Ázerbájdžán

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání
Ázerbájdžán
Ázerbájdžánská republika
Azərbaycan Respublikası
Flag of Azerbaijan.png  Coat of arms of Azerbaijan.png
Ázerbájdžánská vlajka   Státní znak Ázerbájdžánu
The media player is loading... Prehravac se nahrava...

Ázerbájdžánská hymna – Azərbaycan marşı
Odlar Yurdu
Geografie
Azerbaijan (orthographic projection).png
Hlavní město: Baku
Rozloha: 86 600 km2 (111. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: Bazardüzü dağı (4 485 m n.m.)
Časové pásmo: +4
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 8 621 000 (91. na světě)
Hustota zalidnění: 97 (100. na světě)
HDI: 0,758 (střední)
Jazyk: ázerbájdžánština
Náboženství: islám přes 90 %
(šíité 75–85 %, sunnité 15-25 %),[1][2]
pravoslaví 4 %, ostatní 4 %,
arménské křesťanství 2 %
Státní útvar
Státní zřízení: republika
Měna: manat (100 gepiků) (AZN)
HDP/obyvatel: 6 476 USD (2006)
Mezinárodní identifikace
MPZ: AZ
Telefonní předvolba: +994
Národní TLD: .az
Historická Panenská věžBaku je symbolem Ázerbájdžánu

Ázerbájdžán, oficiální název Ázerbájdžánská republika (ázerbájdžánsky Azərbaycan Respublikası, anglicky the Republic of Azerbaijan) je největší a nejvíce zalidněná země v oblasti Kavkazu.

Je situován v jihozápadní Asii; podle některých názorů na vedení hranice mezi Evropou a Asií může být řazen mezi evropské země. Na východě je ohraničen Kaspickým mořem, na severu sousedí s ruskou republikou Dagestán (284  km), na severozápadě s Gruzií (322 km), na západě s Arménií (787 km) a na jihu s Íránem (611 km). Ázerbájdžánská exkláva Nachičevan navíc sdílí 9 km hranice s Tureckem. Nemá přístup k otevřenému moři, pouze ke Kaspickému moři.

Náhorní Karabach spolu se sedmi oblastmi na jihozápadě Ázerbájdžánu je ovládán Arménií od konce Náhorno-Karabašské války v roce 1994. Následkem této války ztratil Ázerbájdžán kontrolu nad 16% svého území a podporu 578 545 přemístěných osob a 8 606 uprchlíků. Ze čtyř zasedání Rady bezpečnosti OSN vzešla usnesení (822, 853, 874, a 884) žádající stažení vojsk z okupovaných oblastí Ázerbájdžánu.

Obsah

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Ázerbájdžánu

Nezávislost Ázerbájdžánské republiky byla poprvé vyhlášena 28. května 1918, 23. srpna 1991 byl přijat zákon o svrchovanosti republiky a 30. srpna 1991 byla vyhlášena její samostatnost.

Starověk a středověk

Nejstarší dokumenty o osídlení území Ázerbájdžánu pocházejí z doby kamenné, první státní útvary zde vznikaly ve starověku. V 9. až 6. stol. př. Kr. se zde nacházela říše Urartu, v prvním polovině prvního tisíciletí př. Kr. říše Mana. Na severu území od 1. stol. př. Kr. do 10. stol. n. l. existoval státní útvar pod názvem Kavkazská Albánie. O ázerbájdžánské území usilovali Řekové, Římané i Peršané. V 4. stol. se zde rozšířilo křesťanství a stalo se státním náboženstvím, ale v 7. stol. území dobyli Arabové a následovala násilná islamizace. V průběhu 9.-16. stol. vznikala řada drobných knížectví, od ll. stol. do 14. stol. byla země zasažena vpády seldžuckých Turků a Mongolů. Vláda perské dynastie Safíovců v 16. stol. znamenala období rozkvětu, protože byla země zapojena do obchodních vztahů Perské říše. Na počátku 17. stol. byl Ázerbájdžán podmaněn Osmanskou říší. V 18. stol. do vývoje oblasti zasáhlo Rusko, které se pokusilo obsadit pobřeží Kaspického moře s významným městem Baku.

Novověk

Roku 1828 byla k Rusku připojena i severní část Ázerbájdžánu, zatímco jeho jižní část zůstala po rusko-perské válce součástí Íránu. Na počátku 20. století se vyostřily spory s Arménií, které roku 1905 vyvrcholily ozbrojenými srážkami, docházelo k rolnickým povstáním i k ozbrojenému boji proti ruské nadvládě. Roku 1911 byla založena Muslimská demokratická strana Musavat, která se r. 1917 přejmenovala na Turkotatarskou demokratickou stranu federalistů - musavatistů.

Moderní dějiny

Obrázky z hlavního města Baku, za sovětské éry

Sovětská moc byla v Ázerbájdžánu nastolena 13. listopadu 1917. Na konci března 1918 vypuklo v Baku protisovětské povstání, které bolševici potlačili. V dubnu 1918 schválil zakavkazský sněm vznik Zakavkazské demokratické federativní republiky, kterou tvořily Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán. V důsledku odlišné zahraničně-politické orientace se ale republika rozpadla. 28. května 1918 vyhlásila Muslimská rada nezávislou Ázerbájdžánskou republiku v čele s vládou musavatistů se sídlem v Gjandži. Po rozpadu bakuské komuny byla v srpnu ustavena tzv. středokaspická diktatura, vláda bez komunistů, na jejíž žádost vstoupila do města britská armáda. V září 1918 se tato vláda stáhla do Íránu a Baku, které obsadila turecká armáda, se stalo sídlem musavatistícké vlády. 15. ledna 1919 dohoda uznala nezávislost Ázerbájdžánské republiky, o dva měsíce později vypukl arménsko-ázerbájdžánský konflikt o Náhorní Karabach. V dubnu 1920 obsadila Baku sovětská armáda a byla vyhlášena Ázerbájdžánská sovětská socialistická republika. V květnu 1921 byla přijata nová ústava a v březnu 1922 vznikl Federativní svaz sovětských socialistických republik Zakavkazska (FSSSR), který se v prosinci 1922 podílel na vytvoření Sovětského svazu.

V květnu 1990 Nejvyšší sovět (v listopadu přejmenovaný na Nejvyšší medžlis) zvolil prezidentem Ajaza Mutalibova. V únoru došlo ke změně názvu státu na Ázerbájdžánskou republiku. V prosinci 1991 se v Alma-Atě republika stala zakládajícím členem SNS. Demonstrace a nátlak opozice vedly k odstoupení Ajaze Mutalibova a prezidentské funkce se ujal J. Mamedov.

V květnu 1992 se stoupenci Mutalibova pokusili převzít moc. A. Elčibej, později zvolený, od června 1993 funkci nevykonával. V prezidentských volbách 3. 10. 1993 zvítězil do té doby úřadující prezident Hejdar Alijev. Roku 2003 v důsledku těžké a dlouhodobé nemoci zemřel a na jeho místo nastoupil jeho syn Ilham Alijev.

Ekonomika

Kaspické moře je v Ázerbájdžánu zdrojem ropy
Hlavní článek: Ekonomika Ázerbájdžánu


Ázerbájdžánský hrubý domácí produkt (HDP) rostl v prvním čtvrtletí 2007 o neuvěřitelných 41.7% , což je nejvyšší růst HDP na světě. To samozřejmě nemůže být trvalé, v roce 2005 to bylo 26.4% (druhý nejvyšší růst HDP na světě) a v roce 2006 36.6% (1. na světě).[1]

Nejdůležitějším odvětvím národního hospodářství je těžba ropy. Ropný průmysl byl v nedávné době privatizován. Důležitá byla stavba ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan, což je ropovod, který vede 1 768 kilometrů z ropných polí "Azeri-Širag-Gunešli" v Kaspickém moři do Středozemního moře. Ropovod spojuje Baku - hlavní město Ázerbájdžánu, Tbilisi - hlavní město Gruzie a Ceyhan - přístav na jihovýchodním břehu Středozemního moře v Turecku, odtud vznikl jeho název. Je druhým nejdelším ropovodem na světě po ropovodu Družba.

Geografie

Hlavní článek: Geografie Ázerbájdžánu
Mapa Ázerbájdžánu

Vodstvo

V Ázerbájdžánu se nachází 1 250 řek, z nichž jen 21 má délku větší než 100 km. Horské oblasti (nadmořská výška - 1 000 až 2 500 m) jsou charakteristické velmi hustou říční sítí (0,4 až 0,5 km/km²), zatímco v rovinách je to výrazně méně (0,05 až 0,1 km/km²). Největší řeka Kavkazu Kura protéká republikou ze severozápadu na jihovýchod a ústí do Kaspického moře. Hlavní přítok Kury Araks teče podél jižní hranice Ázerbájdžánu. Většina řek patří do povodí Kury, jen řeky na severovýchodě (Samur) a v pohoří Talyš (Bolgarčaj) ústí přímo do Kaspického moře. Z jihovýchodních svahů Velkého Kavkazu stékají řeky Belokančaj, Muchachčaj, Talačaj, Kurmuchčaj aj. K severovýchodu od rozvodí tečou Samur, Kudialčaj aj. Z jihovýchodní části Malého Kavkazu stékají pravé přítoky Kury (Šamchorčaj, Agstafa, Gjandžačaj, Terter) a levý přítok Araksu Akera. Na většině řek jsou nejvyšší vodní stavy v létě (duben až září), jen v Talyši v zimě (říjen až březen). V rovinách se řeky využívají na zavlažování. Na Kuře byla vybudována velká Mingačevirská hydroelektrárna a Mingačevirská přehrada (rozloha 605 km² a objem 16 km³), ze které jsou rozvedeny zavodňovací kanály (Hornokarabašský a Hornoširvanský). Pod přehradou je na Kuře rozvinuta místní lodní doprava.

V republice je 250 jezer, většinou nevýznamných. Největší jezera jsou Gadžigabul (15,5 km²) a Bejukšor (10,3 km²). Jezera vznikla přehrazením dolin popř. jsou ledovcového původu a nachází se v horách Velkého a Malého Kavkazu. Největší z nich je Velký Alagjol (rozloha 5 km², hloubka 8 m) na Karabašské sopečné plošině. Na severovýchodním svahu hřbetu Murovdag se rozkládá skupina překrásných jezer, vzniklých sesuvy. Mezi nimi je jedno z nejkrásnějších jezer Kavkazu Modré jezero. Mnoho jezer je také v Kuro-arakské nížině.
Palác Šekichána v Šeki
Noční pohled na záliv v Baku

Velká města

  1. Baku – 2 074 300
  2. Gəncə – 500 000
  3. Sumqayıt – 357 900
  4. Mingəçevir – 95 200
  5. Qaraçuxur – 72 200 (předměstí Baku)
  6. Şirvan – 70 125
  7. Bakıxanov – 66 300 (předměstí Baku)
  8. Naxçıvan – 64 500
  9. Şəki – 62 100

Politika

Členství v mezinárodních společenstvích

Země je spoluzakladatelem GUAM (Organizace pro demokratický a ekonomický rozvoj) a OPCW (Organizace pro zákaz chemických zbraní). Od září 1993 je členem SNS (Společenství nezávislých států), má stálé mise v Evropské unii, hostí zvláštní vyslance Evropské komise a je člen OSN (Organizace spojených národů), OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě), RE (Rady Evropy) a partner NATO pro mírový program (PfP).

Dále je členem následujících organizací: AsDB, BSEC, CCC, EAPC, EBRD, ECE, ECO, ESCAP, FAO, GUAM, IAEA, IBRD, ICAO, ICFTU, ICRM, IDA, IDB, IFAD, IFC, IFRCS, ILO, IMO, Interpol, IOC, IOM, ISO (korespondent), ITU, MMF, NAM (přísedící), OIC, OPCW, OBSE, PFP, RE, SNS, OSN, UNCTAD, UNESCO, UNHRC, UNIDO, UPU, UNWTO, WFTU, WHO, WIPO, WMO, WToO (přísedící)

Administrativní dělení

Mešita v druhém největším městě Gəncə
Hlavní článek: Administrativní dělení Ázerbájdžánu

Ázerbájdžán se dělí na 59 rajónů (okresů) (rayonlar, j. č. rayon), 11 statutárních měst (şəhərlər, j. č. şəhər) a 1 autonomní republiku (muxtar respublika) Nachičevan, která se dále dělí na 7 rajónů (okresů) a měst a 1 autonomní oblast Náhorní Karabach.

Prezident Ázerbájdžánu jmenuje guvernéry rajónů a měst, zatímco vláda Nachičevanu, je vybrána a odsouhlasena parlamentem Nachičevanské autonomní republiky.

Oblast Náhorního Karabachu je pod arménskou okupací, zastupitelé okupovaných měst (např. Chankendi nebo Šuša) stále působí v emigraci.

Jazyky

99.7 % Ázerbájdžánců mluví ázerbájdžánsky - na severu země se mluví převážně rusky. Ruština je tedy druhým úředním jazykem této země.

Náboženství

Většina Ázerbájdžánců se hlásí k šíitské větvi Islámu.

Kultura

Soubor:Shashlyk.jpg
Šašlik, opékaný na skládacím mangalu
Hlavní článek: Ázerbájdžánská kultura


Ázerbájdžánská kuchyně

Hlavní článek: Ázerbájdžánská kuchyně

Ázerbájdžán je odedávna proslulý svou národní kuchyní. Hojnost ovoce, zeleniny, aromatických bylin a koření inspirovala ázerbájdžánské mistry kuchaře, kteří vytvořili velké množství nejrůznějších národních jídel. I ti nejzkušenější gurmáni, přijíždějící do Ázerbájdžánu ze všech konců světa, jsou nadšeni rafinovaností chutí a jemným aromatem těchto pokrmů. Ne náhodou je Ázerbájdžán krajem lidí, dožívajících se vysokého stáří. Vědci vysvětlují tento jev v prvé řadě příznivým klimatem, dále způsobem života a v neposlední řadě zdravou a pravidelnou stravou. Ázerbájdžánci jsou velice hrdí na svou kuchyni. Nejznámějšími pokrmy z Ázerbájdžánské kuchyně, které jsou ceněny na celém světě jsou plov (pilaf), šašlik, kebab, dolma a sladké dezerty jako pachlava a šakerbura.

Reference

  1. Článek Islam_in_Azerbaijan na anglické Wikipedii
  2. Auswärtiges Amt Deutschlands – Aserbaidschan

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Ázerbájdžán
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Ázerbájdžán
Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace