Archiv pro Článek dne 2009

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání

Zde je archiv článků TÝDNE pro rok 2009, které již byly zveřejněné na hlavní stránce (aby nedocházelo k častému opakování).

Všechny články se vkládají pomocí šablon.



Michael Schumacher-I'm the man (cropped).jpg

Michael Schumacher (* 3. ledna 1969) je slavný německý pilot Formule 1.

Protože získal sedm titulů mistra světa Formule 1, v letech 1994, 1995, 2000, 2001, 2002, 2003 a 2004, je statisticky absolutně nejúspěšnějším pilotem Formule 1 ! Schumacher je však i jediný pilot, který byl za úmyslné způsobení nehody diskvalifikován z celé sezóny.

Michael Schumacher zahájil sportovní kariéru, tak jako většina jeho kolegů, na motokárách. Jeho otec Rolf, který motokáry stavěl, ho k tomuto sportu přivedl již ve 4 letech a protože v jeho rodném městě byla motokárová dráha, bylo i kde trénovat. Michaelovi bylo 12 let až už chtěl poprvé startovat v oficiálním mistrovství Německa.

V roce 1989 podepsal Michael smlouvu s týmem WTS v německém Mistrovství Formule 3, aby byl k ruce Frenzenovi. Oba skončili druzí jeden bod za Wendlingerem. Schumacher nakonec klasifikován na třetím místě. V roce 1990 zůstal ve stejném týmu a to se mu vyplatilo. Stal se mistrem a dokonce zvítězil i v prestižním závodě Grand Prix Macau.

Ve Formuli 1 se poprvé objevil v roce 1991 a v roce 1992 se již dokázal ve třech velkých cenách dostat na stupně vítězů a v Belgii dokonce zvítězit. V jeho nejlepším roce 2004 však už měl absolutní nadvládu a zvítězil v 13 velkých cenách...


59. článek týdne...(do 11. ledna 2009)



Tomas-Enge-zari-2008.jpg

Tomáš Enge (* 11. září 1976, Liberec) je český automobilový závodník a první český pilot Formule 1.

V šestnácti letech startoval ve svém prvním závodě - Ford Fiesta Cupu v týmu Světa motorů. Pro sezónu 1995 získal pro Tomáše jeho manažer Antonín Charouz místo v nejlepším německém týmu Formule Ford. Tomáš v roce 1996 Mistrovství Německa formule Ford vyhrál a v následujícím roce startoval v týmu BSR, Bertrama Schäfera, v Mistrovství Německa Formule 3.

V roce 1999 startoval Tomáš v italském týmu WRT Rafanelli Formule 3000. Po úvodních dvou závodech kdy se nekvalifikoval, pravidelně dojížděl a ve Francii dojel dokonce druhý. Zisk šesti bodů stačil na celkové 10. místo. 10. prosince 1999, jako první Čech, poprvé testoval vůz Formule 1 !

Pro rok 2000 získal post testovacího jezdce týmu Jordan ve Formuli 1. Současně nastoupil do své druhé kompletní sezóny v mezinárodním mistrovství Formule 3000 v barvách týmu mySAP.com Team a vedl si velmi slušně. Dvakrát dojel na pátém, jednou na šestém místě. Historického úspěchu dosáhl na okruhu Hockenheimring, kde v dramatickém závodě dokázal zvítězit.

V roce 2001 výborně hájil barvy týmu Coca-Cola Nordic Racing a v závěru sezóny se stal vůbec prvním českým jezdcem, který startoval za francouzský tým Prost Acer ve třech závodech Formule 1...


60. článek týdne...(do 18. ledna 2009)



Osaka07 D8A WJavelin throw winner.jpg

Barbora Špotáková (* 30. června 1981) je česká oštěpařka a olympijská vítězka.

V roce 2007 získala na MS v japonské Ósace zlatou medaili, když ve finále hodila oštěp na značku 66,40 a poté až na 67,07 metrů, čímž dvakrát překonala (svůj vlastní) český rekord. Na konci sezóny 2007 vyhrála Světové atletické finále ve Stuttgartu a vylepšila o dalších pět centimetrů český rekord na 67,12 metrů. Úspěšný rok završila vítězstvím v anketě Atlet roku 2007.

V roce 2008 na mítinku v Zaragoze 31. května vylepšila český rekord na 69,15 metrů. Tím se zapsala na 4. místo historických tabulek v této disciplíně od změny těžiště ženského oštěpu v roce 2001.

21. srpna 2008 se stala olympijskou vítězkou na LOH 2008 v Pekingu, když v posledním šestém pokusu hodila nový evropský rekord 71,42 m.

Dne 13. září 2008 se stala i světovou rekordmankou této discipliny a po Daně Zátopkové se stala další Češkou v historii, které se to povedlo.

10. ledna 2009 byla vyhlášena vítězkou ankety Sportovec roku 2008 v České republice.


61. článek týdne...(do 25. ledna 2009)



Cibulkova3ecm.jpg

Dominika Cibulková (* 6. květen 1989) je mladá a úspěšná slovenská profesionální tenistka.

V roce 2006 vyhrála svůj první titul na turnaji Ritro Slovak Open v Bratislavě. V anketě o nejlepší tenistku Slovenska skončila na druhém místě, aktuálně je 2. hráčkou v slovenském Fed Cupovém týmu.

Mezi juniorkami byla jednou z pěti nejlepších na světě. Cibulková vyhrála ITF turnaj v portugalském Amarantu, na silně obsazeném turnaji WTA v Istambulu se dostala do 2. kola, v Charlottesville se dostala až do finále, ale musela ho vzdát pro zranění. V tomto turnaji porazila zkušenou Japonku Morigamiovou. Cibulková byla členkou slovenského družstva v Poháru federace v letech 2005, 2006 a 2007. Jejím oblíbeným turnajem je US Open.

Na počátku ledna 2009 dokázala vyhrát Hopmanův pohár v australském Perthu (se slovenským tenistou Dominikem Hrbatým), což dále upevnilo její výbornou pozici ve světovém žebříčku WTA.


62. článek týdne...(do 1. února 2009)



Júlie Liptáková (květen 2008)

Júlia Liptáková (* 8. duben 1984, Nová Dubnica) je významná slovenská modelka.

Již už od svých šestnácti let se začala účastnit řady soutěží krásy, zvítězila již na soutěži Miss dievča v roce 2000 v rodné Nové Dubnici. V roce 2004 získala v Malajsii prestižní titul Miss Body Beautiful of the World a v Číně speciální cenu Miss Bikini of the World. V září 2005 proběhlo v Koreji světové finále soutěže Model Of The Year, kde získala titul 2. vicemiss a s převahou vyhrála v kategorii Best Body In Swimsuit. V přímo navazující soutěži Global Beauty Queen, která se konala v Číně, dosáhla 4. místa (3. runner up) a vyhrála v kategorii Miss Disco Queen. Na konci listopadu 2006 získala v Číně další prestižní titul Miss Bikini International a jasně vyhrála v kategorii Miss Body Beautiful.

Júlia se stala hvězdou na módní přehlídce vynikajícího českého návrháře Josefa Klíra, která se konala 15. ledna 2008 při pokřtění nového kalendáře Vampýři 2008.

Přesně 29. července 2008 svou krásou obohatila luxusní Kalendář Skins.cz.


