Black-Friday-2021-11-Encyklopedie.png

Oxid vápenatý

Z Multimediaexpo.cz



Oxid vápenatý (CaO), známý též pod triviálními názvy pálené vápno nebo též nehašené vápno je široce rozšířená běžně používaná chemická sloučenina. Je to bílá žíravá a alkalická krystalická látka. Komerčně vyráběný oxid vápenatý také často obsahuje příměsi oxidu hořečnatého, oxidu křemičitého a malá množství oxidu hlinitého a oxidu železitého. Oxid vápenatý je obvykle vyráběn tepelným rozkladem hornin jako je vápenec, který obsahuje uhličitan vápenatý (CaCO3 ve formě minerálů kalcitu a aragonitu). Rozklad je prováděn zahříváním jemně mleté horniny na teplotu přesahující 825 °C.[1] Tento proces je nazýván kalcinace nebo též pálení vápna. Uvolňuje se při něm oxid uhličitý (CO2) a uhličitan se přeměňuje na oxid vápenatý (CaO). Jako palivo se používá nejčastěji hnědé uhlí, koks, černé uhlí (respektive antracit - geologicky nejstarší forma černého uhlí) nebo zemní plyn. Dříve se jako palivo používalo též dřevo.

CaCO3 → CaO + CO2

Tento proces je reverzibilní a proto od okamžiku, kdy je vypálené vápno ochlazeno, začíná vstřebávat okolní oxid uhličitý ze vzduchu a po čase se opět změní na původní uhličitan. Pálení vápna patří mezi první chemické procesy objevené člověkem již v pravěku.

Použití

Jako hydratované nebo též triviálně hašené vápno ve formě hydroxidu vápenatého Ca(OH)2 (název tohoto minerálu je portlandit). Je využíván jako součást malty a sádry ke zvýšení tvrdosti materiálu. Příprava hašeného vápna je velmi jednoduchá, neboť oxid vápenatý je jeho zásaditý anhydrid a s vodou reaguje velmi živě. Historicky nejstarší využití vápna bylo ve stavebnictví – v omítkách je používali již starověcí Římané. Při nedostatku vápence kvůli tomu dokonce někdy byly rozbíjeny mramorové sochy Oxid vápenatý je též používán při výrobě skla a díky své schopnosti reagovat s křemičitany je používán v moderních postupech výroby ocelí a hořčíkových, hliníkových a jiných neželezných kovů. Napomáhá vyplavování nečistot do strusky. Bývá také používán jako přísada pro úpravu vody. Snižuje její kyselost, změkčuje ji, funguje jako flokulant (sbaluje koloidní nečistoty) a napomáhá odstraňování fosfátů a jiných nečistot. V papírnictví pomáhá rozpouštět lignin, působí jako koagulant a bělidlo.

V zemědělství a lesnictví snižuje kyselost půdy. Bývá též používán jako účinná složka při čistění a odsiřování plynných spodin. Tradičně bývá používán při pohřbívání mrtvých těl do otevřených hrobů zvláště v období epidemíí například moru za účelem dezinfekce a zamezení zápachu rozkladu. Ve forenzních vědách je používán k detekci otisků prstů. Jako dehydratační činidlo se používá k čištění kyseliny citronové, glukosy, barviv a jako pohlcovač CO2</font>. Často bývá používán v hrnčířství, malířství a potravinářství. Energie uvolňená reakcí oxidu vápenatého s vodou bývá používaná jako zdroj tepla k ohřevu speciálních samoohřevných konzerv jídla. Roční světová produkce oxidu vápenatého je asi 130 milionů tun. Největší producenti USA a Čína vyprodukují sami o sobě každý přibližně 20 milionů tun.[1]

Související články

Reference

  1. Merck Index of chemicals and Drugs, 9th ed. monograph 1650


Oxidy s prvkem v oxidačním čísle II.

Oxid hlinečnatý (AlO) • Oxid barnatý (BaO) • Oxid beryllnatý (BeO) • Oxid kademnatý (CdO) • Oxid vápenatý (CaO) • Oxid uhelnatý (CO) • Oxid kobaltnatý (CoO) • Oxid měďnatý (CuO) • Oxid železnatý (FeO) • Oxid olovnatý (PbO) • Oxid hořečnatý (MgO) • Oxid rtuťnatý (HgO) • Oxid nikelnatý (NiO) • Oxid dusnatý (NO) • Oxid palladnatý (PdO) •
Oxid stříbrnatý (AgO) • Oxid strontnatý (SrO) • Oxid sirnatý (SO) • Oxid cínatý (SnO) • Oxid titanatý (TiO) • Oxid vanadnatý (VO) • Oxid zinečnatý (ZnO)