13. září 2021 je velmi významné datum pro naši Encyklopedii !!
Máme zcela novou kancelář, která leží přímo u obchodního centra Atrium Flora a stanice metra Flora !
Naše stará adresa je definitivně nahrazena novou — Jičínská 226/17, 130 00 Praha 3 - Žižkov.

Černovice (Ukrajina)

Z Multimediaexpo.cz


Černovice (ukrajinsky Чернівці [černivci], rumunsky Cernăuţi, jidiš טשערנאָװיץ [černovic], hebrejsky צ'רנוביץ, rusky Черновцы [černovcy], polsky Czerniowce, slovensky Černovce, německy Czernowitz/Tschernowitz, arménsky Չերնովից /Tschernowitz) je město ležící na úpatí Karpat, historická metropole Bukoviny na dnešní Ukrajině (dřive Rumunsko, Rakousko-Uhersko), správní středisko Černovické oblasti kulturní i hospodářské centrum širšího regionu, středisko několika národnostních menšin.

Obsah

Historie

Archeologické vykopávky odkryly v této lokalitě stopy neolitické osady. První písemné zmínky pocházejí z roku 1408, avšak opevněné sídlo zde existovalo už ve 12. století. Právě tmavá barva opevnění dala dle legendy městu jméno „Černovice“. V roce 1359 získal město a okolí kníže Bohdan I. a přičlenil ho k Moldavskému knížectví. V 16. a 17. století byla Bukovina a Besarábie dějištěm srážek tureckých a polských vojsk (Nedaleko leží Chotyn, kde byla svedena jedna z nejslavnějších bitev). Roku 1775 získalo Bukovinu Rakousko-Uhersko a Černovice se tak staly hlavním městem jedné ze zemí pozdějšího Předlitavska. Během 19. století několikanásobně vzrostl počet obyvatel. V době probouzení ukrajinského národního povědomí a zejména po carském zákazu veřejného užívání ukrajinštiny na ruském území (většina Ukrajiny vč. Kyjeva) se Černovice spolu s Lvovem a Stanislavovem staly jedním z center ukrajinského jazyka, písemnictví a kultury; tehdy zde působila mj. spisovatelka Olha Kobyljanska a zrodila se tu též nynější ukrajinská hymna. 20. století přineslo mocenské zvraty a Černovice jednak několikrát připadly jinému státu (podobně jako Zakarpatská oblast), jednak přišly (alespoň částečně) o etnickou rozmanitost (zvláště po holocaustu). Tak se staly roku 1918 součástí Rumunska, r. 1940 součástí SSSR, 1941 opět Rumunska, 1944 znovu SSSR. Od roku 1991 patří samostatné Ukrajině.

Obyvatelstvo

Rok Počet obyvatel
1775 2 300
1832 11 000
1869 34 000
1900 65 800
1930 112 400
1941 78 800
1959 152 300
1984 238 000
2005 242 300

Černovice (potažmo celá Bukovina) vždy vynikaly pestrým národnostním složením a v minulosti též převahou židovského obyvatelstva.Z tradičních menšin je dodnes nejvýraznější rumunská, pro niž jsou Černovice historickým kulturním centrem. V roce 1999 zde byl otevřen rumunský generální konzulát. Národnostní složení počátkem 20. století:
Židé 33%; Ukrajinci 19%; Němci 17%; Rumuni 15%; Poláci 15%. Národnostní složení v roce 2001:
Ukrajinci 189 000 (79,8%); Rusové 26 700 (11,3%); Rumuni 10 500 (4,4%); Moldavané 3 800 (1,6%); Poláci 1 400 (0,6%); Židé 1 300 (0,6%); ostatní 2 900 (1,2%).

Kultura

Černovické divadlo
Univerzita (dle návrhu českého architekta Josefa Hlávky)
Tzv. Opilý kostel Sv. Mikuláše

Černovice: křižovatka kultur

Díky své poloze, bohaté historii a etnické, jazykové i náboženské rozrůzněnosti byly Černovice odedávna prostředím, kde se dařilo kultuře, resp. kulturám; mezi světovými válkami byly místem, kde se "prolínaly i protínaly vlivy Západu a Východu v kumulaci až roztodivné. Členové tamější židovské enklávy psali a mluvili němčinou starorakouské provenience (…) Židovská menšina byla obklopena rumunským lidovým živlem a na západě oddělená od Vídně maďarským územím, zatímco z východu se intenzivně prosazoval slovanský, to jest ruský vliv. Na severozápadě Halič posilovala židovskou komunitu, ale i působení další slovanské větve, polské; na jihu Sedmihradsko, navozující dávnou spjatost s Tureckem, upevňovalo - díky své početné německé menšině - jazykovou čistotu."[1]

Slavní rodáci

Osobnosti spjaté s městem

  • Josef Hlávka (1831-1908), český architekt a mecenáš, projektoval budovu zdejší univerzity
  • Olha Kobyljanska (1865-1942), ukrajinská spisovatelka
  • Mihai Eminescu (1850-1899), rumunský básník pozdního romantismu
  • Ciprian Porumbescu (1853-1883), rumunský hudební skladatel
  • Ivan Franko (1856-1916), ukrajinský národní básník, navštěvoval zde univerzitu (1891)
  • Gala Galaction, vlastním jménem Grigore Pisculescu (1879–1961), spisovatel
  • Alfred Margul-Sperber (1898–1967), básník a překladatel
  • Andreas Mikulicz architekt
  • Moses Rosenkranz (1904–2003), básník
  • Joseph Alois Schumpeter (1883–1950), rakousko-americký ekonom a ministr financí, narozen v Třešti na Moravě, 1909–1911 zde působil jako profesor
  • Constantin Tomaszczuk, zakladatel černovické univerzity
  • Karl Emil Franzos (1848–1904), spisovatel a publicista, vyrostl v Černovicích, literárně zvěčnil místní ghetto knihou „Židé z Barnowa“
  • Antonín Borovec (1870–1925), československý diplomat (narozen v Pardubicích), za 1. světové války se zasloužil o vdovy a sirotky
  • Wilhelm Reich (1897–1957), psychoanalytik, narozen v Dobrjanyči, navštěvoval zde základní školu
  • Wilhelm Stekel (1868–1940), psychoanalytik, vyrostl v Černovicích, navštěvoval zde gymnázium
  • Karl Ernstberger (1887-1892), český architekt
  • Ondřej Bubla (1906–1980), pedagog, sportovní instruktor, trenér, působil v Černovicích v letech 1933–1938. Za přínos v oblasti sportovního vzdělávání a za rozvoj československo-rumunského přátelství byl oceněn králem Michalem I. Řádem Rumunské koruny.

památky a zajímavosti

  • Černovická univerzita, netradičně vyhlížející cihlový komplex (vznikal v letech 1864-1882) od českého architekta Josefa Hlávky; ten zde užil zářivé barevné obklady, netradiční mozaiky, geometrické tvary byzantského stylu, mnoho komínů a věžiček. Působivá je zejména kaple.[2]
  • Hudebně dramatické divadlo Olhy Kobyljanské
  • Černovické regionální muzeum umění
  • Muzeum lidové architektury zaměřené na tradiční bukovinské domy a kostely
  • katolický Chrám Sv. Ducha s neoklasicistní fasádou a kupolí
  • roubený kostel Sv. Nikolaje z počátku 17. století
  • „Opilý“ kostel Sv. Nikolaje ze 30. let 20. století
  • cihlový Arménský kostel od Josefa Hlávky
  • Kalinivská tržnice

Hospodářství a doprava

Soubor:Černivci trol.jpg
Trolejbus před nádražím v Černovicích

Na rozdíl od většiny velkých ukrajinských měst nebyl v Černovicích v éře SSSR výrazněji zastoupen těžký průmysl; jsou zde zejména podniky dřevozpracující a textilní. Přestože Černovice leží na významné trase spojující severovýchodní a jihovýchodní Evropu, dopravní infrastruktura není příliš rozvinutá. Všechny železniční tratě vycházející z Černovic jsou jednokolejné a neelektrifikované. Z nich nejdůležitější vede ze Lvova přes Ivano-Frankivsk, Kolomyji a Černovice dále do Rumunska. Další trať vedoucí na sever do města Ternopil je jedna z nejpomalejších: trasu dlouhou necelých 200 km ujede rychlík v průměru za 7 hodin. Osobní vlaky jezdí též do moldavské Oknice. Přes hraniční přechod ve Vadul Siret jezdí rychlík Moskva - Kyjev - Černovice - Suceava - Bukurešť - Sofie; jinak má význam spíše pro nákladní dopravu. Do mnoha ukrajinských, rumunských a dalších měst jezdí z Černovic autobusy. Černovice mají i malé letiště, odkud létají spoje do Kyjeva. Již roce 1897 vyjela v Černovicích první tramvaj; zdejší síť však neměla dlouhého trvání a kvůli členitosti terénu byla nahrazena autobusy a trolejbusy.

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Černovice (Ukrajina)

Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.