatím odmítla z řady důvodů být členem Strany evropské levice [18] , která stalinismus odmítla.

Kritika a protesty

Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu 198/1993 Sb. deklaroval, že KSČ byla „zločinná a zavrženíhodná organizace“; komunistický režim a ideologii odsuzují i další zákony. KSČM je ovšem brána jako legální strana působící v rámci ústavního řádu; ostatní strany a političtí činitelé ji verbálně odsuzují, zároveň s ní ale často na různých úrovních jednají a spolupracují.

Tento protiklad je zdrojem časté kritiky zejména z pravicových antikomunistických pozic, ale často i zleva. Po listopadové revoluci nebylo proti komunistické straně použito žádné opatření tvrdší než zabavení majetku. Zůstává tak jednou z mnoha evropských stran, které se netransformovaly ve standardní levicovou stranu a zachovaly si komunismus v názvu (kromě KSČM působí v Evropě: Komunistická strana Polska [19], komunistická Dělnická strana Maďarska [20], italská Strana komunistické obnovy [21], Nová britská komunistická strana [22], Švedská strana komunistická [23] a mnoho dalších[24]) Ponechání komunismu v názvu je jejími kritiky často označováno za pars pro toto jejího nedostatečného zavržení totalitní praxe KSČ; podobně zásadní symbolický význam však názvu přisuzuje i členská základna.

V posledních letech vznikají projekty (např. akce „Trikem proti komunismu“, která pracuje i s motivem „nenech vládnout rudé svine“ a „zabij komunistu, posílíš mír“, na [25] které se snaží upozornit na nebezpečnost komunistické ideologie a na krvavou minulost KSČ. Konají se i antikomunistické demonstrace, např. na 1. máje, často proti akcím KSČM (Jan Šinágl). Iniciativa Zrušme komunisty žádá o „zákaz propagace nacismu, komunismu a fašismu v názvech a programech politických stran“; byla vyhlášena řadou známých osobností v únoru 2005 a na internetu získala více než 70 000 podpisů.[26]

Na internetu se také objevil útok na komunistickou stranu pomocí tzv. Google bomby zločinci a vrazi.

Odstoupení tiskového mluvčího

Na přelomu let 2008/2009 vyvolala vlnu kritiky skutečnost, že mluvčím KSČM se stal Josef Tomáš přesto, že vedení KSČM vědělo o jeho odsouzení k podmíněnému trestu za hanobení národa, rasy a přesvědčení za antisemitismus. Tomáš počátkem 90. let 20. století vydával a řídil Týdeník Politika.[27] Přestože se za něj postavil předseda KSČM Vojtěch Filip, Tomáš rezignoval na svou funkci 9.1.2009 a svůj krok odůvodnil negativní publicitou vůči němu a KSČM v souvislosti s jeho dřívějším odsouzením za hanobení národa a rasy.[28] [29] [30] Sám Tomáš označení za antisemitu odmítl a celou současnou mediální kampaň proti němu označil za součást permanentně vedené kampaně proti KSČM.[29]

Úplatkářská aféra

V září 2009 byli místopředsedové KSČM Jiří Dolejš a Čeněk Milota tajně nahráni provokatérem deníku MF DNES, který se vydával za majitele sítě heren Jackpot.[31], Oba byli ochotni prosazovat změnu zákona o loteriích za úplatek ve výši jednoho milionu korun.[32] Navíc navrhli případnému dárci peněz skrytí jeho identity tak, že by finance nebyly vykázány jako dar pro KSČM, ale jako inzerce v deníku Haló noviny. Následně Milota poslal redaktorovi vydávajícímu se za majitele herny návrh smlouvy na inzerci ve stranickém deníku.[33] Po zveřejnění kauzy Dolejš a Milota 29. září rezignovali na funkce místopředsedů KSČM z důvodu neověření si identity Jiřího Baránka a přílišné důvěřivosti při jednání .[34] Dolejš jakoukoli vinu popíral a trval na své nevině. Vydal prohlášení, v kterém uvedl, že podal u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu osobnosti a nabídl do rozhodnutí soudu pozastavení výkonu funkce místopředsedy KSČM.[35]

Volební výsledky

Mítink KSČM na Václavském náměstí před parlamentními volbami, 1. června 2006

Parlamentní volby

Senátní volby

  • 1996: 2 mandáty - Ladislav Drlý, volební obvod Chomutov (22,0 a 56,0 % hlasů; na 4 roky) a Antonín Petráš, Karviná (druhý obvod č. 75 - vlastní město s okolím; 28,2 a 52,3 % hlasů; na 6 let)
  • 1998: 2 mandáty - Rostislav Harazin, Bruntál (26,9 a 60,5 %) a Jaroslav Doubrava, Ústí nad Labem (27,6 a 52,4 %)
  • 2000: 0 mandátů; Drlý ve 2. kole těsně poražen kandidátem ODS
  • 2002: 1 mandát - Eduard Matykiewicz, Karviná (obvod č. 75; 28,8 a 51,8 %)
  • 2004: 1 mandát - Vlastimil Balín, Most (27,1 a 52,4 %); Harazin i Doubrava v obou kolech těsně poraženi kandidáty ODS
  • 2006: 0 mandátů
  • 2007: 1 mandát - získaný v doplňovacích volbách po odstoupivším chomutovském nestranickém senátorovi.
  • 2008: 1 mandát – Marta Bayerová, volební obvod Znojmo

KSČM tak má aktuálně 3 senátory: RSDr. Vlastimila Balína, Martu Bayerovou a Václava Homolku.

Komunální volby

Krajské volby

Volby do Evropského parlamentu

Volby do Evropského parlamentu 2004: 20,26 % - 6 poslanců z 24 (2. místo po ODS): RSDr. Ing. Věra Flasarová , Ing. Jaromír Kohlíček, CSc., MUDr. Jiří Maštálka, PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc., Ing. Vladimír Remek a Daniel Strož.

Volby do Evropského parlamentu 2009: 14,18 % - 4 poslanci z 22 (3. místo po ODS): PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc., Ing. Vladimír Remek, MUDr. Jiří Maštálka a Ing. Jaromír Kohlíček.

Seznam předsedů

Literatura

Reference

  1. ↑ Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice - členové seskupení
  2. ↑ Jaký smysl hledá KSČM v Straně evropské levice
  3. ↑ http://cs.wikisource.org/wiki/Z%C3%A1kon_o_protipr%C3%A1vnosti_komunistick%C3%A9ho_re%C5%BEimu_a_o_odporu_proti_n%C4%9Bmu §2, odst. 2: Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému.
  4. ↑ 4,0 4,1 4,2 Komunistická strana Čech a Moravy
  5. ↑ Rupnik, Jacques: Dějiny Komunistické strany Československa (Praha: Academia, 2003; ISBN 80-200-0957-4, kapitola 2, s. 42)
  6. ↑ RUPNIK. Kapitola 3, str. 60
  7. ↑ RUPNIK. Kapitola 3, str. 65
  8. ↑ RUPNIK. Kapitola 7, str. 201
  9. ↑ 9,0 9,1 9,2 ČTK, ban. Denně přicházíme o šestnáct komunistů, zjistil ústřední výbor. iDnes.cz [online]. 2008-05-07 [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
  10. ↑ Jiří Hlavenka. Naše země vzkvétá. Nebo nevzkvétá?. Bloc [online]. 2009-11-24 [cit. 2009-12-09]. Dostupné online.  
  11. ↑ http://ekonomika.idnes.cz/deset-mytu-a-polopravd-o-zivote-v-socialistickem-ceskoslovensku-pyd-/ekonomika.asp?c=A091108_205138_ekonomika_mmb
  12. ↑ http://www.mesec.cz/clanky/doba-pred-listopadem-a-po-nem-z-financniho-pohledu/
  13. ↑ Vývoj vybraných ukazatelů životní úrovně v České republice v letech 1993 - 2008 [online]. Praha : Odbor analýz a statistik MPSV ČR, květen 2009, [cit. 2009-12-10]. Dostupné online.  
  14. ↑ [1]
  15. ↑ 15,0 15,1 KSČM: Program "Naděje pro ČR"
  16. ↑ KSČM: kdo jsme
  17. ↑ Jaký smysl hledá KSČM v Straně evropské levice
  18. ↑ Blisty.cz
  19. ↑ Komunistická strana Polska
  20. ↑ Dělnická strana Maďarska
  21. ↑ Strana komunistické obnovy
  22. ↑ Nová britská komunistická strana
  23. ↑ Švedská strana komunistická
  24. ↑ ComInterNet: Listing of World Communist & Workers Parties. Europe
  25. ↑ Dekomunizace.cz),
  26. ↑ Zrušme komunisty
  27. ↑ ČTK. Nový mluvčí KSČM má antisemitskou minulost. České noviny [online]. 2008-12-31 [cit. 2009-01-12]. Dostupné online.  
  28. ↑ ČTK. Mluvčí KSČM Tomáš s antisemitskou minulostí skončil. České noviny [online]. 2009-01-09 [cit. 2009-01-12]. Dostupné online.  
  29. ↑ 29,0 29,1 KOJZAR, Jaroslav. Nejsem antisemita, a ani jsem jím nebyl, řekl Josef Tomáš, tiskový mluvčí ÚV KSČM Haló novinám. Haló noviny [online]. 2009-01-09 [cit. 2009-01-12]. Dostupné online.  
  30. ↑ [ ]
  31. ↑ Test úplatnosti politiků "milion za zákon"
  32. ↑ Jiří Dolejš a Čeněk Milota hovoří na skrytou kameru - přepis rozhovoru novináře Jiřího Benáka s místopředsedy KSČM Jiřím Dolejšem a Čeňkem Milotou
  33. ↑ KSČM a TOP 09 by vzaly milion za změnu zákona
  34. ↑ Dolejš a Milota odcházejí z vedení KSČM
  35. ↑ Dolejš nabídl, že pozastaví výkon funkce místopředsedy KSČM

Související články

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Komunistická strana Čech a Moravy
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Komunistick%C3%A1_strana_%C4%8Cech_a_Moravy“