63. článek týdne...(do 8. února 2009)



Maximilian Schell edit.jpg

Maximilian Schell (* 8. prosince 1930) je slavný rakouský herec, režisér a producent.

Již roku 1955 natočil svůj první film Kinder, Mütter und ein General. S Marlonem Brando hraje ve filmu The Young Lions. Později ho vynesla do mezinárodního povědomí jeho role obhájce nacistických zločinců ve filmu Stanleyho KrameraNorimberský proces. Za tuto roli získal Oscara jako nejlepší herec v hlavní roli. Na konci 60. let se začíná projevovat také jako producent a režisér.

Maximilian Schell je jedním z celosvětově nejznámějších a nejúspěšnějších německojazyčných herců a druhým rakouským hercem, který byl oceněn Oscarem. Kromě toho byl Schell vícekrát nominován na nejlepšího představitele hlavní či vedlejší role, nejlepšího zahraničního herce nebo nejlepšího dokumentaristu. Kromě své činnosti v divadle, filmu či televizi je Schell také malířem a spisovatelem.

Maximilian Schell je navíc jedním ze dvou kmotrů herečky Angeliny Jolie...


64. článek týdne...(do 23. února 2009)



HMaier2.jpg

Hermann Maier, přezdívaný Herminátor, (* 7. prosince 1972) je slavný rakouský sjezdový lyžař, který vyhrál čtyři tituly ve Světovém poháru (1998, 2000, 2001, 2004), čtyři olympijské medaile (dvě zlaté na hrách v Naganu v roce 1998) a tři tituly mistra světa (dva v roce 1999, jeden v roce 2005).

Od dětství se začal věnovat sjezdovému lyžování, ale byl slabý a lehký a už v 15 letech začal mít problémy s koleny. Přesto se každý večer po práci snažil trénovat. Za tmy jezdil na kole, aby načerpal stehenní svalovou hmotu, ale jezdil i na sjezdovkách.

Po čase začal jezdit amaterské závody. Na jedněch závodech si ho jako naděje všimli a dostal nabídku, aby jel jako předjezdec na závodech ve Flachau. Jeden z trenérů mu čas změřil a zjistil, že by se umístil na 12. místě. Tímto začala jeho výjimečná kariéra sjezdového lyžaře.

24. srpna 2001 utrpěl při nezaviněné dopravní nehodě velmi vážná zranění. Utrpěl otevřenou zlomeninu bérce třetího stupně, pohmožděninu pánve s rozšířeným hematomem v oblasti hýždí, trhlinu s pohmožděninou pravé paty na pravé holenní kosti a přes levou holenní kost, zhmožděninu stehna a lebky, odřeniny v oblasti pánve, zhmožděniny v oblasti pánve provázené zaškrcením žil, což vedlo k projevům ochrnutí, objevily se i známky selhání ledvin. Lékaři se obávali o jeho nohu, kterou se jim nakonec podařilo zachránit.

Maier se musel znovu naučit chodit a jezdit na lyžích. Nakonec se po 508 dnech vrátil do kolotoče SP. V lednu 2003 vyhrál závod Světového poháru v super G a v únoru 2003 získal v super G stříbro na MS...!


65. článek týdne...(do 2. března 2009)



VladimirRemek.jpg

Vladimír Remek (* 26. září 1948) je prvním a dosud jediným českým kosmonautem. Zároveň je 87. kosmonautem světa a prvním cizincem, který se zúčastnil mezinárodních pilotovaných vesmírných letů programu Interkosmos v bývalém Sovětském svazu.

V roce 1975 dostal vyznamenání Za službu vlasti. Po absolvování akademie se v roce 1976 vrátil nakrátko k mateřskému leteckému útvaru. Na podzim 1976 prošel výběrem kandidátů na kosmický let a byl povýšen na kapitána. Od prosince 1976 se ve Středisku přípravy kosmonautů v Hvězdném městečku u Moskvy začal připravovat spolu s Oldřichem Pelčákem a dalšími kandidáty z Polska a NDR.

Vladimír Remek byl v hodnosti kapitána členem posádky kosmické lodi Sojuz 28 ve funkci kosmonaut-výzkumník. Byla to první mezinárodní posádka v rámci programu Interkosmos. Velitelem letu byl sovětský kosmonaut plukovník Alexej Gubarev. Let se uskutečnil od 2. do 10. března 1978. Posádka pracovala na palubě orbitálního komplexu Saljut 6 spolu s jeho základní posádkou. Celková délka Remkova letu činila 190 hodin a 18 minut.

Společně s dalšími sovětskými kosmonauty obdržel 27. dubna 1978 státní vyznamenání Hrdina ČSSR. Po návratu do vlasti působil v letech 1978 - 1985 Vladimír Remek jako vedoucí pracovník ve výzkumném vojenském pracovišti v Praze-Kbelích. Absolvoval Vojenskou akademii Generálního štábu SSSR v Moskvě v letech 1985-1988. Do roku 1990 byl zaměstnán jako vojenský pilot.

V červnu 2004 byl zvolen do Evropského parlamentu na kandidátce KSČM jako nestraník. Kanceláře má mimo jiné v Bruselu a Štrasburku. Působí ve frakci Evropská spojená levice a Severská zelená levice (EUL/NGL), ve dvou parlamentních výborech (pro průmysl, výzkum a energetiku) a člen parlamentní delegace EU-Rusko...


66. článek týdne...(do 10. března 2009)



Eugene Cernan (Gemini 9).jpg

Eugene Andrew „Gene“ Cernan (* 14. března 1934) je bývalý americký astronaut česko-slovenského původu.

První let z mysu Canaveral absolvoval v roce 1966 na palubě Gemini 9. Spolu s ním letěl velitel letu Thomas Stafford. Na oběžné dráze se přiblížili k cílovému tělesu Agena 9, plánované spojení se však kvůli poruše Ageny nepodařilo uskutečnit. Přistáli po třech dnech letu na hladině Atlantického oceánu.

Podruhé vyletěl na kosmické lodi Apollo 10 v květnu 1969. Na lodi s ním letěl opět Stafford a jako třetí člen posádky John Young. Poslední prověrka před přistáním lidí na Měsíci, kolem Měsíce 31 obletů, poté návrat na Zemi po 8 dnech letu.

Třetí let s Apollo 17 opět startoval z mysu Canaveral a v šesté expedici byli spolu s ním Ronald Evans a Harrison Schmitt. Zatímco Evans zůstal na oběžné dráze, Cernan s Schmittem na Měsíci přistáli a vystoupili na něj, Cernan jako 11, Schmitt 12 člověk ze Země. Cernan po dalších výstupech byl poslední člověk na povrchu Měsíce. V pořádku se všichni vrátili na Zemi, přistání po 12 dnech strávených ve vesmíru na hladině Tichého oceánu.

Na oba lety Apolla sebou vzal československou vlajku, kterou při své neoficiální a utajované návštěvě Československa v roce 1974 předal řediteli Astronomického ústavu v Ondřejově.

26. října 2001 navštívil Česko na pozvání náčelníka generálního štábu Armády České republiky Jiřího Šedivého spolu s dalším astronautem s českými předky – Johnem Blahou. Dne 29. října 2001 podnikl Cernan v doprovodu prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka let armádním vrtulníkem do Bernartic u Milevska v okrese Písek, odkud pocházel jeho dědeček.


67. článek týdne...(do 22. března 2009)



Federer Ohio (2008) 4.jpg

Roger Federer (* 8. srpna 1981) je vynikající švýcarský tenista.

Jako první hráč po Matsi Wilanderovi vyhrál tři ze čtyř možných grandslamových turnajů v jedné sezóně. V letech 2003, 2004, 2005, 2006 a 2007 zvítězil na Wimbledonu, v letech 2004, 2005, 2006, 2007 a 2008 na US Open a v letech 2004, 2006 a 2007 na Australian Open.

Doposud drží rekord v délce nepřetržitého setrvání na pozici světové tenisové jedničky (tedy, kdy byl klasifikován v žebříčku ATP na 1. místě ve dvouhře). Zde strávil bez přestávky 237 týdnů (2. místo Jimmy Connors - 160 týdnů). Dne 18. srpna 2008 jej na pozici nejlepšího hráče okruhu ATP vystřídal španěl Rafael Nadal.
V absolutním pořadí setrvání na prvním místě žebříčku ATP je Federer dosud (2008) na 4. místě (237 týdnů), za trojicí Pete Sampras (286 týdnů), Ivan Lendl (270 týdnů) a Jimmy Connors (268 týdnů). Byl také vlajkonošem švýcarské výpravy na LOH 2004 v Aténách a LOH 2008 v Pekingu, kde později s přehledem zvítězil ve čtyřhře.

Roger Federer je považován za nejlepšího tenistu všech dob !

V prosinci 2003 spoluzaložil The Roger Federer Foundation, která organizuje projekty na podporu znevýhodněných dětí, zejména v jižní Africe. V dubnu 2006 byl Federer jmenován jako Goodwill Ambassador pro organizaci UNICEF, která pomáhá chudým dětem z celého světa. Jeho první oficiální cestu uskutečnil 23. prosince 2006 do Tamil Nadu v Indii, oblasti, která byla zdevastována vlnou tsunami 26. prosince 2004...


68. článek týdne...(do 7. dubna 2009)



Hans Bethe.jpg

Hans Albrecht Bethe (* 2. července 1906, † 6. března 2005) byl jedním z nejvýznamnějších fyziků 20. století.

Vysvětlil principy fungování termonukleárních procesů ve hvězdách, podílel se na vývoji atomové bomby a byl známým bojovníkem proti šíření jaderných zbraní.

Za 2. světové války pracoval nejprve v rámci MITu na projektu mikrovlnného radaru, poté v laboratořích Los Alamos, kde se účastnil Projektu Manhattan na výrobu atomové bomby. Po skončení druhé světové války pracoval s Edwardem Tellerem na projektu vodíkové bomby, v letech 19561964 byl členem týmu vědeckých poradců amerického prezidenta, v roce 1958 vedl tým, který pro prezidenta vytvářel studii o jaderném odzbrojení.

Hlavní část Betheho práce se zabývá teorií atomových jader, v průběhu let 19351938 studoval jaderné reakce a účinné průřezy reakcí, zdokonalil Bohrův model atomu. Jeho práce ho přivedla k objevu mechanismů reakcí, které hvězdám dodávají energii. Zvláště tyto výsledky mu roku 1967 přinesly Nobelovu cenu za fyziku.
V roce 1975 odešel do důchodu, přičemž získal na Cornellově univerzitě titul emeritního profesora.


69. článek týdne...(do 20. dubna 2009)



SydneyOperaHouse.jpg

Jørn Utzon (* 9. dubna 1918, † 29. listopadu 2008) byl slavný dánský architekt.

Jeho nejslavnější stavbou je budova Opery v Sydney.

Jeho vítězství v architektonické soutěži o vybudování Opery v Sydney v roce 1957 bylo velkým překvapením. Utzon zaslal do soutěže výkresy, které jen málo překračovaly úroveň předběžných náčrtů. Jeden z porotců Eero Saarinen je ale označil za dílo génia a jediné, které může podpořit.

Přesunul se do Sydney, kde dlouho dohlížel na realizaci svých plánů. Projekt se ale jeho zásluhou i vinou vnějších okolností opakovaně měnil, Utzon se po roce 1965 dostal do konfliktu s novým ministrem veřejných prací Davisem Hughesem, který nakonec přerostl v jeho odjezd z Austrálie. Stavba byla dokončena v jeho nepřítomnosti a otevřena v roce 1973.

Za problémy při výstavbě opery mohou být politické otázky, které vedly k nepřiměřeně nízko nastaveným finančním plánům a později k mnohonásobnému překročení rozpočtu. Související skandál a pokažená pověst později zabránily Utzonovi v získání dalších velkých zakázek.

Navrhl ještě několik menších staveb v Dánsku, vlastní dům na Mallorce a hlavně budovu Kuvajtského národního shromáždění ve městě Kuvajt, ale některé jiné stavby, jako divadlo v Curychu, divadlo v libanonské Džeitě či stadion v saúdskoarabské Džeddě zůstaly jen na papíře.

Až po přelomu století se znovu vrátil do Austrálie, na kterou při svém odchodu zanevřel, a převzal Pritzkerovu cenu za rok 2003, čestné občanství Sydney a čestný doktorát na tamní univerzitě.

V okamžiku své smrti byl jediným žijícím architektem, jehož stavba byla zapsána na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO...


70. článek týdne...(do 29. dubna 2009)



BeyoncéKnowlesAAFeb09.jpg

Beyoncé Giselle Knowles (* 4. září 1981) je americká zpěvačka, herečka, producentka, textařka, návrhářka a deseti-násobná držitelka prestižní ceny Grammy.

Proslavila se účinkováním v dívčí formaci Destiny's Child, nejúspěšnější dívčí skupině všech dob, se kterou prodala přes 50 milionů nahrávek.

V roce 2003 vyšla Beyoncé její první sólová deska, kterou nazvala Dangerously in Love. Album se ihned dostalo na první místo prodejnosti v USA a jen za první týden se jej prodalo více než 317 000 kopií. Alba se jen v USA prodalo přes 4 miliony kusů a celosvětově kolem 11 milionů. Při udělovaní cen Grammy za rok 2004 si Beyoncé odnesla hned pět gramofónků a získávala ocenění na všech možných hudebních frontách, včetně označení za nejlepšího mezinárodního umělce.

Druhé sólové album Beyoncé vyšlo 4. září 2006, přesně v den jejích narozenin. Album se opět ihned usadilo na první místo prodejního žebříčku a v prvním týdnu se jej prodalo přes 541 000 kusů. 6. prosince 2006 získala pět nominací na Grammy, z nichž proměnila ve vítězství jednu v kategorii Nejlepší R&B album.

Beyoncé se už objevila v mnoha filmech a narozdíl od ostatních zpěvaček je její filmová kariéra rovněž velmi úspěšná...


71. článek týdne...(do 4. května 2009)



Audrey Hepburn Roman Holiday cropped.jpg

Audrey Hepburn (* 4. května 1929, † 20. ledna 1993) byla slavná americká herečka nizozemsko-britského původu, jedna z nejznámějších tváří filmového plátna druhé poloviny 20. století a nositelka cen Oscar, Tony, Emmy i Grammy !

Ačkoliv se narodila v Bruselu. Její maminka pocházela z velmi staré a významné holandské rodové šlechty (rod van Heemstra), příjmení Hepburn pak pochází od skotských šlechtických předků jejího otce Josepha Rustona.

V roce 1951 na popud francouzské spisovatelky přijímá nabídku na titulní roli broadwayské show Gigi a poprvé opouští evropský kontinent a odjíždí do USA.

Prakticky současně s tím také přichází druhý zásadní zlom její herecké kariéry v podobě hlavní role v novodobé filmové pohádce Prázdniny v Římě, která Audrey Hepburn vynáší do hvězdné společnosti. Za tento film také získává debutující Hepburn v roce 1954 cenu americké filmové akademie – Oscara. V roce 1954 také získává prestižní divadelní ocenění Tony za roli Ondiny ve stejnojmenné brodwayské divadelní hře.

Ačkoliv sama Audrey nikdy netrpěla vážnou formou anorexie, její nízká tělesná váha narušovala umělecký i osobní život. Pro mnohé představovala nový typ krásy, její útlý vzhled často řídil vývoj módy a dodnes zůstává nedostižným symbolem elegance, idolem osobního šarmu, noblesy i charisma, jakož i prototypem nevšední krásy, inteligence a mimořádné oduševnělosti (hovořila plynně sedmi světovými jazyky). Vše se v její osobě vzácně snoubilo s velkým hereckým a pohybovým nadáním do nenapodobitelného originálu, který dodnes obdivují miliony filmových a televizních diváků na celém světě...


72. článek týdne...(do 18. května 2009)



Lance Armstrong Tour de Gruene 2008-11-01.jpg

Lance Armstrong (* 18. září 1971) je slavný americký profesionální cyklista. Vyléčil se z rakoviny a poté v letech 19992005 triumfoval sedmkrát po sobě v nejprestižnějším cyklistickém závodu světa Tour de France. Překonal tak rekord Miguela Induraina, kterému se podařilo zvítězit pětkrát v řadě. A také pětinásobná vítězství dalších legendárních cyklistů, jako byli Bernard Hinault, Eddy Merckx a Jacques Anquetil, kteří však k těmto výhrám potřebovali delší časové rozmezí. Za své sportovní úspěchy dostal mnoho významných mezinárodních ocenění.

Na podzim 1996 diagnostikovali lékaři Armstrongovi testikulární rakovinu – třetí, nejtěžší stadium rakoviny varlat s rozsáhlými metastázemi do plic. Varovné příznaky zhoubné nemoci Armstrong pociťoval již několik měsíců (stupňující se bolest v tříslech, úporné bolesti hlavy, špatné dýchání), považoval je však za důsledek nadměrného zatížení organismu po náročném tréninku a mnoha závodech. Proto vyhledal lékařskou pomoc tak pozdě. Jeho šance na přežití odhadli onkologové na méně než 50 procent. Podstoupil okamžitě chirurgický zákrok a zahájil chemoterapii. V průběhu léčby objevili lékaři další dva nádory na mozku, jeden nad centrem zraku a druhý nad centrem koordinace. Na podzim 1997 mu lékaři potvrdili, že je prakticky vyléčen.

Armstrong po úplném vyléčení rakoviny znovu sedl na kolo a začal trénovat. V září 1997 uspořádal tiskovou konferenci, aby ohlásil svůj návrat do cyklistiky v sezoně 1998. Opět se vrátil do závodního pelotonu. 1. října 1998, dva roky ode dne, kdy mu stanovili diagnózu rakoviny, dojel čtvrtý na Vueltě. Tento výsledek v náročném třítýdenním etapovém závodě ukázal, že se nejen vrátil, ale že se vrátil lepší...

Po skvělém umístění na Vueltě se upnul k jedinému cíli – vítězství na Tour de France. Podřídil tomu veškerou přípravu a nejen on, ale i celý tým U. S. Postal. V červenci 1999 po první etapě tohoto nejprestižnějšího závodu si oblékl žlutý trikot vedoucího jezdce a dojel v něm až do cíle ! Byl to triumf, kterému před začátkem Tour málokdo věřil. V dalších letech veškerou svou přípravu směroval k Tour de France. Díky své ohromné vůli a značné podpoře týmu se mu podařilo to, co nedokázal nikdo jiný před ním – vyhrát sedmkrát v řadě náročný třítýdenní etapový závod Tour de France.

Oslnivou sportovní kariéru ukončil v roce 2005. V září 2008 změnil Lance svůj názor a ohlásil opětovný návrat k cyklistice a naplánoval si první start na leden 2009.


73. článek týdne...(do 26. května 2009)



Jenson Button 2007.jpg

Jenson Alexander Lyons Button (* 19. ledna 1980) je britský pilot Formule 1.

V současné době jezdí velmi úspěšně za Brawn GP.

Button vstoupil do Formule 3 roku 1999, s týmem Promatecme. V první sezóně hned třikrát vyhrál: na okruzích Thruxton, Pembrey a Silverstone. Skončil tak sezónu jako nejlepší nováček a celkově byl v šampionátu třetí.

Na konci roku 1999 si vybral svou vyhranou cenu, a to svést se ve Formuli 1. Bylo to na okruhu Silverstone, a kromě McLarenu se svezl i v Prostu. V tu dobu řešil Frank Williams problém, koho dosadit na místo Alessandra Zanardiho, který z týmu Williams odešel. Kandidáti pro rozstřel byli dva. A Jenson Button své místo ve voze Williams vyhrál.

Ve své premiérové sezóně ve Formuli 1 obsadil konečné osmé místo, svou rychlost a talent asi nejvíce prokázal ve Spa Francorchamps, kde se kvalifikoval jako třetí a dojel čtvrtý. Nicméně se dopouštěl nováčkovských chyb. Celkově však prokázal velký potenciál, přesto byl ale poražen svým zkušenějším týmovým kolegou Ralfem Schumacherem.

Před ročníkem 2002 byl Benetton přejmenován na Renault. I když byl Button docela pravidelně porážen v kvalifikacích stájovým kolegou Jarnem Trullim, prokazoval dobré výsledky v závodech. Jen těsně mu v Malajsii unikly první stupně vítězů, když ho kvůli problémům s převodovkou předjel v posledním kole Michael Schumacher. V závodě tak dojel čtvrtý, stejně jako poté v Brazílii. V sezóně ještě posbíral body za pátá a šestá místa a celkově se v šampionátu umístil sedmý.

Po odchodu z Renaultu se Button na začátku roku 2003 připojil k týmu BAR, společně s bývalým mistrem světa Jacquesem Villeneuvem. Ač možná někdo čekal opak, vedlo se lépe spíše Buttonovi a to jak v kvalifikacích, tak v závodech. Celkově skončil v šampionátu na devátém místě se ziskem 17 bodů.

V sezóně 2004 prokázali Button i BAR-Honda jasně stoupající tendenci a BAR skončil celkově druhý v poháru konstruktérů. Button vybojoval první pódium, když skončil třetí v Malajsii a v průběhu sezóny vystoupal na stupně vítězů ještě několikrát...


74. článek týdne...(do 18. června 2009)



AlanisMorissette.jpg

Alanis Nadine Morissette (* 1. červen 1974) je velmi úspěšná kanadsko-americká zpěvačka, textařka, skladatelka, hudební producentka a občas i herečka.

Její kariéra začala v mládí, kdy natočila dvě taneční alba Alanis (1991) a Now Is the Time (1992), obě desky byly vydány společností MCA Records.

Její život však nešel pouze úspěch za úspěchem. Od svých 14-ti do 18-ti let prodělala anorexii a bulimii, čemuž negativně přispělo profesionální vytížení a tvrdé manažerské požadavky při nahrávání prvního alba. V 17-ti letech se z nemoci úspěšně vyléčila.

Po dostudování střední školy se Alanis přestěhovala nejdřív do Toronta, poté do Los Angeles v rámci usilovného hledání kvalitního skladatele a producenta. Její průzkum ji zavedl až ke Glenu Ballardovi. Hned jakmile se potkali, začali kreativně experimentovat. Ballard povzbuzoval Alanis k výraznějšímu vyjadřování svých emocí. V roce 1995 podepsala smlouvu s Maverick Records.

Maverick Records vydali Jagged Little Pill jako mezinárodní debutové album Alanis Morissette. Už před vydáním očekávalo studio úspěch, ale zdaleka ne takový, jaký přišel. První singl z této desky „You Oughta Know“ okamžitě vylétl na přední místa světových hitparád následován hity „All I really Want“ a „Hand in My Pocket“. To nejlepší však přišlo až potom, a to byla její celoživotně nejúspěšnější píseň „Ironic“. Dalšími hity byly skladby jako „You Learn“ nebo „Head over Feet“. Album se stalo bestsellerem, prodalo se ho až 40 miliónů kopií po celém světě a stalo se tak nejprodávanějším debutovým albem na světě !

Úspěch Alanis prospěl novým zpěvákům a skupinám jako Avril Lavigne nebo Pink. V roce 1996 získala Alanis 6 ocenění Juno: konkrétně za album roku, singl roku, nejlepší rokové album, zpěvačka roku, skladatelka roku a 4 ocenění Grammy za nejlepší rockovou píseň („You oughta Know“), nejlepší rockové album, album roku a nejlepší zpěvačka. Dále v roce 1997 vyhrála cenu Grammy, za nejlepší píseň roku („Ironic“) a v roce 1998 za nejlepší hudební video...


75. článek týdne...(do 25. června 2009)



Michael Jackson 1984.jpg

Michael Joseph Jackson (* 29. srpna 1958, † 25. června 2009) byl velmi slavný americký popový zpěvák a skladatel černošského původu.

Pocházel z devíti sourozenců a svou hudební kariéru zahájil již jako chlapec. Počátkem 60. let jeho starší bratři vystupovali v sourozenecké skupině a Michael se k nim přidal v roce 1964. Brzy se stal jako nejmladší lídrem skupiny The Jackson 5.

Skupina prorazila v roce 1969 a první LP vydala, když bylo Jacksonovi 12 let. Souběžně s tím už tehdy odstartoval sólovou kariéru. Prvním jeho hitem byla balada Got to Be There (1972). Naposledy s bratry vystoupil v roce 1984. Dnes je považován za jasného „King Of Pop“ (krále popu).

První autorskou desku s názvem Off the Wall vydal v roce 1979. Další alba: Thriller – nejprodávanější album všech dob – vydal o tři roky později. Následovalo Bad – druhé nejprodávanější album všech dob – a Dangerous. Následovalo album HIStory, Blood on the Dance Floor a album Invincible.

Michaelova nahrávací společnost Sony music však neměla zájem o to, aby album Invincinle mělo komerční úspěch, potřebovala Michaela izolovat od finančních příjmů, aby byl nucen jí odprodat svůj podíl v jejich ATV katalogu. Z alba Invincible vyšel jen jeden singl a natočil se pouze jeden videoklip. I tak se alba prodalo úctyhodných 9 milionů nosičů.

Tento spor se Sony v podstatě ukončil kariéru Michaela Jacksona...


76. článek týdne...(do 13. července 2009)



Diane Kruger .JPG

Diane Kruger (* 15. července 1976) je německá herečka a bývalá špičková modelka.

Když byla Diane v roce 1992 finalistkou prestižní soutěže Elite Model Look, měla jen 15 let a modelingovou kariéru před sebou. V polovině 90-tých let byla úspěšnou modelkou nejen v rodném Německu, ale také v Paříži. Avšak velmi chytře se rozhodla, že po ukončení kariéry, která je i pro ty nejlepší modelky velmi krátká, se pokusí o změnu.

Diane se rozhodla pro herectví. Na návrh všemi oslavovaného francouzského režiséra Luca Bessona (Pátý element) se navždy přestěhovala do Paříže a provdala se 1. září 2001 za herce a režiséra Guillame Caneta, v současnosti jsou už ale rozvedení.

Paradoxně právě díky německému režisérovi se Diane podařil nečekaný skok mezi největší hvězdy světového showbyznysu.
Diane na konkursu porazila téměř 2000 žen, mimo jiné hvězdy jako Júlii Roberts nebo Nicole Kidman, a získala vytouženou postavu neskutečně krásné Heleny Trójské ve velkolepém filmovém hitu – Trója (léto 2004). Historicky laděné velkodílo režíroval ostřílený režisér Wolfgang Petersen (Das Boot, Air Force One). Diana si zahrála po boku hollywoodských hvězd Brada Pitta či Orlanda Blooma, což jí okamžitě zařadilo mezi velké hvězdy.

Objevila se také ve filmech Lovci pokladů, Lovci pokladů: Kniha tajemství nebo Ve stínu Beethovena.

V roce 2003 vyhrála na Filmovém festivalu v Cannes...


77. článek týdne...(do 27. července 2009)



Facebookheadquarters.jpg

Facebook je rozsáhlý společenský webový systém sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a zábavě. Se svými více než 250 miliony aktivních uživatelů (srpen 2009) [1] je jednou z největších společenských sítí na světě. Je plně přeložen do 64 jazyků.

Facebook byl založen Markem Zuckerbergem, bývalým studentem Harvardské univerzity. Původně byl tento systém omezen jenom pro studenty Harvardské univerzity. Během dvou měsíců byl rozšířen na některé další. Do konce roku se připojovaly další univerzity rapidním tempem. Nakonec byl přístup otevřen pro všechny uživatele s univerzitní e-mailovou adresou. Od 27. února 2006 se začaly do systému připojovat některé velké společnosti. Od 11. srpna 2006 se může připojit kdokoli starší 13 let. Uživatelé se v systému mohou připojovat k různým sociálním sítím, například v rámci jedné školy, firmy nebo geografické lokace.

Začátkem prosince 2007 se stal Facebook se svými 57 milióny aktivními členy stránkou s největším počtem uživatelů mezi studentskými weby. Od září 2006 do září 2007 se Facebook dostal z 60. na 7. pozici mezi nejnavštěvovanějšími stránkami světa. V USA je Facebook jedničkou pro on-line sdílení fotografií s více než 60 milióny nahraných fotografií týdně [2]. Společnost Facebook Inc. vydělává hlavně na reklamách na stránkách, které jsou přesně cíleny podle zájmů uživatele. Hodnota společnosti byla v roce 2006 odhadována na 100 miliónů USD [3]. Podle serveru TechCrunch, mělo v roce 2005 na Facebooku profil 85 % studentů amerických univerzit, z nichž se 60 % přihlašovalo denně, 85 % alespoň týdně a 93 % alespoň jednou měsíčně [4].

Jméno serveru vzniklo z papírových letáků zvaných Facebooks, které se rozdávají prvákům na amerických univerzitách. Tyto letáky slouží k bližšímu seznámení studentů mezi sebou...

Po registraci v systému má uživatel možnost vyplnit svůj detailní profil. Poté se může připojovat k různým sociálním sítím nebo skupinám a získávat nové přátele. Pokud jiný uživatel souhlasí s tím, že je váš přítel, můžete vidět také jeho profil. Systém umožňuje komunikaci mezi uživateli pomocí zpráv nebo diskusních fór. Další funkce obstarávají různé aplikace...


78. článek týdne...(do 24. srpna 2009)



Claudia.jpg

Claudia Schiffer (* 25. srpna 1970) je německá supermodelka a herečka, která dosáhla vrcholu svojí popularity v 90–tých letech 20. století.

Jako malá toužila po práci advokátky v úspěšné firmě svého otce Heinza Schiffera. Všechny její plány na studium se však zhroutili jednoho říjnového večera roku 1987, když si jí v nočním klubu všiml Michel Levaton (agent modelingové agentury Metropolitan).

Odletěla do Paříže na své první fotosnímky a jen o několik týdnů později se její fotky objevili v prestižním Elle. Už v roce 1989 udělala svoje první kroky na mole pro společnost Chanel a ve stejném roce také odmaturovala. Na začátku 90. let pracovala pro společnost Guess? v reklamách na džíny, čím se dostala do povědomí lidí v USA a stala se, vedle Nadji Auermann, nejznámější německou supermodelkou.

Díky svým výrazným modrým očím a andělskému vzhledu se její tvář rychle dostala na obálky známých časopisů jako Elle, Harper's Bazaar, Vogue, Cosmopolitan, Vanity Fair, Time Magazine a mnohé další se pyšnili obálkou s její tváří. Získala značky jako Versace, Ralph Lauren, Yves Saint Laurent, Valentino, Badgley Mishka, Christian Dior, Louis Vuitton a mnoho jiných. Objevila se ve velkém množství filmů a hudebních klipů.

Claudia Schiffer je také známá jako jedna z pětice modelek vytvářejících styl, které se od 1990 začínali prosazovat ve světě showbyznysu jako světově uznávané celebrity, které odmítali působit jen jako chodící reklama na oblečení. Claudia se stala, spolu s Christy Turlington, Cindy Crawford, Naomi Campbell a Lindou Evangelistou, asi nejznámější modelkou všech dob...


79. článek týdne...(do 1. září 2009)



Desert fox missile.jpg

Operace Desert Fox (pouštní liška) je kódový vojenský název pro významnou čtyřdenní bombardovací kampaň probíhající od 16. prosince do 19. prosince 1998, kterou vedly Spojené státy americké a Velká Británie proti vybraným iráckým cílům. Tyto údery byly nařízeny americkým prezidentem Billem Clintonem a byly podniknuty jako reakce na vytrvalé odmítání Iráku podrobit se rezolucím Rady bezpečnosti OSN a současně neustále zasahování do činnosti komise zvláštních inspektorů OSN (UNSCOM). Komise přitom shromáždila dost důkazů o tom, že Irák tajně pracuje na vývojových projektech a připravuje výrobu balistických raket. Cílem všech útoků bylo proto maximálně omezit schopnost Saddáma Husajna vyrábět zbraně hromadného ničení.

Operace byla charakteristická masovým použitím řízených střel s plochou dráhou letu (ŘSPDL) vypouštěných z lodí a letounů B-52 Stratofortress a taktikou komplexního umlčování protivzdušné obrany protivníka. V menším měřítku byly použity taktické letouny. Celý systém velení, řízení a spojení byl téměř kompletně zničen. Hlavně byla zasažena většina objektů a zařízení na výrobu balistických raket.

Jedním z primárním cílů této bombardovací kampaně, zejména v první fázi, bylo vyzkoušení nové taktiky radioelektronického boje – SEAD (Suppression of Enemy Air Defenses). Jádrem této taktiky je systematická likvidace všech aktivních i pasivních radioelektronických cílů, zejména různých radarů v systémech protivzdušné obrany protivníka.

Američané a Britové napadli asi 100 různých cílů především ve střední a jižní části Iráku. Hlavním cílem všech útoků se stala irácká zařízení na vývoj a výrobu protizemních střel a jejich bojových hlavic. Údery dále směřovaly na více než 30 postavení protivzdušné obrany, šešt letišť, dvě desítky velitelských i komunikačních center. Spojenci napadli také deset postavení Republikánských gard a některé další cíle (telefonní ústředny, rafinérie ropy). Nedošlo však k napadení známých skladů chemických a biologických zbraní z obavy před rozšířením jedovatých látek do vzduchu.


80. článek týdne...(do 16. září 2009)



Gemma Ward.jpg

Gemma Ward (* 3. listopadu 1987) je australskou supermodelkou a herečkou.

Patří mezi nejznámější modelky světa a je dnes považovaná za módní ikonu, zejména díky svému vzhledu, který dokáže inspirovat módní nadšence a návrháře k vytváření nových trendů. Gemma se narodila v Západní Austrálii, jako druhé ze čtyř dětí Garyho a a Claire Wardových. Její starší sestra Sophie je také modelka.

V pouhých 16–ti letech byla Ward nejmladší modelkou na seznamu amerického Vogue, seznamu 9 děvčat v modelingovém světě nazvaných “Ty děvčata”. Předváděla pro slavné návrháře jako Versace, Gucci, Chanel, Valentino, Alexander McQueen a mnoho dalších. Také účinkovala v reklamní kampani kabelek pro Prada, která byla k vidění v předních dámských časopisech během léta 2007. Ward svou krásou obohatila obálky významných časopisů jako Vogue, W a také Time vydání o stylu a designu.

V září 2004 se ve svých pouhých 16 letech stala nejmladší modelkou, která se objevila na obálce amerického Vogue a rovněž první modelka na obálce Teen Vogue. Je zároveň první modelkou od nástupu Kate Moss, která se stala tváří reklamní kampaně na parfém značky Calvin Klein: "Obsession Night for Men" po boku známého mužského modela Drew Keilta.

Seznam jejich významných klientů je velmi široký – Balenciaga, Burberry, Calvin Klein, Christian Dior, Dolce&Gabbana, Jil Sander, Valentino, Prada, Swarovski, Hermes, Jean-Paul Gaultier, Karl Lagerfeld, Louis Vuitton, Yves Saint–Laurent. A mezi její úspěchy patří i 24 obálek světových vydání Vogue. Ward je v současnosti mnoha znalci a odborníky na módu považována za jedničku mezi modelkami a popisují jí jako dívku s nadpozemskou krásou. Významný britský fotograf Nick Knight o ní prohlásil: "Gemma je jednou z velmi, velmi mála modelek, které vypadají jako kdyby přišli z jiné dimenze."

Vzhled Gemmy s jamkami a výrazem panenky v očích inspiroval novou módní horečku. Módní návrhář Lazaro Fernandez z Proenza Schouler v únoru 2006 v rozhovoru pro Teen Vogue prohlásil: "Vypadá jako nikdo jiný v dnešní době. Je jako mimozemšťan, který dovoluje módě hledat stále nové kreace..."


81. článek týdne...(do 23. září 2009)



Romy Schneider BW.jpg

Romy Schneider (* 23. září 1938, † 29. května 1982) byla rakousko-německá herečka, která se proslavila především rolí ve filmové trilogii o rakouské císařovně a bavorské princezně – Alžbětě Bavorské (známé pod přezdívkou Sissi). Pocházela z herecké rodiny. V září 1949 se její rodiče rozvedli. V sedmi letech odešla Romy Schneider do internátu v Goldensteinu poblíž Salzburgu, odkud odešla v roce 1953.

Po rozchodu s Alainem Delonem, který ji opustil, se pokusila o sebevraždu. Jako rány osudu, které již tato krásná herečka nebyla schopná přestát, zapůsobila smrt jejích blízkých, nejprve otce a babičky Rose (též byla herečka), bývalého manžele Harryho a především smrtelný úraz jediného syna, čtrnáctiletého Davida, který se přihodil v létě roku 1981. David zemřel, když se při přelézání plotu nabodl na ocelový hrot. Jeho smrt jí velmi ranila.

Již v roce 1953 se poprvé objevila ve filmu Šeříky až bílé začnou kvést, následoval film Ohňostroj a film Mládí královny Viktorie. Následovala trojice nejznámějších a neslavnějších filmů, letech 1956 a 1957 se objevila, ve třech filmech o rakouské císařovně a uherské královně (Sissi, Sissi, mladá císařovna, Sissi, císařovnina osudná léta) po boku Karlaheinze Böhma. Při natáčení filmu Robinson nemá zemřít se zamilovala do Horsta Buchholze. Za svůj život se vypravila dvakrát do Hollywoodu, aby tzv. dobyla Ameriku, ale ani jednou se jí to nepodařilo, protože hrála v několika nepovedených komediích. V roce 1957 se tak stalo na pozvání studia Walta Disneye.

Šest let žila s hercem Alainem Delonem, se kterým se setkala mnohokrát i před filmovou kamerou. Ve filmu Pokrevní příbuzní z roku 1979 se setkala také s Audrey Hepburnovou a Omarem Sharifem, ve filmu Přízrak lásky z roku 1980 s Marcellem Mastroiannim. Za roli ve filmu Důležité je milovat obdržela v roce 1974 cenu César, za roli ve snímku Docela obyčejný příběh obdžela v roce 1979 cenu Davida di Donatella i Césara. Jejím posledním filmem byl snímek Poutnice ze Sans-Sousi natočený v říjnu 1981.


82. článek týdne...(do 6. října 2009)



Jomkipurská válka byla pátá arabsko-izraelská válka, která propukla 6. října 1973 ve 14:00, když koalice Egypta a Sýrie zahájila o nejvýznamnějším židovském svátku Jom Kippur velmi překvapivý útok na Izrael v oblasti Suezského průplavu a na Golanských výšinách.

Útok byl ve srovnání s předchozími arabským akcemi výborně naplánován a jednotky skvěle vycvičeny. Izraelské letectvo bylo z podstatné části eliminováno sovětskými raketovými protiletadlovými systémy. Bar Levova linie na pobřeží Suezského průplavu byla prolomena a posléze zničena během obojživelné operace, kterou vojenští odborníci označují za nejlépe naplánovanou a provedenou od vylodění v Normandii. Arabský útok přivedl Izrael na hranici katastrofy — jeho vojska utrpěla rozsáhlé lidské i materiální ztráty, první protiútoky izraelské armády skončily debaklem a Izrael téměř ztratil Golanské výšiny. Izraelský ministr obrany Moše Dajan po návratu z obhlídky obou front 7. října viděl situaci již natolik černě, že nařídil připravit k použití jaderné zbraně a požádal ministerskou předsedkyni Goldu Meirovou o předběžné svolení k jejich použití (tzv. plán Jericho). Nakonec to však nebylo nutné.

Hlavní zásluhu na tomto má výsledek druhé fáze arabského útoku (8.–14.10.), kdy nastupující izraelské zálohy postupně zastavily syrský postup na Golanech a na Sinaji ho markantně zpomalily. Výrazný izraelský protiútok na golanské frontě musel čelit významným posilám z Iráku, Jordánska, Kuvajtu a SAE. Na sinajské frontě se zatím pokoušel Egypt o rozvinutí větší pozemní ofenzívy.

Boje byly definitivně ukončeny 25. října, kdy další pokračování konfliktu hrozilo celosvětovou eskalací – Sovětský svaz pohrozil masivní intervencí a zahájil částečnou mobilizaci svých mohutných sil a jejich přesun do oblasti. USA vzápětí nato udělaly totéž a upozornily SSSR, že jsou připraveny Izraeli pomoci, souběžně tlačíce na Izrael, aby příměří začal respektovat...


83. článek týdne...(do 21. října 2009)



Josef Váňa (* 20. října 1952) je slavný český dostihový jezdec, chovatel a trenér. Jeho šest vítězství ve Velké pardubické a mnoho dalších jezdeckých a trenérských úspěchů z něj dělají jednoznačně největší postavu českého dostihového sportu.

Začínal jako chovatel a ošetřovatel koní v Tlumačově, poté vystřídal několik profesí. V osmadvaceti letech se vrátil k ježdění koní u nás a také v Německu. Roku 1994 stal trenérem dostihových koní a majitelem firmy Jovan se sídlem v Bohuslavi u Karlových Varů. Sportovní trofeje ovšem nezískal jen v dostizích. V mezinárodním závodu Horské služby byl členem vítězné hlídky HS Pradědu v Krkonoších v roce 1976 a ve Vysokých Tatrách 1978 a zvítězil v obřím slalomu ve Vysokých Tatrách v roce 1978.

Svůj první dostih absolvoval v roce 1979 na klisně Kalině, se kterou také získal své první vítězství. Na start Velké pardubické se poprvé postavil v roce 1985 s Paramonem a dojel na druhém místě.

Prvního vítězství ve Velké pardubické se dočkal v roce 1987 v sedle legendárního Železníka. S ním dokázal zvítězit ještě třikrát, v roce 1988, 1989 a naposledy i přes pád na Poplerově skoku v roce 1991. Páté vítězství si připsal v sedle Vronského v roce 1997 a šesté v sedle Tiumena v roce 2009.

Na rovině startoval od roku 1989 pouze dvakrát (bez vítězství), v překážkách absolvoval od roku 1989 do října 2009 celkem 628 startů, z toho 182 vítězných. Z koní, které jezdil od roku 1989, je třeba vedle Železníka a Vronského zmínit ještě alespoň Válečníka, Juventa, Retrievera a Kedona.

Trenérským úspěchům žokeje Josefa Váni dominuje sedm vítězů Velké pardubické. Dvojnásobnou vítězkou v letech 2007 a 2008 byla bělka Sixteen (v roce 2009 doběhla druhá). Po jednom vítězství získali Cipísek (1996), Vronsky (1997, Chalco (2001) a Decent Fellow (2006). A letos při 119. ročníku Velké pardubické vyhrál Tiumen, opět v sedle s Josefem Váňou...


84. článek týdne...(do 28. října 2009)



Cimrman autobusta.jpg

Jára Cimrman je známá fiktivní postava univerzálního českého génia, vytvořená Jiřím Šebánkem a Zdeňkem Svěrákem.

Na motivy jeho života a díla byla vytvořena podstatná část repertoáru Žižkovského divadla Járy Cimrmana, hry napsané jeho jménem a „vědecké“ přednášky. Byl o něm natočen i divácky úspěšný film Jára Cimrman ležící, spící. Veřejnosti jsou nejznámější autoři her Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Nezávisle na nich se Cimrmanem zabýval i Sallón Cimrman Jiřího Šebánka.

Jára Cimrman se narodil ve Vídni někdy mezi léty 1853 a 1859 (matrikářův nejistý rukopis připouští i roky 1856, 1864, 1868, 1883 či 1884).

Jeho otec byl český krejčí Leopold Cimrman a matka rakouská herečka Marlen Jelineková-Cimrmanová. On sám se cítil být Čechem, o čemž vypovídá i poslední zápis z jeho deníku, kde vyjadřuje touhu „uvidět svou vlast Böhmen“. Byl jedním z největších českých dramatiků, básníků, hudebníků, učitelů, cestovatelů, filozofů, vynálezců, kriminalistů a sportovců své doby.

Poslední bezpečně zjištěné místo pobytu je Liptákov v Jizerských horách roku 1914. Podle jiných informací však z Liptákova odejel do starobince ve Frymburku. Jeho údajné místo skonání se nachází v lese na tzv. Husí cestě, poblíž obce Skalka v Ústeckém kraji. Za svého života se nedočkal uznání. Teprve objevem truhly s pozůstalostí dr. Evženem Hedvábným je evropská veřejnost seznámena s jeho géniem...

Cimrman získal rekordně největší počet hlasů v celonárodní anketě Největší Čech, ale byl z konečného pořadí vyřazen a byla mu udělena jen čestná cena !


85. článek týdne...(do 11. listopadu 2009)



BerlinerBlockadeLuftwege.png

Berlínská blokáda (od 23. června 1948 do 12. května 1949), během níž byly západní sektory Berlína zásobovány ze vzduchu takzvaným leteckým mostem, patří k nejzávažnějším konfrontacím poválečného období.

20. června 1948 provedli západní spojenci – po bezúspěšných konzultacích se Sovětským svazem – v západních okupačních zónách Německa měnovou reformu (která podle původních plánů v důsledku čtyřmocenského statusu neměla platit pro Berlín). 23. června byla měnová reforma provedena i v sovětské okupační zóně, přičemž nová východní marka měla platit i pro západní sektory Berlína: tím mělo být dosaženo finančního a hospodářského vázání západních sektorů na sovětskou zónu. Západní spojenci proto zavedli západní marku i ve svých berlínských sektorech.

Na blokádu nebyli západní spojenci připraveni. V západních sektorech Berlína, čítajících tehdy 2,2 milionu obyvatel a zcela závislých na zásobování zvenčí, se nacházely zásoby potravin na 36 dnů a uhlí na 45 dnů.

Z počátečních 120 tun denně se během týdnů objem zboží velice rychle zvýšil a rekordu bylo dosaženo 16. dubna 1949 s celkem 12 840 tun za jediný den. Největší položkou (62,8 %) bylo uhlí na topení a výrobu elektřiny, dále benzín, pšenice a další potraviny, léky a také stavební materiál (na další výstavbu letišť – o tři měsíce později bylo uvedeno do provozu letiště Tegel ve francouzském sektoru). Letadla přistávala v minutových intervalech...


86. článek týdne...(do 18. listopadu 2009)



2005 0409 Valentino Rossi.jpg

Valentino Rossi (* 16. února 1979) je italský profesionální motocyklový závodník a šestinásobný mistr světa královské třídy MotoGP ve Velké ceně silničních motocyklů. Obecně je považován za jednoho z nejlepších motocyklových jezdců všech dob... V roce 2006 mu jen těsně unikl osmý titul mistra světa a v sezóně 2007 se před něj dostal Casey Stoner, ovšem v roce 2008 opět ukázal svou nadvládu. Podle amerického sportovního týdeníku Sports Illustrated je Rossi sedmým nejvíce vydělávajícím sportovcem světa a druhým, který žije mimo Ameriku. Odhaduje se, že jeho roční příjmy dosahují 30 milionů dolarů.

Valentino šel ve stopách svého otce, Graziana Rossiho. Ve Velké ceně začal za tým Aprília závodit v roce 1996 ve třídě do 125 ccm a hned další rok světový šampionát vyhrál. V následujícím roce už za Aprílii startoval ve třídě do 250 ccm a v roce 1999 zvítězil i v této třídě. V roce 2001 vyhrál třídu do 500 kubických centimetrů, v té době za tým Honda, a série úspěchů pokračovala tentokrát už v královské třídě MotoGP (bývalá třída do 500 ccm) i v letech 2002 a 2003. Za tým Yamaha získal titul mistra světa i v letech 2004 a 2005. Šestý titul v řadě mu v roce 2006 těsně unikl a Rossi se musel spokojit s celkovým druhým místem za američanem Nicky Haydenem. I sezóna 2007 se dá označit za smolnou. Rossimu druhé místo uniklo o jediný bod, protože poslední závod sezóny kvůli zlomenině ruky nedokončil. Druhý byl Dani Pedrosa a mistrem světa se stal Casey Stoner. Sézona 2008 startovala v duchu velkého očekávání – dokáže Rossi po dvou letech opět získat titul ? Valentino vítězstvím v GP Číny odstartoval velice úspešnou sezonu, plnou dech-beroucích bojů, hlavně s největším rivalem a obhájcem titulu australanem Stonerem. Bitva do posledního kola v závodě v americkém Laguna Seca je považována za jeden z nejlepších za poslední roky v královské kubatuře. Rossi překonal v této sezoně hranici 90-ti vítězství a tím překonal ikonu motorismu – Ángela Nieta ! V závodě v japonském Motegi si zajistil titul mistra světa pro rok 2008...


87. článek týdne...(do 25. listopadu 2009)



Concorde on Bristol.jpg

Concorde je slavný nadzvukový dopravní letoun, který provozovaly British Airways a Air France. Symbolizoval usmíření rivality mezi Velkou Británií a Francií. Byl považován za krále vzduchu.

Concorde byl vyvinut v 60. letech a v té době vzbudil velký zájem u aerolinií. V roce 1967 i německá Lufthansa objednala tři letadla.

Navzdory všem očekáváním a hlavně kvůli ropné krizi na začátku 70. let se komerční nadzvuková letadla ukázala jako nezajímavá, hlavně pro enormní provozní náklady. Všechny objednávky byly stornovány, jen letecké společnosti Air France a British Airways musely Concordy převzít. Na trasách Paříž / Londýn – New York byl dokonce dosažen značný zisk v luxusní přepravě cestujících. Koncem 70. let Concorde létal ve spolupráci s British Airways také na trasách dalších leteckých společností – Singapore Airlines a Braniff International. Jedno letadlo mělo dokonce nápis Singapore Airlines. Celkově byly vyrobeny – 2 prototypy, 2  předsériové modely, 16 sériových letadel. V roce 1979 byla výroba zastavena.

Na začátku své kariéry Concorde létal i do Ria de Janiera a Singapúru, nakonec však létal jen na lince mezi Paříží resp. Londýnem a New Yorkem. Jedním z důvodů byl krátký dolet (6 000 km) a na mnohých letištích nedostal povolení k přistání, protože byl příliš hlučný (startující Concorde byl slyšet ve vzdálenosti 8 km).

Od 15. do 17. srpna 1995 se Concordu podařil nejrychlejší let okolo světa za 31 hodin, 27 minut a 49 sekund. Měřil se přitom celkový čas, od startu v Paříži až po opětovné přistání v Paříži včetně všech mezipřistání. 7. února 1996 Concorde British Airways přeletěl trasu New York – Londýn za 2 hodiny, 52 minut a 59 sekund. To je dodnes rekord pro nejrychlejší přelet přes Atlantik v civilním letadle.


88. článek týdne...(do 9. ledna 2010)


Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace