Archiv pro Článek dne 2017

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání

Zde je archiv článků DNE pro rok 2017, které již byly zveřejněné na hlavní stránce (aby nedocházelo k častému opakování).

Všechny články se vkládají pomocí šablon.



George Michael během světového turné roku 1988

George Michael, (* 25. června 1963, † 25. prosinec 2016), byl britský zpěvák, skladatel a producent s kyperskými kořeny. V letech 19811986 působil společně s Andrewem Ridgeleym v popové skupině Wham!, která se proslavila hity jako Wake Me Up Before You Go-Go, Freedom, I'm Your Man, The Edge of Heaven či Last Christmas. Později se vydal na dráhu sólového zpěváka ovlivněného soulem a rhythm and blues, se skladbami jako Jesus To A Child nebo Fastlove či duetem s Eltonem Johnem Don't Let the Sun Go Down on Me. Za svou kariéru prodal více než 100 milionů hudebních nosičů, získal tři ceny Brit Awards a dvě Grammy.

Na začátku vystupoval jako DJ. Svou pěveckou kariéru začal se ska kapelou The Executive, kterou založil se spolužákem Andrewem Ridgeleym. Ta ovšem vydržela jen krátce. Proslavil se až po založení skupiny Wham! v roce 1981. Kapela těžila z nastupujícího žánru videoklipů a za svou pětiletou existenci celosvětově prodala přes 25 milionů nahrávek. Mezi její hity patřily Wake Me Up Before You Go-Go, vánoční Last Christmas, Freedom, I'm Your Man či The Edge of Heaven. V roce 1986 se však rovněž rozpadla a George Michael se vydal na sólovou dráhu. Už v roce 1984 vydal úspěšný single Careless Whisper, v roce 1986 přidal A Different Corner, o rok později s Arethou Franklin I Knew You Were Waiting For Me.

Debutové sólové album s názvem Faith a hitem One More Try mu vyšlo v roce 1987 a vyhrálo Grammy v kategorii Nejlepší album roku. 21 milionů (v USA více než 10 milionů) prodaných kusů ho zařadilo na 52. místo v žebříčku nejprodávanějších desek všech dob v USA. Po celém světě se prodalo více než 85 miliónů jeho nahrávek, George Michael byl nejvíce hraným interpretem britských rádií za uplynulých 20 let.

V roce 1991 se stal úspěšným jeho duet s Eltonem Johnem Don't Let the Sun Go Down on Me. Dne 20. dubna 1992 vystoupil ve Wembley se skupinou Queen na benefičním vzpomínkovém koncertě The Freddie Mercury Tribute k poctě jejího zesnulého zpěváka Freddieho Mercuryho. Zde zazpíval tři písně z repertoáru Queen...


284. článek dne...(do 9. ledna 2017)



Retušovaná fotografie Elvise z 21. prosince 1970

Elvis Aaron Presley, známý jako „Král (The King)“, (* 8. ledna 1935, † 16. srpna 1977) byl americký zpěvákherec. Dokázal nenásilně skloubit inspiraci z černošského spirituálu, blues a country a stal se nejvýznamnější postavou amerického rock and rollu. Během své více než dvacet let trvající kariéry překonal mnoho rekordů prodeje desek a návštěvnosti koncertů. Víc než 100 jeho singlů se dostalo do TOP 40 ve Spojených státech a 17 se dostalo na 1. místo. Dodnes bylo prodáno přes jednu miliardu kopií jeho nahrávek.

Jako první nahrál Elvis tehdy populární balady My Happiness and That's When Your Heartaches Begin v Sun Records jako dárek pro svoji matku. Majitel společnosti Sam Phillips tou dobou hledal „bělocha s černošským hlasem“ a rozpoznal Elvisův zázračný potenciál. Roku 1954 nahráli bluesovou píseň That's All Right (Mama) a na druhou stranu původně bluegrassovou Blue Moon of Kentucky. V tehdejší době byl ovšem velký problém prorazit s černošskou hudbou, nicméně časem se to podařilo. Druhým Elvisovým singlem bylo Good Rockin' Tonight spolčně s I Don't Care if the Sun Don't Shine.

Roku 1955 se jeho kariéry ujal nový manažer Tom Parker a události nabraly rychlý spád. Elvis přešel k velké nahrávací společnosti RCA Records, roku 1956 nazpíval první singl pro RCA Records Heartbreak Hotel, jehož se rychle prodalo přes milion kopií. Od roku 1956 se také začal objevovat v televizi, velmi známé je jeho vystoupení před kamerou 5. června 1956 s písní Hound Dog, při které nedokázal pořádně „stát na značce“ a poněkud improvizoval. Roku 1957 vystoupil dokonce ve slavné Ed Sullivan Show.

Jeho prvním filmem byl Love Me Tender (1956), mezi jeho nejlepší filmy patří Jailhouse Rock (1957) a King Creole (1958).

Je absolutně prvním umělcem, který ve čtyřech vystoupeních za sebou vyprodal Madison Square Garden v New Yorku ve dnech 9.–11. června 1972.


285. článek dne...(do 16. ledna 2017)



Kate Moss v roce 2014.

Katherine Ann Moss, (* 16. ledna 1974) je anglická supermodelka a módní návrhářka. Je známou štíhlou postavou, zajímavými vztahy a ikonickými reklamními kampaněmi. Objevila se na více než 300 obálkach časopisů.

Moss se narodila v Addiscombe, v londýnském samosprávním městě Croydon v Anglii. Navštěvovala základní školu Ridgeway, potom Vysokou školu Riddlesdown, ale nebyla známa svým akademickým úspěchem, ačkoliv vynikala v sportu.

Objevila jí ve věku 14 roků Sarah Doukas (zakladatelka Storm Model Management) v roce 1988, na letišti JFK v New Yorku, po prázdninách na Bahamách. Kariéra Mossové začala, když jí Corinne Day nafotil černobílé fotky pro britský časopis The Face ve věku 15 roků, v sérii fotek zvané "The Third Summer of Love". Moss se stala antimodelkou v 90-tých letech jako protiklad k modelkám té doby, jako Cindy Crawford, Claudia Schiffer a Naomi Campbell, které měli vysoké ženské postavy.

V roku 1993 uvedla tulácký styl ve značně zveřejňované kampani pro Calvina Kleina, která zahrnovala také nahé pózování v reklamách na parfémy této značky Obsession. Moss okouzlila módní průmysl navzdory nezvykle malé výšce na předvádění na mole a pracuje pro takové elitní domy jako Gucci, Dolce & Gabbana, Louis Vuitton, Versace, Burberry, Chanel, Missoni, Dior, Longchamp a David Yurman.

Moss se zúčastňuje kampaní pro největší italské, francouzské, americké a britské návrháře jako Dior, Yves Saint-Laurent, Burberry, Rimmel a Bvlgari. Je zobrazovaná v největších módních časopisech jako UK Vogue, US Vogue, a francouzském Vogue, mezi jinými jsou to Man, Vanity Fair, Face a W. Moss se objevila na obálce Vogue minimálně 23-krát a 17-krát na titulní straně vydaní časopisu W, přičemž jedno číslo časopisu s 9 různými obaly znázorňuje tuto modelku. W dokonce označil Kate svojí múzou. Pracuje s nejznámějšími současnými fotografy v módním průmyslu, jako jsou Mario Testino, Mario Sorrenti, Steven Klein a Juergen Tellerem. Vyhrála prestižní ocenění Vogue/CFDA award udělované Fashion Designers of America (americkými módními návrháři) v červnu 2005.


286. článek dne...(do 17. ledna 2017)



Carolina Ardohain v roce 2008.

Ana Carolina Ardohaín Dos Santos (* 17. ledna 1978) je argentinská supermodelka a televizní hvězda. Lidé jí velmi často znají pod přezdívkou Pampita.

Až do svých 17 roků žila v Santa Rosa. Tady ukončila základní školu na Escuela Nº 1 a střední školu absolvovala na Colegio República Argentina. Kromě toho, v tomto období se 9 roků věnovala studiu baletu. Byla Národní studentskou královnou krásy a také Královnou krásy provincie Trigo v Jujuy.

Po přestěhování do hlavního města Buenos Aires, pracovala v různých povoláních, aby si přivydělala. Začala v jednom z "bowling" klubů, potom fungovala jako promotérka. Později pracovala jako prodavačka oblečení v různých obchodech až dokud jí prostřednictvím jednoho z početných kastingů nevybrali jako modelku na předvádění, paradoxně, značky té samé fimy, které oděvy prodávala. Tam díky pomoci Pancha Dotta začala její oslňující kariéra modelky a pro svoje kampaně si jí vybírali všechny významné společnosti Latinské ameriky, předváděla na módních přehlídkách, grafických reklamách a její tvář se stala častým zjevem na stránkách časopisů jako Maxim, Cosmopolitan a Elle. Její známá přezdívka Pampita je odvozená nejen z místa narození – La Pampa, ale také podle histrické osobnosti, kterou na konci 70-tých let vytvořil Horacio Altuna. Pampita totiž bylo velmi krásné mladé děvče s fyzicky zaoblenými ladnými křivkami.

Její fotografie rovněž zahrnují kampaně na spodní prádlo pro společnosti Victoria's Secret a Wonderbra. Carolina Ardohain dostala příležitost předvést se divákům na televizních obrazovkách a to prostřednictvím různých vlastních programů a šou, přičemž nejznámější z nich jsou El Rayo a El sitio.

Během Mistrovství světa ve fotbale 2002 (Jižní Korea–Japonsko) se Ardohain stala "křestní mámou" argentinského Národního výběru.

Svoje místo si vydobyla také ve Španělsku, když byla španělskou televizí TVE pozvána do programu El Show de Flo. V listopadu 2002 se provdala za ex-modela, fotografa a podnikatele Martína Barrantese. Působila jako herečka v dvou argentinských telenovelách a to "Rebelde Way" (2003, Rebelantská cesta) a "Doble Vida" (2005, Dvojitý život). Mimo jiné jí vybrali na prezentaci reklamních kampaní značek Honda a Coca Cola.


287. článek dne...(do 25. ledna 2017)



Aero L-159 (číslo 6067) v roce 2011.

Aero L-159 Alca (Advanced Light Combat Aircraft) je jednomístný, jednomotorový lehký víceúčelový taktický bojový podzvukový letoun. Dvoumístné varianty L-159T1 a L-159B jsou primárně určeny pro výcvik a kondiční létání pilotů, sekundárně mohou působit jako víceúčelové lehké bojové letouny.

Vznik letounu se odvíjel od zkušeností s typy L-39 a L-59. Samotný vývoj začal v roce 1994. Prototyp byl představen 12. června 1997. První let se konal 2. srpna téhož roku. První prototyp L-159 byl postaven jako dvoumístný. Jednalo se o modifikaci trupu letounu L-59. Další typy byly již jednomístné. Následně započal vývoj varianty B, která je dvoumístná a má sloužil jako cvičný letoun.

Česká armáda objednala a posléze obdržela 72 kusů jednomístné varianty L-159. Původně byly dislokovány na letištích Čáslav a Náměšť nad Oslavou, dnes jich je ve službě pouze 24 v Čáslavi, zbylé jsou uskladněny a hledá se pro ně kupec. Faktory snižujícími jejich prodejnost jsou mj. absence vlastních palubních zbraní a systému pro doplňování paliva za letu, stejně jako skutečnost, že řada důležitých náhradních dílů pochází ze Spojených států které ovšem do mnoha zemí díly nejsou ochotny z politických důvodů dodávat.

Letoun je vybaven pro bojovou činnost proti pozemním i vzdušným cílům a je schopen plnění bojových úkolů ve dne, v noci a za ztížených povětrnostních podmínek. Hlavním určením letounu je přímá letecká podpora. Je rovněž schopen vedení taktického vzdušného průzkumu a vzdušného boje na krátkou vzdálenost. Druhotným určením letounu je plnění výcvikových úloh při přechodu na plnohodnotné bojové letouny a rovněž výcvik v použití zbraňově-navigačního kompletu a samotných zbraní.

Pro plnění těchto úkolů je letoun vybaven moderním avionickým systémem, tzv. integrovaným zbraňově-navigačním kompletem (ZNK), jehož architektura je vybudována okolo sběrnice MIL-STD-1553 s dvojicí řídicích počítačů. Dodavatelem a integrátorem systému byla firma Boeing. ZNK umožňuje pilotovi řešit navigační úlohy a úkoly boje proti vzdušným a pozemním cílům a za letu měnit konfiguraci systémů a zobrazení informací na palubě podle okamžité potřeby.


288. článek dne...(do 1. února 2017)



Originální manuál ukrývá opravdu mnoho informací.

Master of Orion je první díl série tahových strategických počítačových her typu 4X společnosti MicroProse. Byla vydána v roce 1993.

Hráč začíná s kolonií na jedné planetě. Úkolem je kolonizovat další planety, bránit je před nepřáteli a pomocí diplomacie a dobývání opanovat galaxii.

Ve hře je kromě hráče volitelný počet (1 až 5) dalších ras. Lze vybírat z deseti ras, z nichž každá má jinou rasovou výhodu (bonus na výzkum, na střelbu, na pozemní útoky, na růst populace, a další) Hráč s nimi může uzavírat mír či spojenectví, dávat dary, obchodováním zvýšit průmyslovou produkci či vyměňovat technologie. Pokud jsou již zkolonizovány alespoň dvě třetiny galaxie, každých 25 tahů se sejde Galaktická rada a ze dvou nejmocnějších říší volí Pána Galaxie. Volba je úspěšná, pokud některý z kandidátů získá alespoň dvě třetiny hlasů; zdržení se hlasování se počítá jako hlas proti oběma kandidátům. Po zvolení Pána Galaxie má hráč možnost odmítnout se podřídit jeho vládě; v takovém případě proti němu vedou příznivci Pána Galaxie válku do úplného vyhlazení.

Hráč může vyhrát hru tím, že se stane Pánem Galaxie, nebo vyhlazením ostatních ras.

Každá hvězdná soustava má nejvýše jednu kolonizovatelnou planetu. Existuje šest typů nepřítelského prostředí, například planeta toxická nebo s radiací. Ty lze kolonizovat až po vynalezené potřebné technologie. Dále se planety liší svojí úrodností, minerálním bohatstvím a kapacitou. Navíc existují artefaktové planety, na kterých lze najít technologie a výzkum na nich prováděný se počítá dvojnásobně. Nejvýznamnější z nich je Orion, na němž lze najít velmi pokročilé technologie a výzkum se čtyřnásobí. Tato planeta je chráněna velmi silnou válečnou lodí. Dobytí Orionu sice není nutná ani postačující podmínka k vítězství, ale ovlivní vztah ostatních mocností k hráči.

Růst kolonie spočívá ve zvyšování počtu obyvatel, továren a raketových základen. Během hry lze vynalézt technologie, které zvětšují maximální počet továren a obyvatelstva, účinnost raketových základen a efektivitu boje se znečištěním. Produkci každé kolonie může hráč rozdělit v libovolném poměru mezi pět různých oblastí.

Body výzkumu generované všemi koloniemi hráč může libovolně rozdělit mezi šest oblastí. V každé z těchto oblastí má na výběr z řady technologií...


289. článek dne...(do 2. února 2017)



Justin Timberlake na 49. CMA Awards (2015).

Justin Randall Timberlake (* 31. ledna 1981) je americký zpěvák a herec, devítinásobný držitel prestižní Ceny Grammy a čtyřnásobný držitel Emmy Awards.

Do povědomí posluchačů se dostal coby člen světoznámé chlapecké skupiny 'N Sync. V roce 2002 vydal své první sólové album nazvané Justified, kterého se celosvětově prodalo více než 7 milionu kopií. Timberlakovo druhé album nazvané FutureSex/LoveSounds bylo vydáno v září 2006 a tři písně z desky se umístily na prvním místě Billboard Hot 100. Založil i svou vlastní nahrávací společnost nazvanou Tenman Records a oděvní značku William Rast.

Ve svých jedenácti letech soutěžil v televizní show Star Search, kde pod jménem Justin Randall zpíval country písně. V letech 1993 a 1994 účinkoval v pořadu The Mickey Mouse Club, ve kterém se seznámil se svým budoucím kolegou, jímž byl Joshua Scott "JC" Chasez, se svojí budoucí láskou a zpěvačkou Britney Spears, hercem a kamarádem Ryan Goslingem a zpěvačkou Christinou Aguilerou.

Od roku 1995 byl členem později známé chlapecké skupiny vystupující v 90. letech 20. století pod jménem 'N Sync, v ní se stal idolem teenagerů. V letech 1996 až 1997 se skupinou vystupovali především v Evropě. Roku 1998 vydali album *NSYNC, kterého se prodalo 11 milionů kusů. Druhé album vydali v roce 2000 a No Strings Attached se stalo nejrychleji se prodávaným albem historie. Obdobně úspěšné bylo i jejich třetí album Celebrity. Skupina zanikla v roce 2002, rozpad využil k vydání sólového alba.

Debutový singl se jmenoval "Like I Love You", poprvé jej zazpíval na udílení cen MTV Video Music Awards v srpnu 2002. Singl se umístil na 11. příčce žebříčku Billboard Hot 100 a zaznamenal i mezinárodní úspěch. V listopadu téhož roku vydal u vydavatelství Jive a Zomba debutové album nazvané Justified. Album dosáhlo velkého komerčního úspěchu. V prvním týdnu prodeje v USA debutovalo na čísle dvě a prodalo se jej 439 000 kopií. Nakonec se jen v USA tohoto alba prodalo více než 3,8 milionu kusů, celosvětový prodej přesahoval 7 milionovou hranici. Dalšími singly byly písně "Cry Me a River" (3. příčka), "Rock Your Body" (5. příčka) a "Señorita" (27. příčka). Album produkovali The Neptunes a Timbaland.


290. článek dne...(do 3. února 2017)



Ashton Kutcher na Time 100 (2010)

Christopher Ashton Kutcher (* 7. února 1978) je americký herec, scenárista, producent, investor a bývalý model.

Svoji kariéru začal jako model. K herectví se dostal v roli Michaela Kelsa v televizním seriálu Zlatá sedmdesátá, který byl vysílán po dobu osmi sezón. Filmový debut přišel s romantickou komedií Brzy to přijde a pozornost publika získal rolí Hele vole, kde mám káru?. V roce 2003 si zahrál v romantických komediích Líbanky, Šílený rande a téhož roku na stanici MTV vytvořil, začal produkovat a moderovat pořad Napálené celebrity. V roce 2004 si zahrál hlavní roli ve filmu Osudový dotek a získal přízeň diváků.

Po účasti v soutěži IMTA v roce 1998, Kutcher podepsal smlouvu s další modelingovou agenturou v New Yorku, objevil se v reklamách pro Calvina Kleina a pracoval v Paříži a v Miláně.

Po svém úspěchu v modelingu, se přestěhoval do Los Angeles. Byl obsazen do mnoha rolí, i přesto, že roli Dannyho Walkera ve filmu Pearl Harbor (2001) (nahrazen Joshem Hartnettem) nevyhrál, včetně Hele vole, kde mám káru? (2000), Líbánky (2003) a Hádej kdo? (2005). V roce 2003 si zahrál v rodinném filmu Dvanáct do tuctu. V roce 2004 si zahrál hlavní roli v dramatickém filmu Osudový dotek, film získal negativní kritiku, ale skvělé tržby. V roce 2003 se stal tvůrcem, producentem a moderátorem show Napálené celebrity, která běžela na stanici MTV. Stal se exkluzivním producentem několika dalších show Krásky a šprti, Aventures in Hollyhood, The Real Wedding Crashers a Opportunity Knocks. Spoustu projektů je produkováno skrz Katalys Films, což je produkční společnost, kterou vytvořil s Jasonem Goldbergem. V roce 2010 produkoval a hrál v akční komedii Vrahouni, v které hrál nájemného vraha. V květnu 2011 bylo oznámeno, že nahradí Charlieho Sheena v seriálu Dva a půl chlapa. Jeho premiéru v seriálu v epizodě "Nice to Meet You, Walden Smidt" sledovalo 28,7 milionů diváků.

Je úspěšným investorem. Je spoluzakladatelem filmy A-Grade Invesments. 29. října 2013 společnost Lenovo oznámila, že najala Kutchera jako produkčního inženýra.


291. článek dne...(do 7. února 2017)



Mosazný astroláb z roku 1465.

Mosaz je slitina mědi a zinku. Zvláštním druhem mosazi je tombak používaný k výrobě plášťů střel.

Mosaz se používá již od starověku (1 000 př. n. l.), ale ve velmi omezeném množství, protože ji bylo těžké vyrobit. Vyráběla se žíháním mědi s oxidem zinečnatým na dřevěném uhlí. Zinek se vyredukoval jako pára a rozpouštěl se v mědi. Mosaz byla velmi drahá, používala se na výrobu mincí a šperků. Společným tavením zinku a mědi se ji podařilo vyrobit až roku 1781. Díky svým chemickým a fyzikálním vlastnostem se i dnes používá v mnoha průmyslových odvětvích. Hustota mosazi 8 400 až 8 700 kg.m-3. Teplota tání je 850–920°C.

Výroba mosazi byla zpočátku velmi nekvalitní. Zinková ruda uhličitan zinečnatý (ZnCO3), neboli kalamín, se nechával s mědí redukovat pod dřevěným uhlím za teplot kolem 1 000 °C. Bod varu zinku je ale 907 °C, takže se většina zinku vypařovala a pouze část se ho vstřebávala do mědi. Tímto způsobem se mosaz vyráběla až do počátku 19. století, kdy se podařilo zachycovat a následně nechávat kondenzovat zinkové páry. To vedlo k možnosti průmyslové výroby mosazi.

K získávání mosazi je používáno 25 % veškeré produkce mědi. Největší technologickou potíží při výrobě je ztráta zinku vzniklá jeho odpařováním. Kvůli tomu se při výpočtu vsázky zinek leguje vždy na horní hranici normy. Výroba je neobyčejně náchylná na dodržování a nepřekračování tavících teplot. Interval teploty tuhnutí mosazí je 950 – 880 °C. Teplota lití se vybírá přibližně do 50 až 100 °C nad likvidem, takže do 1 050 °C. Teplota tavení nesmí překračovat teplotu lití o více než 50 °C, a tak se volí do 1 100 °C. Při kontrole jakosti se měří teplota a zjišťuje se výsledné chemické složení taveniny.

Mosazi pro tváření obsahují 5–42 % zinku. Ms 70 a Ms 67 jsou optimální pro zpracování zastudena. Ms 63, Ms 60 a Ms 58 zase pro výrobu výkovků. Pokud do těchto mosazí přidáme 1 až 2 % olova, zvýšíme tím jejich obrobitelnost.

Hlubokotažné mosazi mají obsah zinku okolo 30 %, takže to jsou mosazi Ms 70 a Ms 68. Trpí na vyšší obsah nečistot. Jsou vhodné pro zpracování zastudena. Dodávají se jako nejrůznější tvárné polotovary. Pro hluboký tah ve vyžíhaném stavu, a pro ostatní účely v různých stupních tvrdosti. Využívají se k výrobě lamelových chladičů do automobilů, nebo třeba lopatek parních turbín.


292. článek dne...(do 21. února 2017)



Rihanna v New Yorku (2011)

Rihanna (* 20. února 1988) je barbadoská zpěvačka, která je ve své tvorbě ovlivněna styly R&B, reggae, dancehall a dance. Nahrává u hudební společnosti Def Jam Recordings a Roc Nation.

Je držitelkou sedmi cen Grammy. Celkem nahrála dvanáct "number-one" hitů (v americké hitparádě Billboard Hot 100) a ve svých 23 letech tak byla nejmladší umělkyní, která toho dosáhla. Do roku 2012 celosvětově prodala na 25 milionů kusů alb, a také 60 milionů digitálních kopií singlů, což z ní činí nejúspěšnější umělkyni v digitálním prodeji. Podle Billboard také získala 20 Hot 100 Top 10 singlů rychleji než jakýkoli jiný solo umělec za poslední století za období šesti let a čtyř měsíců, čímž se dostala v žebříčku na Madonnu a umístila se na druhém místě, s prvním obsazeným skupinou The Beatles. Nyní vyhrála také cenu Ikony naší generace od American Music Awards a byla tak prvním umělcem tohoto ocenění.

Je také nejsledovanější umělkyní historie na YouTube, kde její kanál (RihannaVEVO) dosáhl téměř 5 a tři čtvrtě miliardám zhlédnutí, kdyby se ale započítala všechna videa, kde Rihanna vystupuje, tak by počet zhlédnutí dosáhl okolo 6 a čtvrt miliard. Kanál RihannaVEVO má taktéž nejvíce VEVO Certified videí (tj. videa, která dosáhla více než 100 milionů zhlédnutí) s celkovým počtem 20. Ovšem poté jsou dvě videa s Eminemem, jedno se Shakirou, jedno s Drakem a jedno se skupinou Coldplay, jež všechna přesáhla 100 milionů zhlédnutí. Proto má Rihanna, zatím, 25 VEVO Certified videí.

Má dva mladší bratry, kteří se jmenují Rorrey a Rajad. Rihanna chodila na dvě základní školy, kde se dvěma spolužačkami založila hudební trio. V roce 2004 vyhrála „Miss Combermere Beauty Pageant“ a vystoupila na „Colours of Combermere School Show“ s písní „Hero“ od Mariah Carey". Když jí bylo 15, nastal pro Rihannu zásadní zlom v kariéře. Jeden z jejich přátel ji totiž představil producentovi Evanu Rogersovi, který byl na Barbadosu na dovolené s manželkou. Evan Rogers a jeho kolega Carl Sturken pomohli Rihanně nahrát v USA vlastní písně a rozeslali je do několika nahrávacích společností. Jednu z nahrávek dostal do ruky i Jay-Z, který s ní podepsal smlouvu u jeho nahravácí společnosti Def Jam Recordings.


293. článek dne...(do 24. února 2017)



Letecký pohled na město Cheb.

Cheb je významné město na západě Čech v Karlovarském kraji, které leží na řece Ohři.

Historie Chebu, jednoho z nejstarších měst na území Čech, sahá do 9. století. Poprvé je připomínán v roce 1061 v listině německého krále Jindřicha IV. S kolonizační politikou raného středověku souvisí stavba prvního kamenného hradu. V roce 1157 získává Cheb jako dědictví německý císař Friedrich Barbarossa, který nechává starý hrad přebudovat na reprezentativní císařskou rezidenci. Za vlády krále Jana Lucemburského bylo město v roce 1322 jako dědičná zástava definitivně připojeno k zemím Koruny české. V rámci království mělo výsadní postavení samosprávného území a vlastní sněm. Služeb Chebských využíval pro svá politická jednání i český král Jiří z Poděbrad. V 16. století se v dosud katolickém Chebu začínají prosazovat vlivy protestantismu. Poslední událostí, která dala městu zasáhnout do velké politiky, bylo zavraždění generalissima císařských vojsk, vévody Albrechta z Valdštejna, ke kterému došlo v Chebu 25. února 1634. Druhá polovina 17. století a století 18. znamenají pro město výraznou barokní proměnu. Na přestavbách a výstavbě nových budov se podíleli tak významní architekti a stavitelé jako Kryštof Dienzenhofer, Abraham Leutner, Pavel Bayer, Giovanni Batista Alliprandi, Anton Pfeffer a chebský rodák Balthasar Neumann, který má stálou expozici v Krajském muzeu. Historické městské jádro prošlo na přelomu 50. a 60. let 20. století rozsáhlou asanací a rekonstrukcí. Pro svoji stavební a architektonickou jedinečnost byl Cheb, ve kterém dnes žije přes 33 000 obyvatel, prohlášen v roce 1981 městskou památkovou rezervací. Město má své muzeum, divadlo se stálou scénou, Galerii výtvarného umění, galerii fotografie G4 a Městskou knihovnu.

Historický dům číslo 17, stojící na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, zdobí rodový erb Junckerů z roku 1379. Zde, v někdejším hostinci U zlatého jelena, bydlel roku 1791 básník Friedrich Schiller, když v Chebu sbíral materiál pro své dílo o Valdštejnovi. Později po pobytu básníka Friedricha Schillera byl dům nazýván domem Schillerovým. Kromě toho zde bydleli 1547 císař Karel V., 1673 císař Leopold I. nebo 1798 arcivévoda Karel. Dominantou východní strany náměstí je nová barokní radnice postavená v letech 1723 až 1728 podle návrhu pražského dvorního architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho.


294. článek dne...(do 1. března 2017)



Originální CD Warcraftu III

Warcraft III: Reign of Chaos je strategická počítačová hra společnosti Blizzard Entertainment vydaná 5. července 2002.

Jde o druhé pokračování hry Warcraft: Orcs & Humans a třetí hru ve fiktivním světě Warcraft.

Datadisk ke hře Warcraft III: The Frozen Throne byl vydán s ročním odstupem 1. července 2003.

Warcraft III obsahuje čtyři hratelné rasy, a to Lidi a Orky, kteří se již objevili v předešlých hrách, a noční elfy a nemrtvé, kteří jsou v příběhu Warcraftu novinkou. V single-player kampani si stejně jako ve StarCraftu zahrajete za všechny rasy v postupném příběhu. Mód multiplayer dovoluje hru proti jiným hráčům, přes internet, ale i hru proti počítačem kontrolovaným postavám stejně jako v single-player módu.

Děj hry začíná po mnohaletém klidu ve chvíli, kdy se mladému vůdci Hordy Thrallovi ve snu zjeví bývalý mocný kouzelník a nyní prorok Medivh a vyzve jej k ukončení bojů s lidskou Aliancí, opuštění země Lordaeronu a vyhledání západního kontinentu Kalimdor. Thrall toto varování poslechne a společně s osvobozenými azerothskými orky odpluje.

Medivh zatím v podobě havrana zaletí do Lordaeronu, kde právě Král Terenas jedná s Arcimágem Antonidasem o nákaze, jež postihla severní území. Medivh se k diskuzi přidá a přesvědčuje krále k tomtéž kroku jako přesvědčil Thralla. Terenas pokládá proroka za blázna a neuposlechne. Medivh poté letí do města kouzelníků, Dalaranu a zkusí totéž u Antonidase. Ten je však stejně skeptický jako Terenas. Jejich rozhovor tajně sledovala Antonidasova studentka Jaina Proudmoore. Antonidas jí pošle na pomoc lordaereonskému princi Arthas Menethilovi, který mezitím se svým paladinským mistrem, Utherem Lightbringerem, zlikvidovali orkské pány mečů klanu Blackrock. Všichni se potom poprvé střetávají s nemrtvými, které řídí kult "Zatracených" pod vedením necromancera Kel'Thuzada, kteří roztrušují po vesnicích nakažené obilí, které poddané změní na jeho zvrácené služebníky. Společně pak odhalují stále chmurnější informace...


295. článek dne...(do 14. března 2017)



V Tower (mrakodrap), Pankrácká pláň (Praha)

V Tower je třicetipatrový 104 metrů vysoký mrakodrap se 130 byty, budovaný na Pankrácké pláni v Praze 4, na dosud nezastavěné ploše severovýchodně od křižovatky ulic Pujmanové a Milevská, na hranici Krče a Nuslí, nedaleko trojmezí s Podolím. V době svého vzniku byl nejvyšším bytovým domem v České republice. Stavba byla zahájena v červnu 2015, dokončena má být v říjnu 2017. Investorem je lucemburská skupina Aceur Investment, návrh je od českého architekta Radana Hubičky. Projekt by měl stát tři miliardy korun.

Mrakodrap bude mít 130 bytů, které se budou nacházet od 5. patra výš. Jejich plocha bude v rozmezí 50 až 400 metrů čtverečních a jejich cena bude stoupat s výškou. Nejluxusnější budou střešní byty zvané penthousy, které budou mít vlastní bazény a terasy. Pro obyvatele bytů bude k dispozici například privátní fitness a bazén, služby hotelového typu včetně například čistírny a úklidu zajistí non stop fungující recepce. Denně 24 hodin bude fungovat také vlastní ochranka. Parkování bude zajištěno ve třech podzemních podlažích, kde se bude nacházet 254 parkovacích stání. Celý vzhled stavby má dle slov architekta symbolizovat mužství a ženství.

Dosud je nejvyšším bytovým domem Rezidence Eliška v pražských Vysočanech, která má 25 pater a výšku téměř 94 metrů.

Původně se projekt jmenoval City Epoque a patřil zkrachovalé firmě ECM. Ta ho plánovala postavit už před ekonomickou krizí, její nástup však plány na několik let zmrazil. Nakonec projekt koupila developerská společnost PSJ Invest, investorem se stala lucemburská investiční skupina Aceur Investment a po dlouhých odkladech stavba konečně v červnu 2015 započala. Dokončení se plánuje na říjen 2017.

Samotná budova se nachází na pravém břehu řeky Vltavy v Nuslích, necelých 5 kilometrů od centra Prahy a spolu s dalšími výškovými budovami vzdálenými méně než 300 m jako City Tower (109 m), City Empiria (104 m) a Panorama Hotel Prague (79 m) bude tvořit hlavní dominantu Prahy 4. Vyvýšené místo pankrácké pláně poskytne obyvatelům V Toweru panoramatický výhled na obytné čtvrtě Vyšehrad, Vinohrady, ale i na historické centrum s Pražský hradem. Komplex se nachází v blízkosti několika rekreačních zařízení a nedalekého obchodního centra Arkády Pankrác.


296. článek dne...(do 22. března 2017)



Karolína Plíšková na US Open 2016

Karolína Plíšková (* 21. března 1992) je česká profesionální tenistka, která na okruh ITF vstoupila roku 2006 a profesionálkou se stala v sezóně 2009. Hraje za pražský klub I. ČLTK. Do sezóny 2013 strávila převážnou část kariéry na okruhu ITF, kde získala první titul v roce 2008 na turnaji v Bolu.

Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála šest turnajů ve dvouhře a pět získala ve čtyřhře. V rámci okruhu ITF si připsala deset titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře, které většinou vybojovala se svým dvojčetem Kristýnou, která je také profesionální tenistkou. Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2016 na 5. místě a ve čtyřhře pak v témže měsíci na 11. místě.

V juniorské kategorii získala singlový titul na grandslamu Australian Open 2010, když ve finále zdolala Britku Lauru Robsonovou poměrem 6–1 a 7–6. Ve finále ženské dvouhry US Open 2016 ji přehrála druhá hráčka žebříčku a nastupující světová jednička Angelique Kerberová.

V českém fedcupovém týmu debutovala v roce 2015 v utkání světové skupiny proti Kanadě, když nastoupila do úvodního utkání, v němž dokázala ve dvou sadách porazit Françoise Abandovou. Následně porazila ještě ve třetí dvouhře Gabrielu Dabrowskou, čímž zajistila Česku postup do semifinále. Češky v sérii nakonec zvítězily celkově 4:0 na zápasy. Ve finále Fed Cupu 2015 v Praze proti Rusku plnila roli hráčky číslo dvě. Nejprve podlehla Šarapovové, v dalším utkáním však porazila za nepříznivého stavu 1:2 z pohledu Česka Pavljučenkovovou. V závěrečné čtyřhře pak Plíšková a Barbora Strýcová porazily ve třech setech pár Pavljučenkovová a Vesninová a český tým se tak stal vítězem této soutěže.

Na ženském okruhu ITF debutovala v roce 2006, kdy se objevila na turnajích ITF v Chorvatsku. Hlavní soutěže se zúčastnila, hned ve svém druhém turnaji v Cavtatu, kde došla až do osmifinále. Debutu se dočkala i na okruhu WTA, když se pokoušela probojovat z kvalifikace domácího turnaje Prague Open 2006.

Sezónu 2007 začala opět na turnajích ITF v Chorvatsku. Následně hrála na domácím turnaji Prague Open 2007, kde jí organizátoři dali divokou kartu do hlavní soutěže. Konečná přišla hned v prvním kole. Divákům se zde také představila i ve čtyřhře po boku svého dvojčete Kristýny Plíškové. Za celou sezónu se celkem čtyřikrát probojovala do osmifinále a rok ukončila na 860. místě žebříčku.


297. článek dne...(do 5. dubna 2017)



Kurt Donald Cobain

Kurt Donald Cobain (* 20. února 1967, † 5. dubna 1994) byl kultovní americký zpěvák, skladatel a frontman grungeové skupiny Nirvana.

Hudební magazín Rolling Stone jej v osobním žebříčku hudebního redaktora Davida Frickeho označil v roce 2003 za 12. nejlepšího kytaristu všech dob a v roce 2011 se v obecném žebříčku času umístil na 73. příčce.

Kurt Cobain se narodil v malém americkém městečku Aberdeen ležícím 140 km jihozápadně od Seattlu. Jeho matka Wendy pracovala jako servírka, otec Donald byl automechanik. Z počátku bydleli v Hoquiamu, ale když bylo Kurtovi 6 měsíců, přestěhovali se do Aberdeenu, kde později vznikla jeho skupina Nirvana. Kurtův otec si tam našel práci v místní drtičce odpadu, zatímco matka se starala o domácnost.

Prostřednictvím strýce se seznámil s hudbou skupin jako Black Sabbath, Aerosmith či Led Zeppelin. Díky svým přátelům se seznámil s punkem. Snad nejvíc na Kurta zapůsobily skupiny MelvinsBlack Flag a začal přemýšlet o založení vlastní kapely.

Jeho první kapela měla název Fecal Matter, založena roku 1985, kde hrál Kurt Cobain se členy Melvins. Tato punková kapela neměla dlouhého trvání, nevydali jediné album. Zachovalo se pouze neoficiální demo Illiteracy Will Prevail. Vzápětí však byla založena Nirvana, a to roku 1987. Kurt Cobain je autorem drtivé většiny skladeb Nirvany. V roce 1989 vydala své první album nesoucí název Bleach, které se moc neprosadilo – proslavilo se až po Nevermind. O dva roky později, 24. září 1991, skupina vydala průlomové album Nevermind. Album obsahovalo hity jako „In Bloom“, „Come As You Are“, „Breed“, „Lithium“ a především „Smells Like Teen Spirit“ – jeden z největších hitů devadesátých let. V roce 1993 vydala poslední studiové album In Utero, které bylo hudebně i textově mnohem propracovanější, ale neproslavilo se v takové míře jako Nevermind, ale vyšly z něj hity jako „Heart-shaped box“, „All Apologies", „Rape me“ nebo „Pennyroyal Tea“.

24. února 1992 se Kurt Cobain v 25 letech na Waikiki na Havaji oženil se zpěvačkou Courtney Love ze skupiny Hole.

Kurt byl několikrát hospitalizován kvůli těžké závislosti na heroinu stejně jako Courtney Love. Kvůli Courtney, depresi, drogám a kvůli nemoci žaludku ztrácel poslední chuť žít. 8. dubna 1994 byl nalezen elektrikářem ve svém domě mrtev. Policie bez většího vyšetřování konstatovala smrt vlastním přičiněním. Seděl a měl brokovnicí prostřelenou hlavu, zároveň byla ale v jeho krvi nalezena smrtelná dávka heroinu.


298. článek dne...(do 27. dubna 2017)



Kelly Clarkson (2013)

Kelly Brianne Clarkson (* 24. dubna 1982) je americká pop rocková zpěvačka, držitelka tří cen Grammy, autorka textů a příležitostná herečka. Jde o vítězku první řady soutěže American Idol konané v roce 2002 a rovněž nejúspěšnější účastnici této soutěže. Za svou třináctiletou kariéru prodala více než 27 miliónů alb a 38 miliónů singlů po celém světě.

Podepsala smlouvu s RCA Records a nejprve vtrhla na trh s komerčně úspěšným albem Thankful (2003), obsahujícím hity A Moment Like This a Miss Independent. Za Miss Independent získala svoji první nominaci na cenu Grammy.

Její druhé album Breakaway (2004) se více orientovalo na pop rockový žánr, čemuž přizpůsobila i svou image. Za toto album, které dosáhlo nejvyšších met, obdržela dvě Grammy. Singly Breakaway, Since U Been Gone, Behind These Hazel Eyes, Because of You a Walk Away se staly obrovskými hity.

V polovině roku 2007 vydala své třetí album nazvané My December, které ale ani z poloviny nedosáhlo úspěchu předchozí desky. Clarkson přesto odkoncertovala dvě úspěšná turné.

Na jaře roku 2009 vydala své čtvrté album All I Ever Wanted. To zaznamenalo ještě menší prodeje než album My December, ale naopak obsahuje tři velké hity – My Life Would Suck Without You, I Do Not Hook Up a Already Gone. Bylo také nominováno na cenu Grammy jako nejlepší popové vokální album. V roce 2010 natočila duet s Jasonem Aldeanem Don't You Wanna Stay a s ním zamířila poprvé na vrchol country hitparády.

Na podzim roku 2011 vyšlo její páté album Stronger, předcházené singlem Mr. Know It All. Album také obsahuje velký hit What Doesn't Kill You (Stronger) a baladu Dark Side. Clarkson získala za toto album svoje třetí Grammy.

19. října 2012 vyšla deska s jejími největšimi hity Greatest Hits: Chapter One, která obsahuje i singly jako Catch My Breath nebo People Like Us.

V říjnu 2013 vydala šesté a zároveň první vánoční album Wrapped in Red, které obsahuje cover verze známých vánočních skladeb, ale i zcela nové skladby jako třeba Underneath the Tree. Stalo se nejprodávanějším svátečním albem tohoto roku, což je poprvé kdy takového výkonu dosáhla americká žena.


299. článek dne...(do 4. května 2017)



Carrie Underwood (November 4, 2015, Nashville)

Carrie Marie Underwood (* 10. března 1983) je americká zpěvačka popu, country, která vyhrála čtvrtou řadu soutěže American Idol. Od té doby získala multiplatinovou desku za své album Some Hearts (bylo 6 krát platinové) a to se stalo nejrychleji prodávaným debutem v historii systému Nielsen SoundScan. Stala se první vítězkou American Idol, která posbírala ocenění na třech nejdůležitějších předáváních cen během jednoho jediného roku. Získala jednu cenu American Music Award, pět cen Billboard Music Award a dvě ceny cenu Grammy (včetně ceny za nejlepšího nováčka). Její album se stalo nejlépe prodávaným ze všech účastníků soutěže American Idol.

Z jejího alba Some Hearts vzešlo pět hitů, které se v různých hitparádách v USA a Kanadě dostaly na první místo. Mezi ně patří například Inside Your Heaven, Jesus, Take the Wheel a Before He Cheats. Její druhé album se jmenuje Carnival Ride.

Narodila se v nemocnici „Muskogee Regional Medical Center“ a vyrůstala na farmě svých rodičů v Checotahu v Oklahomě. Je třetí a zároveň nejmladší dcerou Stephena a Carole Underwoodových. Má dvě starší sestry, Shanu Underwood Means (narozena v roce 1970) a Stephanie Underwood Shelton (narozena v roce 1973). Obě jsou učitelkami na základních školách v Oklahomě. V dětství se zúčastnila show „Robbins Memorial Talent Show“. Je členkou sdružení kostelů Free Will Baptist Church. Jako malá zpívávála v kostele, pro Old Settler's Day and Lion's Club a na místních akcích v Checotahu. Ve třinácti letech, v roce 1996 se její tehdejší manažer snažil zařídit nahrávací smlouvu u Capitol Records. Avšak díky změnám ve vedení této společnosti se to nikdy nestalo.

V roce 2001 ukončila „Checotah High School“. Poté šla na Northeastern State University v Tahlequahu, kde v roce 2006 promovala s hodnocením „magna cum laude“, s bakalářským titulem v oboru masové komunikace se zaměřením na žurnalistiku. V průběhu dvou let během léta vystupovala v show v Tahlequahu. Zúčastnila se také soutěže o královnu krásy na univerzitě a skončila druhá. Momentálně bydlí v předměstí města Nashville.


300. článek dne...(do 16. května 2017)



Stan Wawrinka na tiskovce během italského turnaje (2015)

Stanislas Wawrinka (* 28. března 1985) je švýcarský profesionální tenista, olympijský vítěz ze soutěže mužské čtyřhry pekingských her 2008, na nichž startoval po boku Rogera Federera a držitel titulů na Australian Open 2014, French Open 2015 a US Open 2016. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál patnáct turnajů ve dvouhře a dva ve čtyřhře. Na challengerech ATP získal šest titulů ve dvouhře a v rámci okruhu Futures vybojoval jeden titul ve čtyřhře.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v lednu 2014 na 3. místě a ve čtyřhře pak v únoru 2015 na 88. místě. Od osmi let do Wimbledonu 2011 jej trénoval Dimitri Zavialoff. Od srpna 2010 do září 2011 ho vedl Švéd Peter Lundgren, kterého nahradil Magnus Norman. V sezóně se do trenérského týmu zapojil bývalý wimbledonský šampion Richard Krajicek.

Na nejvyšší grandslamové úrovni vyhrál tři dvouhry a vždy na jiném tunaji. Nejdříve ve finále Australian Open 2014 porazil světovou jedničku Rafaela Nadala, na French Open 2015 přehrál také prvního muže žebříčku Novaka Djokoviće a stejného hráče opět zdolal na US Open 2016. K zisku kariérního grandslamu mu tak chybí trofej z Wimbledonu. Na juniorce French Open 2003 získal singlový titul, když v boji o titul zvítězil nad Američanem Brianem Bakerem a v následném vydání světového žebříčku ITF juniorů dosáhl maxima, když mu 7. června 2003 patřila 7. příčka.

Zahrál si také semifinále Turnaje mistrů 2013, Turnaje mistrů 2014 a Turnaje mistrů 2015. Premiérovou trofej ze série Masters dobyl na antukovém Monte-Carlo Rolex Masters 2014, kde ve finále zdolal krajana Rogera Federera.

Jako člen švýcarského týmu zajistil s Rogerem Federerem triumf v Davis Cupu 2014, když ve finále Světové skupiny porazili Francii 3:1 na zápasy. Reprezentanti země helvetského kříže tak poprvé v historii zvedli nad hlavu „salátovou mísu“ pro šampiony nejstarší týmové soutěže v tenise.

V roce 2009 bývalý první hráč světa John McEnroe označil jeho bekhend za jeden z nejsilnějších, které viděl a úder popsal jako „nejlepší jednoručný bekhend v dnešní hře“. Před French Open 2014 požádal Wawrinka o změnu jména pro tenisové účely z formy „Stanislas“ na zkrácený tvar „Stan“.

Dne 12. prosince 2009 se oženil s bývalou modelkou – Ilhamou Vuilloudovou.


301. článek dne...(do 1. června 2017)



Colin Farrell mluví na 2016 San Diego Comic-Conu

Colin James Farrell (* 31. května 1976) je irský herec. Účinkoval například ve filmu Alexander Veliký z roku 2004.

Za roli ve filmu V Bruggách byl oceněn Zlatým glóbem

Narodil se v irském Dublinu do rodiny Rity a Eamona Farrellových. Má dvě sestry Claudine (jeho osobní asistentka) a Catherine a bratra Eamon Jr. Od mládí byl veden ke sportu zejména díky svému otci, který hrál profesionálně fotbal. Tímto směrem se nakonec Farrell nevydal kvůli své sestře, která začala studovat herectví a Colina tak silně ovlivnila.

První zkušenosti před kamerou získal až po studiu, kdy se objevil v seriálech Falling for a Dancer a Ballykissangel. Jako odrazový můstek mu poté posloužilo londýnské divadlo Donmar Warehouse, kde se Farrell objevoval a následně si jej zde všiml známý hollywoodský herec Kevin Spacey, který mu nabídl roli ve snímku Rafinovaný zloděj (Ordinary Decent Criminal). Film nesplnil Farrellova očekávání, ale dal mu zkušenosti pro další směřování.

Jeho šance přišla koncem devadesátých let, kdy si jej vybral pro svůj film známý režisér Joel Schumacher a Farrella obsadil do hlavní role filmu Tábor tygrů (Tigerland). Film měl premiéru roku 2000 a i přes rozporuplné reakce Farrell natolik zaujal, že si vysloužil cenu od bostonských kritiků. To mu otevřelo cestu k dalším nabídkám, kdy se postupně objevil ve filmech Psanci Ameriky, Hartova válka, Minority report a Telefonní budka (Phone boot). Právě rok 2002, kdy se Farrell objevil ve filmech Hartova válka, Minority report a Telefonní budka, byly pro kariéru dosud skrytého talentu zlomové. V Hartově válce po boku Bruce Willise exceloval a i přes komerční nezdar filmu byl Farrell oceňován za svůj výkon. Na to navázaly role v komerčním hitu Minority report s Tomem Cruisem pod taktovou Stevena Spielbergha a poté herecký koncert v Schumacherově Telefonní budce. Právě rok 2001 tak byl pro Farrella rokem, kdy se dostal na výsluní hollywoodu a stal se světově známou osobností.

V dalších letech Farrel pokračoval v rozvoji své kariéry a objevoval se po boku hvězd stříbrného plátna. V roce 2003 to byl například Al Pacino ve filmu Test, Ben Affleck ve filmu Daredevil nebo Samuel L. Jackson ve filmu S.W.A.T. - Jednotka rychlého nasazení.


302. článek dne...(do 15. června 2017)



Český MiG-23ML (1997)

MiG-23 je sovětský proudový stíhací letoun, který je v některých státech užívaný ještě v současné době.

Počátky vzniku MiGu-23 je možné vystopovat už počátkem 60. let 20. století. Tehdy konstrukční kancelář MiG pověřili vývojem stíhačky, která by nahradila MiG-21. První požadavky určovaly použití co největšího počtu dílů z MiGu-21. Prototyp tohoto stroje s označením E-8, se poprvé vznesl 17. dubna 1962, pilotovaný zkušebním pilotem G. K. Mosolovem. Na dvou prototypech stroje E-8 se uskutečnilo množství letů, ale po havárii jednoho z nich byl v září 1962 program ukončen a začalo se s vývojem nového stroje. Za hlavního konstruktéra byl určen G.A. Sedov, přičemž na projekt dohlížel Arťom Mikojan a po jeho smrti R. A. Beljakov. Nový stroj měl dosahovat rychlost do 2 000 km/h a měl být vybaven raketami R-23 středního doletu. Avšak zanedlouho se požadavky zákazníka změnily a byla vydána podmínka, aby byl nový stroj schopen startovat z malých a neupravených vzletových a přistávacích drah.

Speciálně pro nový MiG-23 bylo navrženo nové ovládání zbraňových systémů S-23. To zajišťovalo detekci a odpálení řízených střel mimo přímou viditelnost. MiG-23 byl navržen jako hornoplošník s měnitelnou geometrií křídla. Křídlo může být nastaveno do tří poloh: 16°, 45° a 72°. Pod trupem je stabilizační kýl, který je při pobytu letadla na zemi sklopený na pravou stranu pod úhlem 95°. Podvozek je uzpůsoben ke startu z nezpevněných a neupravených drah. Při konstrukci trupu byly ve velkém množství použity ocelové slitiny.

Sériová výroba nového jednomístného MiGu probíhala v moskevském závodě „Znamja Truda“ a jeho dvoumístná verze MiG-23UB byla vyráběna v Irkutsku. Celkem bylo vyrobeno 5 047 strojů, z toho 4 278 kusů v závodě „Znamja Trudy“ a 768 ks v Irkutsku. Sériová výroba byla ukončena v roce 1985. MiG-23 znamenal radikální odklon od předešlých návrhů konstrukční kanceláře MiG. Namísto charakteristického nasávacího otvoru v  ose letadla byly zvoleny boční nasávací otvory. To uvolnilo místo pro instalaci rozměrného radaru Safír-23. Použití křídla s měnitelnou geometrií znamenalo vynikající letové vlastnosti při vysokých rychlostech a snadnou ovladatelnost při nízkých rychlostech.

V roce 1979 začala sovětská intervence v Afghánistánu. Mezi letadly, které SSSR vyslal byly i MiGy-23. Byly umístěny na leteckých základnách v Kábulu a Bagramu. Kromě své prvotní úlohy, kterou byla ochrana před možným zásahem pákistánských vzdušných sil, byly MiGy-23MLD hojně používané k útokům na pozemní cíle. Ve vzdušných bojích sestřelily sovětské MiGy-23MLD pákistánskou F-16A, přičemž pákistánským pilotům se podařilo zničit 2 afghánské MiGy-23.

303. článek dne...(do 28. června 2017)



Michail Tal (1968)

Michail Tal (* 9. listopadu 1936, † 28. června 1992), přezdívaný Čaroděj z Rigy, byl sovětský lotyšský šachový velmistr, mistr světa v šachu (19601961) a mistr světa v bleskovém šachu.

Tal byl často označován za šachový meteor či supernovu pro bleskový start z neznáma mezi světovou elitu. Poprvé se stal alespoň trochu známým po vítězství na přeboru Litvy v roce 1957, na jediný zátah pak prošel turnaji kandidátů a v roce 1960 rozdrtil v souboji o titul mistra světa legendárního Botvinnika poměrem 12,5:8,5 a stal 8. mistrem světa v šachu.

Talova prohra v odvetném zápase o rok později byla všeobecným překvapením a předpokládalo se, že za to může jeho odbytá příprava, zdá se ale, že již tehdy začínal mít vážné zdravotní potíže. Očekával se nový souboj Tal-Botvinnik, ale už k němu nedošlo, neboť Tal se na dalším turnaji kandidátů zhroutil. Následné vyšetření u něj odhalilo celý komplex chorob zejména trávícího traktu. Tal se po delším léčení účastnil ještě řady dalších turnajů a zápasů kandidátů. Dvakrát se znovu vážně ucházel o nový zápas o titul mistra světa (v roce 1965 podlehl teprve ve finále Spasskému poměrem 7:4, v roce 1968 v semifinále Korčnému).

V roce 1988 získal titul mistra světa v bleskovém šachu. Fenomenální byly jeho výsledky na šachových olympiádách, kde vždy podstatně přispěl k vítězství sovětského mužstva.

Šestkrát vyhrál rovněž mistrovství Sovětského svazu. Často se však dostával do problémů se sovětskými šachovými funkcionáři.

Jako šachista byl velmi ctěn pro svůj romantický přístup k partiím, který se vyznačoval ostrou kombinační hrou, pro jejíž vyvolání neváhal podstupovat enormní riziko v podobě nekorektních obětí. Řada jeho kombinací byla vyvrácena, většinou se tak ale nestalo přímo na šachovnici, kde jeho soupeři propadali panice a nezvládali logicky nastupující časovou tíseň, ale až v analýzách po partii. Tal byl proto stejně jako Emanuel Lasker často obviňován z toho, že má pouze štěstí, že jeho hra je jen velký bluf.

Jeho hra postupně s rostoucím věkem a zhoršujícím se zdravím mírně upadala. Stále byl schopen skvělé hry, ale jeho organismus už nedokázal vydržet dlouhodobé vypětí a na delších turnajích a zápasech ho stále výrazněji zmáhala únava, což se projevovalo větší ochotou k remízám. Nicméně až do své smrti zůstal hodně nebezpečným protivníkem.

Hodně mu v tom napomáhal jeho údajný „dábelský“ pohled – jeho uhrančivé černé oči dokonce inspirovaly amerického velmistra Benköho (Talova tradičního dodavatele bodů) k prohlášení, že Tal své soupeře hypnotizuje. Jednou pak proti Talovi nastoupil v černých brýlích, které ho měly ochránit. Partii ovšem prohrál stejně hladce, jako většinu ostatních.


304. článek dne...(do 13. června 2017)



Columbus Park v hlavním městě Santo Domingo (2008)

Dominikánská republika je stát v Karibském moři, který se rozkládá na východní části ostrova Hispaniola v souostroví Velké Antily. Jediným sousedním státem na západě je Haiti.

Dominikánská republika leží v Karibiku a zabírá dvě třetiny východní části ostrova Hispaniola v souostroví Velké Antily. Na severu je omývána Atlantským oceánem a na jihu Karibským mořem. Svou rozlohou 48 442 km2 je druhým největším ostrovem Karibiku. Pobřeží je dlouhé 1 633 km a může nabídnout více než 600 kilometrů písečných pláží.

Když Kryštof Kolumbus jako první turista vystoupil před 500 lety na břeh této země, byl ohromen. Ve svém dopise králi Ferdinandovi a královně Isabele napsal, že objevil nejkrásnější zemi, kterou kdy lidské oči mohly spatřit. Do tohoto data nejsou žádné záznamy o jakékoliv návštěvě této destinace.

Původní obyvatelé, španělsky „taínos“ („vznešený, čistý“), jejichž tehdejší počet se odhaduje přibližně na 600 000, byli ke Kolumbovi a jeho španělské posádce velice přátelští a pohostinní. Kolumbus sám měl pro ostrov velkou slabost a ve svém deníku ho popsal jako „krásný ráj na zemi s vysokými zalesněnými horami a velkým říčním údolím“.

Kolumbův obdiv k Hispaniole a zároveň objevení nalezišť zlata na tomto ostrově vedly k vytvoření evropských osad. První z nich, La Isabela, byla založena v roce 1493. Při evropském osidlování byli původní obyvatelé, zejména Taínové, vzati do otroctví a během následujících 25 let z oblasti vymizeli. Noví obyvatelé současně přiváželi otroky z Afriky.

Kolumbův bratr Bartoloměj byl jmenován hlavním guvernérem ostrova Hispaniola a v roce 1496 založil město Santo Domingo, které se vzápětí stalo reprezentačním sídlem španělského královského dvora a získalo tak moc a velký vliv.

V roce 1515 začali Španělé zjišťovat, že se ložiska zlata na Hispaniole zmenšují. V té době Hernán Cortéz objevil ložiska stříbra v Mexiku. Díky tomu odešla většina španělských obyvatel Santo Dominga do Mexika a na ostrově zůstalo jen několik tisíc osadníků.

Díky velkému množství hospodářského skotu, který sem byl původně dovezen Kolumbem, mohli osadníci, jež na ostrově zůstali, poskytovat jídlo a kůže španělským lodím zastavujícím na Hispaniole při svých cestách do Ameriky.

Toto období je známé také díky pirátům z Karibiku. Ostrov Hispaniola zůstal pod španělskou nadvládou až do roku 1697, kdy se západní třetina ostrova stala francouzským územím. Byla to nejbohatší kolonií na světě, zejména díky rozlehlým plantážím cukrové třtiny. Na těchto plantážích pracovali statisíce otroků přivezených z Afriky.

V roce 1791 vypuklo v Santo Domingu povstání otroků. Ze strachu, že si ostrov podrobí, zrušila Francie v roce 1794 otroctví. Po uklidnění situace byli Francouzi schopni více zaměřit pozornost na vzrůstající vliv Španělů na východní straně ostrova. V roce 1804 se západní část ostrova stala republikou Haiti. V roce 1809 se východní strana vrátila pod španělskou nadvládu. V roce 1821 španělští osadníci vyhlásili samostatný stát, ale jen o několik týdnů později napadly haitské síly východní část ostrova a zabraly Santo Domingo. Během příštích 22 let byl celý ostrov pod kontrolou Haiti.


305. článek dne...(do 19. července 2017)



Országház: sídlo Maďarského parlamentu

Budapešť (maďarsky: Budapest) je hlavní město Maďarska, hospodářské, dopravní a kulturní centrum země, 9. největší město Evropské unie. Je také správním centrem Pešťské župy (Pest megye). Velkoměsto vzniklé roku 1873 sloučením tří do té doby samostatných částí (Budína, Starého Budína a Pešti), se rozkládá na obou březích řeky Dunaje. Na ploše o rozloze 525 km² zde žije 1,7 milionu obyvatel (2005), v aglomeraci pak 2,45 milionu osob.

Dunaj, který protéká městem od severu k jihu v délce 28 km, vytváří několik ostrovů; nejvýznamnější z nich jsou Markétin (Margit-sziget), který se rozkládá v centrální části města a Csepelský (Csepel-sziget), na kterém se rozkládá velká část jižní Budapešti. Průměrný průtok Dunaje v maďarské metropoli činí 2 330 m³/s. Řeka dělí město na dvě části výrazně odlišného krajinného rázu. Zatímco levobřežní část (Pešť) se rozkládá na rovině, pravý břeh je (hlavně v severní části) značně kopcovitý – Budínské vrchy (Budai-hegység) dosahují na území města výšky 527 m (János-hegy); nejnižším místem je hladina Dunaje (98 m). Centrum města leží v nadmořské výšce 105 m. V Budínských vrších se nachází několik turisticky přístupných jeskyní (Pálvölgyi-barlang, Mátyás-barlang). Hlavním přírodním bohatstvím města jsou termální prameny, díky mimž je Budapešť největším lázeňským městem světa. Podnebí je středoevropské, mírně kontinentální. Roční úhrn srážek se pohybuje kolem 620 mm.

Budín i Pešť vzkvétaly zejména za vlády Zikmunda Lucemburského (zřízení univerzity 1395) a Matyáše Korvína (první tiskárna 1473). Převážně na budínském hradě sídlili také v letech 1490 až 1526 čeští králové Vladislav Jagellonský a Ludvík Jagellonský. Za vlády Jagellonců čítalo budapešťské trojměstí kolem 25-30 000 obyvatel a patřilo spolu s Prahou, Vídní a Krakovem k největším sídlům střední Evropy. Město bylo důležitým střediskem obchodu s dobytkem a vínem. Vše změnila turecká expanze.

Po vítězství v bitvě u Moháče roku 1526 Turci brzy opanovali velkou část Uher. Budín se od roku 1541 na půldruha století z metropole uherského státu stal provinčním městem - sídlem budínského pašaliku. Řada křesťanských kostelů byla změněna v mešity či zbořena, velký počet německých a maďarských měšťanů odešel, hlavně na sever. Místo nich se v Budíně a okolí hojně usazovali Srbové, Arméni a Řekové – porobené národy Osmanské říše. Nejvíce Srbů žilo ve čtvrti Taban, jižně od hradu. Dodnes srbskou minulost v Budapešti, Szentendre a jinde v okolí připomíná řada pravoslavných kostelů či místní názvy začínající na Rác.

Teprve roku 1686 byl Budín po těžkém šestitýdenním obléhání dobyt habsburským vojskem a většina Uher tak vysvobozena z turecké nadvlády. Město se z válek brzy vzpamatovalo a opět začalo růst. Do Budína byly z Bratislavy přeneseny hlavní uherské úřady. Na modernizaci Pešti a Budína měl velkou zásluhu hrabě István Széchenyi – kupříkladu inicioval postavení prvního (řetězového) mostu přes Dunaj. Za maďarské revoluce v letech 1848/1849 byla tři města nakrátko sjednocena, ale po potlačení povstání bylo toto nařízení odvoláno, ba co víc, na Gellértově vrchu vyrostla mohutná citadela, jejíž děla měla zastrašit vzpurné Maďary. O to větší bylo nadšení, s jakým byla záhy po rakousko-uherském vyrovnání roku 1867 pobořena. Pešť, Budín a Starý Budín byly sloučeny 1. ledna 1873.

306. článek dne...(do 22. července 2017)



Willem Dafoe na Toronto International Film Festivalu (2009)

William J. "Willem" Dafoe (* 22. července 1955) je americký filmový a divadelní herec. Zakládající člen experimentální divadelní společnosti The Wooster Group. Je znám především z filmů Žít a zemřít v L.A., Četa, Poslední pokušení Krista, Ve stínu upíra, Hořící Mississippi, Pokrevní bratři, a ve filmové sérii Spider-Man.

Dafoe, šesté z osmi dětí, se narodil jako William J. Dafoe v Appletonu, Wisconsin, syn Muriel Isabel (rozené Sprissler), zdravotní sestry z Bostonu a chirurga Dr. William Alfred Dafoe. Jeho rodné jméno bylo William Dafoe; změnil jej na "Willem" (holandská verze "William") , tak aby mu lidé nemohli říkat "Billy". Poté co byl vyhozen ze Appleton East High School za výrobu videa, které vedení školy označilo za "pornografické", dokončil svá studia nedaleko na Lawrence University. Poté studoval drama na University of Wisconsin-Milwaukee, ale opustil školu před promocí, protože se přidal k nově vzniklé avantgardní skupině Theatre X.

Po čtyřletém turné s Theatre X po Spojených státech a Evropě, se přestěhoval do New Yorku a přidal se k the Performance Group. Dafoeova filmová kariéra začala v roce 1981, když si zahrál ve filmu Nebeská brána (Heaven's Gate), ale jeho role byla vystřižena z filmu. V polovině 80tých let byl obsazen William Friedkinem do filmu Žít a zemřít v L.A., ve kterém Dafoe ztvárnil roli padělatele Ricka Masterse. O rok později hrál vůdce motorkářského gangu ve filmu Nemilovaná (The Loveless) (a později hrál podobnou roli ve filmu Ohnivé ulice), ale jeho zlomová, byla role soucitného seržanta Eliase ve filmu Četa (1986). V roce 1988 Dafoe hrál v jiném filmu zasazeného do Války ve Vietnamu, toho času jako agent Buck McGriff ve filmu Saigon. Od té doby se stál populárním charakterním hercem. Často hraje vznětlivé a podlé role, jako třeba Hobgoblin ve filmech o Spider-Manovi a Barillo ve filmu Tenkrát v Mexiku. Předtím, byl uvažován na roli Jokera ve filmu Tim Burtona a Sam Hamma z roku 1989 Batman. Hamm vzpomíná "Připadlo nám, že Willem Dafoe vypadá přesně jako Joker.'" Roli nakonec dostal Jack Nicholson. Také ztvárnil Ježíše ve filmu Poslední pokušení Krista (1988). Tenkrát poznamenal "Do dneška jsem nemohl uvěřit, že jsem byl tak drzý, abych hrál roli Ježíše".

Hrál v erotickém thrilleru Tělo jako důkaz s Madonnou. V tomto filmu se objevil nahý. V roce 1991, Willem Dafoe ztvárnil Manhattanského drogového dealera ve filmu Muž bez spánku. Tento film byl přijat kladně jak diváky, tak i kritiky. Dafoe hrál excentrického agenta FBI ve filmu Pokrevní bratři (1999) a ve filmu Americké psycho (2000).

Byl nominován na Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli v roce 1986 za film Četa a v roce 2000 za film Ve stínu upíra. Hrál také v animovaném filmu Hledá se nemo, kde propůjčil hlas Gillovi.

Pracoval krátce jako model v roce 1990 na kampani firmy Prada. V roce 2004, Dafoe propůjčil svůj hlas ve videohře James Bond Everything or Nothing padouchovi Nikolai Diavolo. V roce 2006, hrál NYPD detektiva Stana Aubraye za honbou na sériového vraha, hlavní role v thrileru Jiná perspektiva, proti Scott Speedman a Peter Stormare. Hrál mimo jiné po boku Rowan Atkinsona ve filmech Mr. Bean: Největší filmová katastrofa (1997), Prázdniny pana Beana, který měl premiéru 30. března 2007.


307. článek dne...(do 22. července 2017)



NEXTSTEP verze 3.3 na počítači HP 9000 712/60.

NeXTSTEP je legendární operační systém, který byl plně kompatibilní se systémem UNIX. Poprvé byl představen v říjnu 1988. NeXTSTEP verze 1.0 se dostal na trh 18. září 1989. Vyvinula jej firma NeXT Computer Inc., založená Stevem Jobsem. Původně byl určen pouze pro počítače NeXT s procesorem Motorola 68040, od roku 1993 je vyvíjen pro PC s procesory Intel.

I když to zpočátku nebylo příliš patrné v roce 1989 nastal zlom. Rychlost nového procesoru Intel 486 se totiž silně přiblížila výkonu běžných pracovních stanic. Proto se začaly objevovat ve světě stolních PC počítačů nové operační systémy založené na grafickém uživatelském prostředí. Mezi tyto operační systémy patří Windows NT, OS/2, Solaris a NeXTSTEP, který jako první na světě nabízel plně objektově orientované prostředí.

Snadno dokázal pracovat v lokálních heterogenních sítích, kde mohl bez problémů komunikovat s počítači Macintosh (rozhraní AppleShare), PC (rozhraní TCP/IP), Novell (rozhraní IPX) i Unix (rozhraní TCP/IP). 10. února 1993 se firma NeXT Computer Inc. rozhodla ukončit výrobu „černého železa“ pracovních stanic NeXT a orientovat se pouze na software. Zároveň s tím převést NeXTSTEP z prostředí procesoru Motorola 68040 na procesor Intel 486. Převedení na platformu Intel bylo dokončeno 25. května 1993. Už 17. června 1993 proběhlo v Praze první představení tohoto fascinujícího systému v Čechách. První oficiální představení NeXTSTEPu proběhlo 1. července 1993 a z prezentace bylo jasně patrné, že NeXTSTEP nabízí mnohem více funkcí než Windows NT 3.1...

Hlavním nástrojem uživatele NeXTSTEPu byl Workspace Manager sloužící jako grafický správce při interaktivní práci v systémovém prostředí. Workspace Manager přinášel novou techniku využívání aplikací. Často používané aplikace může uživatel přemístit na application dock, kde mu jsou k dispozici po celou dobu práce se systémem. Každý systémový objekt můžeme zobrazit v okně Inspectoru. Atributy jednotlivých objektů můžeme zobrazit v Inspektoru atributů.

Pokud máme na disketě např. grafický soubor v méně obvyklém formátu, můžeme (podle přípony souboru) tento soubor přiřadit k určité aplikaci pomocí Tools Inspectoru. Jednou z nejdůležitějších funkcí Workspace Manageru je okno procesů s bežícími programy. Okno procesů nám zobrazí všechny aktuálně spuštěné aplikace. Pokud by se nějaká aplikace začala chovat vůči systému agresivně, můžeme ji zde předčasně ukončit příkazem KILL. Při práci s objekty a aplikacemi můžeme v plné míře využít techniku Drag and drop.

U NeXTSTEPu existuje také odpadkový koš známý z počítačů Macintosh. Jmenuje se – recyklovač. V protikladu k odpadkovému koši počítače Macintosh nezapomíná při vypnutí recyklovač vyhozená data. On-line nápověda, která obsahuje podrobný popis celého operačního systému, ovládá šest vesměs světových jazyků: anglicky, německy, španělsky, italsky, francouzsky a švédsky.


308. článek dne...(do 22. července 2017)




Projev Miloše Zemana na 70. zasedání OSN (2015)

Miloš Zeman (* 28. září 1944) je český politik, ekonom, prognostikzvolený prezident České republiky. Úřadu se ujal složením slibu dne 8. března 2013.

V období 1993–2001 působil jako předseda České strany sociálně demokratické. V letech 1996–1998 zastával funkci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a následující čtyři roky byl předsedou sociálnědemokratické vlády menšinového charakteru, jejíž existence byla umožněna na základě tzv. „opoziční smlouvy“ s Občanskou demokratickou stranou.

Po neúspěšné kandidatuře na prezidenta České republiky v roce 2003 odešel na sedm let z politiky. V březnu 2010 se stal předsedou nově založené Strany Práv Občanů ZEMANOVCI. Na funkci rezignoval po parlamentních volbách 2010, ve kterých se strana nedostala do sněmovny.

V přímé volbě prezidenta České republiky v roce 2013 byl zvolen třetím prezidentem České republiky. První kolo vyhrál se ziskem 24,21 % platných hlasů a v rozhodujícím druhém kole porazil ministra zahraničí Karla Schwarzenberga se ziskem 54,80 % platných hlasů. Stal se zároveň historicky prvním prezidentem zvoleným přímou volbou.

V březnu 2017 oznámil, že se o post hlavy státu bude ucházet i pro volební období 2018–2023. Začátkem srpna 2017 manželka Ivana Zemanová oznámila, že už nasbíral potřebných padesát tisíc podpisů, aby mohl znovu kandidovat.

Vystudoval střední ekonomickou školu a Vysokou školu ekonomickou v Praze roku 1969 (řádné studium mu zpočátku nebylo z politických důvodů umožněno). Získal vědeckou hodnost kandidáta ekonomických věd (CSc.). Během Pražského jara (1968) vstoupil do KSČ, ze které byl vyloučen v roce 1970. Pak pracoval jako prognostik v několika organizacích, ze kterých byl vyloučen. Nebo byly celé tyto organizace rozpuštěny.

V srpnu 1989 vyšel jeho článek Prognostika a přestavba v Technickém magazínu, ve kterém na základě vědeckých poznatků kritizoval tehdejší režim. Tento článek byl tehdy nejotevřenějším „oficiálně“ vydaným projevem proti politice komunistické strany. Jeho účinek ještě umocnily provokativní kresby ilustrátora Pavla Matušky.

Během sametové revoluce se aktivně zapojil do činnosti Občanského fóra. Jeho krátký projev na Letenské pláni 25. listopadu 1989, kde srovnával naši životní úroveň s africkými státy, měl obrovský ohlas.

V roce 1990 byl za Občanské fórum kooptován a později ve volbách zvolen do Sněmovny národů Federálního shromáždění, kde působil ve funkci předsedy rozpočtového výboru.

Již tehdy spolupracoval s nynější Českou stranou sociálně demokratickou (ČSSD). Vstoupil do ní v roce 1992. Ve funkci předsedy ČSSD působil až do roku 2001 a z jednoho z mnoha politických subjektů udělal během několika let nejprve nejsilnější opoziční a nakonec také vítěznou stranu voleb.


309. článek dne...(do 22. července 2017)



Alicia Vikander s vlastní soškou Oscara (2016)

Alicia Amanda Vikander (* 3. října 1988), je švédská herečka, producentkabaletka.

Svou hereckou kariéru začala v sedmi letech, kdy účinkovala v göteburské opeře v muzikálu Kristina från Duvemåla, který napsali Björn Ulvaeus a Benny Andersson. V muzikálu hrála tři a půl roku a dále se v opeře objevila v muzikálech Za zvuků hudby a Bídníci. V roce 1997 se účastnila dětské pěvecké soutěže s názvem Småstjärnorna, kde zpívala píseň od Helen Sjöholms s názvem „Du måste finnas“. Danou epizodu vyhrála a porotci ji chválili za její jevištní výkon.

Od devíti let trénovala balet na Svenska Balettskolan v Göteborgu. V patnácti letech se přestěhovala do Stockholmu, kde žila sama a chtěla se stát sólovou tanečnicí. Kvůli letním kurzům cestovala po celém světě, například se podívala do School of American Ballet v New Yorku. V šestnácti letech téměř opustila školu kvůli účinkování v televizním seriálu a uvědomila si svou vášeň k herectví. O několik let později musela upustit od své taneční kariéry kvůli zranění. Dvakrát se hlásila na hereckou školu, ale nebyla přijata. Oproti tomu zvládla přijímací zkoušky na právnickou školu, do které ale nikdy nechodila a místo toho se rozhodla následovat své sny a stát se herečkou.

Svou profesionální hereckou kariéru začala v krátkých filmech ve svém rodném Švédsku. V celé Skandinávii se proslavila v populárním televizním seriálu Andra Avenyn, kde hrála v letech 20082010. Jejím filmovým debutem byla role Katariny v švédském filmu Milovaná. Film pojednává o problémové sekretářce Katarině, která se zoufale snaží uniknout svému životu. Za tuto roli získala obdiv u kritiků a mimo jiné získala cenu pro stoupající hvězdu na Filmovém festivalu ve Stockholmu a na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu a prestižní cenu Guldbagge pro nejlepší herečku. V roce 2011 ztvárnila hlavní roli Fragancie Fernandez ve filmu Korunovační klenoty.

V roce 2015 získala přízeň kritiků rolí Gerdou Wegener ve filmu Dánská dívka a získala za ní Oscara za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli, čímž se stala druhou švédskou herečkou v historii, která tuto cenu získala. Také se objevila v roli umělé inteligence Evy v akčním filmu Ex Machina. Za roli byla nominována na Zlatý glóbus a na Filmovou cenu Britské akademie v kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli. Získala hlavní roli Very Brittain ve filmu Testament mládí, kde se objevila po boku Kita Haringtona a Emily Watson. Film byl příznivě přijat kritiky, stejně jako její výkon. Za roli Brittain byla nominována na cenu BIFA v kategorii nejlepší herecký výkon v britském nezávislém filmu. Dne 6. května 2016 bylo oznámeno, že spolu se svým agentem Charlesem Collierem založila produkční společnost Vikarious. V roce 2016 se objevila po boku Matta Damona ve filmu Jason Bourne. Jejím druhým filmem v roce 2016 byl The Light Between Oceans. kde se objevila po boku Michaela Fassbendera a Rachel Weisz.


310. článek dne...(do 22. července 2017)



Vítejte v systému GeoWorks verze 1.2

GeoWorks Ensemble, známý také jako GEOS, PC/GEOS nebo NewDeal Office, je v mnoha ohledech unikátní operační prostředí, grafické uživatelské rozhraní a současně kancelářský balík.

První verze systému GEOSu se objevila již v roce 1990. Byla subtilní, výkonná a v mnoha ohledech pozoruhodně progresivní (design, preemptivní multitasking). Měla však jednu výraznou marketingovou nevýhodu. Na trh se totiž dostala současně s "úžasně stabilními" Windows 3.0. GeoWorks verze 2.0, který se objevil v závěru roku 1993, bohužel opět zůstal na delší dobu v temném stínu nastupujících Windows 3.1x. Autorská firma se proto rozhodla optimalizovat svůj systém pro mobilní a celulární komunikační zařízení (inteligentní telefony), což GeoWorks verze 3.0 konečně přineslo uznání a dobrou pozici na trhu.

GEOS má mimořádně malé nároky na konfiguraci počítače.Uživatelské prostředí GEOSu má mnohem blíže k unixovému Motifu než k Windows 95. Vlastní prostředí, jenž funguje důsledně ve 3D, má vůči ostatním grafickým systémům tři překvapivé vlastnosti. Prvním překvapením je plovoucí Expres-menu obsahující často používané a užitečné činnosti (utility). Druhým překvapením je tlačítko pro přišpendlení aplikačního menu. Tlačítko umožňuje "vytrhnout" aplikační menu z hlavní nabídky tak, že z menu se stane samostatné okno, které si můžeme přemístit na libovolné místo. Posledním překvapením je systémový adresář Příslušenství, který oceníte hlavně při používání drobných aplikací.

Jednou z nejdůležitějších základních GEOS aplikací je GeoManager, který řídí práci systému. GeoManager v sobě sdružuje funkce programového i souborového manažeru. V GEOSu tvoří základní okno, jenž obsahuje efektní ikony reprezentující jednotlivé programy. Ikony nejsou sdružovány do pojmenovaných skupin, takže jejich uspořádání může přesně sledovat adresářovou strukturu. Maximální podpora přesouvání pomocí myši (drag & drop) umožňuje velmi efektivně provádět všechny základní operace se soubory a dokumenty.

Překvapivým výkonem disponují utility Calculator a Scrapbook (komfortní zápisník). Kalkulačka kromě vědeckých funkcí má několik paměťových míst a virtuální papírovou pásku. Přínosem může také být široká paleta konverzních funkcí mezi anglickou a metrickou soustavou. Aby těch funkcí snad nebylo málo, uživatel může využít i skupinu dialogů pro nejběžnější rodinné, obchodní, finanční a statistické výpočty.


311. článek dne...(do 22. července 2017)



Eddie Irvine na Bridgestone Eco Rally 2010

Eddie Irvine (* 10. listopadu 1965) je bývalý britský pilot Formule 1.

Cesta za volant závodního vozu nebyla v případě Eddie Irvina tak přímočará jako u ostatních jezdců. Motokáry jen zpříjemňovaly mladému Irvinovi studium na střední škole a po jejím ukončení chtěl pokračovat ve studium ekonomiky a finančnictví na universitě.

Přišla však lákavá nabídka zúčastnit se britského mistrovství Formule Ford. Hned při druhém startu zvítězil a to ho natolik motivovalo, že dokázal závodnické vášni zcela propadnout. V roce 1987 získává titul britského šampióna Formule Ford, když zvítězil ve 14 závodech a vítězí v prestižním Formule Ford Festival. Následující rok již působil v seriálu britské Formule 3, zvítězil v Grand Prix Macao vozů F3 a celkově skončil na 5. místě.

V roce 1989 podepsal smlouvu se stájí Pacific Racing pro mezinárodní sérii Formule 3000. Jako nováček dokázal překvapit třetím místem na trati v Italském městě Enna a celkově 9. místem v šampionátu. Tyto výkony zaujaly jeho krajana Eddie Jordana, který ho přetáhl do svého týmu formule 3000 a Irvine se mu odvděčil vítězstvím na Hockenheimu a třetím místem v celkovém hodnocení.

Další jeho kroky vedly do Japonska, kde se účastnil japonského šampionátu Formule 3000 a sportovních vozů. V roce 1991 byl 7. s vítězstvím v Mine, když na stejné trati zvítězil i o rok později, stačilo mu to na 8 místo. Série sportovních vozů mu vynesla 5. místo s vozem Toyota. Rok 1993 byl z pohledu Irvinea rokem satisfakce, v japonském mistrovství vozů F3000 byl druhý a získal místo u Jordanu ve F1 na poslední dva závody. Eddie Irvine na sebe upozornil hned při své premiéře v japonské Suzuce, nejenže bodoval šestým místem, ale především incidentem s Ayrtonem Sennou. Senna nejprve Eddieho předjel o kolo, ale ten mu manévr ihned vrátil.

Rok 1994 pro něj nezačal příznivě, v úvodním podniku v brazilském São Paulo zavinil srážku čtyř vozů a byl potrestán zákazem startu v jednom závodě. Odvolání, které podal spolu s Eddie Jordanem, FIA zamítla a trest zvýšila na tři závody. Celou sezónu zakončil ziskem šesti bodů, ale přesto nebyl spokojen. Pro rok 1995 jezdil Jordan s motory Peugeot a výkony Irvinea šly nahoru, Eddie dokázal pravidelně bodovat a v Kanadě dokázal vystoupit i na bednu za třetí místo. Tyto výkony a podpora osobního sponzora ho protlačily na místo dvojky do Ferrari.

Scuderia Ferrari prošla kompletní reorganizací a pro rok 1996 budovala celý tým od základů. Na místo týmové jedničky získala čerstvého mistra světa Michaela Schumachera a tým nastoupil cestu za ziskem titulu. I pro Eddieho Irvina jsou to nejúspěšnější roky ve Formuli 1, dokonce v roce 1999 bojoval o titul mistra světa, který mu unikl až v posledním závodě o pouhé dva body.


312. článek dne...(do 22. července 2017)



Jana Novotná v Indian Wells (Kalifornie, 2013)

Jana Novotná (* 2. října 1968, † 19. listopadu 2017) byla česká tenisová trenérka, profesionální tenistka a světová jednička v ženské čtyřhře, která hrála na okruhu WTA v letech 1987 až 1999. Zejména na rychlých površích praktikovala styl servis-volej, který se stal během její kariéry mezi ženami vzácný.

Třikrát hrála finále dvouhry ve Wimbledonu, v roce 1998 vítězně, v letech 1993 a 1997 z něj odešla poražena. Stala se tak nejstarší vítězkou premiérového grandslamového turnaje ve dvouhře otevřené éry, když na wimbledonský titul dosáhla ve 29 letech a 9 měsících věku. Vyhrála Turnaj mistryň konaný v New Yorku ve dvouhře (1995) i ve čtyřhře (1995 a 1997, navíc byla pětkrát ve finále). V ženské čtyřhře získala celkově 12 Grand Slamů (vyhrála v ní všechny čtyři grandslamy), ve smíšené čtyřhře pak dosáhla na čtyři grandslamy. Se spoluhráčkou Helenou Sukovou vytvořily v sezóně 1990 sérii 44zápasové neporazitelnosti ze čtyřhry, což představuje 3. nejdelší takovou šňůru v ženském tenise.

Na turnajích WTA vyhrála 24 turnajů ve dvouhře, 76 ve čtyřhře a 4 ve smíšené čtyřhře. Dohromady vyhrála 100 turnajů WTA, čímž je jednou ze sedmi tenistek historie, jež dosáhly 100 a více titulů WTA. Roku 1994 vyhrála s Petrem Kordou pro Českou republiku Hopmanův pohár.

Nejvýše na žebříčku WTA pro dvouhru byla klasifikovaná v červenci 1997 na 2. místě. Jediný zápas ji dělil od pozice ženské světové jedničky ve dvouhře, a to vítězné semifinále na US Open 1998 s Martinou Hingisovou, které ovšem prohrála 6–3, 1–6, 4–6. Na žebříčku WTA pro čtyřhru byla nejvýše hodnocená v srpnu 1990 na 1. místě.

V letech 1989, 1990, 1991, 1996 a 1998 byla vyhlášena nejlepší deblistkou ženského okruhu WTA. Do Mezinárodní tenisové síně slávy byla přijata v roce 2005.

Na profesionální okruh WTA vstoupila v únoru 1987. V prvních letech kariéra dosahovala nejlepších výsledků v ženské čtyřhře a roku 1990 se stala světovou deblovou jedničkou. Od chvíle, kdy jí začala trénovat Hana Mandlíková se zlepšila její hra i ve dvouhře. V roce 1991 se poprvé probojovala do finále dvouhry Grand Slamu, a to na Australian Open, kde podlehla Monice Selešové 5–7, 6–3, 6–1.

O dva roky později dosáhla finálové účasti v singlu Wimbledonu, ve kterém již vedla v rozhodujícím setu 4–1 a 40-15 nad obhájkyní titulu Steffi Grafovou, když první dva sety skončily 6–7, 6–1. Přesto závěr psychicky nezvládla, začala kazit lehké míče. Grafová daný game zvrátila a získala pět her v řadě, čímž vyhrála třetí set 6–4. Při ceremoniálu finalistek se pak rozplakala vévodkyni z Kentu na rameni. Ta ji utěšovala, že jednou jistě turnaj vyhraje...


313. článek dne...(do 22. července 2017)



Scarlett Johansson na Toronto Film Festivalu 2013.

Scarlett Johansson (* 22. listopadu 1984) je americká herečka a zpěvačka.

Narodila se New Yorku do rodiny Karstena Johanssona a Melanie Sloan. Má starší sestru Vanessu, která se také věnuje herectví, staršího bratra Adriana, dvojče Huntera a staršího nevlastního bratra Christiana z otcova prvního manželství. Má dánské, židovské, polské a ruské předky. V roce 2002 odmaturovala na Professional Children's School na Manhattanu.

Debutovala ve filmu Všude dobře, doma nejlíp (1994). O dva roky později byla nominována na Independent Spirit Award v kategorii Nejlepší herečky v hlavní roli za svůj výkon ve snímku Manny & Lo. Kladný ohlas kritiky získala také za snímky Zaříkávač koní (1998), Přízračný svět (2001), Dívka s perlou (2003) a Ztraceno v překladu (2003). Za oba poslední byla nominována na Zlatý glóbus, za Ztraceno v překladu získala cenu BAFTA.

Role ve snímcích Píseň lásky samotářky (2004) a Match Point – Hra osudu (2005) jí vynesly nominace na další dva Zlaté glóby. V následujících letech se představila například ve filmech Ostrov (2005), Černá Dahlia (2006), Dokonalý trik (2006), Králova přízeň (2008), Vicky Cristina Barcelona (2008) a Až tak moc tě nežere (2009). Za výkon v broadwayské inscenaci Pohled z mostu získala v roce 2010 cenu Tony. Roku 2014 obdržela čestného Césara.

V superhrdinských filmech série Marvel Cinematic Universe ztvárňuje od roku 2010 postavu Black Widow / Nataši Romanovové – Iron Man 2 (2010), Avengers (2012), Captain America: Návrat prvního Avengera (2014), Avengers: Age of Ultron (2015) a Captain America: Občanská válka (2016).

Vydala také dvě hudební alba: Anywhere I Lay My Head (2008) a Break Up (2009).

S herectvím začala v průběhu svého dětství, když ji její matka, producentka, začala brát na konkurzy. V roce 2003 přestala hrát teenagerovské role a objevila se po boku Billa Murrayho ve filmu Ztraceno v překladu. Za svůj výkon získala cenu BAFTA a nominaci na Zlatý glóbus. V 18 letech si zahrála Griet ve filmu Dívka s perlou, za což byla nominována na Zlatý glóbus v kategorii Nejlepší herečka v dramatickém filmu a na cenu BAFTA v kategorii Nejlepší herečka v hlavní roli. V roce 2004 propůjčila svůj hlas postavě v animovaném snímku Spongebob v kalhotách: Film a za výkon v roli ve filmu Píseň lásky samotářky získala svoji třetí nominaci na Zlatý glóbus.

V červenci 2005 si zahrála po boku Ewana McGregora ve sci-fi filmu Ostrov a po boku Jonathana Rhys Meyerse ve filmu Match Point – Hra osudu. Za roli ve Hře osudu získala další nominaci na Zlatý glóbus. V roce 2007 se představila s Laurou Linney ve filmu Holka na hlídání.


314. článek dne...(do 22. července 2017)



Sinéad O'Connor v roce 2014

Sinéad O'Connor (* 8. prosince 1966) je irská zpěvačka.

Rychle upoutala pozornost hudebního průmyslu a koncem osmdesátých let navázala spolupráci se zkušeným manažerem Fachtnou O'Ceallaighem spolupracujícím s U2. Spolu získali smlouvu s Ensign Records. Krátce po uzavření kontraktu nazpívala píseň „Heoine“, kterou složila s Edgem, kytaristou U2. Píseň byla zařazena na soundtrack filmu Captive z roku 1986. Spolupráce O'Ceallaigha a U2 byla vypovězena ze strany skupiny, která nelibě nesla O'Ceallaighovy komentáře na její adresu, Sinéad O'Connor nezůstala za O'Caalliaghem pozadu, pozornost upoutala kontroverzními výroky o Irské republikánské armádě i negativními komentáři na adresu U2.

Hned svými dvěma prvními alby (The Lion and the Cobra (1987) a I Do Not Want What I Haven't Got (1990)) zaznamenala značný úspěch a dočkala se pozitivní kritiky. Pozornost na sebe strhávala svým zpěvem, ale i rozhněvaným výrazem, vyholenou hlavou a stylem oblékání.

The Lion and the Cobra se ve větší míře neprosadilo mezi mainstreamovými posluchači, ale bylo nominováno na cenu Grammy v kategorii Best Female Rock Vocal Performance. Singl „Mandinka“ se stal hitem v studentských rádiích, singl „I Want Your (Hands on Me)“ se v rádiích stal populární v remixované verzi s rapperkou MC Lyte. Dalším singlem ve Spojeném království a Irsku byl „Troy“, skladba se dočkala úspěchu na taneční scéně v USA jako klubový remix v roce 2002. V roce 1988 O'Connor poprvé vystoupila v americké televizi v Late Night with David Letterman, kde zahrála píseň „Mandinka“. Následující rok 1989 přispěla jako host na album Mind Bomb skupiny The The, výsledkem byl „Kingdom of Rain“, duet s frontmanem skupiny Mattem Johnsonem.

V roce 1990 se připojila spolu s dalšími hudebníky k bývalému členu skupiny Pink Floyd Rogeru Watersovi při berlínském vystoupení osm měsíců po pádu Berlínské zdi. (Roku 1996, hostovala na sólovém albu Broken China dalšího člena Pink Floyd – Richarda Wrighta) V roce 1991 bylo její podání skladby „Sacrifice“ Eltona Johna uznáváno jako jedna z nejlepších písní na tributu Two Rooms: Celebrating the Songs of Elton John & Bernie Taupin.

V roce 1990 ještě přispěla cover verzí skladby „You Do Something to Me“ na Red Hot + Blue, hudební tribut Coleovi Porterovi, výtěžek z prodeje alba byl věnován na boj proti AIDS. V roce 1992 následovala deska Am I Not Your Girl?, sestávající z tradičních a sentimentálních písní. Komerčně nebyla deska úspěšná. Téhož roku doprovodila svým hlasem Petera Gabriela ve dvou z jeho skladeb na album Us.

Devět let trávila svůj čas střídavě v Londýně a Los Angeles, v roce 1992 se ale vrátila do rodného Dublinu, aby žila nedaleko sestry a více se věnovala výchově syna Jakea, kterému tehdy bylo šest let. Několik měsíců strávila studiem zpěvu Bel Canto s Frankem Merrimanem z Parnell School of Music.

Soundtrack k filmu Ve jménu otce (In the Name of the Father, 1993) obsahoval skladbu „You Made Me the Thief of Your Heart“, na níž se významně podílel i Bono, frontman skupiny U2.


315. článek dne...(do 22. července 2017)



Jennifer Hawkins v australském Sydney (březen 2013)

Jennifer Hawkins (* 22. prosince 1983) je australská královna krásy, modelka a televizní moderátorka z Newcastlu v Austrálii, která v roce 2004 získala titul Miss Universe.

Hawkins byla opravdu sportovně založená mladá dívka. Je bývalou kapitánkou roztleskávaček pro Newcastle Knights, (rugbyový ligový tým), rovněž pro Hunter Pirates (basketbalový tým) a také pracovala jako modelka. Jako modelka se rovněž zúčastnila soutěže Miss Australia a díky tomu mohla reprezentovat Austrálii na Miss Universe.

Miss Universe se odehrávala v hlavním městě EkvádoruQuitu1. června 2004. Týden před začátkem soutěže byla Hawkins považována za šestou kandidátku na zisk titulu. Během samotného přenosu se Jennifer stala první Australankou od doby Voni Delfos z roku 1993, která se probojovala do semi-finále. Dostala se do Top 10 po přehlídce dam ve večerních šatech, kdy měla na sobě neobvyklou měděnou róbu. Navrhla ji společnost Bora a stála 25 000 australských dolarů. Po soutěžní disciplíně v plavkách Hawkins dosáhla Top 5 a po interview nakonec celou soutěž vyhrála. Všechny ostatní děvčata v Top 5 byli z Ameriky a Karibiku – Shandi Finnessey z USA (1. vicemiss), Alba Reyes z Portorika (2. vicemiss), Yanina González z Paraguaya (4. místo) a Danielle Jones z Trinidad a Tobaga (5. místo). Hawkins byla první vítězkou z Oceánie od roku 1983, kdy titul získala Lorraine Downes z Nového Zélandu a první Australanka, která soutěž vyhrála od roku 1972, když její předchůdkyní byla Kerry Anne Wells. Hawkins dostala korunu z rukou odcházející královny krásy Amelie Vega z Dominikánské Republiky, ale ještě předtím moderátor večera Billy Bush slavnostně oznámil jméno vítězky a nazval jí "hromem tam z dola".

Spolumajitel soutěže Donald Trump popsal novou hvězdu jako "nejkrásnější Miss Universe, kterou viděl za mnoho, mnoho roků"... Dostala nádhernou perlovou korunu v hodnotě 250 000 USD a také velmi bohatý balíček dárečků. Jennifer Hawkins byla první blondýnka, která po letech získala tento titul. Poslední blond královnou byla Angela Visser z Holandska (1989).

Jako Miss Universe, Hawkins reprezentovala společnost Miss Universe Organization. Její “sesterské“ držitelky titulu byli Shelley Hennig (Miss Teen USA ze státu Louisiana) a Shandi Finnessey (Miss USA ze státu Missouri). Během svého panování Hawkins navštívila Kóreu, Bahamy, Brazílii, Českou republiku, Německo, Řecko, Singapur, Indonésii, Kanadu, Trinidad a Tobago, Kubu, Indii, Ekvádor, Mexiko, Portoriko, absolvovala mnoho cest do Thajska, moderovala Miss Universe 2005 a také pochopitelně navštívila svojí rodnou vlast Austrálii. Součástí výhry bylo roční pobyt v New Yorku v apartmánu na břehu řeky.

Ještě během svého kralování prohlásila, že chce pokračovat v modelingu a stát se televizní moderátorkou.


316. článek dne...(do 16. ledna 2018)

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace