13. září 2021 je velmi významné datum pro naši Encyklopedii !!
Máme zcela novou kancelář, která leží přímo u obchodního centra Atrium Flora a stanice metra Flora !
Naše stará adresa je definitivně nahrazena novou — Jičínská 226/17, 130 00 Praha 3 - Žižkov.

Don

Z Multimediaexpo.cz



Don (rusky Дон, starořecky Tanaïs) je řeka v Tulské, v Lipecké, ve Voroněžské, ve Volgogradské a v Rostovské oblasti v Rusku. Je dlouhá 1870 km. Povodí řeky je 422 000 km². Je pátou nejdelší evropskou řekou a současně nejdelším přítokem Azovského moře.

Obsah

Průběh toku

Pramení u vesnice Novomoskovska v Tulské oblasti na východních svazích Středoruské vysočiny. Na horním toku nad ústím Tiché Sosny teče v relativně úzké dolině. Pravý břeh je vysoký místy až 90 m a silně zbrázděn stržemi, zatímco levý břeh je pozvolný. Koryto je členité a je v něm mnoho peřejí. Na středním toku pod městem Kalač na Donu se údolí znatelně rozšiřuje a dolina řeky dosahuje u Serafimoviče šířky až 6 km. Pravý břeh se I zde vyznačuje větší výškou. Střední tok zakončuje rozsáhlá Cimljanská přehrada jež zvedla hladinu řeky na 26 m a umožnila stavbu Volžsko-donské vodní cesty. Pod přehradou teče řeka v dolině široké 20 až 30 km. Hloubka dosahuje místy až 20 m. Pod Rostovem na Donu začíná delta, jež má rozlohu 340 km² a ústí do Taranrogského zálivu Azovského moře

Přítoky

horní tok

střední tok

dolní tok

Vodní režim

Zdrojem vody jsou převážně sněhové srážky. Povodí Donu neoplývá velkým množstvím vody. Celkový odtok bez započtení vody na zavlažování představuje 29,5 km³, což odpovídá průměrnému průtoku 935 m³/s. Ten se po postavení Cimljanské přehrady zmenšil na 160 m³/s. Na horním toku zamrzá na začátku listopadu a rozmrzá v polovině dubna. Na dolním toku zamrzá v první třetině prosince a rozmrzá v poslední třetině března. Každý rok řeka odnese až 14 Mt pevných částic a 6,2 Mt rozpuštěných minerálních látek. Nízký sklon na dolním toku je příčinou velmi pomalého toku, což dalo za vznik pojmenování „Tichý Don“.

Využití

Vodní doprava je možná od ústí k městu Georgiu-Dež v délce 1355 km a na jaře až do vesnice Chlevnoje ještě dalších 235 km. Důležitými přístavy jsou Georgiu-Dež, Kalač na Donu, Volgodonsk (na Cimljanské přehradě), Rostov na Donu, Azov. S Volhou je řeka spojena Volžsko-donským kanálem, který je dlouhý 105 km a díky němu je řeka spojena s Baltským, Bílým a Kaspickým mořem. Po řece se převáží

Na řece je rozvinuté rybářství. Průmyslově se zpracovávají candáti, cejni, kapři, ostruchy, placky, jeseter ruský a hvězdnatý (především na dolním toku a v ústí).

Historie

Už v 1. tisíciletí př. n. l. byla řeka důležitou dopravní cestou mezi centrálními oblastmi současného Rusko včetně Povolží a pobřežím Azovské moře. Ve 4. až 3. století př. n. l. vznikla v ústí řeky řecká kolonie Tanaïs. Po řece probíhal obchod s antickými koloniemi na Krymu a na Tamanském poloostrově. Na začátku 1. tisíciletí územím dolního toku procházela cesta kudy pronikali hordy Hunů a Bulharů, po jejichž ústupu bylo území osídleno Východními Slovany. V 7. až 9. století obydleli dolní a střední tok Chazarové. Nájezdy Maďarů a Pečeněgů vytlačily slovanské obyvatelstvo z povodí horního toku. V 11. století dolní tok obývali kočovní Polovci a od 13. století byl pod vládou mongolsko-tatarské Zlaté Hordy a pustnul. Ve 14. až 16. století se řeka stává tržní cestou mezi Ruskem a janovskými koloniemi na Krymu, přičemž v ústí řeky se nacházela kolonie Tana. V 15. století na řece začínají vznikat sídla svobodných lidí - kozáků a o století později vzniká Donské kozácké vojsko. V 17. století byla řeka opěrnou základnou rolnického povstání pod vedením S. T. Razina a v letech 1707-09 došlo k velkému Bulavinskému povstání. V 18. století prudce stoupá hustota osídlení v souvislosti s přechodem kozáků k zemědělství a přílivem rolníků. S rozvojem kapitalismu vzniká průmyslová oblast Donbas. Těžké boje na řece proběhly v letech 1918-20 v rámci občanské války v Rusku a v letech 1941-45 v rámci 2. světové války.

Poznámky

Literatura

  • (rusky) Davydov L. K., Hydrografie SSSR, Leningrad 1955, (Давыдов Л. К., Гидрография СССР, т. 2, Л., 1955)
  • (rusky) Kama, Volha, Don, průvodce Perm 1967, (Кама, Волга, Дон. Путеводитель, Пермь, 1967)
  • V tomto článku jsou použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Дон“.

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Don